Syndicate – business je válka

Recenze z hraní Xbox 360 verze.

Jak jste se mohli dozvědět z našich nedávných dojmů, Syndicate rozhodně nepostrádá jiskru. Původní titul v něm sice jen trochu voní, ostatní je ale vypulírováno k akční dokonalosti, která je sice jednoduchá, ale nesmírně účelná. Přitom žádné velké naděje jsme do titulu nevkládali. Nepovedených remaků už známe mraky a podobné tituly často končí v propadlišti herních dějin. Zkušenosti by nás už ale mohli naučit, že studio Starbreeze prostě špatné akce nedělá.

Agent bez minulosti

Píše se rok 2069. Svět již dávno nemají pod palcem zkorumpovaní členové vlády a ministerstva. Na jejich místo nastupují syndikáty. Obří mezinárodní korporace, které prakticky ovládají lidi prostřednictvím toho, jak zákazníci ovládají digitální svět. Pro dálkové ovládání veškeré elektroniky totiž potřebujete mozkový čip, který je samozřejmě majetkem společností a jelikož i zde platí tvrdá a brutální pravidla konkurence, nezřídkakdy se stane, že se dostanete do křížové psychologické palby. Vítejte v budoucnosti.

Do jednoho z největších syndikátů na Zemi, společnosti EuroCorp, přicházíte jakožto agent nováček, Miles Kilo. Patříte mezi první prototypy se zbrusu novou technologií čipu, která dovoluje mnohem více, než si dálkově v mikrovlnce ohřát sendvič. Můžete ovládat a do určité míry ohýbat rozum lidí. A jelikož je konkurence nelítostná, vydáváte se s kolegou na svou první misi. Každý člověk totiž musí pochopit, že se syndikáty nezastaví před ničím, aby dosáhly svého. A to i za cenu mnoha mrtvol.

Jak už schopný hráč pochopil, nic není tak černobílé a z prvních jednoduchých úkolů se následně vyklube podstatně větší konflikt, který zasahuje nejen do světa korupce, ale přináší i osobní zradu a touhu se pomstít. Kilo je možná nejmodernější technologická zbraň, je ale stále napojen na bio-síť společnosti, což se rovná prakticky nulové svobodě vůle. Co EuroCorp přikáže, to musíte plnit. Nebo ne?

V akci až po koule

Nenechte se zmást, Syndicate je čistokrevnou akční střílečkou ve své čiré podobě a s předchozími tituly studia (především tedy herní adaptací Riddicka) má společné jen určité herní prvky. Starbreeze musím pochválit především za bravurně zpracované ovládání a pohyb v prostředí. Nejen, že své tělo máte neustále na dohled, navíc precizně reaguje na vaše pohyby a prostředí okolo a má v rukávu i několik bonusových vychytávek, jako je zpomalený skluz nebo kontextové souboje. Vše se ovládá až neskutečně dobře a přednostně právě tento fakt přispívá ke skvělému pocitu z každé přestřelky. Nic vás nezdržuje, nikde se nezasekáváte a postava dělá to, co chcete. Díky tomu jsou přestřelky bezesporu výzvou, nikdy však nepříjemnou zátěží.

Opět musím smeknout před ovládáním zbraně, která reaguje na okolní prostředí, realisticky se kymácí ve vašich rukou a vůbec jsem málokdy zažil podobně intuitivní FPS akci.

A to je rozhodně dobře, protože o přestřelky tu jde především. Zapomeňte na procházky po městě a prozkoumávání prostředí, to se omezuje na pár minut a šilhacích pohybů na okolní budovy. Esencí titulu je frenetická a zběsilá akce, k čemuž má hned několik předpokladů. Zbraně tu opravdu nemá cenu jmenovat, narazíte na dost futuristických kusů, kde nechybí jak klasické pistole a samopaly, tak puška se samonaváděcími kulkami, plazmový laser a samozřejmě libozní rotačák, který rozseká každého vojáka vejpůl. Opět musím smeknout před ovládáním zbraně, která reaguje na okolní prostředí, realisticky se kymácí ve vašich rukou a vůbec jsem málokdy zažil podobně intuitivní FPS akci. Starbreeze se v tomto opravdu překonal.

Ukaž mozek

Přestřelky by ale byly poloviční, pokud byste neměli jakožto agent korporace k mání účinné techniky nabourávání se do čipů a elektroniky okolo. Na dálku se napojit na dveře, automatické střílny (které za vás často odřou těžkou práci) či terminály vás nestojí nic, tři základní schopnosti čipu si už ale musíte pohlídat. K dispozici máte funkci přehřátí, která na dálku způsobí menší výboj zbraně toho kterého vojáka a udělá jej a okolní kolegy velmi náchylné na poškození. Pak je tu sebevražda, což není nic jiného, než donucení nebožtíka vyhodit se do povětří, čímž s trochou štěstí dokážete eliminovat větší skupinky nepřátel. A nakonec je tu funkce dle mého nejužitečnější. Tou je donucení jednoho z vojáků, aby po omezenou dobu bojoval po vašem boku. Poté si jen dá hlaveň k bradě a máte o jeden problém méně.

Díky bohatým možnostem, jak s nepřáteli zatočit mají přestřelky v Syndicate říz a neunudí po prvním levelu.

Podstatné je, že se tyto funkce musí nějakou chvíli dobíjet a jelikož jsou nepřátelé dost inteligentní, musíte během přestřelek opravdu přemýšlet a taktizovat. Hra navíc skvělým způsobem dodává soubojům variabilitu a v zásadě tak nikdy nevíte, na koho narazíte za rohem. Může to být obrněný voják, jehož štíty musíte napřed na dálku hacknout. Mohou to být strážní s rušičkami, které eliminují vaši schopnost nabourávání, nebo jen narazíte na úctyhodnou skupinku po zuby ozbrojených chudáků, kteří si přímo říkají o drastickou končinu. Právě díky bohatým možnostem, jak s nepřáteli zatočit mají přestřelky v Syndicate říz a neunudí po prvním levelu, což je u podobného žánru opravdu důležité.

Nesměl bych opomenout jednu ze stěžejních funkcí vašeho čipu, čímž je jakási podoba bullet-timu. Po zapnutí čipu DART 6 se zpomalí čas, svět se zahalí do rentgenové barvy a postavy začnou zářit i skrze stěny, což vám dává určitou výhodu. Navíc se vám na tento okamžik zvýší úron a sníží citlivost, což dělá tuto vychytávku životně důležitou v prekérních situacích. I ta má však svou dobu působení, proto buďte ostražití a využívejte svůj čip s rozmyslem. Přece nechcete, aby vám sexy hlásek operátorky nahlásil poruchu.

Pro každého něco

Podoba s veleúspěšným RPG Deus Ex: Human Revolution se neomezuje jen na sci-fi stylizaci, nýbrž i na strom schopností hlavního hrdiny, zde samozřejmě značně přímočarý a jednoduchý. Čas od času ve hře narazíte na chudáky, kterým rozkucháte hlavu speciálním přístrojem a ukradnete technologii jejich čipu. Na tyto „body“ si pak ve stromě můžete přivlastnit některou z nových schopností, jako je zvýšená výdrž, hackování několika čipů najednou a další, většinou upgradovatelné položky. Rozhodně se nejedná o hloubku konkurenčního hitu a vylepšení jsou tu spíše na oko, je ale rozhodně příjemně vidět, že se vývojáři snažili do veskrze lineárního titulu přidat nějakou tu šťávu navíc.

Možnosti čipu šly využít mnohem více, osobně ale doufám, že právě toho se dočkáme ve druhém dílu.

To ale nemění nic na faktu, že můžete mít občas pocit určité nedokonalosti. Syndicate totiž nabízí některé vskutku originální nápady a prvky, jejich využití ale značně pokulhává a hráč tak dumá nad tím, zda si je tvůrci nechali na zjevné pokračování, nebo jen neměli čas je pořádně začlenit do titulu. Už možnosti čipu šly využít mnohem více, osobně ale doufám, že právě toho se dočkáme ve druhém dílu. Místa pro zdokonalení je tu dost.

Víc hlav víc ví

Částečnou snahou přinést něco navíc je překvapivě propracovaný kooperační online zážitek pro čtyři hráče, který stojí vedle singleplayerové kampaně zcela nezávisle. K dispozici máte devět rozličných misí, jejichž cíle se neustále mění a nutí hráče se přizpůsobovat. Týmová spolupráce je klíčem k úspěchu, jelikož se každá ze čtyř postav specializuje na něco jiného. Hráči se tak musí naučit jeden druhého léčit, krýt si záda a fungovat jako tým agentů, který stojí proti vlnám stále silnějších nepřátel. Nabízené úkoly jsou dostatečně různorodé, i když nevybočují z klasické oblasti „přines to“, „odprav toho“ a „přežij tady“. Ve čtyřech je to ale podstatně větší sranda.

Celkový kyberpunkový vizuál funguje především na základě silně osvětlených scén s horou částicových a post-process efektů, které dodávají každé scéně nesmírně působivý CGI nádech.

Upgrady jsou přítomny i zde. Navíc se zde podstatně liší od těch příběhových a co více, zasahují i do arzenálu, což mi v singleplayeru citelně chybělo. Upgrady a nové zbraně se odemykají postupně a jedná se nejspíše o ten hlavní důvod, proč dát kooperačnímu režimu šanci. Jen co se začnete trochu nudit, odemkne se vám parádní samopal a jste v tom zase.

Čekali jsme tě, Neo

Není třeba chodit kolem horké kaše, Syndicate vypadá zatraceně dobře. Celkový kyberpunkový vizuál funguje především na základě silně osvětlených scén s horou částicových a post-process efektů, které dodávají každé scéně nesmírně působivý CGI nádech. Méně potřebné modely ve hře jsou na ostré textury značně skupé, těch si ale během akce jen těžko všimnete a síla enginu byla směrována především na uširvoucí efekty. Potlesk si zaslouží také postavy a především obličeje, které sice postrádají detailnost L.A. Noire, emoce ale dokáží prodat velmi věrohodně. Lví podíl na tom má i pár hollywoodských herců včetně sexy Rosario Dawson a zlého šéfa Briana Coxe, co dodávají hře filmový šmrnc.

Velmi se povedl i soundtrack, který povětšinou prostřednictvím elektronických remixů velmi dobře sedne jak přestřelkám, tak ojedinělým tichým pasážím a dotváří celkově povedený audiovizuál.

Výlet za všechny prachy

Pokud hodlujete přímočarým sci-fi akcím, Syndicate je pro vás jasnou volbou. Voní hezky, hraje se ještě lépe a vložené peníze a úsilí jsou na něm zatraceně vidět. Když se věci dělají poctivě, lidé to ocení a Starbreeze ještě jednou dokázal, že akční střílečky zkrátka umí. Pro příště trochu delší a objemnější a budeme v sedmém nebi.