Warband je jedinečnou hrou, která, pokud ji nemáte na PC, rozhodně stojí za to. Horší grafika je bohatě vynahrazena bravurní hratelností. Na začátku je potřeba mít trochu trpělivosti, než se rozkoukáte. Odměnou bude bohatství, sláva a případně nějaká ta

Recenzovaná verze: PS4

Redakční poznámka na úvod: V redakci i mezi čtenáři se najde dost lidí, kteří Mount & Blade: Warband důvěrně znají díky šest let staré PC verzi. Využili jsme ale vydání konzolové verze a redaktora, který s původní PC verzí nepřicházel příliš do styku, abychom hru představili i majitelům konzolí, kteří dosud se sérií Mount & Blade neměli tu čest. Recenzi tedy berte jako hodnocení určené především pro nováčky.

Warband vás zavede do smyšleného, ale realistického světa Calradie, který čerpá inspiraci ve skutečném středověku. Žádná kouzla, draky, elfy nebo skřety v něm nečekejte. Rozlehlá mapa je rozdělena mezi šest království neustále zápasících o nadvládu nad kontinentem. Pojetí jednotlivých frakcí je volně stylizováno na základě reálných středověkých říší/království. Potkáte zde něco na způsob Vikingů, Rusů, Seldžuků nebo Mongolů.

Warband, stejně tak jako celá série Mount & Blade, je v prvé řadě sandboxem. Silnou příběhovou linii, která by vás provázela od začátku do konce, nečekejte. Na počátku hry vytvoříte svojí postavu, zvolíte její příběhové pozadí, které má vliv na to, jak se k vám budou chovat jiné NPC, a rozdělíte body v poměrně obsáhlém výčtu dovedností. Warband nemá nastavení obtížnosti, ale vývojáři přišli s celkem inovativním způsobem, jak tento prvek do hry zakomponovat. Můžete totiž hrát za ženu a vzhledem k tomu, že se svět Calradie snaží v mnoha ohledech přiblížit našemu středověku, odpovídá tomu i postavení žen. Společnost je patriarchální a ženy mají na její chod velmi omezený vliv. Proč koneckonců pro změnu nezkusit prorazit jako něžné pohlaví a stát se takovou Johankou z Arku?

Po krátkém tutoriálu představujícím boj je tedy vše na vás. To, co je vaším cílem, si v zásadě určujete sami. Můžete třeba klidně skončit jako vládce vlastního království. Každopádně celkem dlouho trvá, než se rozkoukáte a zorientujete. Za tu dobu vás během nesmělých prvních krůčků mohou několikrát přepadnout a uvěznit bandité. S tím, co a jak, můžou trochu pomoci stručně vysvětlené hlavní komponenty hry (po zmáčknutí touchpadu zvolte „Game Concepts“) jako fungování ekonomiky, morálky, politiky nebo dvoření se. Warband totiž poprvé v celé sérii přišel s možností svoji postavu oženit. Cesta k srdcím dam (případně pánů) vede hlavně skrze zvětšování své slávy v turnajích a objevováním se na hostinách. Přes veškerou snahu se může stát, že podobně jako v reálném životě objekt zájmu nebude vaši lásku opětovat.

Přesouvání se mezi lokacemi se děje pomocí jednoduché mapy, na níž stlačením X vyberete bod, kam se chcete vydat. Aby cestování netrvalo příliš dlouho, stačí stisknout tlačítko R2, které zrychlí čas. Každá vesnice, město či hrad nabízí velmi užitečné stručné menu, které vám dovolí provést rychlé akce jako verbování nebo nakoupení zásob. Vesnice můžete i vyrabovat, i když za cenu zhoršení reputace a vztahů s místním pánem.

Plundrování je pouze jedním ze způsobů, jak vydělávat denáry. A těch mimochodem není nikdy dost. Dobré zbraně a výzbroj stojí astronomické částky, z nichž vám půjde do mdlob a navíc musíte neustále myslet na to, abyste měli z čeho vydržovat své mužstvo. S tím, jak váš „warband“ roste a profesionalizuje se, rostou i náklady na něj. Musíte platit žold a kupovat jídlo. Čím pestřejší stravu svým vojákům nabídnete, tím lepší bude jejich morálka. Ta mimochodem hraje velmi důležitou roli. Drží vojsko pohromadě a má vliv na jejich angažovanost v boji.

Obchodování je patrně nejbezpečnějším, i když zdlouhavým způsobem získávání peněz. Pro obchodníky je velmi užitečná funkce analýzy cen. Ukáže, které zboží v daném městě nakoupíte levně a kde jej draze prodáte. Několikrát se mi stalo, že hra ceny chybně vyhodnotila a já těžce vydělané peníze prodělal, ale naštěstí jde o vzácnou chybu.

Ve hře můžete plnit také různé úkoly, ale ty se opakují a nejsou příliš zajímavé. Někdy musíte doručit psaní od jednoho lorda jinému, jindy trénujete vesničany, aby se byli schopni bránit banditům, obdržíte pověření najít a zničit úkryt banditů nebo máte někoho konkrétního zabít.

Mnohem zajímavější je věnovat se tomu, o čem celá série Mount & Blade je – válce. Bojem, ale i obyčejným cestováním získávají vojáci zkušenosti, které je umožní po zaplacení určité sumy peněz vylepšovat, dokud se z nich nestanou mašiny na zabíjení lačnící po čerstvé krvi. Je to ale postupný proces a kolikrát jsem se přistihl, že se snažím vyhnout nějaké bitvě, jen abych nepřišel o cenné veterány. Ztráty jsou o to bolestnější, když se vezmete v potaz, že hra má pouze jednu pozici pro ukládání. Pokud jste optimisté, berte to jako záměr tvůrců dodat hře na uvěřitelnosti, který má hráče přimět své akce plánovat pečlivě, protože je nelze vzít zpět.

Kromě bezejmenných řadových vojáků lze k sobě přibrat i postavy s vlastním jménem a občas i zajímavým příběhem. Stejně jako vy získáváním zkušeností levelují a je pak pouze na vás, jak je rozdělováním zkušenostních bodů dále specializujete. Sice se bez „společníků se jmény“ obejdete, ale na druhou stranu dodají vašemu vojsku alespoň špetku osobitosti, takže nevelíte pouze bezejmenné mase.

To mě přivádí k boji samotnému, ve kterém Warband zkrátka září. Bitvy jsou dynamické, chaotické a vše se děje v reálném čase. Je to pouze na bitevním poli, kde uvidíte vaši pracně budovanou armádu v celém svém lesku. Na herní mapě se totiž ukazuje pouze vaše figurka s číslem reprezentujícím velikost družiny. Může se klidně stát, že se dostanete do epické bitvy, kde proti sobě stojí přes sto vojáků, i když věřím, že současné konzole by mohly utáhnout o něco větší počet jednotek. Jednoduché menu s rozkazy vojákům, které vyvoláte stiskem pravého tlačítka, dodává bojům určitou taktickou hloubku. Pravda, hloubka je poněkud nadnesené slovo. Vojáci jsou schopni plnit jednoduché rozkazy jako stát, útok, držet se u sebe, rozprostřít se a podobně. Určit třeba to, kam se má který voják postavit, bohužel nelze.

Ovládání vaší vlastní postavy je poněkud těžkopádné, ale s trochou trpělivosti na něj přijdete. Jít vyloženě do víru boje ve skrytu štítu, do kterého se zabodávají šípy protivníkových lučištníků, mi vzdáleně připomnělo některé scény z filmu 300. Rozhodně ale nepočítejte s tím, že kolem sebe budete moci sekat hlava nehlava. Je důležité své útoky správně načasovat, abyste nepřítele zasáhli, když se zrovna nekryje, nebo sami nedostali zásah, když se zrovna napřahujete. Když vaši postavu nepřátelé obklíčí a nejsou to zrovna otrhaní vesničané, je velmi těžké vyváznout živ. Kromě toho si neustálým manévrováním málem vykloubíte na gamepadu palce.

Pěchotní boj je nicméně svižný a zábavný. Horší je to s jízdou na koni, která se dá přinejmenším označit jako podivná. Koně ovládáte levou analogovou páčkou, jíž korigujete jak směr, tak rychlost. Nikdy jsem tomu nepřišel zcela na kloub a často jsem pouze rezignovaně sesedl a věnoval se boji po svých.

Warband je jako celek neskutečně zábavná a návyková hra a snadno v ní utopíte desítky hodin, ani nebudete vědět jak. Je až škoda, že po grafické stránce je tak pozadu. Série Mount & Blade nikdy nebyla zamýšlena jako pastva pro oči a vypadala zastarale už v době svého původního vydání v roce 2008, respektive Warbandu na PC v roce 2010. Warband je až na ostřejší textury a možná nějaká drobná vylepšení prakticky totožný s PC verzí.

Za design herního prostředí dávám další výrazný vroubek. Možná jsem příliš příkrý a rozmazlený Zaklínačem 3, Falloutem 4 a podobně, ale svět Caldrie je nudný a těžko hledat důvod, proč ho objevovat. Města, vesnice a hrady sice odpovídají stylizaci jednotlivých frakcí, ale jinak jsou v zásadě stejné a zoufale v nich chybí více interakce. Postavy vypadají jako přes kopírák a svou složitostí připomínají starší Total War hry. Na druhou stranu sem tam Warband oslní nádhernou scénou zejména při západu slunce. Krom toho oceňuji výtečnou optimalizaci, alespoň na základě mé vlastní zkušenosti. Nezažil jsem žádné trhání, padání nebo glitche a la Assassin’s Creed: Unity.

Vedle sóly hry je Warband doplněn o hru více hráčů, a to v módech, které jsou důvěrně známé (Conquest, Capture the Flag, Team Deathmatch nebo dobývání hradů). Během každého zápasu dostanete na začátek tisíc zlaťáků na počáteční vybavení a možnost vybrat jednu ze tří tříd, kterou můžete kdykoliv měnit – pěšák, jezdec a lučištník. Další peníze na lepší výzbroj a výstroj shromažďujete zabíjením protihráčů. Nejlepší bitvy jsou nepochybně ty, kde proti sobě stane maximální počet hráčů, tedy 64. Je proto škoda, že servery zejí prázdnotou.