Sniper: Ghost Warrior 2 – zpět do optiky

Recenze z hraní PC verze

Sniper: Ghost Warrior nebyl špatnou hrou, i když se nedokázal vymanit z bažiny průměru, především kvůli monotónní akci, nevýrazným postavám a obecně odfláknutému příběhu. Pokračování se to snaží napravit mnohem filmovější akcí a hodlá nalákat také na krásy CryEngine 3. Není však všechno zlato, co se třpytí, o čemž se přesvědčíte už velmi záhy.

Potichu a z dálky

Průměr z titulu doslova sálá a nepomáhá ani kvalitní sniperská akce. Hráč se vžije do role kapitána Cola Andersona, který pracuje pro privátní bezpečnostní organizaci. Ta povětšinu hlídá světový mír a nasazuje profesionální ostřelovače tam, kde je vyslání ozbrojených vojsk příliš riskantní. Ostřelovač pronikne kamkoliv, odstraní cíl a zase potichu zmizí. Příběh se pak opírá o tradiční patálie s biologickou zbraní a její putování po černém trhu. Jeden špatný chlap střídá druhého a nechybí ani zrada, nečekané události a finální zadostiučinění. Prostě vše, co má mít kvalitní akční béčko, ale…zkrátka to nebaví.

Problém Snipera však netkví ani tak v neoriginálním příběhu, jako spíše v ubíjející monotónnosti všední akce a hluchých místech mezi ní.

Během svých misí se podíváte všude možně po světě, různorodost tedy nechybí. Zavítáte do džungle v Barmě, tibetských hor či polorozpadlých ulic Sarajeva, kam se vydáme prostřednictvím povedeného flashbacku. Problém Snipera však netkví ani tak v neoriginálním příběhu, jako spíše v ubíjející monotónnosti všední akce a hluchých místech mezi ní.

Jedno se titulu upřít nedá, samotné odstřelování působí věrohodně a realisticky. Důrazně se doporučuje hrát na vyšší obtížnost, která působí alespoň minimální výzvou. Hráč musí počítat se srdečním tepem, balistickou dráhou kulky, povětrnostními podmínkami, pohybem cíle a mnoha dalšími prvky, které ovlivňují vaši trefu. Právě odstřelování je nejzábavnější částí titulu, především během specifických misí, kde zasednete s vysoce nabušenou sniperkou někam daleko a budete skrze optiku krýt postup svých kolegů. Tyto mise mají náboj, tempo, jsou skvěle zrežírované a dávají opravdový pocit z práce snipera. I přes to všechno je ale ostřelování mnohem lépe zpracováno např. v titulu Sniper Elite V2.

Běhání a zase běhání

Pokud navíc vyjmeme složku odstřelování, nestačíme se divit. Úrovně se většinou skládají z několika přesně stanovených šablon. Přiběhnete k určitému otevřenému prostranství, pokosíte vše v dosahu (nejlépe potichu) a vydáte se na další slušně dlouhou pěší tůru. Občas se tak děje za pomoci kolegy, občas o samotě, prakticky se ale opakuje stále stejný scénář a mění se akorát prostředí. To dokáže hodně rychle unavit a nebýt několika nečekaných momentů či útěku beze zbraně, nejspíše byste odhodili ovladač (gamepad, dualshock či klávesnici a myš) hodně rychle. Napomáhá tomu navíc i několik dalších prvků.

Za prvé, pokud už vás odhalí, máte problém. Pistolka s tlumičem vás moc nezachrání a umělá inteligence nepřátel je i na nejnižší obtížnost natolik surová, že budete koukat na nahrávací obrazovku častěji, než do zaměřovače. Možná si myslíte, že je to dobře, hra vás nutí být pozornější a tišší, pravdou ale je, že mají NPC postavy v prostředí nadlidské smysly, střílí téměř za roh a prakticky poslepu a vám stačí jedna dobře mířená rána, abyste šli k zemi. Stealth metr, který ukazuje, jak moc jste odhaleni, navíc není moc přesný a často vyskočí z minima rovnou na maximum, i když z trávy vystrčíte byť jen nos. Z toho se většinou vyklubou situace, kdy půl hodiny potichu odklízíte prostranství plné ozbrojených vojáků, během vteřiny něco zbabráte a bum…začínáme znovu. Lepšímu zážitku neprospívají ani mise s plížením, kdy musíte ručně odstranit nepřátele na cestě. Přehraje se animace, někomu podříznete krk a běží se dál. Všichni vojáci stojí v předem připravených zónách, až je prakticky vidět skript, natažený přes celou úroveň. Takhle tedy ne, pánové. Umělá inteligence parťáků naopak překvapivě zaostává. Několikrát se mi stalo, že jsem byl požádán o dvojité odklizení, samozřejmě ve vší tichosti. Po mém luxusním headshotu se však parťák pár minut rozhlížel a pak to do druhého, neméně překvapeného nepřítele, napral ze samopalu. Bez tlumiče. WTF?

Chuťovky na cestách

Na svou pouť většinou dostanete předem připravený arzenál, který nelze měnit. Zbraně se nesbírají, a pokud vám náhodou dojdou náboje, v prostředí je jich společně s lékárničkami roztroušeno dostatek. Potěší věrohodně zpracované ostřelovačky, kterým nechybí milé detaily. Ostatně když je hra soustředěna na sniperskou práci, něco se pořádně udělat musí.

Grafická stránky nikoho vyloženě neurazí, dá se však označit za docela odfláknutou.

Na vizuálu je krásně vidět, jak mohou dvě studia s jedním nástrojem odvést velmi odlišnou práci. CryEngine 3 je ideálním enginem pro FPS žánr a Crysis 3 názorně ukázal, co se z toho dokáže vymáčknout. Ačkoliv se s nejlépe vypadající hrou současnosti může měřit jen máloco, očekávali jsme alespoň výkon na úrovni. První Ghost Warrior byl budgetovým titulem, který překvapil především poměrem ceny a kvality, tentokrát se ale vývojáři rozhodli zamířit do vod AAA titulů a my jsme podle toho očekávali i podstatně vypiplanější zážitek. Grafická stránky rozhodně nikoho neurazí, dá se však označit za docela odfláknutou. I přes veškeré možnosti, které CryEngine 3 nabízí je prostředí velmi rozplizlé a nevýrazné, stíny haprují, postavy nejsou kvalitně vymodelované a jediné, co budí respekt, je precizně vymodelované sniperky a dostatečně kvalitní synchronizace rtů a mluveného slova.

Ať už se podíváte do džungle či na hory, prostředí zkrátka nepůsobí nádherně a sluneční paprsky do kamery dnes už nikoho neohromí. Paradoxně nejlépe vypadá mise v Sarajevu, a to nejspíše proto, že rozbořený město ve stylu druhé světové války moc důkladnou práci návrhářů nepotřebuje.

Hudba pak většinou trefuje náladu dané situace a působí dostatečně filmově.

Vývojáři však rozhodně zapracovali na zvukové stránce. Dialogy už nejsou tak šeredně trapné a nevýrazné a několikrát jsem se i pousmál, některé momenty se snaží vzbudit v nás alespoň nějaké emoce a i když jsou postavy stále velmi nevýrazné, je to pokrok oproti jedničce. Hudba pak většinou trefuje náladu dané situace a působí dostatečně filmově.

Duely profesionálů

Opomenu-li cca sedmihodinovou kampaň a tréninkový mód, nechybí tu ani multiplayer, který se celý nese v duchu předchůdce a vypadá to, že se ani nesnaží něco měnit. Některé inovace se ale přece jen najdou. Tak především, na jednu mapu se nyní dostane až 12 hráčů, které mezi sebou pořádají ostřelovačské duely, případně pracují v týmu v závislosti na módu. Multiplayer se také konečně neodehrává v singleplayerovém prostředí, nýbrž nabízí 2 unikátní mapy (s možností si nastavit 6 customizovatelných verzí základních map) pro online akci. Zůstává také ústřední mód, který se soustředí na duely mezi snipery na rozlehlém prostranství.

Problém tkví v tom, že hráč nemá moc potřeb multiplayer vůbec hrát. Jistě, můžete se umístit na prvním místě v žebříčku, případně nasázet kamarádovi zpomalený headshot, což je občas k nezaplacení. Tak nějak si ale nedokážu představit, že by multiplayer někdo hrál déle, než několik dnů. Nenajdete tu totiž herní obsah, který by k tomu pobízel. Žádné hodnosti, žádné perky ani postupné odemykání unikátního vybavení, které většinou udržuje online hru naživu. Zkrátka si zaskotačíte s optikou a vrátíte hru do šuplíku.

Reparát se nepovedl

Sniper: Ghost Warrior 2 trpí stejným problémem, jako jeho předchůdce. Hráčům bude úplně jedno, jak skončí příběh a jediný důvod, proč na titul vůbec sáhnou je několikahodinový zážitek v roli ostřelovače. A to je špatně. Minimální emocionální odezva a prakticky nesmyslný multiplayer z titulu dělají nouzový výběr v případě herního sucha, který si navíc užijí jen ti nejzarytější fanoušci tohoto žánru. Lehce odfláknuté grafické zpracování pak jen dokazuje, že je na kvalitách hry potřeba především tvrdě makat. A to se klukům a holkám z polského City Interactive nejspíše moc nechtělo.