Frostpunk byl pro mě návrat ke strategiím po skoro 20 letech. Na strategiích jsem vyrostl v 90. letech. Dříve ještě jako PC hráč. Dneska jsem čistokrevný konzolista. Proto mě potěšilo jak moc dobře se Frostpunk ovládal na ovládači.
Hra je trochu, mám za to, revoluční. Systém stavění, nastavený tak, aby bylo vše co možna nejvíce blízko středu(tepelnému generátoru), aby zůstali všichni obyvatelé v co největším teple, dalo vzniknout unikátnímu strategickému plánování. Dotoho geniální morální rozhodování před které nás vyvojáři dokázali postavit(11 bit studio už v This War of mine (taky masterpiece) se prokázali býti jako mistry tohoto zajímavého herního "prvku. Rozhodování se mezi horším a ještě horším je v těchto hrách denním chlebem). Ve Frostpunku se budete například rozhodovat koho budete více tyranizovat, jestli děti půjdou do práce místo do školy a jestli denní směnu pošlu do dolů fárat místo 12 hodin na 24 hodin, příčemž to ve výsledku zapříčiní smrt jednoho z dělníků, který posléze způsobí budoucí rebélii proti mému tvrdému režimu (protože se zhroutil systém naděje a ještě něco tam bylo, už si nemůžu vzpomenout). Je to komplexní, surový, ale zaroveň mega uspokojivý, když se vám podaří přežít první velkou bouři.
Na strategiích jsem vyrostl a jsem rád že jsem se mohl alespoň k nějaké vrátit.




























