Dead Island: Riptide – zpět do chaosu

Recenze z hraní PC verze.

Dead Island z roku 2011 sice nebyl ideální zombie akcí, díky neotřelým nápadům, volnosti a především tropickému kontrastu dokázal upoutat pozornost na dostatečně dlouho. Po oznámení pokračování všichni upřeli nedočkavý zrak k nedodělkům. Smažou vývojáři bugy? Opraví chyby? Bude dobrodružství v tropech zase o fous zábavnější? Snili jsme o lepší survival akci, nakonec to ale vypadá na rezavý vrak natřený novou barvou.

Z pekla do pekla

Příběh usilovného přežívání úzce navazuje na konec prvního dílu, kde se čtveřici hrdinů podařilo uniknout z tropického ostrova Banoi na nedalekou vojenskou loď. Záchrana však byla pouze zdánlivá, protože americké korporace nehodlají ponechat vše ladem a chtějí využít virus pro výrobu biologických zbraní (jak originální). A jelikož naše čtveřice skoro jako jediná disponuje protilátkou, problém je na světě. Ten však nebude vojákům vrtat hlavy příliš dlouho, jelikož podle oblíbených tradic hollywoodských filmů se něco zvrtne, na lodi propuká epidemie, a to už je pouze pár kroků k havárii.

Probíráte se na pláži nedalekého ostrova Palanai a ihned vám dochází, že to s herní strukturou asi nebude bůhvíjak novátorské. Vskutku, pokud bychom dali obě hry vedle sebe, vyjde najevo, že se řídí prakticky stejným scénářem. Zjistíte, že je něco špatně, najdete zbraň, pomáháte přeživším, pak následuje povinná návštěva místního městečka, a pak už úprkem z ostrova. Nákaza se totiž rozšířila i zde, a aby to místní chudáci neměli nějak jednoduché, brzy nás čeká fešný atomový hřib, který by měl zamést všechny stopy (nepřipomíná vám to něco?). Zaráží mě, že si tvůrci absolutně nedali práci příběh a vůbec celé scénář nějak oživit a usmysleli si, že nám bude stačit opáčko v lehce inovovaných kulisách. Jediný rozdíl, který jsem za celou dobu postřehl, je lehce temnější atmosféra a podstatně tužší obtížnost. Tomu říkáte pokračování?

Ale budiž, nebudeme si zatím řezat tepny, Dead Island nikdy nebyl o skvělém příběhu a jádrem titulu je především brutální řež, nejlépe s kamarády. To samozřejmě zůstává a vývojáři se ji snaží obohatit o nové prvky. Některé zapadají skvěle, jiné jsou nanic. Alespoň že hratelnost zůstává stejná. Ústředním motivem je opět volnost, po ostrově se můžete pohybovat takřka neomezeně, k dispozici máte dopravní prostředky a kromě ústředních stanovišť a základen přeživších nechybí spousta rozličných „situací“. Jedná se v zásadě o nepovinné úkoly, kdy musíte někoho zachránit, něco najít či doručit důležitý balíček. Různorodost úkolu se nemění, avšak už od prvního dílu není špatná a nabízí dostatečnou omáčku mimo příběh.

Zatímco Moresby spíše připomínal slumy amerického Ria s klaustrofobickými uličkami a šíleným botelem, Henderson už je elitní turistické město ve stylu Cannes.

Časem se podíváte také do hlavního města ostrova jménem Henderson, jakési alternativy původního městečka Moresby, avšak s jedním podstatným rozdílem. Zatímco Moresby spíše připomínal slumy amerického Ria s klaustrofobickými uličkami a šíleným botelem, Henderson už je elitní turistické město ve stylu Cannes plné bohaté architektury a podstatně luxusnějších čtvrtí. Pohyb v něm už je o něčem jiném a silně připomíná luxusní hotelový komplex ze začátku prvního dílu. Tato změna rozhodně patří mezi ty příjemnější.

Do močálů a na pláž

Oproti jedničce je tu ještě jeden podstatný detail, který se silně odráží na hratelnosti. Velká část ostrova je totiž zaplavena neustálými lijáky a hrdinové nemají jinou možnost, než se pohybovat na lodích. Ano, Riptide přichází s novým dopravním prostředkem, který vás doplaví na mnohá jinak nepřístupná místa. Ve vodě se navíc schovává jeden z nových nepřátel, tzv. utopenec. Tito zombíci ze sebe dělají mrtvoly, jakmile však přistoupíte blíže, ihned po vás vystartují. Zombíci nemají problém vás ani strhnout z loďky do vody, pokud nebudete dostatečně hbití, pohyb po vodě je tedy podstatně nebezpečnější, než jízda v džípu, který většinou všechny chudáky před sebou nelítostně mašíruje.

Přečtěte si také naši recenzi na původní Dead Island.

Loďky bohužel nebyly využity k nějakým unikátním prvkům či misím, zkrátka máte dodatečný dopravní prostředek a děkujte bohu za něj. Také mise zcela zjevně kopírují zajetý scénář a nenabízí nic nového. Vývojáři naštěstí našli dostatek sil, aby mezi klasické eskorty a útoky na nepřátelské území vsunuly jednu novinku. Jedná se o obranu stavení, což je jakási alternativa Hordy z Gears of War. Čas od času se dostanete k místu, které budete muset za každou cenu udržet. Dostanete chvíli na přípravu, donesete si rotačáky, upevníte plot a ostnatý drát a připravíte se na obranu. Pak musíte udolat několik útočných vln, načež v klidu pokračujete dál. Obrana „hradu“ je rozhodně příjemný zpestřením oproti klasickým questům, není to ale nic, z čeho bychom se posadili na zadek.

Hezky ručně

K dispozici máte všechny čtyři původní postavy, jejichž dosaženou úroveň a všechny schopnosti si navíc můžete přenést z jedničky. Do týmu se přidal i nováček, kterého potkáte hned na lodi. Jedná se o Johna Morgana, bývalého kuchaře na vojenské lodi, zdatného v boji nablízko. Každá postava má samozřejmě svou unikátní schopnost, která doplňuje RPG větev boje a přežití. Nechybí strom schopností, ve kterém si postupně vylepšujete svého svěřence, aby odolal narůstajícím hordám zombií. Až na pár nových prvků zde nehledejme nic nového, což se dá říci i o arzenálu.

Přibylo několik lahůdkových schopností, jako je smrtící skok shora, který uzemní většinu nepřátel, a také kopanec ze sprintu, po kterém dotyčný odletí jako fotbalový míč.

Očekávejte stejný systém vylepšování zbraní, opravování jejich opotřebení, kupování či nacházení plánků pro zhotovení unikátních upgradů a samozřejmě celou tunu zbraní nablízko. I Riptide pokračuje v tradici série a nutí vás jít se zombíky do těsného kontaktu. Střelné zbraně najdete až mnohem později ve hře a jejich munice je značně skromná, takže se můžete opět těšit na zlámané kosti, useknuté končetiny a ukopané hlavy. Zkrátka to, co jsme na Dead Island milovali nejvíce. Nutno dodat, že přibylo několik lahůdkových schopností, jako je smrtící skok shora, který uzemní většinu nepřátel, a také kopanec ze sprintu, po kterém dotyčný odletí jako fotbalový míč. O zábavu je zkrátka postaráno.

I přes totožný systém inventáře se přece jen můžete těšit na několik nových zbraní, které jsou však spíše do počtu. Na druhou stranu potěší hned několik druhů zombíků, jež vám značně zatopí. Utopence jsem již zmínil dříve, v pozdějších fázích hry narazíte i na těžce zmutované stvůry. Některé po vás budou házet granáty, další půjdou s obřími pěstmi hezky do rvačky. Nechybí ani obligátní tlusťouši, kteří po vás budou plivat kyselinu. Díky lehce vylepšenému enginu se nyní navíc na obrazovce může objevit mnohem více postav najednou, čehož nemrtví hojně využívají. Připravte se, že budete během bojů taktizovat a modlit se jako o život, obtížnost je totiž oproti původnímu dílu navýšena a jakákoliv skupinka tří a více zombií už představuje problém.

V týmu do nepohody

Díky bohu, že Techland ponechal jeden z životně důležitých prvků titulu, a sic kooperativní hru až pro čtyři hráče. Příběh si totiž můžete projít s kamarády a netřeba dodávat, že je možný stereotyp a postupně nastupující nuda zažehnána partou po vašem boku. Kooperace navíc doznala několika změn, které ji dělají mnohem přístupnější.

Tak především, nově hra sleduje počínání vašich přátel, jež vlastní hru a automaticky vás upozorňuje na to, zda je v okolí dostupný někdo, kdo má podobnou úroveň a je v podobné příběhové fázi, jako vy. Odpadá tedy srovnávání úrovně hráčů a snaha najít toho, kdo se vám přibližuje. Hra vše vypočítává za vás, a poté, co vás upozorní, stačí stisknout jediné tlačítko a okamžitě se připojíte do kooperace. Systém byl rozhodně velmi zjednodušen, což vítám, jelikož vás už nic zbytečně neruší od hry s kamarády.

Nelze než kooperaci vychválit, jelikož se jedná o záchrannou vestu titulu, který by se jinak propadl do šedi průměru.

Také už tolik neubíjí odpojování, které dříve většinou rušilo veškerý postup od posledních checkpointu. Nyní vás hra pouze upozorní, že se někdo odpojil a vy pokračujete dál bez větší pauzy. Pokud hrajete jako host a z nějakého důvodu se chcete odpojit, hodí vás hra na poslední záchytný bod. Veškerý postup však zůstává zachován a vy zbytečně neztrácíte zkušenosti a čas. Navíc není problém mít v týmu čtyři stejné postavy, zde žádné limity nejsou.

Nelze než kooperaci vychválit, jelikož se jedná o záchrannou vestu titulu, který by se jinak propadl do šedi průměru. O to více, vezmeme-li v úvahu relativně krátkou, cca osmihodinovou kampaň (nepočítám-li nepovinné úkoly). Takto si lze užít o dost více hodin zábavy, i přesto, že jde v zásadě o to samé.

Tropické krásy…podruhé

První titul měl svůj unikátní vibe, který však v mnohém pramenil především z originality a neotřelého skloubení apokalypsy s tropickým rájem, kam by každý rád na dovolenou. Všechny zážitky z kolonky „poprvé“ jsou zkrátka svým způsobem unikátní, což je ale právě důvod, proč Riptide graficky nijak nepřekvapí. Proč? Protože jsme opět na ostrově. Opět se zombíky. A opět nám slunce raší mezi palmami. To je hezký pohled jednou, možná dvakrát, pak už ale hráč začne hledat něco více a procházka po pláži se ohraje rychleji, než Justin Bieber na YouTube. Kvůli tomu i mnohem dříve začíná nastupovat stereotyp a minimální motivace pokračovat dál, což zachraňuje kooperace.

Jedno se musí uznat, vývojáři se snažili tropy od tropů aspoň nějak odlišit. Jak jsem poznamenal už na začátku, atmosféra je tu mnohem temnější, bažiny a propršený les rozhodně působí depresivněji, než neustálé zasluněné pláže a i když si jich také užijete dosyta, celkové vyznění je jiné. Přispívá tomu nový fígl v podobě proměnlivého počasí. Docela často se totiž jasná obloha zahalí černými mraky a spustí tropický liják. Ten má značný dopad i na hratelnost, jelikož vytváří mokrou mlhu a snižuje dohled. Děje se tak navíc většinou z nenadání, a když to zažijete při takovém útěku mezi domky od zástupu nemrtvých, dokáže to pocuchat nervy.

Textury často zlobí a doskakují, případně projdou zdí, a když už si myslíte, že to horší být nemůže, hra se vám párkrát cukne.

Jinak jsem byl zklamán stejnými problémy, které prznily jedničku, a značně jsem se divil, že vývojáři nezapracovali na chybách. Postavy jsou nevýrazné a dost špatně modelované, postrádají charakter a nikdy se do jejich příběhu nevžijete. Textury často zlobí a doskakují, případně projdou zdí, a když už si myslíte, že to horší být nemůže, hra se vám párkrát cukne. Ano, optimalizace nedopadla nijak výborně a je opravdu vtipné, kdy se vám Riptide cuká na sestavě, která bez problémů utáhla BioShock Infinite.

Z hlediska ozvučení nelze, než pokrčit rameny. Průměr střídá průměr, který mi v mnoha ohledech připomínal první díl a jediné, co bude pro našince opravdu prospěšné, jsou české titulky. Nečekejte však bůhvíjakou filmovou kvalitu, základní premisu pochopíte a tím to hasne.

Opáčko za všechny prachy

Dead Island: Riptide zklamal. Ne, že bych od pokračování čekal nějak moc, to vskutku nikoliv, po prvním dost povedeném dílu jsem však ve skrytu duše doufal, že se tvůrci poučí z chyb a druhý díl bude lepší, kvalitnější a po všech stránkách vymakanější. Nakonec jsme ale dostali něco, co vypadá z hlediska obsahu spíše jako DLC a sleduje takřka stejnou strukturu, jako první díl. Pokud máte vedle sebe partu kámošů, nemusí být výlet na Palanai špatným nápadem. Jen to musíte brát s nadhledem a stereotyp ředit skupinovými vtípky. Pokud ale chcete okusit tropické krásy o samotě, stěží bychom hledali opravdový důvod, proč vám titul doporučit.