Ghost of Yōtei

Cušima pro mě osobně byla vždy spíš osmičková hra, které ale nechybělo mnoho k tomu, aby byla devítková. Jotei dle mě opravuje právě onu většinu výtek, vylepšuje celý koncept hratelnosti a hlavně pro mě osobně přichází s mnohem zajímavější hlavní postavou. Jin byl pro mě osobně vždy jeden z důvodů, proč jsem se k Cušimě nevrátil a nedohrál jí víckrát, jeho charakter byl příliš stoický na 40 hodin hratelnosti, stejně jako zápletka s přijmutím cesty ducha a porušením kodexu, mi přišla krapánek dost chabá (to bylo nejspíš zapříčiněno mou zálibou v historii a vím jak to s celou ctí bylo :D). Byl to OK protagonista, kterého spíš ale drželi nad vodou epické momenty než on sám. Acu je v tomhle mnohem lepší, její příběh a zápletka je osobnější, i přes svou tvrdou stránku dovede být citlivá, celkově mě jako postava více zaujala a chtěl jsem znát, jak to s ní dopadne. Soubojový systém také byl vylepšený, postoje nahradili rozličné zbraně s tím rozdílem, že i když vám hra tvrdí, že byste je měli střídat, není to nutno a většinu hry jsem hrál pouze s dvěma, svět je stejně tak mnohem hezčí a mnohem lépe rozvrhnutý, celý průzkum je více organický, nepřátelských táborů je méně a lépe rozplánované, a to se týká vlastně všech aktivit ve světě. Ve všech ohledech je to vylepšení oproti Cušimě, vzali si zpětnou vazbu k srdci a pokud máte rádi staré, klišodní westerny a sumurajské filmy, bude chrochtat blahem, a osobně otřepaná ustřední zápletka je pro mě spíše plus, protože stejně jako Cušima to vlastně vzdává poctu určitému aspektu žánru a stejně jako pro příběh poháněný postavami, funguje jednoduchost většinou lépe. Ovšem to už je o individuálním vkusu, vždy jsem upřednostňoval jednoduší osobnější zápletky ve stylu "sword and sorcery" než epické příběhy. Takže Jotei je pro mě osobně devítková hra, které nechybí málo k desítce.