Wolfenstein 2: The Freedom Chronicles – The Adventures of Gunslinger Joe

Jak se povedlo první plnohodnotné DLC pro Wolfenstein 2: The New Colossus?

Reklama

Jednou z věcí, které jsem oceňoval na střílečce Wolfenstein: The New Order z roku 2014, byla absence jakéhokoliv placeného dodatečného obsahu. Člověk měl zkrátka pocit, že si pořídil opravdu kompletní produkt. Časem jsme se sice dočkali projektu Wolfenstein: The Old Blood, ale ten byl spíše samostatně hratelným datadiskem, ne obyčejným DLC. Letos vydané pokračování s podtitulem The New Colossus je na tom však jinak a doprovází ho Season Pass s třemi přídavky a jednou bonusovou epizodou, která slouží jako letmý úvod ke třem příběhům a jejich protagonistům, s nimiž se v jednotlivých DLC setkáme. V nedávném článku jsem rozebral, co tato epizoda nabízí a jak noví hrdinové spadají do světa Wolfensteina, a nyní přišel čas zaměřit se i na první plnohodnotný přídavek.

Od hraní fotbalu k likvidaci nácků

DLC The Adventures of Gunslinger Joe, také známé jako Episode 1, vypráví příběh jistého Josepha Stalliona, hráče amerického fotbalu, kterého okolnosti a útlak nacistů donutí likvidovat každého nácka, na kterého narazí, a to kvůli nevyřešeným účtům s jistým Roderickem Metzem. Po stránce příběhu tak první epizoda nabízí tradiční cestu za pomstou, která bohužel nemá pořádně co nabídnout. Sám Joseph Stallion má sice pár zajímavých prupovídek (oproti Episode Zero je tedy nadabován), ale jinak jde o dost generickou postavu, v jejímž případě zaujme snad jen pozadí amerického fotbalu podle představ nacistů. Jedinou aspoň trochu zajímavou postavou zůstává Metze, protože představuje ideálního záporáka a šmejda, kterého je radost stíhat. Jakékoliv jiné postavy v DLC nemají nijak výrazný prostor.

Ani příběh základního Wolfensteina 2 a koneckonců ani The New Orderu není nijak zvlášť originální, ale přesto si dokáže hráče snadno získat pestrými a skvěle napsanými postavami a velmi kvalitními cut-scénami. Jak už jsem naznačil, na zajímavé postavy tu moc nedojde. Na cut-scény můžete také zapomenout, protože je příběh vyprávěn pomocí statických, komiksově laděných obrazů. Sice stačí na to, aby posouvaly děj kupředu, ale ve srovnání s tím, co nabízí základní hra, zkrátka působí jako obrovský krok vzad. Mimo jiné mají za následek fakt, že jakékoliv zvraty nebo překvapení nemají patřičný efekt, protože dělají dojem, že jde o něco nepodstatného, co se dá odbýt jedním obrázkem a dvěma řádky dialogu.

Zajímavý příběh tedy od The Adventures of Gunslinger Joe nečekejte. A bohužel je třeba říct, že je moudré nečekat zázraky ani od hratelnosti. Její základy jsou převzaté z původní hry, takže je zpět sbírání munice, lékárniček a brnění, stejně jako možnost využívat dvě zbraně naráz a obecně střílení nácky stejným způsobem, jakým rozsévá zkázu BJ Blazkowicz. Stallion si navíc od Blazkowicze vypůjčil schopnost prorazit z rozběhu určité typy stěn a dveří. Díky tomu je i hraní první epizody a likvidace nácků stále patřičná zábava. Jen plížení a tichá eliminace důstojníků tentokrát postrádá smysl, protože Joe Stallion není postava uzpůsobená na stealth postup, jde o akční mlátičku, která obvykle posily přivolané zalarmovaným důstojníkem ustojí.

Jestli je tedy základní hratelnost stále v pořádku a povětšinou funguje stejně dobře jako v původní hře, v čem je tedy problém? V tom, že DLC v zásadě nenabízí nic nového. Zapomeňte na nové nepřátele nebo zbraně, vše je vypůjčeno ze základního Wolfensteina 2, a to bez jakýchkoliv obměn, pokud nepočítám automatické vylepšování zbraní při nalezení patřičného upgradu. Kvůli tomu dělá první epizoda často dojem, že nehrajete oficiální DLC, ale fanouškovský mod. Alespoň že prostředí občas působí svěžím dojmem. Během vaší cesty za Metzeho skalpem se dostanete třeba do čistých ulic zalitých světlem zapadajícího slunce, do útrob policejní stanice nebo do bytového komplexu, přičemž tohle všechno obvykle působí dobře i z hlediska level designu. Značná část lokací je ale bohužel opět převzatá z původní hry.

Příliš povědomá procházka

Výsledkem je, že se až moc často pohybujete ve stále stejně vypadajících industriálních komplexech a nezáleží moc na tom, jestli se máte zrovna nacházet v ruinách Chicaga, ve městě Springfield nebo na Venuši, kam vás zavede finále přídavku. Venuše je snad z 90% zkopírovaná ze základního Wolfensteina 2 a jedna pozemská lokalita je dokonce stejná jako v Episode Zero, jen má odlišný vstup a výstup. Tohle všechno navozuje pocit, že hrajete pouhý recyklát, přičemž možnost nacházet v prostředí zlato a písemnosti moc nepomáhá. Snaha o nalezení sběratelských předmětů může trochu protáhnout herní dobu, protože některé předměty lze opravdu snadno minout, ale i kdybyste poctivě prošmejdili každý kout každé lokality, herní doba se bude stále pohybovat okolo 2 hodin. A to je na přídavek, který stojí sám o sobě 9,99 euro, dost málo.

Ještě tu jsou tři výzvy v rámci režimu Combat Simulations, které jsou naštěstí zasazené do těch originálnějších lokalit, ale osobně si nemyslím, že by dokázaly něco zlepšit. Jen zkrátka můžete opět navštívit určitá místa a na nich nahánět co nejvyšší skóre střílením nácků (a stoupenců Ku-Klux-Klanu) při určité obtížnosti. I ta je v jádru shodná se základní hrou, ale je tu jedna odlišnost, která mě opravdu nepotěšila, a to optimalizace. Počítač, na němž jsem The Adventures of Gunslinger Joe absolvoval, je už opravdový stařík, ale základní hru přeci jen dokázal utáhnout při vyhovující kvalitě a solidní frekvenci snímků za sekundu, která se většinou pohybovala kolem 60fps. Během hraní DLC na té samé, po stránce hardwaru nijak nezměněné sestavě jsem však na aspoň občas stabilních 60fps mohl zapomenout. Pozoroval jsem časté a někdy dost výrazné propady a záseky, a to navzdory faktu, že nové i recyklované lokality nejsou o nic rozsáhlejší a detailnější než místa původní hry, v nichž došlo na bezproblémový chod.

Z The Adventures of Gunslinger Joe se zkrátka vyklubalo velké zklamání. Pochválit mohu snad jen několik nových lokací, jakž takž zajímavého padoucha, obecně solidní dabing všech zúčastněných a stále stejně dobrou hratelnost, která z přídavku navzdory všemu dělá poměrně zábavnou a chytlavou záležitost. Naopak musím kritizovat absenci nových zbraní nebo nepřátel, mnoho recyklovaných úrovní, pojetí a styl vyprávění příběhu, krátkou herní dobu a optimalizaci. O tom, že hru stále pronásleduje otravná chybová hláška „Could not write crash dump“, která občas znenadání způsobí pád, ani nemluvě. Teď je opravdu štěstí, že je celá série The Freedom Chronicles pojatá jako samostatný příběh a tak trochu fanouškovská fikce, takže když si dodatečný obsah necháte ujít, z hlediska příběhu BJ Blazkowicze o nic nepřijdete.

Doufal jsem, že Episode Zero je pouhým narychlo spíchnutým konceptem, který bude v plnohodnotných DLC pořádně rozvinut, ale minimálně v případě toho prvního se tak rozhodně nestalo. Nakonec tu máme jen slabý, vysloveně průměrný přídavek, který se nemůže rovnat ani desetině obsahu, s nímž přišla samostatná expanze The Old Blood pro The New Order. A to je vážně špatně. Nezbývá než doufat, že další DLC budou zajímavější, i když v tuto chvíli si kdovíjaké naděje vážně nedělám.

Hodnocení: 5/10