Ještě velkolepější než minule a zároveň ještě osobitější.
Do hraní God of War: Ragnarök jsem vstupoval s pořádnou dávkou zvědavosti, ale bez nějakého většího nadšení (nevím jak lépe nahradit anglické slůvko "hype"). Zápletka se z upoutávek zdála poněkud jednoduchá a byl jsem si poměrně jistý, že hra nemá šanci zapůsobit podobně šokujícím způsobem, jako zbrusu nově pojatý minulý díl z roku 2018 (který tehdy vyhrál nejvíce cen za hru roku, navzdory vydání Red Dead Redemption II). Po stránce hratelnosti také upoutávky neslibovaly nic zásadního nového, ačkoliv to samozřejmě může souviset se snahou utajit překvapení pro hráče.
Jenomže ačkoliv má dle mého názoru Ragnarök poněkud pomalejší rozjezd, jakmile po pár hodinách dostatečně nastaví jeviště a uvede nové postavy, utrhne vám zem pod nohama jako lavinu a strhne vás na jednu z nejvýpravnějších, nejnapínavějších a nejdojemnějších jízd ve videoherním médiu. Důraz přitom kladu na slovo "strhne". Abych parafrázoval slova filmového Thanose z Avengers: "Můžete se toho děsit, můžete tomu zkoušet uniknout... ale kvalita vlajkových PlayStation her vás dostane tak jako tak."
- Platforma: PS5 (recenzováno), PS4
- Datum vydání: 9. 11. 2022
- Výrobce:Santa Monica Studio (USA)
- Žánr: Akční adventura
- Česká lokalizace: titulky
- Multiplayer: ne
- Dat ke stažení: 84 GB
- Herní doba: 20+ hodin
- Cena: 2119 Kč (PS Store)
Mistrovské vypravěčství
Po brutálním masakru antických bohů se Bůh války, Kratos, v minulém dílu série usadil na dalekém severu, kterému vládne panteon severských bohů v čele s Ódinem. Našel si místní ženu a snažil se s ní žít nenápadně v ústraní, narodil se jim také syn Atreus. Po smrti ženy se otec se synem na prahu puberty vydali splnit její přání na nejvyšší horu v říši, ale přitom se zapletli do vztahů místních bohů, což vyvrcholilo smrtí několika z nich. Příběh této hry začíná o tři roky později: na zemi se snesla zima bez konce a podle proroctví jde o předzvěst konce světa, přezdívaného Ragnarök a popisovaného jako "válečné běsnění všech bytostí, včetně bohů". Téměř dospělý Atreus a jeho unavený otec se tak chtě nechtě dostávají do soukolí osudu, protože role obou dvou v tomto proroctví patří mezi ty nejdůležitější.
Podobně jako v minulé hře, i tentokrát je zdrojem mimořádných kvalit příběhu schopnost autorů zkombinovat absurdně velkolepé bitvy a události s velmi niterným osobním příběhem o vztahu ústředních postav, do kterých je snadné se naprosto vžít. Tomu pomáhá jak vynikající scénář s citem pro přirozeně se odvíjející dialogy, tak excelentní herecké výkony a naprosto špičkové technické zpracování, kromě jiného také v oblasti mimiky neboli obličejových animací postav. Každý povzdech unaveného Kratose je cítit z jeho rysů i očí, složitý vnitřní boj téměř dospělého Atreuse dokonale odráží jeho postoje, pohledy i tón hlasu. Budete mít pocit, že jste se vydali na cestu po boku skutečných lidí, nikoliv nějakých umělých figurek.
Schopnost zkombinovat velkolepé události s niterným, osobním příběhem.
Jedním z hlavních rozdílů proti minulé hře je pak mnohem výraznější přítomnost mnoha dalších postav, z nichž téměř všechny jsou zpracovány podobně pečlivým způsobem, takže je stejně zábavné odhalovat jejich povahu, motivaci a roli v příběhu. V určitém bodě (zhruba polovina hry) se takhle pavučina skvělých vztahů mezi postavami dostane na takovou úroveň, že budete mít problém si udělat jasno, komu vlastně fandíte. Průvodním jevem mistrovského vypravěčství je nejen schopnost vás strhnout, ale také neustále překvapovat. Toho se vám ve vynikajícím příběhu této hry dostane vrchovatě. Možná vám připadá, že o příběhu nepíšu dostatečně konkrétně, ale to je právě ve snaze zachovat co nejvíce z těch překvapení pro vaše vlastní hraní a zážitek. Každopádně tvůrci nelhali, když slibovali, že hra představuje kompletní a úplné finále severské ságy – žádná snaha o roztáhnutí na trilogii.
Souboje hodné Boha války
Ačkoliv je filmové vyprávění hry natolik strhující a napínavé, že bych se nejraději na celý příběh podíval rovnou pohromadě a bez přerušení jako na film, hratelnosti autoři věnovali stejnou péči a sama o sobě patří k tomu nejdivočejšímu a nejbrutálnějšímu mezi hrami – ještě mnohem více než v minulé hře si Kratos plně zaslouží titul Bůh války a jeho narůstající zuřivost i vracející se povahové rysy z dávné minulosti se projevují jak jeho výkřiky, tak jeho údery, kdy naprosto bez problému je schopen přeseknout protivníka jedinou šílenou ranou sekerou vedví. Přistihl jsem se několikrát, že mačkám tlačítka pro jednotlivé údery na ovladači příliš velkou silou, jak mě zuřivost bitev strhla.
Patří k tomu nejdivočejšímu a nejbrutálnějšímu mezi hrami.
Vrhání a zpětné přivolávání magické sekery Leviathan je stále stejně zábavné jako před čtyřmi roky, přičemž při dobrém manévrování jste schopni sekeru hodit, jejím letem useknout hlavu jednomu protivníkovi, mezitím o kus změnit polohu a přivolat si sekeru zpátky do ruky z jiného místa, čímž při letu zpátky usekne hlavu druhému protivníkovi. Tyhle momenty se mi během celého hraní nedokázaly omrzet a umím si naprosto živě představit, že spousta hráčů bude hru drtit dokolečka právě kvůli její parádní hratelnosti a jedinečnému bojovému systému, bez ohledu na příběh.
Bojový systém je samozřejmě obohacen o nová vylepšení, většinou v podobě dodatečných komb a speciálních úderů, které si postupně odemykáte vylepšováním svého vybavení. Citelné změny se dočkal například štít, jelikož teď jich můžete mít několik různých, od těch lehkých pro snadné odrážení (parry) úderů až po ty těžké, které podporují vyloženě pomalejší defenzivní hraní. Aniž bych ale chtěl prozradit příliš mnoho, dočkáte se také nové vrhací zbraně, se kterou budete moci sérií rychlých hodů proměnit nepřátele v parádní jehelníček. A nebudete hrát jen za Kratose. V určitých případech dokonce dojde na proměny postav ve zvířecí formu, takže budete nepřátelům doslova ukusovat hlavy vlastními čelistmi. Znovu tedy zopakuji, že tohle je jeden z nejdivočejších a nejzábavnějších bojových systémů ve hrách a musím se pousmát nad obavami některých hráčů, že hra bude pouze nudně opakovat to, co už známe z bojů v minulém dílu série.
Božská výprava
Z hlediska prostředí a výpravy hra také začne relativně nenápadně, takže se může zdát, že je prostě „pouze“ stejně nádherná, jako předchozí díl – obzvláště v těch několika momentech, kde se vrátíte do již známých lokací. Jenže potom přijde jedna z těch nových lokací a naprosto vám sebere dech. Obzvláště v jednom případě jsem prostě odložil ovladač a šel jsem se podívat ještě blíže k televizi, naprosto ohromený tím, jak fotorealistická a zároveň esteticky nádherná krajina se přede mnou otevřela. Těch pár zahraničních novinářů, co si během preview fáze stěžovalo na technická omezení hry kvůli zastaralému hardware PS4, si po dosažení téhle pasáže muselo připadat hodně hloupě.
Ačkoliv některé z devíti navštívených říší jsou opravdu nádherné a výhledy v nich nezapomenutelné, ještě působivěji vizuální stránka hry funguje, když dojde na některé ze setkání s gigantickými bytostmi, tento svět obývajícími. Přesně v duchu kontrastu mezi epickým příběhem o konci světa a dospíváním mladého muže hledajícího rovnováhu ve vztahu s jeho otcem je pak také skutečnost, že velkolepé podívané na epické výjevy konkurují naopak velmi detailní záběry na jednotlivé postavy. Dokonale díky tomu vyniknou jejich osobnosti či emoce, ať už se pouze unaveně ukládají ke spánku nebo jsou uprostřed zuřivé hádky. Obrovskou zásluhu na atmosféře hry má také hudba, která je – podobně jako celá hra – místy ještě velkolepější a jinde zase ještě jemnější než minule.
Mezi nejlepší vlastnosti výtvarného a technického zpracování hry opět náleží skutečnost, že celá hra běží bez viditelného nahrávání a prakticky beze střihu, takže kamera plynule klouže z filmečků za vaše záda a zpátky. Zážitek je tentokrát o to lepší, že díky přítomnosti několika hratelných postav během filmečku často nevíte, za čí záda na jeho konci kamera sklouzne a koho budete ovládat teď. Tohle je opravdu citelně velkolepější příběh než minule, s větším záběrem a rozmachem. Pro celkový dojem je důležitá také naprostá absence jakýchkoliv HUD ukazatelů, pokud tedy zrovna nejste v boji. Hrál jsem v režimu výkonu a za celou hru jsem nezaznamenal žádné citelné propady plynulosti nebo rozlišení.
Další postřehy
Ačkoliv vás hra velmi viditelně naviguje vstříc hlavní dějové lince, čas od času nabídne také vedlejší mise a příběhy. V mnoha případech vás někdo vyloženě osloví s prosbou o pomoc nebo přímo vaše postavy okomentují, že než třeba odejdou z dané lokace, mohly by se v ní ještě zkusit porozhlédnout. Vedlejší aktivity vždy mají svůj vlastní příběh, ať už dávkovaný průběžně nebo třeba jako odměnu za sesbírání nebo splnění nějakého úkolu. Pokud se rozhodnete všechny tyto vedlejší příběhy a aktivity plnit, velmi snadno tím natáhnete herní dobu na dvojnásobek (zhruba dalších dvacet hodin ke dvacet hodin dlouhému ústřednímu příběhu).
Součástí hry je také hledání či „puzzle“ odemykání skrytých truhel a související sbírání surovin, ze kterých si pak můžete nechat od trpaslíků vykovat vylepšení zbraně nebo brnění. Tato vylepšení mají kromě jiného také podobu kouzelných run, které lze kombinovat do setů, poskytujících extra bonus po jejich kompletaci. Jestliže se rozhodnete hrát hru na vyšší obtížnost, budete muset těmto nuancím věnovat extra pozornost. Příjemné je, že (dost možná v reakci na kritiku této věci u Horizon: Forbidden West?) máte možnost zapnout v menu automatické sbírání surovin a předmětů, takže nemusíte ručně mačkat tlačítko pro zvednutí každého z nich ze země. Obecně je menu plné nastavení pro přístupnost hry, což je samozřejmě zaměřeno především na hráče s hendikepem.
Nikdo není dokonalý
Samozřejmě i v této hře lze identifikovat určité slabiny a hlavní otázkou pak je, zda dokážou pokazit nebo narušit výše popsané mimořádné kvality díla. Osobně bych byl určitě raději, kdybychom se nevraceli do některých již známých lokací z minulé hry, ačkoliv drtivá většina z nich je nějakým způsobem proměněná nebo navštívíme jinou část dané říše. Jak jsem ale popisoval, nádhera a velkolepost některých zbrusu nových lokací tyto pocity více než vyrovnává.
Určitý stereotyp je možné identifikovat také u některých soubojů, obzvláště pokud několikrát po sobě vraždíte stejný druh nepřátel. Jako celek ale platí, že je hra rozsáhlejší a pestřejší než minulý díl. Jelikož mám tendenci při prvním průchodu silně příběhovou hrou ignorovat vedlejší aktivity (a vracet se k nim po dohrání nebo při druhém průchodu), trochu mě prudilo i občasné pobízení postav směrem k vedlejším aktivitám, ale nakonec jsem se tomu docela pobaveně smál, když mě třeba po každém příchodu do domu zbytečně zkoušela oslovit jistá vedlejší postava.
Ačkoliv hra využívá zvuku i haptických vibrací DualSense ovladače, dělá to překvapivě umírněně, takže to někomu může přijít nedostatečné. Přesto jde určitě o příjemný posun oproti minulému dílu a dojem z jízdy na psím spřežení, prosekávání se nějakou větší překážkou nebo vrhnutím sekery a jejím přilétnutím zpět do ruky je odezvou ovladače vylepšen. Během hraní jsem nezaznamenal žádné technické problémy, kromě jednoho případu, kdy vypadlo mluvené slovo (restart checkpointu tento problém opravil). Je vhodné připomenout, že tvůrci hru ještě patchují a je dobrá šance, že tyto věci ještě do vydání hry vychytají.
Devítka nebo desítka?
Dovedu si živě představit a pochopit recenzenty i hráče, kteří budou hru hodnotit jako mimořádně kvalitní, ale nikoliv zásadní titul – jinými slovy, pro číselné hodnocení sáhnou po devítce místo desítky. Argumenty pro to určitě jsou, například že hra není takový šok a posun pro sérii i žánr, jako byl předchozí díl z roku 2018. Nebo že je určitá část jejího obsahu víceméně recyklací již známého.
Těžko ale někdo může popřít, že takhle velkolepou výpravu a zároveň takhle technicky i scénáristicky bravurní vyprávění prostě drtivá většina ostatních her neumí nabídnout. Možná se někomu může stát, že mu v průběhu hraní něco nesedne, ale jsem si docela jistý, že většinu hráčů příběh naprosto strhne a z některých scenérií nebo bitev jim polezou oči z důlků. Tohle je zkrátka Hra s velkým H a jako taková si zaslouží náležitý potlesk i maximální doporučení (nejen) všem fanouškům série nebo žánru.
Druhý názor: Pavlína Nouzová
Když se před čtyřmi lety podstatně změnila série God of War, asi nejvíce praštilo do očí zasněžené prostředí a zrzavé děcko po Kratosově boku. Hráč dostal do rukou novou mrazivou sekeru a musel si zvyknout na to, že už není sám a malý lučištník se mu horlivě snaží pomáhat. Za tím vším ale bylo mnohem víc. Příběh o otci, který chladně vychovával svého syna a těžko si zvykal na novou realitu po smrti milované ženy. Příběh o pomalém budování vztahu mezi rodičem a dítětem a o sbírání společných zážitků.
Ragnarök jde ještě dál. Jistě, ústřední příběh se točí kolem dramatické hrozby konce světa a jeho znovuzrození. Nabízí ale i dospívání dítěte, hledání jeho identity a nastavování rovnováhy mezi snahou rodiče předat mu co nejvíce znalostí, ale také mu poskytnout prostor a důvěru.
Témata, která mohou být blízká Kratosovi i hráči před televizí, doplňují souboje se známými i novými nepřáteli, byť při nich zamrzí omezené využití haptické odezvy ovladače. Dojde taky na tradiční hádanky, doplněné o několik nových prvků – třeba kameny na stěnách, které odrážejí mrazivou sekeru jako nerozbitné zrcadlo. Vývojáři využili hodně nápadů z předchozího dílu, ale snažili se je posunout. Truhly Norn se zářivými modrými runami teď pracují i s novými růžovými šípy. Poschovávaní Ódinovi havrani přinášejí menší příběh a jsou více než jen položkou na seznamu.
Titul ale občas působí, jako by cílil na mladší publikum nebo alespoň nepříliš otrkané hráče. Atreus a Kratos jsou třeba upovídanější než dřív, zřejmě z důvodu, aby hra nebyla moc tichá. Občas to až sklouzne k případům, kdy se jejich rozhovory během putování krajinou začnou točit v kruhu. Při nalezení nové hádanky zase hráč dostane téměř okamžitě nápovědu, aby se u ní příliš netrápil. Nadšení z momentů, kdy byste na řešení přišli sami, byť možná trochu zdlouhavě, je tak zabito hned v zárodku. Nejednou jsem v duchu prosila, ať už oba spolu s Mimirovou hlavou zmlknou.
I kdybyste se ale dostali do podobné situace, vedlejší postavy nebo nepřátelé, kteří tentokrát dostali ještě více prostoru, to výborně vyváží. Řeší osobní problémy, které v některých případech jsou i poměrně moderní. Přinášejí zajímavé, až dojemné vedlejší úkoly. A po herecké stránce jsou výjimeční, obzvlášť pak Freya a Ódin.
Může vám vadit ukecaný Atreus. Může vám přijít, že Kratos trochu “změknul”. Ale vyvíjejí se, nezasekli se na místě – stejně jako celá série. God of War Ragnarök navíc přináší dospělá témata, jen minimum technických problémů a hned několik překvapivých momentů v příběhu i samotném gameplayi.
Verdikt
Jak navázat na jednu z nejvelkolepějších her generace, která zároveň dokázala přinést jeden z nejosobitějších příběhů? No přeci dodat ještě mnohem rozmáchlejší dobrodružství a zároveň ještě napínavější a dojemnější příběh. Obojí se povedlo nejen díky dospělému posunu hlavních postav i příchodu mnoha vynikajících nových. Kromě výpravy a příběhu tvůrci ale vymačkali ještě více šťávy také z bojů, které jsou ještě divočejší a pestřejší.
