Zaklínač 3: Divoký hon - konec překrásné cesty

Recenzovaná verze: PC

Zaklínač 3 by se dal bez nadsázky označit za jednu z nejočekávanějších her posledních let. Jen málokterý titul hráči očekávali s takovými nadějemi a jen málokterý titul provázel takový hype. Mnoho hráčů zkrátka vyhlíželo závěr trilogie o Geraltovi z Rivie s velkým očekáváním a mezi ně se počítám i já. Knižní předlohu od Andrzeje Sapkowského zbožňuji a první dva díly považuji za jedny z nejlepších RPG, jaké jsem kdy hrál, takže je celkem logické, že jsem se na Zaklínače 3 dost těšil. Dokonce si nedokážu vybavit moc her, na které bych se v mém životě těšil víc. Navzdory důvěře v kvalitní produkt, kterou si studio CD Projekt Red vysloužilo právě díky předešlým dílům, jsem ale měl obavy, jestli si vývojáři tentokrát neukousli moc velké sousto. Desítky hodin strávených ve světě Zaklínače 3 ale veškeré obavy rozprášily.

Ve šlépějích války a osudu

Od událostí Zaklínače 2 uběhlo šest měsíců. Severní království jsou již potřetí ve válce s císařstvím Nilfgaard a uprostřed této válečné vřavy dostane Geralt dopis od milované čarodějky Yennefer s žádostí o setkání. Toto setkání, po kterém následuje audience u nilfgaardského císaře, vyústí v zásadní zjištění. Ciri, dívka obdařená velkými schopnostmi, která je s Geraltem svázaná osudem, se vrátila. A má v patách Divoký hon. Pokud nepatříte mezi znalce knižní předlohy nebo jste při průchodu předešlými díly nedávali obzvlášť bedlivý pozor, nejspíš z počátku nebudete vědět, co si máte o Divokém honu myslet. V této nevědomosti vás klidně nechám a řeknu jen to, že Divoký hon v čele s generálem Eredinem nemá zrovna šlechetné úmysly a pokud by se mu Ciri dostala do rukou, mělo by to nedozírné následky. Geralt, který považuje Ciri za vlastní rodinu, tedy musí dívku najít a uchránit před čímkoliv, s čím Divoký hon vyrukuje.

Základ příběhu Zaklínače 3 je tedy prostý, musíte najít Ciri. Zpracování této základní premisy ale naštěstí už tak prosté není a CD Projekt RED znovu dokázal, že příběhy prostě umí. Děj se sice z počátku rozvíjí velmi pozvolna, což je velký rozdíl oproti předešlým dílům, které začínaly nějakou velkolepou a šokující událostí, ale postupem času nabírá na zajímavých obrátkách. Už proto, že na pátrání po Ciri je nabalené velké množství menších zápletek, které dávají dohromady působivou dějovou mozaiku, která vás určitě zaujme.

Příběh Zaklínače 3 zaujme i díky zúčastněným postavám. Alfou a omegou je přirozeně Geralt, Yennefer a Ciri, za kterou si dokonce ve vybraných pasážích zahrajete. Dostatek prostoru ale dostávají i další známé postavy, ať už jde o Triss Ranuncul, barda Marigolda, trpaslíka Zoltana Chivaye a další staré známé, nebo zcela nové charaktery. Stejně důležité jako postavy jsou četná rozhodnutí, která mohou děj hry dost ovlivnit. V dnešní době už je přítomnost obtížných voleb a z nich plynoucích důsledků naprostá samozřejmost, ale první díl Zaklínače považuji v oblasti rozhodování v RPG žánru za průkopníka a třetí díl se tohoto odkazu chopil se vší parádou.

S vlivem vašeho rozhodování souvisí i rozhodnutí, která jste učinili v Zaklínači 2. Jinak řečeno, import uložené pozice z druhého dílu má určitě vliv. A pokud žádný save nemáte nebo hrajete na konzoli, která možnost importu uložené pozice postrádá, nemusíte se ničeho bát. V prologu hry vás totiž čeká speciální dialog, ve kterém si podobně jako v Mass Effectu 2 můžete navolit, co jste v Zaklínači 2 vlastně udělali. A také se nemusíte bát, že byste příběh Zaklínač 3 nechápali, pokud jste předešlé díly vůbec nehráli. Vývojáři se sice neobtěžovali s kdovíjakým vysvětlováním předešlých událostí ani pravidel světa a předhodí vám jen animované intro a případně knižního průvodce, ale děj hry je pochopitelný i bez znalosti světa Zaklínače. A pokud něčemu opravdu nerozumíte, většinou máte možnost se v jednom z mnoha bohatých a leckdy vtipných dialogů prostě zeptat.

„Import uložené pozice z druhého dílu má určitě vliv. A pokud žádný save nemáte nebo hrajete na konzoli, která možnost importu uložené pozice postrádá, nemusíte se ničeho bát.“

Vždy na cestách

Příběh Zaklínače 3, který vám sám o sobě vystačí na pár desítek hodin, tedy nezklamal a podobně je na tom i herní svět. Právě z něj pramenilo v průběhu vývoje mnoho obav hráčů, protože RPG titulů, které dokázaly, že příběh a otevřený svět mohou koexistovat bez toho, aby jeden prvek převládl nad tím druhým, je asi tolik, kolik je milovníků lidí v řadách Scoia'tael. CD Projekt RED ale odvedl skvělou práci a povedený příběh jde ruku v ruce s nesmírně bohatým a propracovaným světem, který zahrnuje válkou a bažinami zpustošenou oblast Velenu, živá města Novigrad a Oxenfurt a jejich okolí, chladné ostrovy Skellige, téměř idylické okolí vesnice Bělosad a hradiště zaklínačů Kaer Morhen. Tyto lokality dávají dohromady opravdu rozsáhlé a pestré herní prostředí, které vždy disponuje úžasnou a uvěřitelnou atmosférou.

Oceňuji, že tvůrci nepodlehli povrchnímu výkladu pojmu „temné fantasy“ a nebáli se pracovat s pestrou barevnou paletou závisející na jednotlivých lokacích. Mnohá místa Velenu, kam už dospěla válka, a nehostinné Skellige většinou působí temně, bezútěšně nebo chladně. Nedotčené okolí a ulice Novigradu a Oxenfurtu naopak hýří pestrými barvami, které ukazují, že svět Zaklínače sice může být plný monster a jiných hrozeb, ale pořád ho obývají lidé, kteří by asi v odporně šedivém prostředí moc dlouho nepřežili. Bitevní pole páchnoucí smrtí a temné hvozdy tedy střídají prosluněné louky a pestrobarevné ulice a tohle všechno dotváří dobrý dojem z fungujícího světa. Lokality se však neliší jen barevnou paletou, ale také kulturou. Velen je součástí Temerie, což znamená, že se v něm odráží slovanská mytologie i stylizace a při procházení místních vesniček, polí a hustých lesů má člověk často pocit, že se vrátil do dob prvního Zaklínače. Podobný dojem můžete mít i z Novigradu. Z ostrovů Skellige je naopak jasně patrná inspirace severskými kulturami.

Herní svět ale není jen uvěřitelný a pestrý, je také obří, což má za následek častou potřebu cestovat na koni tradičně pojmenovaném Klepna, jehož si můžete kdykoliv zavolat zapískáním a s jehož chováním ani ovládáním jsem neměl žádný problém. Při přesunu po vodě zase můžete využít loďku. Případně lze využít rychlé cestování do již navštívených lokací, ale doporučuji vám využívat fast travel jen příležitostně, protože pořádná projížďka světem může mít nesmírné kouzlo. A to i proto, že to všude žije. Na mnoha místech narazíte na sídla řady NPC, které se chovají přesně tak, jak byste od nich čekali a kterým můžete díky absenci loadingů doslova koukat do oken jejich domů. Zároveň máte všude o práci a zábavu postaráno. Pokud zrovna nesledujete příběh, můžete se věnovat četným vedlejším aktivitám. Můžete prohledávat jeskyně a dungeony, hledat poklady, čistit opuštěné vesnice od monster, likvidovat tábory banditů nebo dezertérů a ničit hnízda monster. Můžete se zúčastnit koňských dostihů a tradičních pěstních zápasů a můžete se stát přeborníkem v nové karetní hře gwint.

Gwint si mezi vedlejšími aktivitami v Zaklínači 3 zaslouží speciální pozornost. Ne že by ostatní aktivity nebyly zábavné, naopak, všechno je zpracované dostatečně kvalitně a všechno vás může zabavit, ale gwint vás určitě okouzlí. Tato karetní hra svým způsobem simuluje boj dvou armád. Na hrací ploše má každý ze dvou hráčů k dispozici tři řady, do nichž může umisťovat karty s určitými číselnými hodnotami a leckdy i se specifickými vlastnostmi. Karty v těchto řadách tvoří vaší armádu, kterou mohou podpořit ještě vedlejší karty ovlivňující například počasí. Cíl je přitom prostý, vítězí ten, který výkladem svých karet dosáhne vyšších číselných hodnot a díky nim během dvou nebo tří kol dvakrát porazí soupeře. Ačkoliv se to nezdá, tento koncept nabízí značnou taktickou svobodu. Tahle hra opravdu není o náhodě jako kostkový poker z předešlých dílů, se kterým se tentokrát musíte rozloučit. Je o uvažování, správné taktice, případném ústupu ve správný čas a také ve správných kartách, které můžete kupovat a vyhrávat po celém světě. Roli přitom hrají i frakce, ke kterým patří jednotlivé karty. Díky těmto vlastnostem se z gwintu rázem stává velmi návyková a komplexní minihra.

„Bitevní pole páchnoucí smrtí a temné hvozdy střídají prosluněné louky a pestrobarevné ulice a tohle všechno dotváří dobrý dojem z fungujícího světa.“

Ještě více příběhů

Ve světě Zaklínače 3 vás ale samozřejmě čekají i vedlejší questy. Ty se dělí na klasické vedlejší úkoly, které zahrnují i šampionát v gwintu, pěstních zápasech a koňských dostizích, a na zaklínačské zakázky, jež vyžadují likvidaci čehokoliv, co ohrožuje místní obyvatele. Na pestrost a zábavnost vedlejších úkolů si přitom nemůžu stěžovat, a to především díky tomu, že naprostá většina questů disponuje nějakým drobným příběhem.

Když jsem den před psaním této recenze procházel populární server 9gag, všimnul jsem si jednoho memu, který tvrdil, že jakýkoliv quest v Zaklínači 3 obsahuje víc příběhu než celé Destiny. Bylo by samozřejmě bláhové porovnávat dva naprosto odlišné tituly, ale je to myslím hezká ilustrace toho, že vás i v rámci vedlejších úkolů čekají překvapivě povedené a zajímavé zápletky. I z obyčejné zakázky typu „jdi do lesa a zabij příšeru, která ohrožuje vesničany“ se může vyklubat miniaturní a skvěle napsaný příběh, ve kterém nechybí nějaká ta morální volba.

Z hlediska hratelnosti je sice naprostá většina postranních úkolů tradiční, často musíte někam jít, něco přinést nebo něco zabít, ale je to právě ten příběh s těmi skvěle napsanými dialogy, který dělá z úkolů něco víc, něco, na co můžete rádi vzpomínat. Což je příjemná změna třeba oproti loňskému Dragon Age: Inquisition, jehož úkoly byly nehledě na chytlavou hratelnost často příliš generické. Nevím, jaký plat dostávají scénáristé a designéři questů v CD Projektu, ale určitě zaslouží víc. Přinejmenším si zaslouží poklonu za to, kolik easter eggů dokázali do celé hry nacpat. Raději nebudu prozrazovat nic konkrétního, ale snad můžu říct, že v jednom dialogu spojeném s hlavní příběhovou linií zaslechnete i jistou spojitost s českou kulturou.

Zaklínačské schopnosti v akci

Ať už se ale pustíte do jakékoliv aktivity, dříve či později vás čeká boj. Smrtelných hrozeb je koneckonců ve světě Zaklínače víc než dost a ani příliš nezáleží na tom, jestli tu hrozbu představují monstra, humanoidi nebo prostá zvěř. V soubojích se přitom můžete spolehnout na vše, co je pro Geralta a celý cech zaklínačů tak charakteristické, tedy na ocelový a stříbrný meč, pět magických znamení a pomůcky v čele s petardami. Nově máte také k dispozici kuši, kterou využijete především pro sestřelení létajících monster a při boji pod vodní hladinou, kde také není úplně bezpečno.

Samotný soubojový systém přitom vychází ze Zaklínače 2, takže je opět klíčová kombinace rychlého a silného útoku, přičemž můžete hojně využívat úskoků a nově také bloku, protiútoků, úkroků stranou a alternativní podoby znamení, které si můžete odemykat v tradičním stromu schopností. Už v Zaklínači 2 fungoval soubojový systém bez větších problémů, takže je v pořádku, že došlo spíše k jeho rozšíření než k úplnému překopání. Rozhodně to stačí, navíc jsou tentokrát souboje zajímavá podívaná, a to hlavně díky pestrým a krvavým způsobům, jak zlikvidovat určité protivníky. Pohledů na useknutou hlavu nebo tělo rozetnuté na dvě půlky si užijete víc než dost.

Souboje ale rozhodně nejsou nic jednoduchého a Zaklínač 3 se dá považovat za pořádnou výzvu. Především v úvodních pasážích jsem se při soubojích dost vztekal a na střední obtížnost mě dokázala umlátit i jinak směšná skupinka topivců na břehu řeky. Jakmile jsem si ale zvykl na nové možnosti systému, sehnal slušnější vybavení a nasbíral dost zkušenostních bodů v hlavních i vedlejších questech, potřeba nadávání zmizela a vystřídala jí prostá potřeba soustředění a přemýšlení. To je potřebné hlavně s ohledem na skutečnost, že celá řada nepřátel má vlastní styl boje a útoků. Nechci tvrdit, že na každý typ nepřítele musíte aplikovat jinou taktiku, ale vaši protivníci jsou rozhodně pestří a leckdy vás mohou nepříjemně překvapit. Nejhezčí vzpomínky mám na běsy, obří křížence jelena s čertem, kteří mají v zásobě celou řadu účinných útoků, proti kterým je dost těžké se účinně bránit. Nutno ale říct, že správnou taktiku na protivníka leckdy napoví bestiář, který vám poradí třeba vhodné znamení nebo petardu. Bestiář má tudíž praktické využití a opravdu se vyplatí ho studovat, což beru jako příjemnou změnu.

Bez ohledu na protivníka je vždy moudré zvážit použití olejů na meče nebo požití klasických lektvarů. Alchymie probíhá velmi podobně jako v Zaklínači 2, ale má také docela blízko k prvnímu dílu, což se odráží hlavně v nutnosti využití alkoholu při vaření a v možnosti požít lektvary i v průběhu boje. Novinkou je potom automatické doplnění lektvarů při meditaci za předpokladu, že s sebou máte přebytečný alkohol. Z mechanik druhého dílu vychází také crafting zbrojí a mečů, takže se připravte na nutnost hledání nákresů a shánění vzácných surovin. A také rozhodování o tom, jestli ta zbroj, kterou jste si právě nechali vykovat u trpasličího mistra zbrojíře, není příliš ošklivá.

Zastávám názor, že funkce je důležitější než vzhled. Těsně před koncem hry jsem si nicméně nechal vyrobit mocnou zbroj, která mi ale přišla příliš lesklá. Nezbývalo než načíst poslední uloženou pozici a vybrat další z těch desítek nákresů, které jsem v průběhu hry posbíral. Ano, jsem vybíravý blbec, ale Geralt v zářivě lesklé těžké zbroji se mi prostě nelíbí, i když by mi ta zbroj ve finálním souboji nejspíš docela pomohla. Stejně tak se mi nelíbí Geralt s šílenými účesy a bradkami, které přidalo první bezplatné DLC. Ale pokud máte jiný vkus, můžete si zaklínače přizpůsobit k obrazu svému. Na výběr toho ale máte víc než dost, a to i s ohledem na statistiky. A pokud by vám statistiky meče nebo zbroje nestačily, můžete je vylepšit aplikací mnoha run. Specialitou jsou potom vzácné zaklínačské sady, které se dají vylepšovat i jinak než runami.

„Především v úvodních pasážích jsem se při soubojích dost vztekal a na střední obtížnost mě dokázala umlátit i jinak směšná skupinka topivců na břehu řeky.“

Geralt detektivem

Podstatnou složku hratelnosti Zaklínače 3 tvoří novinka v podobě zaklínačských smyslů. Představte si detektivní mód ze série Batman Arkham zasazený do světa Zaklínače a máte dobrou představu o tom, co si pod tímto pojmem představit. Zaklínačské smysly využijete opravdu často a můžete díky nim stopovat monstra, hledat různé stopy, ohledávat těla, zvýrazňovat předměty, které by pro vás mohly být užitečné, zkrátka jde o vítanou a nesmírně užitečnou pomůcku při hledání a stopování čehokoliv a kohokoliv.

Můj prostředníček sice tvůrcům za častou nutnost dlouho držet pravé tlačítko myši asi nepoděkuje, ale sám principy zaklínačských smyslů chválím. Chválím i celkové ovládání na myši a klávesnici. Podobně jako v Zaklínači 2 je jasně patrná skutečnost, že ovládání bylo vymýšlené s ohledem na gamepad, ale ani s myší a klávesnicí byste neměli mít žádné problémy.

Krásy bitevního pole i hustých lesů

Jedním z nejvíce diskutovaných témat před vydáním Zaklínače 3 byla také grafika. Ta nakonec opravdu nevypadá tak, jako na propagačních materiálech z roku 2013, ale to nic nemění na tom, že třetí Zaklínač vypadá prostě skvěle, nejen na nejvyšší nastavení. I na střední nastavení jsem se mohl kochat velmi působivou grafikou, která s výše zmíněnou atmosférou, skvělým ozvučením a nádherným soundtrackem pomáhá dotvořit dojem z detailního a živoucího světa. Často jsem se při cestování musel zastavit a prostě jen obdivovat zpracování krajiny. Finální vizuál na tom tedy rozhodně není nijak zle a s ohledem na to vážně nemám potřebu kritizovat hru a její grafiku jen kvůli přešlapům vývojářů v marketingové kampani.

Zaklínač 3 je navíc slušně optimalizovaný. HW nároky jsou určitě vysoké, ale na to, abyste si hru užili v alespoň přijatelné kvalitě, nepotřebujete kdovíjaké dělo. Jak se můžete přesvědčit v rámečku na konci této recenze, moje grafická karta je v minimálních požadavcích a procesor je dokonce pod minimálními, takže dochází k podobné situaci, jaké jsem čelil u nedávného Wolfensteina. Navzdory tomu jsem si ale mohl užívat hru na střední detaily a bez výrazných poklesů snímků za sekundu. Na konstantních 60 fps jsem mohl zapomenout, ale pod 30 fps šla hra jen výjimečně, hlavně při extrémně zalidněných scénách. Optimalizace Zaklínače 3 se tedy nemusíte bát, minimálně pokud máte průměrný hardware. Nejlepší výkon na nejlepších sestavách jsem bohužel otestovat nemohl.

Mou chválu si ale zaslouží ještě dvě věci. Zaprvé česká lokalizace od Comgadu, která je nesmírně kvalitní a je na ní vidět, že si na ní překladatelé dali záležet. Výjimečně jsem sice zahlédl překlep, ale takových případů bylo opravdu velmi málo. Překlad je zkrátka na velmi vysoké a profesionální úrovni. A zadruhé dodatečné bonusy v krabicové i digitální verzi. Sice to nesouvisí se samotnou hrou, ale je opravdu příjemné, když na vás při rozbalování krabičky se hrou vykouknou samolepky, mapa nebo CD se soundtrackem. Stejně jako před lety při rozbalování Zaklínače 2 jsem si musel povzdechnout nad tím, že se touto cestou nevydává větší množství tvůrčích celků.

Je všechno tak perfektní?

Není. Doteď jsem sice nešetřil chválou na všechny myslitelné složky hry, ale to ještě neznamená, že je Zaklínač 3 zcela bez chyb. Jako každá open-world hra, i třetí Zaklínač nedokázal zcela odolat bugům. Při cut-scénách jsem mohl často sledovat klepající se meče na opascích a další drobné objekty, někdy lze vidět dítě, které se vznáší kousek nad dlažbou ulice, Klepna občas ráda strká hlavu do zdi domu, látka si někdy dělá, co chce a při potápění je možné narazit na osamocené objekty uprostřed mořských hlubin, které tam nemají co dělat. Nemluvě o tom levitujícím křesle v oxenfurtském přístavu.

Naštěstí jde ale vždy jen o kosmetické vady. V prvních hodinách jsem sice zažíval občasné pády nebo zamrznutí hry uprostřed rozhovorů, které dokonce vyžadovalo ukončení hry přes správce úloh, ale první patch s číslem 1.3 tyto potíže odstranil, po jeho nainstalování jsem se už s žádnými výraznými chybami nesetkal. Což je trochu zázrak s ohledem na to, jaké porodní bolesti mívají jiné hry s otevřeným světem.

Rád bych ale viděl o něco přehlednější inventář. Obzvlášť v pokročilejších fázích hry, v nichž snadno nahromadíte velké množství předmětů a ingrediencí, se z inventáře může stát lehce nepřehledný guláš, ve kterém je výzva hledat cokoliv konkrétního. Nepřehlednost inventáře rozhodně není žádný velký problém, ale věřím, že mohl být zpracovaný o něco lépe.

Něco končí, něco začíná. Jako vždy

Recenzi Zaklínače 2 jsem před lety zakončil tvrzením, že by Andrzej Sapkowski mohl být pyšný. Tentokrát se k takovým velkohubým prohlášením neuchýlím, už proto, že Sapkowskému na herní trilogii příliš nezáleží. Velmi mírně řečeno. Závěr trilogie o Geraltovi z Rivie ale jeho dílu rozhodně nedělá ostudu a nedělá ostudu ani celé sérii a žánru open-world RPG, který má očividně nového krále. Nechť jakkoliv kvalitní Skyrim promine, ale v tuhle chvíli mu nejspíš zbudou jen virtuální oči pro pláč a neomezené možnosti moddingu, které nejspíš Zaklínač 3 nikdy nedožene, i když je oficiální podpora modů v plánu.

Aby bylo jasno, Zaklínače 3 nepovažuji za dokonalou hru. Ani v něm nevidím nic, co by se dalo považovat za opravdovou revoluci v žánru. Rozhodně jde ale o mistrovské dílo, ve kterém všechno funguje tak, jak má, a v lecčem určitě předčí očekávání mnoha hráčů. Questy zabaví, souboje a další herní mechaniky jsou dostatečně kvalitní, stěžovat si nemohu ani na audiovizuální stránku. Největší předností je ale rozhodně úžasná souhra mezi kvalitním příběhem a propracovaným, funkčním a bohatým světem. A pokud pominu menší bugy a nepřehlednost inventáře, nemůžu zde najít žádné podstatné vady. Zaklínač 3 mě zkrátka v žádném ohledu nezklamal a jsem si jistý, že nezklame ani vás. Věřím, že s ohledem na vše výše zmíněné je maximální hodnocení zcela na místě. V poslední době ho sice udělujeme častěji než kdy dříve, ale to myslím pouze dokazuje skutečnost, že se právě nacházíme v neobvykle plodném období. Važme si toho a važme si i Zaklínače 3.

Zaklínač 3: Divoký hon koupíte v našem obchodě GameExpres.cz a slovenskom hernom obchode GameExpres.sk. Zároveň se můžete zapojit do soutěže o originální meč ze Zaklínače 3.