Titanfall - dojmy z bety

Dojmy z hraní PC bety

O Titanfallu se mluví jako o nejočekávanější FPS hře tohoto roku, stejně tak se o něm mluví jako o hře, která by konečně mohla pořádně zamíchat stagnující a, nutno podotknout, i pěkně zatuchlé vody žánru moderních stříleček. Z bety, kterou jsem měl možnost hrát, sice nepoznám, jestli to tak zaručeně bude, jestli Titanfall vážně začne definovat novou éru FPS, ale jedno vím jistě. Nakročeno k tomu určitě má.

6 vs 6 hráčů je málo? Ale kdeže

V úvodu začnu hned jedním z nejdiskutovanějších témat. Počtem hráčů. V Titanfallu se totiž proti sobě utká jen 12 skutečných hráčů. To sice působí jako děsivý údaj, ze kterého jsem sám měl značné obavy, ale beta je vyvrátila. Styl 6 na 6 je tak akorát. Už jenom proto, že kromě živých hráčů se na bojišti prohání i velké množství vojáků ovládaných umělou inteligencí a samozřejmě také přátelští i nepřátelští Titáni, tedy obří mechové, které si můžete jednou za několik minut povolat a buď je využít jako takový obří exoskeleton pro rozpoutání zkázy mezi jednotkami nepřítele, nebo jako hlídacího pejska, kterému můžete rozkázat, ať hlídá danou pozici nebo ať vás poslušně následuje. Tyhle všechny faktory dokážou potenciální problém malého počtu hráčů dokonale zazdít. S ohledem na množství AI jednotek, dodávajících mapám pocit skutečného, živého bojiště, a také na fakt, že si každý z těch dvanácti hráčů může po chvíli poslat pro Titána, je počet hráčů adekvátní. Už proto, že o chaos na bojišti se často postarají samotní Titáni.

Chaos nastává také díky mapám. Beta Titanfallu nabízí dvě: Angel City, odehrávající se v ulicích futuristického města, a Fracture, jehož prostředí připomíná zejména rozbombardované předměstí. Mapy sice nejsou žádní drobečkové, jejich rozloha je více než slušná, ale většinou sestávají z klasických a často dost úzkých uliček, takže je mnohdy boj Titánů i běžných pěších hráčů (ti se nazývají Piloti) zatraceně hektický a intenzivní. Tento fakt naštěstí vyvažují rozsáhlé možnosti pohybu hráčů. Každý má totiž k dispozici něco jako jetpack, který mu umožňuje provádět dvojité skoky a tím s trochou snahy vyskočit prakticky kamkoliv, běhat po stěnách a odrážet se od nich. Takový parkour jen tak neomrzí.

„S ohledem na množství AI jednotek a Titánů je počet hráčů adekvátní.“

Na rozdíl od jiných titulů tak nemusíte hledat konkrétní tunel, který vám vývojáři definovali jako cestu na támhletu střechu. Prostě si vyhlídnete nějakou stěnu nebo opěrný bod, párkrát stisknete mezerník, resp. dané tlačítko na gamepadu, a už jste tam. Působí to jako maličkost, ale mapám to opravdu dává nový rozměr a hráčům nové možnosti k taktizování, které jsou třeba při likvidaci dotěrného Titána užitečné. Samozřejmě musíte počítat s tím, že vzhledem k rozměrům není Titán žádný akrobat, po celý čas prostě zůstává na zemi a má tak maximálně možnost uskočit do strany.

Nadupaný arzenál

Nedílnou součástí každé FPS jsou kromě map i zbraně, nebo obecně výstroj vašeho avatara. Ani v tomhle případě si zatím nemohu stěžovat. Nejprve máte k dispozici tři předdefinované třídy. Klasický Assault, tichý Assassin a pěkně hlučný CQB. Už podle názvu je vám asi jasné, že Assault je opásaný hlavně standardní útočnou puškou, Assassin SMG a třída CQB, určená hlavně pro boj nablízko, třímá brokovnici. Pak tu jsou přirozeně i granáty, pistole (beta nabízí dvě) a také dvě zbraně určené pro likvidaci Titánů. Jedna z nich připomíná klasický raketomet, s nímž si prostě zaměříte Titána a pak jen stisknete spoušť, druhá z nich je spíš jako kulomet a tak vám žádné automatické zaměřování nepomůže. Musíte si to s Titánem vyříkat hezky postaru pár přesně mířenými dávkami. Obě tyto zbraně jsou každopádně dost odlišné a nabízejí odlišný přístup, takže je jen na vás, co zvolíte. I standardní zbraně se mi zdály rozumně vyvážené.

Pistole mimochodem nabízí i zajímavou specialitu, a to možnost zacílit na několik nepřátel naráz a pak vypálit. Působí to jako obyčejný auto-aim, a částečně to také je auto-aim, ale v běžné hře to stejně většinou nevyužijete. Maximálně proti botům, ale garantuji vám, že při boji s alespoň trochu inteligentním reálným hráčem nedostanete čas čekat, až na něm ulpí červený zaměřovač. Specialitou jsou i zvláštní schopnosti v čele s možností krátkodobé neviditelnosti. V tomhle případě si prostě představte Crysis, funguje to dost podobně.

Navzdory tomu je ale z pěšího hraní pořád cítit relativně klasická FPS hratelnost, která je jen okořeněná o řadu zvláštností. A to je dobře. Pokud jste ale zvyklí na obyčejnější střílečky typu Call of Duty nebo Battlefield, na tempo Titanfallu si zvyknete velmi rychle. Zvlášť když je v Titanfallu přítomná i klasická tvorba třídy jako v CoD. Ta se vám odemkne na levelu 5 (určitě jste si nemysleli, že chybí klasické levelování) a máte volnou ruku ve výběru primární a sekundární zbraně, výbušnin, schopností i zbraně proti Titánům. Stejně tak si lze zvolit pohlaví a později i odlišné zbraně, třeba ostřelovací pušku. Další klasickou složkou jsou i různé výzvy a úkoly typu "povolej 10 Titánů" či "zabij 25 botů".

Ale vraťme se k samotné výzbroji. Slušnou zbroj má totiž k dispozici také Titán. Kromě několika lišících se primárních zbraní máte možnost na nepřítele poslat třeba salvu raket nebo aktivovat větší odolnost proti zásahům nepřítele. Největší perlou je ale štít, který můžete na chvíli aktivovat a který absorbuje projektily protivníků a po chvíli jim je hezky vrátí i s úroky. Vlastně jde o takovou hi-tech obdobu telekineze. Nicméně, i tady si dovolím poznámku k hratelnosti. Titán sice vypadá jako nepřemožitelný mech, který by dokázal zaměstnat i Chucka Norrise, ale nepočítejte s tím, že byste měli v boji nějakou zvláštní výhodu. Jakmile dojde na souboj s jiným Titánem, jde veškerý pocit moci k čertu a musíte vážně makat. Těžko říct, jak bude probíhat konfrontace s jinými typy Titánů v plné hře, ale v betě je díky přítomnosti jediného typu boj vždy dost vyvážený. Bacha musíte dávat i na Piloty. Kromě použití těch jejich speciálních kvérů můžou skočit i na záda vašeho Titána a nadělat tam pěknou paseku.

Klasické krásy Source enginu

Ještě bych rád řekl pár slov o herních módech. Beta nabízí celkem tři módy. Attrition, v němž jen získáváte body za likvidaci nepřátel, Hardpoint, spočívající v zabírání a udržení kontrolních bodů, a Last Titan Standing, kde proti sobě bojují jen Titáni a chybí jakýkoliv respawn. Kromě nich nabízí hra ještě výcvik, v němž se podrobně seznámíte se všemi principy Titanfallu. Módy jsou každopádně taktéž slušně udělané a rozhodně dokážou zabavit, navíc i u nich bych rád vypíchnul jednu specialitu. Pokud nepočítám Last Titan Standing, na konci kola v případě prohry máte možnost počkat na evakuační loď, a v případě výhry zlikvidovat přeživší nepřátele dřív, než v té lodi odletí. Tahle zdánlivá maličkost dost prospívá atmosféře, kdy máte skutečně pocit, že jste voják na skutečném bojišti, který má nějakou cenu. Ne jen loutka, která vystřílí pár nepřátel, umře a všem je to jedno.

Ale teď už bych se rád dostal k další dost diskutované oblasti, a to grafice. Z videí to možná tak nevypadá, ale po grafické stránce není Titanfall vůbec špatný. Vývojáři z Respawn Entertainment dokázali Source engine rozumně využít a hra většinu času nevypadá sice jako nějaký dechberoucí next-gen, ale rozhodně nabízí střízlivý a umírněný vizuál, který neurazí a dodává hře slušnou atmosféru. Občas to ale vypadá, že některé věci tvůrci pěkně odbyli. Mluvím hlavně o interiéru Titána, který je vážně hnusný. Uvidíte ho vždy jen na chvíli při nástupu, ale i tak to na mě vždy působilo, jako kdyby nástup od Titána na malou chvíli otevřel portál do původního Counter-Strike, z něhož do Titanfallu vylezlo pár ošklivých textur. Ani voda, konkrétně vodopád na mapě Fracture, není nic, co by lahodilo oku zkušeného hráče. Jinak rozumný vizuál tak kazí pár povrchně vypadajících míst. Ohledně zvuků zatím nemám nic co vytknout. Zbraně i vše ostatní zní dost rozumně a občasný dabing instruktorů a hudba také zní slušně.

„Source engine poskytuje slušnou grafiku, rozsáhlé nastavení, ale i moc dlouhé loadingy.“

Source engine navíc umožňuje velmi detailní nastavení grafiky. Nechybí FOV slider, nastavení anti-aliasingu nebo V-sync, zkrátka, po stránce nastavení působí Titanfall jako pravá PC verze, na které si tvůrci dali záležet. A to je v dnešní době vzácné. I ovládání je parádní a na myši a klávesnici je vše bez problému ovladatelné, je vidět, že v Respawnu nejsou jen příznivci gamepadů. I taková maličkost jako možnost měnit zbraně kolečkem myši na mě po zkušenostech ze všech těch novodobých Battlefieldů a Call of Duty působila jako hotový zázrak.

Všechno není tak ideální, jak se zdá

V souvislosti se Source enginem bych měl ale i jednu výtku. Ne, teď nemluvím o tom, že při vydání hra nepůjde modovat. I to je s ohledem na použitý engine pěkná bejkárna, ale myslím, že bude stačit, když se podpory moddingu dočkáme později (a že tu ta šance určitě je). Mluvím hlavně o neskutečně dlouhých a otravných nahrávacích časech. Loadingy jsou vážně peklo, podobně jako v řadě jiných her na Source enginu (tímto zdravím Team Fortress 2) a pokud se to v plné hře nezmění, mohl by se z dlouhých loadingů stát slušný problém. Přitom v případě Team Fortress 2, které proslulo právě nekonečnými loadingy, Valve nakonec dokázalo vše změnit a dnes se hra načítá krásnou rychlostí, takže nezbývá než doufat, že i Respawn našel/najde řešení.

Kromě loadingů mi vadí ještě jedna věc, a to příšerná umělá inteligence. Boti jsou skuteční pitomci. Sice hezky dotváří atmosféru hry, hezky vám zlepšují skóre a hezky vyvažují nižší počet hráčů, ale jejich chování působí mnohdy jako výsměch. Občas na vás jako vystřelí, aby se zdálo, že něco dělají, ale jinak většinu času jen někde stojí nebo se krčí a čekají, až přijde nějaký reálný hráč a pěkně si na nich procvičí mušku. Kdyby všichni boti ve hře měli podobu robotů, ještě bych to chápal. Když ale vidím, jak debilně se chová nějaký lidský voják, začnu přemýšlet, jestli tohle Respawn myslí vážně nebo je to jen nějaký vtip. Já se ale moc nesmál, naopak mi někdy bylo spíš do breku.

Standby for Titanfall

Dlouhé loadingy a stupidní umělá inteligence botů jsou ale snad jediné problémy, na které jsem při hraní bety narazil. Jinak jsem ale zatím nadšený. Mapy, módy i zbraně vypadají slibně, počet hráčů zatím nepůsobí jako překážka, audiovizuální stránka většinou postačuje a i celková atmosféra hry se mi zatím zdá parádní. Nemluvě o skvělém okořenění klasické FPS hratelnosti a samotných Titánech. Jak už tedy bylo řečeno v úvodu, Titanfall má určitě skvěle nakročeno k úspěchu, takže nezbývá než doufat, že Respawn vše dotáhne do zdárného konce.

Beta mě utvrdila v tom, že jestli má někdo šanci inovovat žánr multiplayerových stříleček, jsou to určitě kluci a holky z Respawnu. Jenom aby je EA a jejich praktiky nestáhly ke dnu jako ostatní. Špatně formulovaná smlouva EA Partners nebo Premium program může hře z dlouhodobého hlediska uškodit stokrát víc než nějaké dlouhé loadingy nebo bugy.

Plná verze Titanfallu vyjde 14. března na PC a Xbox One a 25. března pro Xbox 360. Beta trvá do 18. února a přihlásit se do ní můžete na oficiálním webu.