Bostonské trable upírské sebranky.
Fanoušci univerza World of Darkness to z pohledu digitálních her opravdu nemají příliš lehké. Vysněné pokračování kultovního RPG Vampire: The Masquerade – Bloodlines je totiž stále v nedohlednu, kdy je vůbec otázkou, zda se ho někdy dočkáme, případně v jakém stavu. Akční adventura Werewolf: The Apocalypse – Earthblood zase nabízela příliš průměrný zážitek, který si v naší recenzi nezasloužil lepší hodnocení než 5 bodů z 10, zatímco battle royale Bloodhunt asi úplně není něčím, po čem by zrovna fanoušci toužili. A tak jsme byli odkázáni na různé menší interaktivní, převážně textové příběhy (zmínit můžeme Coteries of New York/Shadows of New York či Werewolf: The Apocalypse – Heart of the Forest).
Jistý plamínek naděje tu však stále byl, a to v podobě vyprávěcího RPG Vampire: The Masquerade – Swansong. Titul, jenž vznikl v dílně studia Big Bad Wolf, které má za sebou třeba epizodické The Council, jasně značil, že by se tentokrát mohlo jednat o příjemnou záležitost, která bude ctít samotnou předlohu, ale zároveň něco nabídne i všem ostatním. Jak jsme se ovšem přesvědčili už v minulosti, dosáhnout toho rozhodně není vůbec jednoduché. Podařilo se tentokrát?
- Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One a Xbox Series X/S (později i na Nintendo Switch)
- Datum vydání: 19. května 2022
- Vývojář: Big Bad Wolf
- Žánr: Vyprávěcí RPG
- Česká lokalizace: Ne
- Multiplayer: Ne
- Dat ke stažení: 22 GB (PC)
- Herní doba: zhruba 15 hodin
- Prodejní verze: Digitální i krabicová
- Cena: 1 050 - 1 999 Kč
Rudý poplach
Boston je temné město plné různých nepříjemných zákoutí a stínů, v nichž se pohybují rozličné nadpřirozené bytosti, mezi něž samozřejmě patří i upíři. Těm zde vládne princ aktuálně v podobě Hazel Iversen, která na toto místo usedla po abdikaci Quentina Kinga III. Ta se pak snaží o to, aby úspěšně sloučila Hartford a Boston, čímž by zde vytvořila jednotnou oblast pro Camarillu. Už, už to vypadá, že by se jí to nakonec mohlo podařit, avšak oslavný večírek se nakonec zvrhne v krvavou lázeň, kvůli níž se musí vyvolat „rudý poplach“. Princ následně povolá trojici svých věrných – starostlivou Leyshu, šarmantního Galeba a ambiciózní Emem, kterou pověří obtížnými úkoly, kdy se musí pokusit přijít na to, co za tímto útokem stálo. A právě do kůže těchto tří zmíněných upírů se převtělíme i my, což nás vyšle na zhruba 15hodinové vyprávění.
Dočkáte se zhruba 15hodinového vyprávění.
Na tomto místě si ale pro všechny případy vysvětlíme, že označení „narativní RPG“ v tomto případě skutečně není náhodné. Pokud tedy očekáváte „klasický“ titul, tedy třeba něco ve stylu, jako je Bloodlines, v němž nechyběly i souboje za pomoci zbraní či magie, tak to tady opravdu nenajdete. Hru spíše můžeme přirovnat k příběhovým adventurám, jako je série Life is Strange, hry od Telltale či právě i minulé dílo autorského celku, tedy The Council. To znamená, že je zde nejdůležitější samotný příběh, který je jedinci nabízen skrze velkou porci různých interakcí, filmečků a samozřejmě rozhovorů. Jeho podoba sice nepatří k těm nejúžasnějším a nejvýpravnějším, které jsme ve hrách mohli zažít, avšak rozhodně spolehlivě funguje jako hnací motor, jenž vás popohání k cíli, a to i přes občas neobratné dialogy. Navíc odhalování různých intrik a vztahů mě skutečně bavilo, stejně jako různé menší dějové zákruty, u nichž si pošmáknou především fanoušci samotného světa. Neznalci zase jistě ocení rozsáhlý kodex plný důležitých výrazů, které vám postupně budou vysvětlovat různé klíčové prvky samotného světa. Sám jsem za něj byl rád.
Vampiro a mi gusto!
Z popisu výše by se ale do jisté míry mohlo zdát, že ono „RPG“ je jaksi nadbytečné. Avšak to rozhodně není pravdou. Po vzoru předlohy na vás zde totiž čeká velká porce rozhodování, argumentačních konfrontací či volení vhodných dialogů, založených na dovednostech vašich svěřenců. Každou ze tří hlavních postav, které budete ovládat na střídačku v rámci jejich příběhových sekvencí, totiž můžete formovat jistým směrem. Ano, jejich povaha je víceméně daná, kdy Emem je ambiciózní a mladá upírka, Leysha zase starostlivá matka s poněkud pochroumanou myslí (z trojice rozhodně nejslabší postava, v jistých směrech i poněkud otravná, ačkoliv i ona nabízí občas zajímavá odhalení) a Galeb díky svému stáří srší šarmem, moudrostí, ale zároveň se nebojí šířit hrůzu a děs (jednoznačně nejlepší postava s nejlepší linkou a s příjemnou dávkou romantického upírství), tudíž uzdu své fantazii popustit nemůžete úplně. Nicméně skrze investici zkušenostních bodů, které získáte za splněné aktivity v jednotlivých scénách, jim lze formovat schopnosti, dovednosti i vlastnosti, které můžete využít v různých situacích.
Čeká vás velká porce rozhodování, argumentační konfrontací a volení dialogů.
V každé scéně se tedy podíváte do nějaké lokace, která před vás vždy postaví své vlastní výzvy. Někdy tak budete muset prozkoumat místo činu, zatímco příště zase bude třeba utéct ze spárů nepřítele, případně přesvědčit druhou frakci, aby se přidala k vašemu plánu. Těchto cílů pak dosáhnete za pomoci dvou rovin – rozhovorů a průzkumu. V té první se vám budou hodit schopnosti a vlastnosti založené na fyzické, společenské či mentální stránce jedince, ovlivňující procentuální možnost úspěchu dialogového volby, která je s touto stránkou spojena. Investovat ale také můžete i přímo do daných schopností, jako je přesvědčování, zastrašování, vědomosti, technologie či psychologie, což vám následně odemkne další přesvědčovací volby v jednotlivých rozhovorech. Úspěšnost či možnosti použití pak ale také ovlivňují různé traity a talenty, které získáváte skrze jednotlivé akce, kdy ty vám dají dodatečné bonusy, přičemž v případě traitů obnáší i nějaké negativní efekty. Využívání všech těchto zmíněných dovedností vás následně stojí body síly vůle, kterých máte relativně omezené množství, tudíž je třeba s nimi nakládat s rozmyslem. Hlavně v případě, kdy se dostanete do tzv. dialogové konfrontace (obdoba soubojů), v jejímž rámci musíte druhou stranu přeargumentovat, abyste ji vyhráli. Což občas není vůbec jednoduchý úkol.
Cole Phelps zdraví
Druhá rovina, tedy rovina průzkumu, se posléze odehrává do velké míry v detektivním duchu. Po zdejších lokacích tak budete chodit či běhat, kdy zde kromě postav naleznete různé zajímavé předměty či indicie. S nimi následně lze interagovat, kdy pokud ovládáte danou dovednost, zjistíte z nich důležité informace, případně si je spojíte dohromady. Velkou část této roviny ale také tvoří různé hádanky, za které tvůrce musím pochválit, jelikož v několika případech jsem si nad nimi docela lámal hlavu, ačkoliv řešení bylo vždy jasné. Možná bych ale uvítal, kdyby zde bylo něco jako resetovací tlačítko, protože v jednom případě jsem se do řešení tak moc zamotal, že vymotání stálo docela velkou porci nervů. Mimo to ještě v lokacích budete nalézat různé spotřební předměty, které lze využít pro obnovu různých zdrojů, případně na dočasné zvýšení statistik, ale také pár kusů výbavy, nabízející dodatečné bonusy.
Zapomenout však také nesmíme ani na tzv. „disciplines“, tedy vrozené vlohy každého upíra, které vám třeba v případě Emem umožňují teleportovat, zatímco Leysha se může zneviditelnit, kdy kolem toho jsou do velké míry vystavěné jednotlivé jejich úrovně. Nicméně tyto vlohy lze v jistých případech využít i v rámci rozhovorů. Každopádně jejich využití nebude stát dříve zmíněnou sílu vůle, ale hlad. S ním tedy také musíte nakládat opatrně, protože jakmile překročí určitou hranici, probudí se ve vás bestie a stanete se nekontrolovatelní. K uhašení žízně tak můžete využít buď zmíněný spotřební předmět, ale také ji lze zahnat skrze zdejší smrtelníky. Ty totiž můžete nalákat do tajných prostor, které je třeba nejdříve průzkumem nalézt, kde z nich v rámci minihry vysajete jistou míru krve, což sníží hlad, a navíc vám to třeba dá nějaký hezký trait. Když to ovšem přeženete, tak tento nebohý člověk umře a vy tím porušíte „maškarádu“, čímž se globálně zvedne úroveň podezření (tu lze zvednout i skrze jiné činy), která dělá průchod titulem těžší. Na tuto mechaniku jsem však během hraní téměř zapomněl, kdy mi nepřišlo, že by měla nějaký výrazný vliv. Asi jsem se choval jako spořádaný upír.
Příjemně překvapila míra volnosti.
Co mě ale velice příjemně překvapilo, je míra volnosti, kterou vám autoři v těchto dvou zmíněných rovinách nechávají. Ano, příběh má jasné kontury a vede odněkud někam, zatímco lokace mají své jasné limity, avšak skrze jednotlivé volby i konfrontace se můžete dostat do velké porce situací či dosáhnout hned několika zakončení, v nichž častokrát všichni nepřežijí. Díky tomu zde existuje příjemná míra znovuhratelnosti, kterou člověk rozhodně ocení. Navíc vás titul v podstatě téměř vůbec nedrží za ruku a jednotlivé úkony nechává v čistě vaší režii. To se projevuje jak u zmíněných hádanek, u kterých je většinou opravdu nutné poctivě číst zdejší literaturu a dokumenty, ale také v rámci samotného hraní, kdy je na vás, zda chcete sledovat jenom hlavní vytyčené cíle, případně prošmejdíte každý kout. Žádného otravného ukazatele se tady nedočkáte. To je jednoduše něco, co vždycky vidím rád.
Nosferatí fasáda
Nyní se ale pojďme na chvíli věnovat tomu, co mě mrzí snad nejvíce, tedy samotnému zpracování. S vizuálem bych nejspíše úplně problém neměl. Sice si osobně myslím, že by v tomto případě byla vhodnější nějaká výraznější stylizace, které by se dařilo skrýt omezenější rozpočet, avšak i přesto titul dokáže vykouzlit poměrně vábivé, leč poněkud strohé výjevy. Velký problém ale vidím v animacích a mimice. Při rozhovorech postavy jednoduše působí naprosto mrtvolně (heh!), kdy se čas od času dočkáte takových výrazů, které si nic nezadají s tím nejhorším z Mass Effect Andromeda, což je navíc doplněné o neskutečně rušivé a nahodilé pohyby. Situaci pak nepřidává ani skoro neexistující lip-sync, což je velká škoda, jelikož dabéři se evidentně snažili, kdy hlasový projev postav je z pohledu jejich audiovizuální prezentace snad to jediné správně. A to docela výrazně kazí zážitek.
Velký problém vidím v animacích a mimice.
Ostatně zážitek kazí i jedna další nepříjemnost. Většinou nepotřebuji, aby všechny situace byly kdovíjak brilantní či exaktně do sebe zapadaly, nicméně během hraní jsem si hned několikrát všiml poměrně nepříjemné míry absurdity, vycházející především z různých designérských rozhodnutí. Mnohokrát jsem si tak klepal na čelo během toho, co místní osazenstvo působilo vyloženě nadutým dojmem. Postavy si totiž vůbec nevšímají/nereagují na prostředí kolem vás, což vede k tomu, že stačí změnit oblečení (poznamenávám, že bez jakéhokoli zakrytí obličeje) a budou se k vám chovat jinak, kdy okamžitě zapomenou, že váš obličej už někde viděli (pravděpodobně před pár minutami). Nebo je vůbec netrápí, že se sami od sebe otevírají dveře rychlostí blesku, zatímco vy jste neviditelní. Jsem možná zbytečný hnidopich a reálně se možná jedná o malichernosti, které se dají přejít, ale rozhodně nepůsobí dobře.
Zase ty problémy
A bohužel se titulu nevyhnul ani onen neoblíbený nešvar v podobě špatného technického stavu. Na různé bugy jsem tedy narazil skoro v každé úrovni, ať už to byly zaseklé postavy, vypadávající zvuk či špatně provedené animace. Tyto neduhy člověk ale dokáže skousnout. Ovšem já jsem narazil i na několik komplikací, které hraní zvládnou spolehlivě otrávit. Několikrát mi tedy přestal fungovat běh či se mi nespustil skript po vyřešení hádanky, což vyžadovalo restartování celé kapitoly. A to byla velká otrava, jelikož v mé verzi nebylo možné přeskakovat filmečky a dialogy, tudíž jsem si vším musel poctivě projít znovu. A to občas i několikrát. Kromě toho se zde ještě čas od času vyskytovalo docela nepříjemné problikávání textur.
Titulu se nevyhnul nešvar v podobě špatného technického stavu.
Je ale třeba doplnit, že jen hodinu před embargem této recenze dorazil patch, který mnoho z těchto problémů může řešit. Avšak já zde musím hodnotit hru v takovém stavu, ve kterém jsem ji dostal. Pokud tyto nedostatky ale budou vyřešeny, jen dobře pro vás. Na druhou stranu musím říct, že z pohledu plynulosti hra fungovala bez problémů jak na sestavě RX 580, Ryzen 3600 a 16 GB RAM, tak i na RTX 3060 s Ryzenem 5600 a 16 GB VRAM. V obou případech se jednalo o hraní ve Full HD.
Dočasné ukojení
Jestli tedy aktuálně máte velký hlad po nějakém videoherním urban fantasy, případně se řadíte k příznivcům World of Darkness, tak nový projekt od studia Big Bad Wolf může sloužit jako docela příjemný předkrm, kterým ho alespoň do nějaké míry ukojíte. Autoři se evidentně snažili ctít předlohu, kterou rozšiřují o uspokojující příběh, jenž nabízí věru příjemnou míru volnosti, znovuhratelnosti i jednoho skvělého upírského fešáka. Jen tedy musíte alespoň do nějaké míry překousnout skutečnost, že se na hře viditelně projevuje menší rozpočet.
Verdikt
Vampire: The Masquerade – Swansong rozhodně nebude bourat letošní žebříčky, avšak se stále jedná o to lepší, co nám videoherní adaptace světa World of Darkness v poslední době přinesly, za což může hlavně ucházející příběh doplněný o příjemnou dávku volnosti, která je okořeněna poctivou porcí znovuhratelnosti. Je ale velká škoda, že se na hře velmi podepisuje omezenější rozpočet, kvůli němuž budete docela pravidelně vytrháváni ze zážitku.
