PayDay 2 – dvojí názor dvou zlodějů

Recenze z hraní PC verze

Pro ty z vás, kteří PayDay neznají nebo nikdy nehráli, jde v zásadě o jednoduchou hru. V roli jednoho ze čtyř lupičů máte za úkol loupit banky, obchodovat s drogami a provozovat další nelegální činnosti. Přestože nebyl první díl nijak zvlášť úžasný a na každém rohu jste nacházeli samé nelogické věci, špatná hra to nebyla a mohli jste si snadno užít alespoň několik prvních hodin, dokud jste hru nevykopli z vašeho hardisku.

Zpět ve světě zločinu

Po dvou letech čekání tu máme druhý díl, který je, jak jen to říct, tak nějak stejný. Opět jste v roli zloděje, opět vykrádáte banky a opět se snažíte přežít. I přes to, že se základní koncept od předešlého dílu nijak výrazně nezměnil, musím podotknout, a to především v pozitivním slova smyslu, že se hra samotná změnila téměř k nepoznání.

V případě prvního dílu jsem měl občas pocit, že hře něco chybí, a to hlavně proto, že na vás stále nabíhaly stovky policistů, náboje ležely všude a dostával jsem stereotypní úkoly typu „vezmi tohle a uteč“.

Tomu se nevyhnul ani díl druhý. Přelom ovšem nastává ve chvíli, kdy tyto neduhy druhý díl rozšiřuje a rozpitvá natolik, že se z nich stanou téměř přednosti. Pořád na vás nabíhají desítky policistů, ale už se umí dokonce krýt a nejsou až tak tupí. Pořád všude leží náboje, ale zase máte větší problémy se do nepřátel trefit. A stále máte stereotypní úkoly, které si však můžete přizpůsobit k obrazu svému.

Ale vezmeme to pěkně od začátku. Každý hráč může nést odlišnou výbavu. Jeden si vezme batoh s obvazy, ten druhý náboje, třetí miny a čtvrtý si vezme nějakou rušičku. Dále třeba pár tlumičů, příslušné zbroje a zbraně, nějakou hezkou masku, vybere se cíl a jde se na jatka. Tak nějak probíhá příprava na misi.

Jde to i potichu

Plánování akce dokáže být chytlavé, největší zábava je samozřejmě ale až při samotném hraní. Každá mise má svůj konkrétní cíl jako vykrást banku, zničit obchodní dům, spálit peníze významného gangstera nebo uvařit kokain. Tyto úkoly ukazují největší změny oproti prvnímu dílu. Mise jsou totiž velmi dynamické a tak můžete každou misi projít stealth stylem nebo si zahrát na terminátory. Nakonec se sice z většiny akcí stane hektická střílečka, ale stejně máte vždy na výběr, pokaždé něco můžete udělat jinak než předtím. Stealth je v této hře ale velmi těžký, stačí jediné zapnutí alarmu a máte na krku mnoho nepříjemností. Tak či onak, v každé misi si můžete trochu přivydělat vykradením tajných trezorů a celkovým prohledáváním lokací, což přispívá ke skvělému pocitu volnosti ve vašem konání.

V jedenácti misích, které máte na výběr, vás tedy čeká zábava na několik dnů, a to především proto, že každá mise se hraje pokaždé jinak. S každým hraním jsou trezory, kamery i stráže na jiném místě a vy tak předem netušíte, zda se vaše plánování tentokrát povede nebo se vše opět pose*e. Každá mise nabízí své osobité cesty a možnosti splnění, takže není problém vejít hlavním vchodem a na všechny řvát, nebo zkusit své štěstí zadním vchodem či oknem. Některé mise jsou dokonce rozděleny na více částí, které se odvíjí podle toho, jak jste hráli v těch předchozích. Neukradli jste dostatek obrazů? Nedostanete tolik peněz. Neuvařili jste dostatek kokainu? Nedostanete informace od gangsterů.

Výše jsem letmo zmínil zbraně. PayDay 2 disponuje opravdu rozsáhlým arzenálem zbraní v čele s řadou útočných pušek a samopalů, které se mezi sebou docela liší, a tak je radost všechny zkoušet a poskládat si oblíbený arzenál. Zvlášť když si všechny špuntovky můžete upravovat, není problém přidat tlumič, optiku nebo větší zásobník. Nutno však říct, že úpravy nejsou levná záležitost a může na ně padnout velká část vašeho výdělku z misí. Obzvlášť pak, když se nesnažíte přivydělat nějaký ten peníz navíc. Upravovat přitom můžete i vaši masku, což ale bývá ještě dražší sranda.

Úprava zbraní a masek je však nejen o penězích, kterých budete mít brzy plný byt, ale trochu i o štěstí. Na konci každé mise si můžete z karet vylosovat, zda-li dostanete nějakou část zbraně k úpravě, barvu, masku, vzor, nebo peníze. Abyste dostali to, co si přejete, musíte mít štěstí, systém karet je víceméně o náhodě. Další skvělou změnou oproti prvnímu dílu je vylepšování vaší samotné postavy o nové dovednosti. Chcete být spíše medik, technik, nebo se raději mihnete ve stínech? Všechno je zcela na vás a díky velmi propracovanému a promyšlenému stromu dovedností se tak z každého hráče stane unikátní zloděj, který vám pomůže rozličnými dovednostmi.

Některé věci se nemění

Největším neduhem hry je umělá inteligence. Policisté už se sice umí krýt a nenabíhají vám do mušky, ale pořád to není to pravé. Moc rozumu ovšem nepobrali hlavně vaši parťáci. Tupě stojí, tupě střílí, nepomáhají a většinu času se ani nekryjí - ideální pomocníci. Dalším problémem, byť ne tak hrozným, je grafické zpracování. To je na dobré úrovni, dá se na to koukat a skvěle ladí ke hře, bohužel díky špatným efektům a občas rozmazaným texturám jde hodnocení o jeden stupínek dolů. Kapitola sama o sobě jsou ovšem zvuky a hudba. Ke zvukům zbraní a celkovým hereckým výkonům nemám žádné výtky. Výtky vlastně nemám ani k hudbě, která dokonale podkresluje atmosféru dokonale zachyceného prostředí a aktuální situaci ve hře.

I přes to, že se druhý díl od svého předchůdce polepšil téměř ve všech směrech, zda se, že po určitých stránkách je stále nedotažený a něco tomu prostě chybí. Ačkoliv jsem osobně nenarazil na nijak výrazné a závažné bugy, hodnocení sráží nedotažená umělá inteligence a horší grafické zpracování. V ostatních ohledech ovšem hra exceluje na všech frontách a je to přesně to, co v dnešní době chybělo jako sůl.

Druhý pohled

Autor: Martin “Cvrnda” Cvrček

Jsem si jistý, že leckteří hráči v původním PayDay: The Heist zažili dost zábavy. Mě však hra zklamala. Těšil jsem se na kooperativní počin se zaměřením na stealth a plánování důmyslných loupeží, ale dočkal jsem se bezduchého, spíše průměrného masakru, kdy se sebelíp naplánovaná akce stejně zvrhne v jatka spočívající ve vraždění stovek policistů. Ve výsledku tak šlo spíše o variaci na Left 4 Dead s tím rozdílem, že hordy nemyslících zombií vystřídaly hordy nemyslících strážců zákona. To nebylo nic pro mě a nebýt slušně zpracovaných možností kooperace a několika světlých pasáží v čele s návštěvou Mercy nemocnice z Left 4 Dead a noční akce na střeše mrakodrapu, nejspíš bych při hraní okamžitě usnul nudou. Proto jsem ke druhému dílu přistupoval se značnou skepsí.

Hned z kraje však musím říct, že mě PayDay 2 příjemně překvapilo. Většina akcí, odehrávající se v dobře zpracovaném prostředí, se sice nakonec stejně zvrhne v bohapustou řežbu jako v případě originálu (alespoň v začátcích), ale i tak je ve hře dost prostoru pro kradmý postup, vymýšlení složitých postupů a taktik a pro používání mozku. Lecos nechali vývojáři zcela na vašem úsudku, a tak PayDay 2 nechybí to, co by nemělo chybět žádné kooperativní akci: Důvod ke znovuhratelnosti. Ideálním příkladem je třeba mise Malcrasher, kdy máte za úkol rozmlátit zboží v obchodním domě v určité hodnotě. A je zcela na vás, co uděláte. Vydáte se do parodie na Apple Store a rozkopete jim notebooky? Nebo uděláte pár nových otvorů v kapotě drahého fára v autosalonu a jen tak mimochodem zavedete lokální prohibici zničením každé flašky v krámě s chlastem? A co takhle ještě navštívit klenotnictví a trochu si přivydělat? Je to na vás. Tahle volnost konání mě opravdu zaujala a dokázala mě udržet u hry na docela dlouhou dobu.

Bavilo mě i zkoušení velkého množství zbraní a vůbec celé výbavy včetně masek a obleků, což může mít zásadní vliv na pokus o stealth postup při vaší akci. Snad musí být každému jasné, že když do banky nakráčíte v nažehleném obleku, upoutáte tím daleko méně pozornosti, než když si navlečete kevlarovou vestu. Velkou radost mi udělala i relativní novinka v podobě rozdělování skillů vaší postavě, díky čemuž se můžete víc zaměřit třeba na techniku, výbušniny, stealth postup nebo na obecnou pomoc ostatním členům týmu, a tak může být každý hráč, s nímž se setkáte, tak nějak jedinečný, nemluvě o faktu, že tím uděláte jedinečného zloděje i ze sebe.

Jestli mě ale něco zklamalo, je to umělá inteligence. V prvním díle byla AI nepřátel i kolegů na žalostné úrovni, což se tentokrát říct nedá, ale zas tak skvělé to také není. Kolegové ovládaní počítačem se stále chovají jako idioti. Sice toho vydrží dost, ale pořád jenom slepě pobíhají, s úkolem vám zvlášť nepomůžou a fungují spíš jako živé štíty. Takže důrazně doporučuji každou pasáž projít spíše s živými spoluhráči. Inteligence policistů už je naštěstí o něco lepší, konečně se dovedou smysluplně krýt, využívat prostředí a hlavně na vás slepě nenabíhají nebo neskákají, ale pořád by to mohlo být daleko lepší. Třeba v okamžicích, kdy se rozhodnou ve velké skupině pomalu přelézt vysoký plot, takže máte dost času je všechny v klidu postřílet dřív, než se zmůžou na protiútok.

Ani grafika mi nepřišla nijak ukázková, i na maximální nastavení jsou leckteré textury rozmazané a nevýrazné, nemluvě o očividné inspiraci Frostbite enginem, kdy při pohledu do ostrého světla vidíte na obrazovce různé fleky, což je však nesmysl, protože postavy určitě nenosí sluneční brýle. Tyhle rádoby efekty si tvůrci určitě mohli odpustit a dojem z grafiky tím nijak nezlepšili. Zvuk se mi naopak zdá skvělý, hlavně v případě adrenalinového soundtracku. Celkově tak mohu PayDay 2 s klidem doporučit všem příznivcům kooperativních stříleček, kterým nevadí, že hrají za ty zlé. Rozhodně jsem se skvěle bavil, jenom škoda slabší umělé inteligence a horší grafiky, ale to rozhodně nepovažuji za nepřekonatelné problémy, zvlášť když jsem ani nezaregistroval žádné větší bugy.