U těchto her se letos autoři Zingu bavili nejlépe.
Letos jsme se rozhodli to pojmout jednoduše: každý autor vybral "tu svoji" jednu hru.
Martin Zavřel: Returnal
Kohokoliv, kdo tuhle moji volbu nechápe, bych nejraději posadil do potemnělé místnosti před pořádnou 4K UHD televizi, nasadil mu na uši sluchátka podporující kvalitní 3D zvuk, do ruky vrazil haptikou vyzbrojený DualSense ovladač a nechal jej udělat alespoň pár prvních kroků mezi kapkami deště na planetě Atropos, kde se ruinami biomechanické mimozemské civilizace proplétají monstra všeho druhu. Od prvního Unrealu nebo prvního Metroid Prime jsem nezažil tak silnou atmosféru průzkumu cizí planety, v tomto případě účinně vyzbrojenou inspirací z filmu Prométheus. Hra pohlcujícím způsobem exceluje na všech frontách, od audiovizuálního zpracování přes diamantově vybroušenou hratelnost až po téměř neproniknutelně hluboce vrstvený příběh, přičemž prvky náhodného skládání herního světa i nepřátel a předmětů v něm způsobují, že každá nová expedice na tuto vražednou planetu je nepředvídatelný a napínavý zážitek. Ve své recenzi jsem udělil 9/10 a to pouze proto, že při vydání tenhle roguelite kousek postrádal rozumné ukládání postupu. To ale již tvůrci napravili, takže kdybych dnes hodnotil znovu, byla by to desítka jako z učebnice. Kéž bychom mohli doufat ve více takto odvážných, dospělých a zároveň výpravných herních zážitků.
Můj průchod hrou si můžete pustit v záznamech trojice streamů: první dojmy, pokročilé hraní a nejhezčí lokace ve hře. Technická kvalita streamů není ideální, ale síla hry i můj upřímný obdiv k ní je tam cítit.
Ondřej Partl: Inscryption
Letošek ve výsledku nebyl pro videohry tak špatný, jak se mohlo na první pohled zdát. Ano, jeho první polovina sice příliš nepřesvědčila, avšak s příchodem září se na naše obrazovky začaly dostávat různé parádní projekty, mezi nimiž se urodilo i několik nemalých překvapení.
Když jsme následně dostali za domácí úkol vybrat jednu jedinou nejlepší hru letošního roku, dostal jsem se do prekérní situace. Měl jsem totiž jasně sestavený žebříček deseti titulů, které jsem však neměl seřazené od nejlepšího po nejhorší, pročež jsem se musel zamyslet nad tím, jaký titul mě letos opravdu nejvíce překvapil a bavil.
Mé myšlenky se tak poměrně přirozeně zatoulaly třeba k vynikajícímu, obřímu a pro všechny fandy D&D a RPG jako takových i povinnému Pathfinderu: Wrath of the Righteous, kterým se velice postupně a pozvolna prokousávám, ale s vyloženou chutí. Kromě toho mě taktéž, jako komiksově pozitivního nadšence, napadla překvapivá mainstreamová jízda v podobě Marvel's Guardians of the Galaxy, v níž mě vývojáři z Eidos-Montréal odzbrojili fantastickým vyprávěním a úžasnými postavami. A na snad také přišla surrealistická rocková vesmírná opera The Artful Escape, metroidvania Ender Lilies či neméně povedená akční adventura Death's Door.
Můj výběr ale nakonec padl na velice vrstevnatý roguelike karetní horor Inscryption. Ten má na svědomí Daniel Mullins, autor her, jako je Pony Island a The Hex, kdy vám o něm nechci příliš prozrazovat, jelikož si ho nejvíce vychutnáte právě ve chvíli, kdy o něm ideálně vůbec nic nevíte. Můžu snad jen odhalit, že se jedná možná o nejoriginálnější, esteticky podmanivou a různorodými mechanikami ověnčenou záležitost, která se po dohrání ve vaší hlavě zasekne ještě na několik dalších dnů, ne-li týdnů.
Takže nepřemýšlet, pořídit a užívat.
Jan Urbančík: Resident Evil Village
Přestože by se mnou mnozí hráči nesouhlasili, z mého pohledu byl rok 2021 velice silný. Dočkali jsme se řady zajímavých, byť často trochu netradičních titulů a vybrat ten zdaleka nejlepší nebylo úplně jednoduché. Přesto u mě na konec zvítězila „tradice“ v podobě Resident Evil Village.
Dosud nejnovější díl této bohaté survival hororové série kombinuje to nejlepší ze svého předchůdce (RE7 v podobě drsného hororu s tísnivou atmosférou) a populárního čtvrtého dílu, který zase sází spíše na akční pasáže. Hlavní hrdina Ethan Winters je zde zpracovaný mnohem lépe než v sedmičce a rychle se do něj vžijete. Pomáhá tomu i výborný dabing a samozřejmě také samotný scénář a celkově příběh, který je jasně nejlepší z celé série, už jenom díky tomu, jak dokáže zapůsobit i emotivně.
Prostředí, po němž se pohybujeme, je opravdu pestré a každá jeho část je něčím unikátní. Nechybí ani strašidelnější pasáže, ale je vidět, že v osmičce se Capcom soustředil spíš na to, aby se hra zalíbila širšímu publiku, a přece jen více vsadil na akci. Ta je však také skvěle zpracovaná a variabilita nepřátel je vysoká. To platí i pro hlavní záporáky, kteří jsou neskutečně zajímaví, stejně jako samotné bossfighty. Souboje jsou navíc doplněné o již tradičně skvělý sound design a na velmi vysoké úrovni je také celá grafická stránka.
Abych to shrnul, Resident Evil Village zkrátka funguje jako celek. Nevyčnívá v jednom či druhém aspektu, ale nabízí skvělý balíček toho, co od této série očekáváte, nechybí ani vysoká znovuhratelnost. Osobně jsem hru hned od vydání dohrál čtyřikrát a rychle získal také platinovou trofej. Teď už jen zbývá čekat na slibované DLC.
Daniel Jarocký: Forza Horizon 5
Ve svém osobním žebříčku mám vícero zástupců, které bych za sebe mohl označit jako nejlepší hru roku 2021. Jelikož ale mohu zmínit pouze jednu, tak za sebe tento titul udělím Forze Horizon 5. Jakožto velký příznivec závodního žánru jsem byl pochopitelně zvědavý na to, jak vývojáři z Playground Games k pátému dílu přistoupí.
Pochválit musím v první řadě mexické zasazení, které mi svou pestrostí a celkovou otevřeností krajiny sedlo o poznání více než Anglie ve čtvrtém díle. Příjemně mě překvapil rovněž citelně přepracovaný jízdní model, který pocítíte zejména při vypnutí asistentů a zapojení volantu. Z technického pohledu musím vyzdvihnout zvuky, jež jsou v porovnání s minulých dílem na nesrovnatelně lepší úrovni. Až na problémové servery jsem si v průběhu hraní pochvaloval rovněž optimalizaci, která tak doplňuje celkově výbornou grafickou stránku.
Je bezesporu pravdou, že z hlediska herního obsahu kráčí pátý díl ve šlépějích svých předchůdců. Tato dobře vyšlapaná cesta má však tak zábavnou a pro širokou skupinu hráčů přístupnou strukturu, že se snaze vývojářů o její zachování vůbec nedivím. Forza Horizon 5 je zkrátka ultimátní závodní hrou, jež s přehledem překonává minulé díly i veškerou konkurenci a svou přístupností a zábavnou hratelností láká i hráče, kteří by jinak o žánr závodních her ani nezavadili. A za to si ode mě odnáší titul hry roku.
Mikuláš Stoklasa: Psychonauts 2
Velmi těžce jsem si dovedl před vydáním Psychonauts 2 představit, že se tato hra dostane do mého seznamu nejlepších her roku 2020. První díl jsem totiž hrál tento rok, tedy poměrně nedávno, a nemohu dle mého názoru říct, že by mě nějak výrazně okouzlil. Zub času se na prvních Psychonauts z roku 2005 podepsal nepříliš hezky, a já tak druhý díl vyhlížel s určitou opatrností a mírnou skepsí. Naštěstí dokázali vývojáři ze studia Double Fine všechny mé nejistoty a pochybnosti smést ze stolu a naservírovali mi povedenou skákačku, kterou jsem už nějakou tu dobu vyhlížel.
Ano, musím přiznat, že zvolená stylizace nemusí lahodit každému hráčskému oku. Postavy připomínající specifické loutky sice pro někoho možná působí, jako aspekt zastaralé grafiky, ale podle mě je to odraz originálního zpracování. Zábavnější je ovšem samotné psychedelické zpracování světa. Nikdy v životě jsem nevyzkoušel halucinogenní drogy, ale dovedu si představit, že bych viděl podobné výjevy, jako právě v Psychonauts 2. Svět této hry je pestrý, zajímavý a je radost na něj pohledět. Ať už to je to hlavní ústředna agentů, okolní lesy nebo mistrovsky zpracované vědomí mozků, určitě se budete ve hře bavit. A bavit se budete i u Razputinova příběhu, který dokáže pobavit, ale zároveň vás dokáže svou premisou udržet u hraní. A nakonec musím pochválit celkovou délku hry. Ta sice není úplnou jednohubkou na večer, nicméně v dominujícím světě 60ti hodinových openworld akcí jsou Psychonauts 2 příjemnou změnou. Snad jen ten soubojový systém by mohl nabídnout větší výzvu, obzvláště pak u boss fightů.
Ivan Jeziorek: Bravely Default II
Letošní rok pro mne na herní zážitky nebyl zrovna bohatý. Kompletně dokončených her zase tak moc nemám, ale většina ve mně zanechala nějaký ten dojem. Ať už pozitivní, třeba parádní VR odreagovačka Laid-Back Camp -Virtual- Lake Motosu nebo povedené pokračování sérií Mary Skelter nebo The Caligula Effect, nebo negativní Marchen Forest. Mezi všemi ale jednoznačně vyčnívá Bravely Default II.
Bravely Default II nabízí zaběhnutý funkční koncept. Navíc není samotných her v sérii ještě zase tak moc, vlastně jen dvě a jeden spin-off, takže nebyl pro studio Claytechworks problém fanouška chytnout za srdce. Zvlášť, když se ta krásná pohádková kresba roztáhla z titěrného 3DS displeje na Switch, potažmo na obří televizní obrazovku, a stále je krásně detailní.
Zároveň se už těším, že až pominou veletoče v průmyslovém odvětví a bude trochu volněji, a já si střihnu si oba díly pěkně za sebou. Jen se už trochu bojím toho levelování postav.
Pavel Leňko: Life is Strange - True Colors
Rozhodování pro hru roku pro mě nebylo jednoduché. Měl jsem tři favority - Resi: Village, Life is Strange: True Colors a Monster Hunter Stories 2. Všechny tři hry jsou určitě výborné ale musím uznat, že ikdyž jsem strávil nejvíc času v MHS2, tak s medailí v mých očích odchází třetí Life is Strange. Po zpackaném druhém díle tu máme opět zajímavé a líbivé postavy (opravdu jsem ústřední dvojici/trojici hodne fandil), super atmosféru, zajímavý příběh a soundtrack byl dokonce lepší než v prvním LiS. Hlavně herní covery známých skladeb Creep a Blisters in the Sun v podání youtuberky mxmtoon si budu pamatovat opravdu dlouho. Hra na mě měla jednoznačně největší dopad z výše zmíněné trojice a ikdyž se vizuálně nejedná o něco co vypadá jako z roku 2021, není těžké to autorům odpustit.
V následujících dnech tradičně spustíme také čtenářskou anketu, abyste mohli zvolit hru roku podle vás.
