Assassin’s Creed Chronicles: China - s čepelí v botě a vraždou na svědomí

Recenzovaná verze: PC

Položím vám poměrně jednoduchou otázku - co byste dělali, kdybyste byli jedni z posledních z pradávné skupiny zabijáků, neustále byli na útěku a viděli svou domovinu pod nadvládou vašich nejstarších nepřátel? Odpovídat nemusíte, ale ať už by byla odpověď jakákoliv, hlavní protagonistka téhle hry všechno výše zmíněné zažila. Shao Jun neměla jinou možnost, než utíkat. Poté, co se vrátila z Itálie od Ezia (tudíž po událostech Assassin’s Creed Embers), Shao zatnula zuby, nazula si boty a šla zachraňovat Čínu v 16. století. A prozradím už teď, že to nebude lehký úkol.

Honba za krabičkou

Série Assassin’s Creed je kromě hratelnosti také známá svým rozsáhlým a zajímavým příběhem, kombinující jak moderní dobu, tak autentickou i vymyšlenou historii. Chronicles: China na tom není o moc jinak. Zatímco se sice k samotné současnosti nedostanete (i když se celá hra odehrává v Helixu), zajímavý příběh na vás stále čeká.

Jak už je zjevné ze samotného úvodu, hra vás posadí do role Shao Jun. Čínské asasínky, která se snaží navrátit bratrstvu zašlou slávu a snaží se zabít ty, kteří mohou za jeho zničení. Jde konkrétně o Tygry. Zkorumpovanou skupinu templářů, kteří se snaží řídit Čínu podle své vlastní vize.

Shao Jun se proto nechá zajmout i s předmětem, který dostala od Eziam a zevnitř rozvrátí celou skupinu.

Shao Jun mnoha tváří

Kvalitních 2D stealth plošinovek v dnešní době moc nevzniká a je to rozhodně škoda. Většina z nich nabízí velmi osobitý herní styl a možnosti, které vypadají efektně a mimo to jsou i efektivní. Assassin’s Creed Chronicles: China se sice nezařadí mezi ty nejoriginálnější hry, ale rozhodně patří mezi ty lepší kousky.

Ve velmi krátké podobě by se dala tahle hra označit jako Mark of the Ninja s polovičním vizuálním zpracováním Mirror’s Edge v universu Assassin’s Creed. Chronicles: China totiž není o ničem jiném, než se rychlým a zároveň pomalým způsobem přemisťovat po levelu a vyhýbat se nepřátelům. Případně je potichu zabít a jejich těla někam ukrýt. A ani jedno není nijak zvlášť obtížné, ani jednoduché.

V celém skrývání a pohybu vám dopomůže klasické šplhání, pro které je Assassin’s Creed známé. Naneštěstí ale nemůžete šplhat, kam chcete, ale pouze po vytyčených cestách. Naopak se ale můžete zavěsit například na vybrané stropy nebo používat klasické i vábící šipky k odlákání stráží. Chronicles: China si zkrátka bere z „velkého” Assassin’s Creed jen nápad, který ve finále přepracuje do své vlastní a funkční podoby. Pokud by šlo jen o přesnou kopii, mohla by to být katastrofa. Minimálně tohle už je důvod k tomu se o hře dozvědět víc. A že také je co se dozvídat.

Assassin’s Creed Chronicles: China vám dovoluje hrát třemi různými způsoby s jejich možnou kombinací, takže je na vás, jaký si vyberete. Máte tu stín - tedy stealth způsob, asasín, reprezentující tichého zabijáka, a rváče. Což dostanou víceméně hráči, kteří by tuhle hru hrát neměli. Každý styl má navíc svou zlatou, stříbrnou a bronzovou variantu. Zatímco zlatý stín je to nejlepší ohodnocení, bronzový rváč je to nejhorší. Vesměs je ale především na vás, jakým způsobem chcete hrát. Jestli chcete všechny tiše povraždit, můžete. Jestli se chcete všem vyhnout a povraždit určené cíle, také můžete. Hra vám v tom bránit rozhodně nebude.

Ať už budete hrát jakkoliv, pomůžou vám i Juniny schopnosti a vybavení. Asasínka totiž kromě šplhání disponuje také orlím zrakem, který ukáže trasy vašich nepřátel podobně jako instinkt v novém Hitmanovi; jednoručním mečem, kopí na laně, petardami, šipkami a schopností pískat. Mezi jejím repertoárem pohybů pak najdete běh, skluz a také dva útoky.

Každá z výše zmíněných věcí má své unikátní využití a dříve nebo později je alespoň jednou využijete. Různé nové pohyby a techniky se ale postupem hraní rozšiřují. Za projetí určitých částí levelu vás hra totiž ohodnotí zmíněným stylem a zlatem, stříbrem nebo bronzem. V závislosti na tom pak dostanete body. Ty neslouží jenom k honění ega na konci levelu, ale také k odemykání vylepšení. Ať už je to více zdraví nebo možnost nosit například více šipek. Automaticky se vám pak odemknou i nové možnosti, jako je například zabití ve výskoku nebo přebíhání z úkrytu do úkrytu.

„Assassin’s Creed Chronicles: China vám dovoluje hrát třemi různými způsoby s jejich možnou kombinací, takže je na vás, jaký si vyberete.”

S přibývajícími možnosti také ale přibývá obtížnost hry. Zatímco v prvních levelech vám bude připadat, že stráže jsou banda debilů, kteří vás neuvidí, ani když před nimi budete stát, v pozdějších levelech mají oči snad i na zádech. Čímž se pomalu ale jistě dostávám k (ne)vtipné, dobře vymyšlené a zároveň katastrofální umělé inteligenci.

Nepřátelé totiž mají klasické kuželovité zorné pole, které směřuje přesně tam, kam jejich hlava. Což by ještě nebylo špatně, akorát tím konči ta „dobře vymyšlená” část. Zmíněné zorné pole je totiž přesně vymezené a jen v něm vás nepřátelé vidí. Jak si ale asi dokážete představit, strážní si za normálních okolností nevidí na nohy a pokud se u jejich nohou skrčíte, tak vás prostě neuvidí. Do země to ještě zakopává například fakt, že pokud se spolu baví dva strážní, tak si navzájem nevidí za záda a ani vedle sebe. Vůbec. Můžete tam běhat, skákat a dělat další psí kusy, ale dokud spolu vedou velmi často repetitivní a nezajímavý dialog, neuvidí vás.

I s těmito nedostatky je ale hra v pozdější fázi těžší. Ačkoli je to především tím, že strážných je všude víc a vy se nemáte v podstatě kam schovat. Rozhodně tomu nepomáhá ani fakt, že váš pohyb nevydává žádný zvuk, takže můžete kolem nepřátel proběhnout a nic se nestane. Pokud tedy neběžíte na speciálních podlahách nebo kolem pozdějších typů nepřátel.

Umělá inteligence ale není to jediné, co mělo dobrý základ a nakonec se z toho stalo to, co se z toho stalo. Nehledě na samotnou důležitost to ale stále musím zmínit - soubojový systém. Ten se celý odehrává pomocí čtyř kláves a myši. Pomocí levého tlačítka myši provedete lehký útok, zatímco pravým naopak silný útok. Pomocí C (a příslušného pohybu směrem k nepříteli) se pak bráníte nebo uhýbáte nepřátelským projektilům a pomocí mezerníku můžete případně nepřítele přeskočit a dostat se mu tak za záda.

Je vidět, že do samotného soubojového systému byla vložena nějaká práce a z designového hlediska tomu nejde moc co vytknout, až na jednu věc, která ho naneštěstí kompletně zabíjí. Absence jakékoliv potřeby načasování. Pokud budete neustále mačkat C, Shao Jun se sama vyhne a ubrání úplně všemu a vy v podstatě nemusíte nic dělat. V pozdější fázi hry se vám navíc odemkne protiútok, takže stačí aby Shao sama nepřítele kopala, dokud se nad ním neobjeví lebka, vy kliknete pravým a v podstatě zabijete i toho největšího parchanta.

Souboje naštěstí nejsou nijak velkou součástí hry. Většinu času se stejně budete plížit a budete spíše frustrovaní tou umělou inteligencí, což není teda o moc lepší. Naštěstí to ale jakž takž funguje a pod nohy nepřátel se stejně většinou nedostanete.

A teď jsem rád, že to můžu říct - tímhle skončila všechna negativa. Alespoň ty co se herní náplně týče. Ve zbytku je totiž Chronicles: China přinejhorším průměrné.

„Souboje naštěstí nejsou nijak velkou součástí hry. Většinu času se stejně budete plížit a budete spíše frustrovaní tou umělou inteligencí.”

Velké plus si ode mě hra odnáší především díky levelům. Bývají totiž opravdu rozsáhlé, pěkně zpracované, i když se občas najdou nějaké frustrující úseky, a navíc mají i několik vrstev. Hra se sice hraje ve dvou rozměrech, ale odehrává se ve třech. Velmi často se tak stane, že budete přecházet z pozadí do popředí a z popředí do pozadí, díky čemuž se dostanete do úplně jiných částí úrovně. A kdo ví, co tam najdete? Dobře, já to vím a řeknu vám to. V levelech na vás kromě hlavního úkolu čekají také vedlejší úkoly a sběratelské předměty. Zatímco vedlejší úkoly jsou pokaždé jiné, a nutno říct, že často i zajímavé, mezi sběratelské předměty patří fragmenty Animu a prastaré svitky bratrstva v truhlách.

V jejich hledání a plnění vám také pomůže velmi pěkná a přehledná mapa, kterou můžete doplňovat pomocí synchronizování na vytyčených vysokých bodech. V rámci hratelnosti jsem ale neprozradil vše a stále na vás čekají určitá tajemství, která nechám na vás, abyste odhalili.

Inkoustová černo-červeň

Assassin’s Creed Chronicles: China má velmi specifický audiovizuál. Samotnou atmosféru totiž dotváří inkoustové hrátky černé a červené. Celá hra si totiž hraje s rozlitými barvami, pastely a vším, co byste od správného „uměleckého díla” čekali.

Stejně tak je na tom i hudba, která ve vás evokuje východoasijskou kulturu raz dva. Dohromady tak s designem levelů patří Chronicles: China mezi těch málo titulů, které vynikají svou atmosférou a důrazem na vizuální styl.

Pochopitelně nezůstaly pozadu ani zvuky a dabing. Ty, stejně jak o většiny her, bývají kvalitní. Proti dabingu se také nedá nic moc říct. Jediná výtka snad směřuje na Ezia (který se objevuje v tréninkových sekvencích). V Chronicles: China zní spíše jako starý naštvaný japonský mistr, než italský šlechtic.

Od Assassin’s Creed Chronicles: China ale nečekejte kromě stylu nijak zvlášť kvalitní grafiku. Tu a tam najdete nějakou špatnou texturu a velmi často vás zamrzí i absence antialiasingu. Celkově vzato chybí hře jakékoliv nastavení grafiky. Kromě rozlišení a vertikální synchronizace. To by až tak nevadilo, nebýt jedné věci. Optimalizace.

Ubisoft je poslední roky docela známý svými optimalizacemi. Většina her jede na počítačích spíš tak, že vlastně nejede. Prozatím ale menší hříčky běžely v pohodě. Takový Rayman se hrál jedna báseň. Asi už došlo ale i na ně, a Chronicles: China docela hapruje, co se výkonu týče. Zatímco v úvodu hry jede všechno pěkně na konstantních 60fps v pozdějších fázích hry to pomalu klesá. Přibližně v polovině hry je pak úsek, ve kterém koukáte v podstatě na celý obrovský level. V tom momentě mi hra spadla i na 18fps. Běžně pak ale hra jde mezi 30-60. Na čím větší část úrovně koukáte (většinou pak když jste třeba hodně v popředí), tím hůř hra jede.

„Od Assassin’s Creed Chronicles: China ale nečekejte kromě stylu nijak zvlášť kvalitní grafiku. Tu a tam najdete nějakou špatnou texturu a velmi často vás zamrzí i absence antialiasingu.”

Se samotnou PC verzí je spojené i ovládání. To sice pěkně funguje jak má, ale občas je i to trochu krkolomné. Zvlášť například v případě házení šipek. Musíte držet F, myší zaměřovat (přičemž samotné zaměřování také není, kdo ví jak přesné a intuitivní) a pro vystřelení musíte ještě zmáčknout G. A to je jenom jeden příklad. Naneštěstí se ovládání změnit nedá, takže buďto budete hrát tak, jak vás hra nutí, nebo máte smůlu. Případně hrát na gamepadu, na kterém se, předpokládám, hraje lépe. I když i hráči s ním si stěžují trochu na ovládání.

Co rozhodně potěší je také kvalitní česká lokalizace, která si udržuje pořád stejnou kvalitu.

Takže zahozená šance?

Ne. Ale hra k tomu nemá daleko. Rozhodně se nejedná o ten nejhorší titul, na který můžete narazit. V rámci stealth plošinovek o to více. Hra má vynikající nápad, slušný příběh, fantastický audiovizuální styl a řadu zajímavých myšlenek.

Bohužel ale celou hru zabijí především divná umělá inteligence nepřátel, ve finále nezáživný soubojový systém a jetá optimalizace. Přesto jde ale o zajímavou hříčku, která před vás předhodí výzvu a je na vás, jak se s ní poperete. Po dohrání hry se vám navíc otevřou i další dvě obtížnosti. Troufnete si na ně? Pokud ano, očekávejte, že vám hra vydrží na jedno zahrání přibližně šest hodin. Pokud se ale pokusíte nikoho nezabíjet a všechno sbírat a plnit, může vám hra sebrat klidně i deset hodin.

Assassin’s Creed Chronicles: China vyšlo za 10 eur na PC, PlayStation 4 a Xbox One. Všechny verze obsahují české titulky.