Vzestup a pád Gas Powered Games

Určitě se vám to stává. Objeví se zpráva, že nějaké herní studio končí a vy si jen pomyslíte: „Hmm, tak o těch jsem neslyšel.“ Když se pak podíváte, co vlastně mají na svědomí, musíte si dát pár facek. A věřím, že to může být případ i Gas Powered Games. Něco vám to říká, že? Aby taky ne, jejich logo se blyští na krabičkách ke slavným sériím Dungeon Siege nebo Supreme Commander. A jejich poslední dokončenou hrou je Age of Empires Online. Už se bijete do čela? V tomto světle je zpráva z pondělí o možném konci studia trochu smutnější. Dovolte mi, abych vás provedl jejich tvorbou.

První hrou studia je sice až Dungeon Siege z roku 2002, ale pokud chceme jít po skutečných kořenech, musíme se vrátit do roku 1997, kdy vyšla známá real-timová strategie Total Annihilation. Proč? Je to snadné – jejím designérem a vedoucím projektu byl Chris Taylor, zakladatel Gas Powered Games. Hru zmiňujeme hlavně proto, že se stala velmi oblíbenou (a to i mezi kritiky, viz 86 metascore podle Metacritic.com) a za její hlavní klady jsou považovány intuitivní ovládání a inteligentní AI. Hlavně ale představovala pokrok ve svém žánru – ukazovala, že to celé nemusí být jen o zběsilém klikání, že hráč chce přemýšlet a plánovat.

Dungeon Siege – na první dobrou

Nebylo takovým překvapením, když se Chris rozhodl založit vlastní studio – jeho jméno stoupalo na pomyslném žebříčku stále nahoru a v roce 1998 zakládá konečně Gas Powered Games. A to se už bavíme o jejich nejlépe hodnocené hře vůbec – Dungeon Siege. Metacritic hlásí opět 86 a pro Chrise to znamená velký zlom. Hra vyšla v roce 2002 a v témže roce je Chris zařazen mezi 30 nejvlivnějších „lidí z herní branže“ podle GameSpy. Dungeon Siege vyniká hlavně propracovaným RPG systémem, jednoduchým ovládáním, povedenou grafikou a návykovou hratelností. Game Informer vypíchl hlavně absenci nějakých loadingů – prostě hrajete a nejste obtěžováni nějakým načítáním. PC Gamer zase chválil povedený kamerový systém, a když se podíváte na dnešní hry (třeba LEGO adventury), tak už v roce 2002 dokázali v Gas Powered Games něco, s čím bojují studia dodnes. Na druhou stranu byl hře občas vytýkán slabší příběh. S tím se dá souhlasit, o tom, že sedlák zachraňuje království napadené všiváky jsme slyšeli už mockrát.

Hry se prodalo 1,7 milionu kopií, což je na svou dobu úctyhodné číslo (i dnes bych si řekl „not bad“), navíc se jedná jen o PC platformu. Já jsem ji například dostal jako dárek ke grafické kartě a tenkrát mě úplně odrovnala a připoutala k židli na dlouhé hodiny. A předpokládám, že i spoustu z vás.

Po takovém úspěchu se dalo čekat pokračování. A dá se předpokládat, že je do toho tlačil i sám Microsoft, který hru vydával. V roce 2003 tak vyšel datadisk Legends of Aranna, který už byl přijímán mírně kontroverzně. Za téměř plnou cenu autoři připravili hlavně nový obsah (kampaň, předměty, kouzla atd.), ale na inovace nebylo moc času. Proto konečně v roce 2005 vychází díl druhý, který šel ve šlépějích jedničky, ale zároveň přinášel nové postupy a spoustu skvělých věcí ještě zlepšil. Opět byl kladen důraz týmovou souhru, grafika se posunula o úroveň výš, obměnil se interface a konečně jsme dostali lepší příběh. Dvojka nás jasně utvrdila v tom, že série Dungeon Siege patří mezi to nejlepší, co můžeme na PC hrát.

V roce 2006 sérii přebrala od Microsoftu společnost 2K Games a přinesla datadisk Broken World. Pro mnohé to bylo spíše zklamání – datadisk nepřinášel v podstatě nic nového, jen další zábavu. Té ale nebylo dostatek, datadisk vás byl schopen udržet u hry nějaké další 3 dny, což u takového titulu rozhodně nestačí. A svědčí o tom i metascore 62. Naopak kladně se lze dívat na reedici Deluxe edition, která obsahovala původní hru i datadisk.

Megalomanský Supreme Commander

Přestože svět potřeboval více Dungeon Siege, tak se v Gas Powered Games rozhodli pro zásadní posun. Opět si vzpomeňme na titul Total Annihilation z roku 97, protože to, co Chrisův tým vypustil v roce 2007, nebylo nic menšího než Supreme Commander – real-timová strategie stavějící převážně na masivních soubojích. Pro mnoho hráčů to bylo vyslyšeným snem. Strategy Informer tenkrát prohlásil, že každý, kdo si chce říkat RTS hráčem, musí mít tento kousek doma na poličce. A chválili i další, metascore se opět vyšplhalo na 86 (bohužel pro Gas Powered Games je to naposledy).

Velkou roli sehrála i komunita, která od samého počátku vytvářela povedené módy a tím hře dodala šťávu, a tak nějak se podepsala pod její nesmrtelnost. SupCom je ale hlavně pokračovatelem Total Annihilation, což bylo pro mnohé fandy rozhodující. O rok později hra vyšla na Xbox360, za jejím vývojem stála ale jiná firma (Hellbent Games) a projevilo se to na kvalitě zpracování. 56 metascore mluví za vše.

Druhý díl přišel v roce 2010 a setkal se s mírně rozporuplnými emocemi. A není se čemu divit, tento problém rezonuje dnes a denně – SupCom 2 byl oproti jedničce jednodušší. Už to nebyl ten Total Annihilation, ale spíš Command & Conquer. Dá se přepokládat, že vydavatel tlačil na GPG, aby hru udělali přístupnější pro masy. Jenže RTS nemá každý rád. A už vůbec ne RTS jako byl SupCom. Abychom byli spravedliví, přestože se hra netěšila takovému ohlasu jako první díl, stále byla zábavná, komplexní a poměrně úspěšná. Vždyť 77 metascore nevypadá tak zle. Navíc port pro Xbox360 dělali přímo v GPG, takže dopadl slušně a má stejné hodnocení jako PC verze.

Návrat ke kořenům – Space Siege

Mezi prvním a druhým SupComem si v Gas Powered Games střihli ještě jiné hry. Jak jistě tušíte, jejich nejopěvovanější hrou je dodnes Dungeon Siege a fanouškům přišlo, že by mohl vyjít konečně další díl. V té době se o tom moc nemluvilo, ale dnes je jasné, že hlavním problémem nebyla nechuť vrátit se do universa DS, ale že studio nevlastnilo práva k sérii. Microsoft je prodal společnosti 2K Games a ta zřejmě necítila potřebu vydávat nový díl. (DS3 vyšel v roce 2011, pracovalo na něm jiné studio a s původní sérií nemá moc společného.)

Chris se svým týmem přišli na zajímavou kličku – udělají titul vycházející z pravidel DS, ale v jiném světě a v jiné době. A tak v roce 2008 vyšel Space Siege. Hlavní myšlenkou byla transformace člověka v robota. Svoji postavu jste mohli postupně vylepšovat a nahrazovat organické části těmi uměle vytvořenými, robotickými. Ale samozřejmě to mělo svou cenu. Ač to zní jako skvělý nápad, hra dopadla špatně. 60 metascore říká, že je to jejich nejhůře hodnocená hra – vyčítána byla nudná grafika, hloupý a klišovitý příběh, neintuitivní ovládání a stereotypní hratelnost. Zbývá vůbec prostor pro klady? Jistě, povedené byly některé dialogy, které se nesly v humorném duchu. Pokud jste hráli s přáteli, tak to mohla být prima zábava na pár hodin.

Ale vesměs všichni si ťukali na čelo a ptali se, jak je to možné, že Chris šlápl tak vedle. Řekněme, že už toto bylo předzvěstí pomalého úpadku. Zlaté časy GPG prostě tou dobou končily. Jak napsal magazín Pelit: „Come on, Chris Taylor.“

Demigod – polobůh, polozloděj, někde na půli cesty

Po neúspěchu se Space Siege studio potřebovalo nějaký záchranný člun. Takovým člunem může být i převzatý koncept, který zrovna letí. Demigod je totiž klasickou MOBA (multiplayer online battle arena) hrou. Ano, většina z vás tuší, vychází z principů veleúspěšného módu pro Warcraft 3 – Defense of the Ancients, zkráceně DOTA. Dalo se čekat, že se někdo chopí příležitosti a pouhý mód zkusí přetavit do plnohodnotné hry. Ale tak trochu to nedotáhli.

Demigod měl ze začátku problém s připojením do multiplayeru, což je u multiplayerové hry docela zásadním problémem. Někteří také čekali více map, přestože v Dotě se hraje pouze jedna. Pro mainstream to ale nestačí. A konečně, pokud jste někdy k Dotě alespoň přičuchli, jistě tušíte, jak náročné začátky jsou. Ta hra je skutečně komplexní a než poprvé vyhrajete zápas a skutečně pochopíte hrdinu, trvá do hodiny. A právě proto nováčky odradila absence tutoriálu, který by vysvětlil alespoň základy. A ostřílení hráči neměli důvod to hrát, protože byli zvyklí na Dotu.

Přes to všechno hra v recenzích nepohořela a drží hodnocení 76 metascore. Ale většina z nich se shoduje na tom, že s vydáním měli ještě počkat a pořádně ji odladit.

Vyhořelá naděje - Kings and Castles

Po druhém dílu SupCom se Chris Taylor upnul na strategii, která v nás vzbudila naděje. Já osobně bych se moc rád vrátil do fantasy světa mečů, štítů a kouzel. A taky draků. Chris nás informoval o každém postupu ve hře na blogu, což bylo pro fanoušky jistě zajímavé sledovat. Smutnější je fakt, že poslední zpráva se objevila v roce 2010. Také na E3 v roce 2010 jsme mohli vidět poměrně hezký trailer, ale tím to skončilo. Šmitec.

Dá se odhadnout, že vývoj byl náročný a studio nesehnalo žádného vydavatele. Místo toho měl Microsoft jinou zakázku, které Kings and Castles muselo ustoupit.

Malý návrat velké legendy – Age of Empires Online

Navázat na úspěch legendární série AoE je vskutku náročný úkol. S AoE Online je to ale ještě o trochu náročnější. Hru od počátku netvořil tým Chrise Taylora, ale Robot Entertainment, který vznikl z bývalých členů Ensemble Studios. Ano, tvůrců původních dílů série. Tento tým ve své podstatě hru vybudoval, vytvořil grafický kabát a vymyslel principy. Už od počátku Patrick Hudson (šéf Robot Ent.) věděl, že se chtějí s týmem co nejdříve zaměřit na vlastní tituly. A proto ještě před vydáním utekli k tvorbě Orcs Must Die. A teď přichází na scénu Gas Powered Games – přebírá tvorbu AoE Online a tvoří další frakce a rozšíření. Hra je dostupná zdarma a získává poměrně kladná hodnocení – 70 metascore. Okolo hry se točí slušná komunita, ale GPG díru do světa prací na tomto titulu neudělají.

Proč vůbec Chris kývnul na dokončovací práce, kdy do vývoje titulu vůbec nemohli zasahovat a jsou tak podepsaní pod něčím, co vlastně nevytvořili? Spousta studií se zavírá, vývojáři se propouští a špatná situace evidentně dopadla i na GPG. A práce na AoE Online je evidentně zachránila jen na chvíli. Teď to totiž zkouší s vlastním titulem na Kickstarteru a zatím to nevypadá, že nasbírají potřebné finance. V jednom rozhovoru se Chris svěřil, že Kings and Castles na Kickstarteru nemá šanci, protože je finančně velmi náročný. Ale ani malý a zdánlivě levný projekt uspět nemusí. A to ani když je pod ním podepsaná taková legenda, jakou Chris Taylor bezesporu je. O Wildmanovi jsme vás informovali zde.

Jak vidíte, skvělý start vám nezaručí úspěch na věky věků. A přestože bych rád věřil v zachování Gas Powered Games a rád bych si od nich zahrál ještě spoustu dalších her, trh je nevyzpytatelný a nikdy nevíte, co se může stát. Utěšit nás může ale to, že šikovní vývojáři se uplatní vždy.