Cities in Motion 2 – magnátem veřejné dopravy

Ujela vám před nosem tramvaj? Čekali jste dlouhé minuty na zastávce na autobus, který ne a ne přijet? Zapomněli jste si koupit předraženou jízdenku a teď vás čeká tučná pokuta, protože vás chytil revizor? K čertu s tím, přeci to zvládnete líp! Šanci máte v Cities in Motion 2 (dále CIM2).

Na první pohled toho ve hře nenajdete mnoho: jen kampaň, volnou hru a editor města; přitom měst je také jen několik. Na druhou stranu jsou skutečně velmi rozlehlá a díky editoru si můžete vytvořit vlastní nebo se těšit z kreativity komunity.

Města jsou nedotčena veřejnou dopravou, dokonce zpočátku mnoho lidí cestuje pěšky, takže i automobilový provoz ve špičce je zanedbatelný. Nicméně každý se chce někam dostat a je vaším úkolem kvalitní transport zajistit, a ještě na tom pořádně vydělat.

CIM2 je hospodářská strategie ze staré školy, se spoustou tabulek, s neuvěřitelným kvantem detailů a hlavně s věčně nakrknutými zákazníky.

Nečekejte ale žádnou procházku, na které byste se kochali malebnou grafikou, svištěli kamerou nad silnicemi i vodními kanály a u toho pohodlně usazení v koženém křesle počítali odevšad se hrnoucí zisky. CIM2 je hospodářská strategie ze staré školy, se spoustou tabulek, s možností (a nutností) sledování neuvěřitelného kvanta detailů a hlavně s věčně nakrknutými zákazníky, které byste nejraději poslali do horoucích pekel.

Obtížné začátky

Jestli nejste veterány prvního dílu, obrňte se trpělivostí. Tutoriál je ve hře takřka k ničemu, nenaučí vás zhola nic, natož aby třeba přidal hrstku užitečných tipů. Sice vás naučí umístit depo a několik zastávek, ale se spoustou důležitých nuancí se pak musíte bolestivě prát sami.

Docela mě překvapilo, že v CIM2 linky nefungují klasickým způsobem, tj. kyvadlově z bodu A do bodu B. Místo toho je počátkem každé cesty depo a koncem musí být totéž depo, jste tedy omezeni na okružní trasy. Ty lze nicméně poměrně pohodlně budovat obousměrně, čímž zajistíte rozumný čas potřebný k cestě mezi kterýmikoliv zastávkami.

Depa, malá i velká, jsou důležitým místem, protože v nich dochází k servisu vozů. Kapacitu depa můžete překročit, nicméně pak není na servisování dost času, což se negativně projeví na technickém stavu vozidel. Obecně depa nesmíte podcenit: jejich vhodná velikost i správné umístění jsou pro kvalitu linek důležité.

Cestou necestou

Obyvatele měst v CIM2 můžete přepravovat autobusy, trolejbusy, tramvajemi, metrem a lodí. Autobusy jsou univerzální a vcelku levné, oceníte na nich využití stávající infrastruktury, jen si musíte dobře ohlídat jednosměrky, aby se vám vozy zbytečně nemotaly po celém městě. Trolejbusy fungují podobně, ale vyžadují výstavbu trolejí, což je obvykle kontraproduktivní investice.

Tramvaje jsou naopak super, i když jsou nákladné a občas je náročné vyzrát na jednosměrky rozumnou trasou – nemluvě o tom, že když si neohlídáte, do jakého pruhu dáváte koleje, nebude fungovat zastávka. Naopak lodě jsem si neoblíbil, i když je pravda, že kolorit města doplní moc hezky.

Netrvá dlouho a začnou první potíže: na zastávce se čeká dlouho, vůz má zpoždění, řidič ignoruje pasažéry…

Kapitolou samou pro sebe je metro. Je velice efektivní a zastávky pokryjí větší plochu, než je tomu u ostatních dopravních prostředků, nicméně výstavba je uživatelsky extrémně nepříjemná. Lákavou možností však je použití metra coby nadzemky nebo vlaku.

Tabulky, chaos, panika

Když zvládnete umístění depa a zastávek, stačí naklikat trasy, ověřit potřebný počet vozů, koupit ty správně velké a hurá rýžovat peníze. Město můžete pohodlně rozdělit do čtyř tarifních zón a následně nastavovat ceny jízdenek pro jednu jízdu i pro jízdu napříč různým počtem zón, ale také měsíční jízdenky. A že si s nastavováním užijete: každou chvíli je něco moc drahé nebo levné a stojí za to flexibilně reagovat na aktuální náladu zákazníků.

Netrvá dlouho a začnou první potíže: na zastávce se čeká dlouho, vůz má zpoždění, řidič ignoruje pasažéry… Něco vyřešíte změnou jízdního řádu (ovlivnit jde do nejmenších detailů a na různé části dne), něco platy zaměstnanců. Občas je nutné dokoupit nebo vyměnit vůz, to není nic nového.

Drsné je, jak s přibývajícím počtem linek exponenciálně rostou starosti. Hra vám dává docela použitelné (byť ne nutně kdovíjak pohodlné) nástroje na sledování palčivých míst vašeho podnikání, ale jejich řešení zabírá čím dál větší množství času. Trochu pomůže možnost pojmenovávat depa, vozy a linky, ale za několik hodin hraní se vám z tabulek stejně bude motat hlava.

O penězích a městech

Peníze jsou pochopitelně až na prvním místě, ale kromě jejich získávání usilujete v kampani o plnění hlavních cílů i vedlejších úkolů, jaké se občas objeví. Ty vedlejší obvykle spočívají v propojení určitých budov linkou, případně i v přepravení určitého počtu lidí. Klidně je můžete odmítnout, když se vám do nich nechce, a nic moc se neděje. S hlavními úkoly to je složitější: zasekl jsem se už u prvního (získat 15% pokrytí města), protože hra s ukládáním a načítáním obvykle zapomněla částečné splnění cíle a obecně se nezdálo, že by vyhodnocování plnění tohoto úkolu dávalo jakýkoliv smysl.

Ve hře má každý člověk konkrétní bydliště i konkrétní zaměstnání, kam se nějakým způsobem dopravuje.

S plnýma rukama práce na uspokojování potřeb rozmazlených obyvatel snadno vyčerpáte počáteční balík peněz, přičemž i pokud linky vydělávají, na monumentální výstavby hotovost dlouho nestačí. Systém půjček je podobně jako spousta dalších aspektů ve hře podrobně propracovaný, můžete si detailně vyhrát s vhodnou délkou splácení, která samozřejmě ovlivňuje úrok a výši splátky.

Důraz na simulaci nejmenších detailů je patrný všude. V CIM2 má každý člověk konkrétní bydliště i konkrétní zaměstnání, kam se nějakým způsobem dopravuje, auta musí někde parkovat… dokonce celé město se postupně rozrůstá, zatímco se různě mění jeho ekonomická situace. K tomu můžete ostatně přispět sami díky budování nových silnic – nakonec někdy je to jediný způsob, jak se vyhnout komplikacím s dopravou kvůli opravdu velkému množství jednosměrek.

Odjezd do západu slunce

Co CIM2 nelze upřít, je povedené grafické zpracování. Budovy i okolní terén jsou detailní; kamerou můžete sjet pouhých několik metrů nad povrch a všechno pořád vypadá (na strategii) parádně. Hra simuluje běh času, můžete tedy sledovat putování slunce na obloze a po setmění se kochat městem zářícím okny i lampami veřejného osvětlení.

S tím kontrastuje vcelku mizerné ozvučení. Na jednu stranu hluk ulice i ambientní zvuky při pohledu z oblaků jsou v pohodě, všechno ostatní působí jak z patnáct let starých tycoonů. Nejvíc asi zamrzí hudba: není vyloženě špatná, ale zřejmě kvůli bugu ji ve hře prakticky nikdy neuslyšíte.

Jen pro někoho

Celkově je CIM2 rozporuplnou hrou. Ohromí obrovským důrazem na řadu detailů, nicméně zároveň nepotěší nedostatkem některých možností, které byste čekali. Zamrzí také mnohdy kostrbaté ovládání.

Při rozhodování, zda si hru pořídit, záleží jen na tom, jak je vám tento žánr blízký. Pokud se rádi probíráte mrakem tabulek a v brutálním chaosu nespočtu dep, linek, vozů, zastávek a stížností lidí se budete cítit jako doma, neváhejte a jděte do toho. CIM2 ale není pro odpočinkové hraní, v takovém případě postavíte několik linek, pokocháte se okolím, zanadáváte si na nevděčnost obyvatel virtuálního města a půjdete raději hrát něco jiného. Na výsledné číslo v hodnocení proto příliš nehleďte: CIM2 prostě buď jsou pro vás, nebo ne.

Cities in Motion 2 již vyšlo, u nás ho má na starost Cenega, která připravila české titulky.