Assassin’s Creed 4 - výlet po Karibiku s trochou toho plundrování

Recenze z hraní PlayStation 3 verze hry

Jedna stopa v písku, druhá stopa v písku a třetí krok spočine na truhle. Kopnutím otevírám kovovou tvrz, která, jak se zdá, skrývá pořádné jmění, neboť na první pohled přetéká zlatem. Omyl, z bedny vypadne 96 reálů (místní měna) a já pokorně, s očima obrácenýma v sloup otočím Edwarda a s plnými kapsami drobných se vydávám nazpět, na loď, kde už čeká moje posádka. Za kormidlem mě moji druzi přivítají, spustí plachty a jak se Jackdaw pomalu rozkymácí, začnou sborovou písní doprovázet mou plavbu Karibikem. V tu chvíli začínám chápat, že přes haldy generického obsahu, má Assassin´s Creed IV: Black Flag srdce ze zlata. Ta omáčka kolem se možná tolik netřpytí, ale jádro odráží tolik světla, že oslní nejednoho zkušeného piráta pachtícího se za kořistí!

Jak pirát k řemeslu asasína přišel

Čím blíže bylo vydání nejnovějšího Assassin´s Creed, tím více jsem mu věřil, že dokáže (doslova) fouknout trochu větru do plachet již trochu zašlé série. Netvrdím, že třetí díl úplně vyhořel, jen se domnívám, že mytologie světa, s níž tahle série přišla, už se prostě začala kazit, až ve čtyřce naplno zplesnivěla a stala se z ní trapná vsuvka ze současnosti. Bohudík, mimo Karibik strávíte skutečně minimum času, což je jednak dobře, a jednak to nechá vyniknout hlavní pirátskou linku, která představuje právě to, co z Black Flag dělá vynikající hru plnou situací, jež nepřipomínají klišé ani těm nejzarytějším haterům.

Edward Kenway touží po bohatství, nezáleží mu na prostředcích, kterých při jeho obstarávání využije a tak trochu mu schází charakter. Ne jako Connorovi ze třetího dílu, jehož bakelitová nátura nakrkla nejednoho fanouška série. Spíše jde o to, že Edward není pomstychtivý nelítostný zabiják, ale floutek, který daleko více připomíná Ezia bez toho patetického hnacího motoru ,,zabili jste mi rodinu“. Mně osobně Edward sednul na výbornou, a když jsem zkraje mluvil o svěžím větru v sérii, měl jsem na mysli i jeho.

"Bohudík, mimo Karibik strávíte skutečně minimum času, což je jednak dobře, a jednak to nechá vyniknout hlavní pirátskou linku, která představuje právě to, co z Black Flag dělá vynikající hru plnou situací, jež nepřipomínají klišé ani těm nejzarytějším haterům."

Přitom až s bezchybnou ironií si Edward opatří ten značkový asasínský kostým. Bez jakýchkoliv spoilerů řeknu, že po pirátsku. A po pirátsku jede celá hlavní story, přitom postavy, které Edward potká jako ,,přátele“, jsou povětšinou jen variace na jeho osobu, čímž samo sebou nekritizuji lenost autorů, ale naopak chválím výjimečný talent tvořit tematické postavy, jejichž ksicht jen tak nezapomenete.

Asasínský podtext s hledáním místa zvaného Observatoř pak proplouvá kolem, aniž by rušil a dodává kapku mystična do jinak velmi uvěřitelného děje. Podíl na zajímavosti mají i velmi dobře napsané dialogy, jejichž průběh sice často sklouzne ke klasickému ,,dost řečí, už teď je pozdě“, ovšem daleko častěji jejich průběh překvapí a nakopne už tak parádní atmosféru.

Doma na lodi

Přeci jenom největší změnu oproti předchozímu dílu představuje vaše loď. Samozřejmě, ve trojce jste se v kůži Connora také zmítali ve vlnách. Teď ale vaše briga Jackdaw představuje středobod zdejšího vesmíru. Plní totiž roli dopravního prostředku, bez něhož byste se, ruku na srdce, po Karibiku daleko nedostali. Navíc všechno, co ve hře provádíte je více či méně svázáno právě s vaší lodí, kterou lze vylepšovat jak po stránce výkonnostní, tak po stránce vzhledové. Není tedy problém, pokud jste vybaveni patřičnou sumou a materiálem, vylepšit vše od kormidla, přes kanóny, po vzor na plachtě.

Podobné úpravy musíte podstoupit, pokud se chcete šplhat po potravním řetězci výše. V základní podobě bude vaše plavidlo stačit jen na ty nejmenší lodě, jejichž náklad vám slávu a bohatství nepřinese. Právě námořní bitvy se španělskou a britskou flotilou vám ale pomůžou vylepšit Jackdaw natolik, že se v klidu utkáte s celými konvoji. Nakolik jsou podobné situace realistické, to nechám na posouzení expertům, sám jsem však s uvěřitelností problém až na drobné výjimky neměl.

V praxi tedy útočíte na lodě plné cenného nákladu, který posléze buď zpeněžíte, nebo využijete při vylepšování lodi. Samotné souboje jsou opravdovou herní parádou. Perfektní ovládání lodí známe z minula, námořní akce se pořád neomrzela, za což mohou jak nové prvky, tak pirátská atmosféra, která loďstvu přeje daleko více než posledně. Umí to asi jenom Black Flag – utkat se za mohutné bouře v několika metrových vlnách s lodí, která připomíná spíše pevnost než plavidlo, za burácení hromů, praskání trupu a výbuchu střel, to je opravdu něco nového na trhu.

Na druhou stranu ani skvělé mořské části Assassin´s Creed IV se drobné nedostatky nevyhnuly. Tak například množství lodí, které na své pouti potkáte. Vážně to v Karibiku vypadalo jako na jižní spojce po ránu? Skutečně piráti doslova zakopávali o nechráněné lodě plné nákladu? Škoda. Ze hry se pod množstvím lodí vytratila jakákoliv radost z nově objeveného cíle a namastit si kapsu tak v AC IV znamená odrazit od břehu a vybrat si…¨

"Dalo by se říci, že jakmile dojde na plíživý postup, hra až příliš začne smrdět rukou designéra."

Na suchu to známe

Oproti námořnímu dobrodružství ovšem složka na souši kopíruje trojku, a když říkám kopíruje, tak myslím i se všemi nešvary. Jestliže na lodi opravdu zažijete něco neotřelého, na nohou asasín předvádí klasiku, která sice malinko zvýšila důraz na stealth, pořád se ale většinou akce klidně prosekáte. Když už jsem zmínil stealth, mám na mysli úplně stejné herní principy jako v předchozím díle, tzn. velmi nemotorné a jednoduché mechaniky, kdy veškerý tichý postup praktikujete za pomoci vymezených prostor, kde se lze schovat. Potíž je v tom, že taková roští, kupky sena a další schovávačky rozmístili autoři v misích velmi lineárně a pokusy o hráčovu invenci se trestají zpravidla spuštěním poplachu.

Dalo by se říci, že jakmile dojde na plíživý postup, hra až příliš začne smrdět rukou designéra. Šermířské souboje jsou sice velmi jednoduché stále, ovšem hrají se dobře, vypadají dobře a hlavně jsou zábavné. To samé se nedá říci o tiché likvidaci nepřátel, která sebou nese i řadu úsměvných momentů. Nepatřím mezi ty pitomce, kterým vadí, že asasín v roští prostě musí dělat hluk. Takovou věc beru jako povinnou berličku designéra. Když ale Edwardovi z keře čouhá celá hlava a metr před ním nečinně stojí britský voják, něco není správně.

"Historickou akurátnost si pak neodvažuji řešit, neboť ta je v případě hry, kde spolu bojují asasíni a templáři v Karibiku stejně na vedlejší koleji."

Nerad bych, abyste nabyli mylného dojmu, že jen kritizuji. Pořád akce působí áčkově, a jakmile k ní přičtete i novinky jako kupříkladu flusačku, kterou Edward získá od svých asasínských ,,kamarádů“, bavit se budete, na to sázím všechny karibské papoušky.

Na svých cestách navíc Edward navštíví řadu zajímavých přímořských měst. Havana na Kubě, nebo Kingston na Jamajce jsou moc pěkné turistické destinace. Na překrásnou renesanční Itálii ze dvojky sice nemají ani náhodou, ale řekněme si to na rovinu, co na ni má? Historickou akurátnost si pak neodvažuji řešit, neboť ta je v případě hry, kde spolu bojují asasíni a templáři v Karibiku stejně na vedlejší koleji.

Truhly, poklady a další aktivity

Nebyla by to hra v otevřeném světě, aby nenabídla spousty obsahu, který je určen k vedlejšímu vyžití. Za zmínku stoprocentně stojí harpunování. Abych řekl pravdu, pokaždé když byla možnost po cestě něco ulovit, zúčastnil jsem se zajímavé minihry s chutí a ani po nějakých dvaceti hodinách hry jsem se jí nevyhýbal. Obligátní hledání truhel a další spousty sběratelských předmětů pak samozřejmě nechybí.

Celkem dobře se autoři poprali i s opakujícími se úkoly. Obával jsem se, že generičnost přebije vynikající základ a utopí hru v oceánu nudy. Naštěstí se vedlejší úkoly většinou povedly, a když už se opakují, mají tendenci pokaždé přihodit něco nového. Nejlépe se to ilustruje na dobývání pevností, což možná není úplně vedlejší aktivita, nicméně zopakujete si ji poměrně často. Postup sice není kdovíjak objevný, alespoň však zevnějšek a síla tvrzí jsou různé a jejich dobývání tak není nudná fraška.

Ostrovní nádhera

S každou novou hrou na dosluhující generaci konzolí stále více cítím, jak moc už potřebujeme nové konzole a nové technické možnosti. Black Flag ale takovou hrou není. To, co se povedlo Ubisoftu vymáčknout z old-genu, zasluhuje obrovskou pochvalu a po GTA V se jedná o další překrásnou hru. Samozřejmě, rádi bychom už vyšší rozlišení textur a ostrost, ovšem při pohledu na vodu uznale pokývá hlavou i člověk, jemuž na technickém zpracování jinak nesejde.

Plavby jsou zážitkem pro oči, kde i jinak neoblíbená mlha patří k zážitku a atmosféře ranní cesty. Bouřky jsou pak kapitolou, která by zasloužila vědecký rozbor. No a západy slunce v Karibiku? Neexistuje nic kýčovitějšího. Kolem a kolem se jedná o špičku dnešního hraní na konzolích, přičemž jsem velmi zvědavý, jaký obrázek nás čeká na PC, PS4 a Xbox One.

Za kormidlo a vzhůru do Karibiku

Edward Kenway a pirátská banda okolo opět ukazují, že Assassin´s Creed není úplně vyčpělá značka. Rozhodně se nejedná ani o dojnou krávu Ubisoftu, jak se v posledních letech mohlo zdát. S lodí v hlavní roli můžeme konstatovat, že se sérii vrátila původní svěžest. Jedním dechem ale dodávám, že základní principy se už začaly zajídat. Věřím, že ještě díl či dva si s dobrými nápady vystačíme, do budoucna by to však chtělo nějaké zásadnější změny v hratelnosti.