Když dva dělají totéž, není to vždy totéž.
“Věci, které prožijeme, z nás dělají to, kým jsme.”
Možná vás překvapí, že jsem byl před rozehráním druhého Ghosta poměrně skeptický. Pokud si vzpomenete na moji recenzi původní hry z roku 2020, byl jsem v případě prvního dílu zklamán předvídatelností příběhu a celkovou podobností jiným titulům. Do nějaké míry se tyto problémy opakují i tentokrát, ale zároveň tvůrci citelně vyzráli a kromě jiného i díky výkonnější konzoli přitlačili na opět zcela jedinečnou estetiku hry a také na její celkovou oduševnělost. Výsledkem je herní poezie, která citelně vyčnívá nejen nad podobnými herními tituly.
- Platforma: PS5
- Datum vydání: 2. 10. 2025
- Výrobce: Sucker Punch Productions (USA)
- Žánr: Akční adventura s otevřeným světem
- Česká lokalizace: ano, titulky
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 85 GB
- Herní doba: 30+ hodin
- Cena: 1.999,- Kč
Vlčí smečka
Příběh se odehrává 300 let po událostech předchozí hry a je tedy zcela samostatný. Hráč se tentokrát ujme osamělé žoldačky jménem Acu. Bývalá dcera kováře, jako malé dítě zažila vyvraždění její rodiny ze strany lorda Saitó a jeho neblaze proslulé skupiny “Jóteiská šestka”. Acu samotnou se tu noc také pokusili zabít, ale jako zázrakem přežila a utekla daleko od domova, aby šestnáct let trénovala boj ve službách cizích armád. Nyní se vrací do své domoviny se seznamem šesti cílů, nošeným hrdě a viditelně u pasu.
Příběh o pomstě dítěte, hledajícího v dospělosti vrahy jeho rodičů, není ničím originálním a zrovna letos jsme jeden takový již hráli, navíc ve hře extrémně podobné této, nejen zápletkou a zasazením. Jenže když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Ačkoliv mi postava Acu nebyla zprvu sympatická (přiznám se, že výběr herečky s tak nechvalně proslulým radikálním a provokativním veřejným vystupováním tomu moc nepomohl), postupně si mne dokázala získat a to především způsobem, jak lidsky jsou její dialogy napsané a jak uvěřitelně jsou podané díky velmi kvalitní filmařině, která nechává scény, dialogy a postavy “dýchat”. Díky tomu jsem místy žasnul, jak věrohodně některé momenty či reakce postav působily, což mne nakonec vtáhlo do děje účinněji, než jsem sám čekal.
Seznam šesti cílů, nošený viditelně u pasu.
Příjemnou změnou proti minulé hře je větší důraz na vedlejší postavy, což zdaleka neplatí jen pro vaše spojence a nepřátele, ale také třeba pro výrazné osobnosti obchodníků či trenérů bojových umění. V hlavním menu hry máte od začátku položku nazvanou “vlčí smečka”, kde stínové siluety v pozadí Acu a jejího vlka postupně zaplňují nalezení spojenci. I po této stránce příběh příjemně vyzrál, protože poukazuje na to, jak důležití jsou další lidé i v životech těch, kdo by raději kráčeli cestou osamělého vlka. Stále platí, že hra místy sklouzne do předvídatelných klišé, nicméně na rozdíl od té předchozí mne dokázala po stránce příběhu místy i poctivě překvapit a tím pádem také mnohem účinněji dojmout.
Skutečná hvězda hry
Do značné míry lze ale za hlavní “postavu” hry označit samotné Japonsko na přelomu 16. a 17. století, respektive jeho severní část, kde se hra odehrává. Krajina byla nejvýraznějším prvkem původní hry a zde tomu není jinak. Ghost of Yōtei nicméně vychází na novou konzoli (první díl původně vyšel pro PS4) a sami tvůrci se od posledně také posunuli po technické i výtvarné stránce, takže výsledkem je ještě působivější prostředí, než minule. A to jak po stránce pestrosti barevné palety či biomů, tak po stránce detailního vykreslování do dálky nebo početnosti animovaných objektů, jako jsou třeba hejna ptáků či stáda koní. Nebude nejspíš náhodou, že umělecký režisér předchozí hry se stal kreativním ředitelem jejího pokračování. Pokud jste nečetli náš rozhovor s ním, vřele jej doporučujeme: pomůže vám docenit, jak cíleně tvůrci upřednostnili styl před realismem.
Ghost of Yōtei: exkluzivní rozhovor magazínu Zing.cz s kreativním ředitelem hry
Bez spoilerů jsme vyzpovídali kreativního ředitele očekávané hry.
Podobně jako filmové sekvence, také cestování krajinou umí nechat hru “dýchat”, tedy střídat klidné či zdánlivě “prázdné” pasáže s těmi akčními. Velmi organicky působí nejen návrat navigace pomocí větru, ale také zanoření nepovinných aktivit, na které vás může opět upozornit třeba okolo letící pták. Nepovinné aktivity zde vždy nabídnou smysluplnou odměnu: koupele zvýší vaši odolnost, altáře vám umožní se naučit nové schopnosti, rytmické sekání bambusu vám přidá extra speciální útoky, záchrana vlčí smečky vám umožní je přivolat na pomoc do boje a tak dále. Díky tomu jsem se překvapivě rád a často nechal “odtáhnout” z hlavní cesty na misi a zatoulal jsem se třeba i na celý řetězec nepovinných aktivit. Hra také pestře a nápaditě dávkuje tipy na lokace a další informace pro váš postup nebo vylepšení, které vám sdělují náhodní kolemjdoucí nebo třeba i náhodní poražení nepřátele v otevřeném světě. Zhruba třicet hodin hlavní příběhové linky můžete snadno zvýšit na dvojnásobek, pokud budete chtít objevit a splnit vše.
Rád a často jsem se nechal odtáhnout z hlavní cesty.
Zároveň je cítit snaha tvůrců nabídnout vám meditativní aktivity, kdy se můžete vy i Acu zamyslet nad dosavadními událostmi nebo nasát kouzlo okamžiku. Budete tak například pomocí haptiky a dotekové plochy ovladače rozfoukávat zakládaný oheň vašeho tábořiště nebo hrát na hudební nástroj šamisen. Atmosféru života v divočině podtrhují také působivé unikátní animace probouzení se Acu na různých místech v krajině po uplynulém čase nebo dokončené misi, které připomíná Red Dead Redemption 2, nejen tím, že většinou jej doprovází pohlazení vašeho koně.
Hra využívá vlastní engine tvořený na míru potřebám vývojářů SPACKLE (Sucker Punch Animation Character Kinematics and Life Engine), což kromě jiného vede k tomu, že běží naprosto plynule. Nabízí přitom několik grafických režimů s různým rozlišením a zapnutým/vypnutým ray tracingem. Hrál jsem v režimu “Ray Tracing Pro”, dostupným pro konzoli PS5 Pro, kde hra dosahuje 60 fps při využití raytracingu. Jako zázrak pak působí prakticky okamžitý fast travel a pokud hru po jejím úplném vypnutí znovu spustíte z hlavního menu konzole, téměř okamžitě vás vrhne do hraní, zcela bez průchodu jakýmkoliv menu nebo nahráváním, podobně jako to umí funkce Game Resume na Xboxu. Hra zkrátka působí jako jedna z těch, které byly vytvořeny na míru konzoli PlayStation, od výkonu až po výrazné využití haptiky či reproduktoru DualSense ovladače.
Arzenál
Pokud jde o souboje a akci, předně vězte, že nastavením obtížnosti si můžete tento aspekt hry přizpůsobit na míru: od prakticky automatického vítězství mačkáním jednoho tlačítka až po hardcore záležitost, kde nejen že musíte během boje střídat komba, jednotlivé zbraně a nástroje, ale také vás některé údery protivníka dokáží zabít jednou ranou. Na své si tedy přijdou i sváteční hráči, kteří si chtějí prostě užít příběh nebo nádhernou krajinu hry, tak náročnější hráči, kteří chtějí nejen pořádnou výzvu, ale také pocit, že každý duel je skutečně na život a na smrt, každý úder mečem může být poslední. V mnoha situacích máte opět na výběr mezi plížením a tichým zabíjením nebo otevřeným bojem.
Systém postojů z minulé hry nahradil podobně fungující systém odlišných zbraní, kdy na různé nepřátele a jejich zbraně nejlépe fungují konkrétní zbraně z vaší strany, zkrátka klasické kámen-nůžky-papír. Nové zbraně získáte a jejich pokročilé používání vás naučí mistrové bojových umění, které musíte nalézt a přesvědčit, aby byli ochotní vás trénovat. K dispozici jsou také zbraně na dálku a můžete například vyrazit nepříteli zbraň z rukou a následně ji hodit po jiném nepříteli. Účinnost a pestrost pokročilých mechanik si sami cíleně otevíráte dle svých preferencí. I zde ale platí, že na nejnižší obtížnost je tohle všechno jedno.
Koření života
V jedné z mnoha náhodných nepovinných aktivit ve hře jsem narazil na rónina, který se chystal obrat padlé vojáky na bojišti o surovinu pro vylepšování zbraní. Když jsem se zastavil, nabídnul mi, že si ji z mrtvol mohu posbírat sám (surovina skutečně slouží k vylepšování i vašich zbraní), ale musím ho odškodnit poplatkem. Hra vám tedy dá na výběr zaplatit, vyzvat rónina na souboj, nebo prostě odejít. Vyzval jsem ho na souboj, což okomentoval “cha, v to jsem přesně doufal” a zvedl svůj meč do bojového postoje před duelem. Byla to naprosto druhotná vedlejší scéna, ale pěkně myslím ilustruje, jak vám hra umožňuje ladit povahu a reakce vaší postavy, ačkoliv je hlavní příběhová linka víceméně předepsaná.
Kromě mnoha podobných autentických scén atmosféru hry dokresluje také hudba, která je opět procítěná a náležitě exotická. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že ústřední melodie není tak silná jako minule a třeba ani úvodní titulky na mne tolik nezapůsobily. Hra mi to ale vynahradila později způsobem, jak používá (japonsky, s titulky) zpívané písně. Český překlad je na velmi dobré úrovni, jen zkrátka některá malebnější sousloví působí poněkud méně úderně, než anglická (nebo japonská). Mimořádná estetika hry je podpořená kvalitním fotomódem, díky kterému budou virtuální fotografové jako v ráji. Pokud se odmítnete s hrou rozloučit po jejím dohrání, můžete si ji dát znovu v jednom z několika speciálních audiovizuálních režimů, které výrazně mění vzhled i třeba hudbu. Do budoucna je (zdarma) slíbený také návrat paranormálního mutiplayerového režimu “Legends”, který v minulé hře vrcholil naprosto nezapomenutelným výpravným a náročným plnokrevným raidem.
Verdikt
Ačkoliv ústřední zápletka je velmi otřepaná, propracované a procítěné podání postav i jejich příběhu si nakonec získá vaše srdce a některé zvraty dokáží překvapit. Celkově hra působí jako pečlivě vybroušený klenot, který zdařile staví na základech jeho předchůdce a je v něm cítit, o kolik tvůrci vyzráli a jak jim pomohl silnější hardware. Vlastní engine na míru hře a důraz na stylovou estetiku místo "nudné" realističnosti jsou samy o sobě v současné AAA tvorbě vítaným zázrakem.
