Má nový projekt od tvůrců série Saints Row čím zaujmout, nebo jde o nezajímavý pokus s promarněným potenciálem?
Recenzovaná verze: PC
Série městských akcí Saints Row prošla během let nemalými změnami, přičemž ty poslední už řadě hráčů tolik nevyhovovaly. Jakmile se studio Volition vydalo do virtuálního/mimozemského prostoru čtvrtého dílu a pekla v samostatném rozšíření Gat out of Hell, mnozí začali mít dojem, že to už vývojáři přehání a že to, co dělají, nemá s podstatou značky nic společného. Možná i proto není jejich dalším projektem Saints Row 5, nýbrž Agents of Mayhem. Už od oznámení byla zjevná snaha udělat něco trochu jiného bez nutnosti ohlížet se na zákonitosti léta zažité série, a přesto na ní do určité míry navázat. Zájem o novou značku ze strany hráčů však nebyl nijak zvlášť viditelný a z mnoha materiálů dělal nový projekt Volitionu dojem nízkorozpočtové obdoby Saints Row. Jaký je tedy výsledek?
Jižní Korea, nejlepší Korea
Jak už to tak v případě projektů od Volitionu bývá, příběh jejich nového dítka je velmi prostý. Frakce Legion v čele s doktorem Babylonem se snaží ovládnout svět, nebo přinejmenším futuristickou verzi města Soul v Jižní Koreji, čemuž se snaží zabránit frakce Mayhem, jíž pro změnu vede žena jménem Persephone. Nejen že se pyšní rozparkem tak vysokým, že sahá až na oběžnou dráhu Jupitera, ale také má ve zvyku zaměstnávat řadu hodně netypických agentů z celého světa, kteří odřou všechnu špinavou práci. I Babylon má však k ruce několik poručíků, s nimiž se musíte vypořádat, než dojde na snahu zastavit úhlavního nepřítele a jeho zlotřilé plány.
V zásadě jde tedy o tradiční boj dobra proti zlu, který nijak nenadchne, ale ani neurazí. Často je při hraní vidět inspirace superhrdinskou tématikou a také fakt, že se scénáristé nebrali moc vážně a že jasně věděli, na co se mají zaměřit. Jde třeba o humor, kterým se v Agents of Mayhem vážně nešetří. Občas sice není kdovíjak inteligentní a duchaplný, ale případů, kdy jsem se nad nějakým dialogem nebo situací alespoň pousmál, nebylo málo. Stále zastávám názor, že AAA sféra herního průmyslu trpí nedostatkem humoru, takže snahu Volitionu, který se nebojí parodovat i různé moderní prvky a trendy, rozhodně vítám.
Dalším výrazným aspektem jsou postavy. Babylon je vcelku obyčejný padouch, ale jeho poručíci jsou střelení, pestří a dobře vymyšlení šílenci, které je radost stíhat a následně likvidovat. Jistý August Gaunt kupříkladu dělá dojem, jako kdyby byl zčásti inspirován zpěvákem Samem Smithem, autorem ukňourané ústřední skladby k bondovce Spectre, a protože mi ta skladba vážně trhala uši, nebyl takový problém ujasnit si, proč se mám dotyčného zbavit. Samozřejmě trochu žertuji a přeháním, ale faktem zůstává, že všichni protivníci jsou tak bizarní, pošahaní a z principu zlí, že není třeba moc přemýšlet, proč děláte to, co děláte. Motivace spojená s eliminací Legionu je tudíž dost jasná.
„Babylon je vcelku obyčejný padouch, ale jeho poručíci jsou střelení, pestří a dobře vymyšlení šílenci, které je radost stíhat a následně likvidovat.“
Avengers mohou odejít do důchodu
V kontrastu s Babylonem a jeho poručíky tu je 12 agentů Mayhemu, za které můžete dříve či později hrát. Každá hratelná postava je opět něčím zvláštní a unikátní, přičemž nejde jen o charakter, přízvuk a smysl pro humor, ale i o schopnosti. Jádrem Agents of Mayhem není příběh, ale akční hratelnost, v níž můžete do sytosti využívat četné schopnosti a zbraně všech agentů. Kdykoliv se vydáte do akce, máte možnost sestavit si tým tří agentů, mezi nimiž lze následně v boji i mimo něj přepínat, povětšinou dle libosti. Každou chvíli se střetnete s několika typy řadových nepřátel, proti nimž se vyplácí využívat různé schopnosti, a tak se přepínání agentů opravdu hodí, přičemž schopnosti je s trochou šikovnosti možné kombinovat a být tak v boji ještě účinnější.
Třeba filmová hvězda Hollywood má k dispozici speciální schopnost v podobě vystřelení výbušného projektilu a ultimátní schopnost, díky níž jsou jeho útoky účinnější, a navíc kolem něj v tu ránu vše vybuchuje. Tento typ schopností se vám přitom nabíjí postupně v závislosti na tom, jak moc v boji řádíte. Sličná inženýrka Joule může postavit silnou automatickou střílnu nebo zařízení, které vydává pulzy ničivé energie, zatímco vojanda Braddock se specializuje na povolávání náletu. Scheherezade je přebornicí v plížení a v boji s mečem, doménou Yetiho je mráz a Kingpin má samopal, který je velmi účinný při boji zblízka, nebo možnost postavit na bojiště rádio. Díky němu jsou nepřátelé v dosahu rázem paralyzováni, protože musí tancovat.
Kingpin mimochodem není nikdo jiný než Pierce Washington ze série Saints Row, přičemž nejde ani zdaleka o jedinou spojitost se známou sérií od Volitionu. Agenti jsou každopádně velmi různorodí a i jejich schopnosti jsou zpravidla pestré, a tak mě bavilo různě experimentovat a zkoušet všelijaké složení mého tříčlenného týmu. Navíc mi díky tomu nevadila absence kooperace, kterou jsem si v jednotlivých dílech Saints Row vážně užíval. S pomocí přepínání postav zkrátka zastanete všechno. Jen se musíte rozloučit s věcmi typu skákání po kapotě jedoucího auta nebo porovnávání vybraných tanečků a provokací (které však nechybí ani tentokrát, každý agent má své pohyby).
DNA tvůrců se nezapře
Jak už jsem zmínil, hra proti vám posílá značné množství dostatečně variabilních a různě náročných nepřátel, a tak je jejich likvidace za pomoci různých agentů s různými, neméně variabilními schopnostmi opravdu zábava. Svižnou akcí se tu nešetří, přičemž na ni nedojde pouze v příběhových misích, jejichž splnění mi zabralo zhruba 10 hodin. Boji se nevyhnete ani v aktivitách, které čekají na území Soulu, ani v různě kvalitních a zajímavých vedlejších misích, jež se zaměřují na osobní život jednotlivých agentů nebo na jejich odemčení. V případě aktivit se Agents of Mayhem podobají Saints Row. Někdy je můžete plnit sami od sebe, jindy jsou spojené s určitými misemi, v každém případě vás čeká likvidace pěších patrol a vozidel na silnici, krádež aut, závod s časem napříč městem, ničení všelijakých nebezpečných zařízení Legionu nebo sabotáže v sídlech Legionu pod povrchem města. Málokdy jde o nějak originální činnost, ale v kombinaci s výtečnou akční hratelností a možnostmi agentů dokážou rozhodně zabavit a zmíněnou herní dobu příběhové kampaně znatelně prodloužit.
O něco hůře je na tom samotný Soul. Po městě se samozřejmě nemusíte pohybovat jen pěšky nebo za pomoci četných pohybových specialit, kterými agenti disponují, ale i za pomoci aut. Jenomže stačí vzít rychlé žihadlo Mayhemu, které můžete kdykoliv povolat na silnici, a z jednoho konce města na druhý se dostanete dříve, než stačíte říct „dodnes mě štve, že první Saints Row nevyšlo na PC“. Jednoduchý, ale vyhovující jízdní model navíc snadno zaručí, že se při té cestě nezdržíte častým bouráním nebo nutností snižovat rychlost.
Nejde ale jen o rozlohu Soulu, kvůli níž nejspíš nejsou ve hře žádné vzdušné dopravní prostředky. Problémem je i jeho jednotvárnost. Jednotlivé části města se od sebe příliš neliší, suverénně nejhůř jsou na tom zmíněná podzemní sídla Legionu, která jsou jako přes kopírák. Nemám nic proti jednotné architektuře, ale čeho je moc, toho je příliš. Místnosti sídel jsou vždy stejné, jen jsou občas jinak poskládané, a hra vás do nich posílá opravdu často, hlavně ve vedlejších misích, takže se prostředí hodně rychle okouká. Občas jsem si musel vzpomenout na nechvalně proslulé, stále se opakující dungeony v Dragon Age 2.
„Hra proti vám posílá značné množství dostatečně variabilních a různě náročných nepřátel, a tak je jejich likvidace za pomoci různých agentů s různými, neméně variabilními schopnostmi opravdu zábava.“
Nový engine? Spíš nové problémy
Dojmu z města a celkového prostředí hry nepomáhá ani odbytá technická stránka. Grafika Agents of Mayhem vážně neoslní. Rád bych vyseknul poklonu designérům postav a animátorům, ale jinak se vizuál příliš neliší od Saints Row 4 a navíc postrádá jakýkoliv unikátní nebo výrazný styl, a tak mi celkově připadá veskrze průměrný. Pochválit nemohu ani optimalizaci. Hru jsem hrál na sestavě, v níž dřímá procesor Intel Core i5-3350P, 8GB RAM a grafická karta GTX 660. Ano, jde o hodně starý hardware, ale i když bych mohl sáhnout po modernějším stroji, rozhodl jsem se u něj přesto zůstat, abych vyzkoušel, jak je hra s tak prachobyčejným vizuálem náročná, zvlášť když Saints Row 4 běželo na stejné sestavě velmi dobře. A Volition bohužel ve zkoušce selhal.
I na nejnižší grafické nastavení počet snímků za sekundu pravidelně skákal mezi 60 a 30fps, v případě hodně zalidněných oblastí nebo přemíry (po všech směrech obyčejných) efektů jsem dokonce nezřídka pozoroval pokles až k 22fps. A to i přesto, že hra zpravidla sama od sebe využívá jen část operační paměti nebo paměti grafické karty. Nutno podotknout, že nastavení je dostatečně rozsáhlé a díky němu a také díky pohodlnému ovládání na myši a klávesnici Agents of Mayhem nedělají dojem pouhého konzolového portu, ale optimalizace vážně není ideální. Začínám chápat, proč má hra podle starších informací i na výkonnějším Xboxu One X běžet jen při 30fps.
Dokonce není těžké narazit na viditelné doskakování objektů nebo na různé bugy a chyby. Nepřátelé se občas někde zaseknou, což může mít výjimečně za následek nutnost načíst poslední uložený bod, zdaleka nejvíc chyb ale souvisí s fyzikou. Agents of Mayhem disponují solidním fyzikálním enginem, ale kvůli němu dochází ke kuriózním chybám, třeba při kontaktu většího množství aut nebo při četných explozích. Vozidla a vraky nesmyslně poletující vzduchem vážně nejsou nijak neobvyklý pohled. Totéž se dá říct o notorické třesavce padlých nepřátel. Výjimečně se také může stát, že při spuštění hry dojde na nekonečný loading, kvůli němuž je třeba hru vypnout přes správce úloh a znova zapnout, naštěstí jde ale o ojedinělou chybu. Obyčejně je čas mezi spuštěním a skutečným hraním hry příjemně krátký a netrvá déle než několik vteřin, a to i bez SSD disku.
„Není těžké narazit na viditelné doskakování objektů nebo na různé bugy a chyby. [...] Vozidla a vraky nesmyslně poletující vzduchem vážně nejsou nijak neobvyklý pohled.“
Za zvuků ultimátních schopností
Rozporuplné mohou být i cut-scény. Občas hra využívá scény vytvořené přímo v enginu hry, většinou ale sází na krátké a poměrně jednoduché animované sekvence. Na jednu stranu jsou docela stylovým vyjádřením stylu hry a snahy o odkazování na různé kulturní jevy, na druhou stranu jsou leckdy poměrně odbyté a moc krátké. Navíc mohou dělat dojem, jako by tvůrci chtěli ušetřit na plnohodnotných cut-scénách. Situaci zachraňuje alespoň skvělé ozvučení. Dabing je na velmi dobré úrovni, Agents of Mayhem disponují i skvěle padnoucím hudebním doprovodem, který je obzvlášť znatelný při použití ultimátních schopností agentů. Každou z nich doprovází vlastní skladba, která často umocňuje adrenalin a skvělý zážitek plynoucí z faktu, že s pomocí ultimátních schopností lze na bojišti rozpoutat hotové peklo. Peklo, při němž možná přeslechnete, že řadoví nepřátelé řvou na každého agenta jinak, což je jeden z mnoha drobných, ale milých detailů, které ve hře najdete.
Příjemným překvapením pak bylo zjištění, co všechno si můžete při hraní upravit. Likvidací nepřátel, plněním misí a aktivit, hledáním truhel a krystalů roztroušených po městě, případně plněným kontraktů, které fungují jako časově omezené výzvy, můžete získávat celou řadu surovin a předmětů. Za peníze si koupíte třeba vylepšení základny s různými výhodami, nalezením nákresů si odemknete další auta, pomocí skinů si přizpůsobíte vzhled agentů, jejich zbraní a vašich aut, za informace vyměníte příležitost vysílat agenty na mise po celém světě a čekat, s čím se vrátí. Samozřejmostí je pak sbírání zkušenostních bodů a následná možnost zlepšovat schopnosti agentů, což lze i pomoci získaných modifikátorů, dále výroby techniky Legionu, která může modifikátory dále ovlivnit, nebo zmíněných krystalů. Když jich sesbíráte dost, zformují se do speciálního jádra použitelného na odemčení až tří speciálních úprav vlastností daného agenta. Ke konci hry jsem ale měl tolik jader, že jsem ani nevěděl, co s nimi.
Tvůrci vám zkrátka dávají více než dost možností, jak si hraní a využívání agentů přizpůsobit podle chuti a nálady, i když je třeba říct, že některé možnosti jsem neměl důvod využívat. Jde třeba o prvek zvaný Gremlin Tech, díky němuž lze vyrobit speciální techniku, s jejíž pomocí změníte podmínky na bojišti sesláním obří koule a ničivého paprsku, vybuchujícími civilisty nebo propůjčením jistých zvláštních schopností. Tohle všechno má omezené použití, ale to není ten důvod, proč jsem Gremlin Tech povětšinou ignoroval. Důvodem bylo zkrátka to, že něco takového je poměrně nadbytečné. Občas si tím sice můžete hraní trochu opepřit, ale souboje jsou obvykle zábavné i bez používání takových věcí. A když se vám při nich nedaří, je lepší jednoduše změnit úroveň obtížnosti. Na výběr máte 15 úrovní, přičemž platí, že čím vyšší obtížnost, tím náročnější je boj a tím víc peněz a zkušenostních bodů získáte.
V hlavní roli banda cvoků
Všechny tyto činnosti dokazují, že Agents of Mayhem jsou v první řadě o agentech, jejich možnostech, schopnostech a využití při velmi zábavných přestřelkách s nepřáteli. Tohle vážně není další díl Saints Row, i když si tvůrci ze své starší série něco vypůjčili. Vše od příběhu až po aktivity a prvky otevřeného světa podléhá využívání a přepínání všech 12 postav, humoru a bláznivé, avšak překvapivě pestré hratelnosti. A světe div se, ono to všechno funguje. Fungovalo by to ale mnohem lépe, kdyby si vývojáři dali více záležet na rozloze a pestrosti města a hlavně na technické a vizuální stránce.
Agents of Mayhem se v mnoha směrech liší od předešlých počinů studia, ale i tak platí, že jestli vás některý z dílů Saints Row bavil nebo jestli patříte mezi příznivce nezřízené akční hratelnosti a městských akcí, budou vás určitě bavit i Agents of Mayhem. Jen od hry nečekejte přímé pokračování Saints Row, kterým navzdory mnoha spojitostem a některým podobnostem tahle hra prostě není. S trochou fantazie může jít maximálně o hodně nepřímého nástupce a nositele odkazu. A hlavně nečekejte přelomový či novátorský zážitek.
Kdybych měl použít nějaké srovnání s filmovým průmyslem, z něhož si tvůrci vzali opravdu hodně, řekl bych, že tohle opravdu není projekt z ranku poměrně inteligentních, vážných počinů Christophera Nolana. Spíše jde o solidní akční snímek z 80. let s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli. A s celou řadou dalších akčních hvězd, mezi nimiž můžete kdykoliv přepínat pouhým pohybem kolečka myši. Jsou Agents of Mayhem kvalitnější než Saints Row: The Third, které dodnes považuji za vrchol tvorby Volitionu? Ne. Jde i tak o nadprůměrnou a zábavnou akční hru? To rozhodně ano.
Poznámka: V Agents of Mayhem může být až 13 agentů. Součástí bonusu za předobjednávku je totiž Johnny Gat ze série Saints Row, kterého můžete používat stejně jako ostatní postavy. Obsah předobjednávkového bonusu však v době recenzování nebyl k dispozici, i když jsme obdrželi klíč, díky němuž jsme k němu měli mít přístup. Z toho důvodu nebere recenze třináctého agenta a vše s ním spojené v potaz.
Agents of Mayhem koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Verdikt
Zábavná městská akce, v níž vyniká především přepínání variabilních agentů s různými schopnostmi, výborná akční hratelnost a slušná nálož humoru. Agents of Mayhem dobře fungují jako samostatný titul a s přimhouřeným okem i jako nepřímý nástupce Saints Row. Jeho stín však tvůrci nedokázali překročit, navíc se zdá, že případný úspěch hry podkopali nejen vlažným marketingem, ale i nepříliš kvalitní technickou stránkou.
