Call of Duty: Ghosts - ať žijí duchové

Recenze z hraní PC verze

Věřím, že ať se budete snažit sebevíc, nemůžete v horizontu posledních několika let pomýšlet na Call of Duty jako na něco vážného, na něco kdovíjak inteligentního. Ty časy už jsou pryč a z často oslavované a mnohem častěji proklínané série se stal spíše symbol nenáročné, oddychové zábavy, která na hráče neklade kdovíjaké nároky. Hned v úvodu se sluší říci, že totéž platí i Ghosts. Otázka však zní, jak se s novým dílem pohrobek skutečného Infinity Ward za pomoci studií Neversoft a Raven popasoval? Pokusili se vývojáři o nějaké inovace po vzoru Treyarchu a série Black Ops, nebo se zuby nehty drží zajetých principů jako poslední Modern Warfare? Na to se vám postupně pokusím odpovědět. Alespoň z hlediska singleplayeru, protože multiplayer se dočká verdiktu až později v samostatné recenzi.

Za rodinu, za vlast a za psa

K singleplayeru Call of Duty neodmyslitelně patří příběh. Válečný příběh. Zapomeňte však na třetí světovou z Modern Warfare, zapomeňte i na futuristickou bojovku z Black Ops 2. Ghosts se sice odehrává v budoucnosti, ale v poněkud bezútěšné. V budoucnosti, kdy nám známé USA de facto neexistuje, protože ho zlikvidovala jistá Federace zformovaná v Jižní Americe. Všemi milované Spojené státy jsou tedy v troskách. Vy jako hráč se přitom dostanete do role muže jménem Logan Walker, který se stane členem elitní jednotky Ghosts, operující za nepřátelskými liniemi a snažící se zasadit Federaci smrtící úder.

Vaše poslání je tedy jednoduché. Porazit Federaci. V tom by ani nebyl problém, příběh posledních CoD je obyčejně poměrně jednoduchý. Bohužel, oproti předešlým dílům se ani tak jednoduchá zápletka nepodařila nějak smysluplně ztvárnit. Z boje proti celé velmoci se totiž stane klasický boj proti jednomu jedinému grázlovi. Už to není Zakhaev, ani Makarov, Dragovich nebo Raul Menendez, ale je to jistý Rorke. V principu je však stejný jako jeho předchůdci. Nevím jak vás, ale mě už tenhle koncept unavuje, navíc ani není zpracovaný tak, že by vás nějak chytnul a motivoval k postupu. Je to prostě jen další hon za šmejdem, v jehož průběhu jakoby mimochodem likvidujete Federaci. Nic víc. Aby toho nebylo málo, ten hon navíc obsahuje i celou řadu klišé, nelogických momentů, kdy si budete říkat, jak je tohle sakra možné (a asi si odpovíte prostým "protože Call of Duty"), a hlavně postrádá jakékoliv pořádné zvraty. Což už je docela závažný problém.

Z boje proti celé velmoci se stane klasický boj proti jednomu jedinému grázlovi.

Boj po boku prázdných schránek

Osobně však za největší problém příběhu považuju postavy. Během vaší honby za Rorkeho skalpem nijak velký počet postav nepotkáte. Ačkoliv se občas dostanete do role jiných vojáků, hra se maximálním způsobem drží Loganových zážitků, a tak se kolem vás většinou pohybují jen ostatní členové Ghosts. Člověk by tak čekal, že když je postav málo, dají si snad na nich záležet. Ale nedali. Osobně jsem si k žádné postavě nedokázal vybudovat žádný vztah, přišly mi prostě jako prázdné schránky, které mi udílí rozkazy nebo mě chválí. Vzpomínám, jak jsem v některých momentech Modern Warfare 2 a CoD4 zatajoval dech při smrti některých postav. Když se ale něco stalo tentokrát, bylo mi to jedno. Je po něm, jedeme dál. Navíc zcela chybí nějaká vůdčí postava, někdo jako byl legendární kapitán Price (jeho návratu jsme se bohužel nedočkali, příběh Ghost je opravdu zcela separátní), Reznov nebo jen nějaký charakter typu kapitána Foleyho z CoD1 nebo seržanta Randala z CoD2. Loganův bratr Hash a otec Elias se sice kolem vás točí každou chvíli, ale jde jen o slabé odvary dřívějších vůdců.

Ze všech postav mi byl paradoxně nejbližší pes Riley.

Paradoxně mi tak byla nejbližší ikona Ghosts, pes Riley, který vám asistuje při několika misích. Alespoň jeho ztvárnění se vývojářům povedlo, Riley je opravdu unikátní postava, po jejímž boku je radost bojovat. Ten čokl by se dal označit jako takový Chuck Norris psího světa. Když jsem viděl některé jeho výkony, skoro jsem si přál, aby se moje dobrmanka kromě likvidace krtků a myší naučila likvidovat i vojáky a sundávat vrtulníky. To totiž Rileymu nedělá problém. Když nic jiného, alespoň Rileyho zpracování se z hlediska postav povedlo.

Ve sněhu, v džungli, na poušti i ve městě

Chabý příběh částečně zachraňují lokace. Během vaší pouti, která vám na normální obtížnost zabere přibližně 5 hodin (což je u Call of Duty klasika), se dostanete do velkého množství detailně zpracovaných lokací. Zastřílíte si ve městech, pod mořskou hladinou, v zimním prostředí, na ropné plošině, ve vlaku, uprostřed džungle, dokonce i ve vesmíru. Výběr lokací tedy musím pochválit, zvlášť když každá z nich disponuje velmi slušnou atmosférou.

Nijak zvlášť si nemohu stěžovat ani na hratelnost. Základem je samozřejmě klasické procházení lokacemi a nijak zvlášť náročné střílení všeho co se pohne za pomoci víceméně současných zbraní (technika se neměla jak vyvinout). V tomhle případě nelze čekat změny, je to totéž, co jste mohli zkusit už tolikrát předtím. Už jenom podle toho se můžete rozhodnout, zda dát Ghosts šanci. Jestli už se vám základní hratelnost CoD přejedla, dejte šanci něčemu jinému. Pokud vás to ale pořád dokáže chytnout, bude vás hraní bavit.

Zvlášť když je to prosté střílení obohacené o několik pestřejších momentů. Čeká vás několik stealth okamžiků, takže si od zběsilého válčení budete moci dosyta odpočinout, dostanete se i k navádění střel, ke troše snipeřiny a dokonce i k ovládání vrtulníku a tanku. Helikoptéra je skoro totéž co v Black Ops, takže nic výjimečného, ale za tanky musím vývojáře pochválit. Tenhle typ misí mi od časů Call of Duty 2 docela chybí, a tak jsem za návrat rád, i když jde jen o jedinou misi. Nicméně, zmíněné momenty sice dokážou hraní oživit, ale prakticky nikdy to není nic, co bychom neviděli už dřív. Jedinou novinkou je snad jen možnost ovládání Rileyho v jedné stealth misi, což je sice velká zábava, ale nestačí to. Takže inovace z hlediska hratelnosti vážně nečekejte.

Další potíž je absolutně lineární postup. Myslím že s Black Ops 2 Treyarch velmi dobře dokázal, že i v Call of Duty je prostor pro volby, pro nějaký nelineární postup, a tak mi nejde do hlavy, proč se na to v Infinity Ward vykašlali a opět vytvořili striktně lineární počin bez jakékoliv možnosti ovlivnit dění hry, která tak postrádá nějakou pořádnou motivaci k případné znovuhratelnosti.

Klasické kameny úrazu

Hře rozhodně nepomáhá ani umělá inteligence. Na první pohled sice nepůsobí nijak divně, ale stačí trocha bližšího zkoumání a hned zjistíte, že nepřátelé dokážou být neskuteční pitomci. Bez důvodů opouštějí své kryty, neustále vám nabíhají do rány, a když třeba pošlete Rileyho zakousnout protivníka, což je možné v několika pasážích, nepřátelé na psa sice zamíří, ale asi mají strach z ochránců zvířat a tak na něj prakticky nestřílí, i když Riley zrovna prokousl krk kolegovi stojícímu opodál. O moc lépe na tom nejsou ani kolegové, kteří s železnou pravidelností ignorují zástupy nepřátel a dost často vám lezou do rány. Sice jsem rád, že i oni už někoho dokážou zastřelit, a tak nenechávají všechny nepřátele vám, ale pořád je to bída.

Řeči o novém enginu bych označil jako nejviditelnější klamání zákazníka v rámci herního průmyslu.

Kapitola sama pro sebe je audiovizuální stránka. Activision se neustále pyšnil novým next-gen enginem, ale při pohledu na okolní screenshoty, pořízené z high nastavení, vám musí být jasné, že to byly samé lži. V některých ohledech se sice grafika zlepšila. Postavy vypadají mnohem lépe, voda je při bližším pohledu také velmi dobře zpracovaná, řada textur je celkově dost detailní, ale něco je zase snad horší než minule, např. tráva. Ačkoliv tedy určitý posun je vidět, nestačí to a osobně bych si troufnul řeči o novém enginu označit za nejviditelnější klamání zákazníka v rámci herního průmyslu. Ten engine je stejný, jenom mírně vylepšený aby to alespoň nějak vypadalo. Kdyby nic neslibovali, tolik bych si nestěžoval, ale lhaní prostě nedokážu přejít, i když jsme na lži ze strany Activisionu už poměrně zvyklí.

Vývojáři si nejspíš nedávali moc práce ani s optimalizací, HW nároky jsou nesmyslně vysoké a kvalitě grafiky rozhodně neodpovídají. Jako takovou třešničku na kyselém dortu bych ještě rád zmínil grafické bugy, kdy třeba vodní hladina na jednom místě začala zářit tak moc, až mě začaly bolet oči, a před některými nepřáteli se z ničeho nic místy objevovaly bílé čtverce.

Ozvučení je na tom prakticky stejně. Neurazí, ale ani nenadchne a i na něm poznáte, kolik věcí je vlastně recyklovaných z předešlých dílů (je jich požehnaně). Třeba cinkání granátu o zem je úplně stejné jako v Call of Duty 2, dokonce jsem měl občas pocit, že i výkřiky vojáků si tvůrci vypůjčili z americké kampaně staré legendy. Ozvučení naštěstí zachraňuje solidní dabing hlavních postav a hlavně soundtrack, který hraní doplňuje ideálním způsobem a dokáže navodit patřičnou atmosféru.

Je čas dát Call of Duty pápá

Aby bylo jasno, nechci každého odrazovat od koupě. Singleplayer Ghosts totiž není nijak výrazně špatný, rozhodně ne v porovnání s tím, co předvedlo DICE. Jen zkrátka v případě Call of Duty víc než kde jinde záleží na vašich prioritách. Pokud se řadíte mezi fanoušky série a vystačíte si s klasickou hratelností a tunou střílení v působivých lokacích za doprovodu solidní hudby, Ghosts vás nejspíš nezklame. Pokud ale kromě toho hledáte i pořádný příběh, kvalitní grafiku, rozumně se chovající nepřátele nebo nějaké inovace, dejte ruce pryč.

Nic z toho totiž nový díl nenabízí, je to prostě jen klasické CoD se všemi jeho pozitivy a s množstvím starých i nových negativ. Pokud každopádně nepatříte mezi fanoušky série, ale ještě jste nad ní nezlomili hůl, osobně bych doporučil počkat raději na to, s čím přijde Treyarch. Ghosts víc než co jiného dokázal, že právě Treyarch definitivně převzal hlavní otěže série. Řádně prořídlé Infinity Ward dokáže stěží nabídnout jen to, co nabídlo už tolikrát předtím. A jestli reputaci nového CoD dokáže napravit alespoň multiplayer nebo kooperační mód, to si povíme až příště.