Verdun – dlouhá cesta na frontu

První světová válka byla jedním z nejkrvavějších konfliktů lidské historie. Je možná škoda, že se kolem ní točí tak málo herních titulů. Tvůrci historické multiplayerové FPS Verdun se rozhodli, že hráče přenesou do zablácených zákopů francouzských a německých bojišť. Jelikož se jedná o zásadní období našeho národa, nemohl jsem si nechat ujít možnost se na tento titul podívat. Kvalitních stříleček přeci jen nikdy není dost. Bude Verdun jednou z nich?

Vzpomínky na minulost

Hra nás zanese na šest bojišť válečného konfliktu, který v minulosti otřásal Evropou. Jednotlivé mapy jsou skutečně vydařené a dají se považovat za silné tahouny celého titulu. Obsahují totiž jak bunkry, tak i zákopy a neúmyslně vytvořené krytí v podobě havarovaných letadel či kráterů vyhloubených díky neustálé dělostřelecké palbě. Ochrannou ruku vám na cestě mezi zákopy samozřejmě podá i matka příroda. Je důležité naučit se krýt za kameny a stromy. Není jich sice mnoho, ale jestli si člověk má vybrat mezi životem nebo smrtí, je to jasná volba. Velikost jednotlivých map se velmi liší, některé jsou skutečně rozsáhlé, jiné naopak malé, tvořené čistě jen zákopy. Různorodost tu rozhodně je. Problémem je spíše to, že počet map je hodně omezený, mělo by jich být rozhodně víc.

Když opomenu bitevní pole, má Verdun ještě jeden aspekt, kterým dokáže zaujmout. Jedná se o dobové zbraně. V zákopech 1. světové války byly poprvé použity nové zbraně. Lépe řečeno plyn, který usmrcoval po tisících. Možná právě proto má každý voják u sebe plynovou masku, která sice zachrání jeho plíce, ale značně omezí viditelnost. Mimo to, tu máme také opakovací pušky a zasekávající se kulomety, ale ty oproti plynu netvoří takovou extrémní novotu.

Škoda jen, že plyn ve hře nezabíjí dostatečně rychle. Když proti sobě nebudete mít dostatečně retardované soupeře, nikdy s ním nikoho nezabijete. Pár nádechů totiž na vojáky ve Verdunu působí spíše jako droga, takže do plynových polí chodí spíše inhalovat než umírat. Možná právě proto jsem se nakonec na velitele plynového praporu z vysoka vykašlal. Dělostřelectvo je účinnější.

Cti roli svou

Verdun se snaží o to, aby se hráči vžili do své role. Většinou se to ale moc nedaří. 90 procent bitev se zvrhne v ostřelovačská jatka. To by asi nebyl problém, kdyby zúčastnění neměli dělat úplně něco jiného. Většina postav je totiž vyzbrojena puškami. Ty podle některých teorií opravňují hráče k soutěži o to, kdo bude mít víc zářezů. Tato taktika je sice pěkná, ale v zákopové válce naprosto zbytečná. Ostrostřelec je jen jeden, zbytek roty by se měl spolu s jejím velitelem vrhnout na krví prosáklé bojiště. Vůdce skupiny může rozdávat rozkazy a určovat cíle útoků pro dělostřelectvo a letadla. Granátníci a kulometníci mají snad roli, kterou ani nemusím objasňovat. Když se ale hraje podle pravidel, užije si každý.

Celkově hra nabízí sedm různých oddílů, do kterých se můžete zařadit. Vždy však máte čtyři pozice, které mají jen trošku rozdílná pojmenování a schopnosti. Jedná se o již zmíněného velitele, ostrostřelce, granátníka a kulometčíka. Každá ze tříd má vždy něco specifického, extrémně se od sebe ale asi neliší.

Výrazným prvkem je rozhodně systém postupu. Ten v současnosti nesmí chybět snad u žádné first-person střílečky. Bez vývoje charakteru totiž hra zřejmě pro hráče plně ztrácí smysl. Proto s vylepšováním své postavičky přichází i Verdun, který umožňuje získání lepších zbraní a schopností. Naštěstí to ale není nic zásadního, takže nováček si nemusí připadat extrémně znevýhodněn oproti ostatním.

Absence citu

Dá se říct, že stará bojiště, která byla přidána na začátku hry, fungují obstojně, frekvence snímků za sekundu se na nich bez problému drží a extrémně neskáče, 100 % stabilní ale není. Ještě o něco horší je to na nových mapách, na nich si fps čas od času počíná jako na horské dráze. Mimo to, je počet bitevních lokalit značně limitován, za dva roky vývoje byly tvůrci schopni do hry zahrnout jen šest zákopových bitev, které podobně jako v Evolve nevydrží věčně.

Dalším zásadním problémem je také nepoměr hráčů na jednotlivých mapách. Někoho možná baví hrát proti obrovské přesile. Mě rozhodně ne. Mám raději vyrovnané zápasy. Ve Verdunu jsem se jich ale většinou nedočkal, protože poměry sil byly hodně nevyrovnané. Občas jsem se dostal do bitev, kde dva stateční bojovali proti patnácti protivníkům. Mimo to, tu je ještě absence citu umírající komunity pro dané herní režimy, ale tento nedostatek je tak častý, že mi přijde zbytečné ho výrazně rozpitvávat.

Lépe je si počkat

Po pár desítkách hodin, které jsem Verdunu věnoval, mohu říct, že se již v Early Accessu jednalo o hodně průměrný titul. Vydání mu na kvalitě moc nepřidalo, přijde mi, že hra stále není hotová a cena je také trošku někde jinde než by měla být. Verdun nemá prakticky ani pořádnou komunitu, která je pro multiplayerové hry tak zásadní. Jestli se hodně nudíte a hledáte nostalgii a odér Call of Duty 2, tak je tento kousek tím pravím. Jestli nepatříte do skupinky veteránů, koupi bych se buď vyhnul, anebo si počkal na pořádnou slevu, dávat 20 euro za tento nedodělek se nevyplatí.