Cities in Motion - ukončete prosím výstup a nástup

Budu se držet trochu při zemi a narovinu řeknu, že se zcela samozřejmě o žádný návrat Transport Tycoonu nejedná. Jak by taky mohlo? Cities in Motion zcela jistě není tak komplexní a soustředí se jen na městkou hromadnou dopravu, a tak nám může připomínat pouze (do jisté míry neméně zajímavý) Traffic Giant od rakouského JoWooDu.

Řešení všech krizí

Princip CiM je vskutku jednoduchý. Na začátku každého scénáře dostanete do pracek město s žádnou nebo naprosto nevyhovující sítí MHD a vaším úkolem je vybudovat plnohodnotné řešení, pomocí něhož dovedete bezproblémově přesouvat masy cestujících (kteří jsou rozděleni do sedmi sociálních skupin) z jednotlivých městských zákoutí do zákoutí jiných. Města jsou čtyři a inspirují se skutečnými metropolemi – Vídeň, Berlín, Helsinky a Amsterdam.

Typů dopravy je ve hře celkem pět. Jedná se o autobusy, tramvaje, železnici a dva trochu netradiční transportní prostředky v podobě vrtulníků a trajektů. Výběr to je sice pěkný, ale ve většině případů si vystačíte s tramvajemi a železnicí. Letecká a vodní doprava jsou jednoduše až příliš specifické a jen tak někam nezapadnou. Trochu jiný problém je s autobusy, které ač mohou být v jistých úsecích užitečné, nedovedou generovat dostatečný zisk, aby se pomocí nich daly vytvářet komplexnější systémy.

Nejlépe po kolejích

Zato se zbylými způsoby přepravy se dosyta vyřádíte. Tramvaje jsou na rozdíl od těch v Traffic Giantu opravdu tramvajemi, a tak mohou jezdit nejenom po silnicích, ale i ve speciálních tramvajových pruzích nebo klidně i úplně mimo komunikaci a vyhýbat se tak dopravním zácpám. Železnice je pak asi nejvariabilnějším prostředkem ve hře. Dá se stavět třemi způsoby – klasická povrchová, nadzemní a velmi drahé, avšak nejvýnosnější metro. Podzemní dráha se dá navíc budovat ve třech úrovních, takže se nemusíte bát, že by snad muselo docházet k nějakému nesmyslnému křížení tratí na místech, kde o to nestojíte.

Kampaň nabízí dlouhé období sta let – od roku 1920 do blízké budoucnosti roku 2020, přičemž v jejím průběhu budete několikrát přeskakovat mezi městy i érami. Dočkáte se dokonce i Berlínské zdi, která ve hře plní poněkud nevděčnou a historicky samozřejmě zcela neuvěřitelnou roli jakého si rozdělení povrchu města, které se dá překonat pouze podzemní dráhou. Obyvatelé západního Berlína tak celkem bez obav přejíždějí do východního a ti z východního Berlína do západního, aniž by jim po cestě hrozilo zastřelení. Řešení to je poměrně komické, ale nelze mu odepřít jistou míru originality.

Neduhy a nešvary

Jeden z hlavních problému Cities in Motion tkví v nevypočitatelném a naprosto zbytečně složitém ekonomickém modelu. Autoři se snažili zkopírovat ekonomickou situaci v průběhu desetiletí a hrubě jí nastřelit do hry. Nefunguje to. Místo toho, abyste se starali o rozvoj dopravního systému, musíte neustále (v divočejších obdobích každý měsíc) hlídat ekonomické ukazatele a podle nich nastavovat platy svých zaměstnanců a výši jízdného. Jakmile zmeškáte příchod sebemenší krize a neupravíte podle toho dostatečně jízdné, cestující se na vás vykašlou, vaše reputace poklesne a dostanete se do svrabu, z něhož se budete hodně dlouho vyhrabávat. Snaha o oživení a historickou věrnost tak mírně utlačuje zábavnost hry.

Dalším ne zcela pochopitelným problémem jsou mnohdy dost nešťastně zadávané úkoly v rámci kampaně. Za dobu hraní jsem nebyl schopen pořádně prokouknout jejich systém. Věc se má asi tak, že nahodile dostáváte úkoly od vašeho hlavního průvodce (postav linku, obnov vozový park) a sem tam se objeví i nějaká výzva od někoho z lidu, například postav mi přímou linku k domu mé vnučky. Nějakou dobu jsem žil v domnění, že zatímco úkoly od mého tutora musím bez výjimky plnit, na občany se mohu vykašlat, což také není moudré, neboť za každičký úkol získáte nějaký finanční obnos a/nebo zlepšení reputace. Zkušenost ale ukázala, že se můžete scénářem probojovat až do konce, i když nějaké „hlavní“ úkoly ignorujete. Tak či tak totiž na závěr obdržíte finální úkol, po jehož splnění dosáhnete vítězství (nic jako neúspěch neexistuje).

Bohužel u naprosté většiny úkolů se dá beztrestně podvádět. Dva příklady za všechny: 1) „Postav linku mezi letištěm a kinem“ – dvě autobusové zastávky, spojení linkou, jeden autobus, otevření linky, shrábnutí odměny, zrušení linky, prodej zastávek a autobusu. 2) „Měj na kontě 15 000“ – půjčka, shrábnutí odměny, vrácení půjčky… Takhle bych mohl pokračovat dál, ale je zbytečné vás tím zdržovat, když se u toho měli zdržovat autoři a vymyslet pro splnění úkolu nějaké rozumné podmínky, aby bylo tomuto zabráněno.

Trochu zamrzí i ne zcela šikovná manipulace s linkami. Pominu-li nemožnost volby přesné trasy mezi jednotlivými zastávkami (automaticky je vybírána ta nejkratší, která zákonitě nemusí být i tou nejvhodnější), pak se již nemohu smířit s absencí přehledů tržeb konkrétních linek. Zatímco CiM nabízí krásný přehled o výnosech jednotlivých vozidel a zastávek, přehled linek a jejich ekonomických ukazatelů zcela chybí. Nejde samozřejmě o žádnou fatální hrubku, nevidím však důvod, proč nám něco podobného nemohlo být dopřáno.

Konec dobrý, všechno dobré

Podaří-li se vám však oprostit se od těchto nedodělků, budete se parádně bavit. Sledovat živoucí města, včetně veškerého hemžení, je pastva pro oči. Grafický kabátek je vyveden velmi dobře a i když je použito mnoho univerzálních budov (většina měst je tvořena tak, že jsou ty samé stavby vyskládány do různých tvarů), na kvalitě se tím nic nemění. Metropole se v průběhu věků samozřejmě mění, a tak jsou během let dostavovány další a další části měst, které nabízejí nové možnosti pro rozvoj hromadné dopravy. Hudební doprovod tomu všemu už jen dodává potřebný šmrnc a snaží se respektovat hudební trendy daných období. Zabolí jen to, že je chvílemi až příliš repetitivní.

Závěrem je ještě slušností zmínit přídavný obsah v podobě oblíbeného sandbox módu, kterému by ovšem neuškodila větší variabilita – například možnost vypnutí poruch vozidel, změn v ekonomice, dopravních nehod… a vkusného editoru map, v nichž si můžete vytvořit kopii vašeho oblíbeného města a prohánět jím tramvaje a autobusy.

Za Cities in Motion skládám autorům i vydavatelům obrovské poděkování, že se snaží, aby skomírající žánr budovatelských strategií nebyl zcela zapomenut. O to víc mě mrzí, že kvůli zcela nepochopitelným chybám a nedostatkům nemohu jít s hodnocením o kousek výš. Baví-li vás však tycoony různého druhu, neváhejte a CiM rozhodně vyzkoušejte.