Jak se nová verze odliší od originálu a co od ní můžeme očekávat?
Má za sebou přes 18 milionů prodaných kopií, dodnes u nás zbožňovaný první díl a celkově trojici titulů, počínaje tím prvním Mafia: The City of Lost Heaven z roku 2002 až po nejrozporuplnější a nejslabší trojku starou jen čtyři léta. Oba zmodernizované a kompletní poslední díly jsou již na trhu a tak ještě zbývá ta poslední nejsladší třešnička na dortu, to nejlepší úvodní dějství, na které se asi všichni těšíme zdaleka nejvíce. Já osobně třeba velmi kvituji, že se hra od našeho skoro dvacet let starého českého originálu důkladně obmění a zvětší, takže se dozajista nebude jednat jen o obyčejné vylepšení grafiky, jak to tak obvykle bývá. Naopak, změny jdou až nebývale do hloubky (na rozdíl od obou následovníků), že v nich v některých případech starou dobrou první Mafii skoro ani nepoznáte.
Jednička znovu
Já zrovínka před pár týdny popáté dohrál originální krabičkovou verzi se třemi disky a ještě poctivým obrázkovým manuálem ve stylu novin Lostheavenský kurýr. Pamatujete? Vzadu pěkně přehledná tabulka s kompletním přehledem ovládání a ve velké černé krabičce od Cenegy také plakátek s mapkou Lost Heaven v měřítku 1:10500 na druhé straně. Jo, před těmi skoro dvaceti léty ještě hry nepřišly o svoji tištěnou duši, jak je tomu dnes! A zatímco jedničku vytvářeli ještě nezávislí Illusion Softworks pod vedením Petra Vochozky z velké části v Brně, dvojka už se dokončovala pod taktovkou 2K v Brně i Praze a trojka vznikala dokonce napříč kontinenty, spoluprací mezi českou a americkou pobočkou, nově pojmenovanou Hangar 13. Hangar 13 má dnes studia v Brně, Praze, anglickém Brightonu a americkém Novatu. Podle všeho na remake jedničky spolupracují všechna čtyři studia.
I když u nás na první Mafii nedá nikdo dopustit, tak ve světě se svého času nedočkala příliš velké marketingové podpory a zatímco třeba v Německu ji zvolili hrou roku, v Americe ji znala mnohem menší skupina hráčů (kteří si ji ale také pochvalovali). Ve stejném roce nicméně vyšla rovnou dvojice do daleko slavnější řady Grand Theft Auto, konkrétně trojka na PC (originál vyšel na PS2 na konci 2001) a Vice City. A z té druhé strany zákona to byl např. výtečný Headhunter, který sice o rok dříve na Dreamcastu ještě zapadl, ale v roce 2002 na mnohem rozšířenější PS2 zaznamenal solidní ohlas. A právě dostat první Mafii znovu do povědomí hráčů, nad to v moderním a současném duchu bez kompromisů daných stářím této hry, chce Hangar 13 s novým vylepšeným vydáním zkraje letošního podzimu.
Proto si původní engine z Mafie III velmi důkladně přizpůsobili (některá zahraniční tištěná média dokonce mluví o tolika úpravách jádra, že jej máme považovat za nový engine), aby nabídli skvělé světelné a částicové efekty na úrovni současné doby (např. mokré ulice Lost Heaven za deště prý podle redaktorů anglického Oficiálního PlayStation magazínu vypadají fantasticky), od píky vymodelovaná vozidla včetně nových motocyklů a s rozšířenou paletou modelů od malých phaetonů až po velké náklaďáky. Originál přitom také běží na interním enginu LS3D přímo od Illusion Softworks. Asi nebudeme daleko od pravdy, když napíšeme, že se na holých základech staré hry vlastně vytváří takřka zbrusu nový titul, jenž si plně zachová snad jen hlavní protagonisty a kostru příběhu podle původního scénáře Dana Vávry. Což ale také může být dvousečná zbraň.
Pod dohledem našinců
Filmové scény ve hře jsou zcela nově natočeny, opět pod vedením režiséra Tomáše Hřebíčka (který měl režii filmových sekvencí na starost u všech tří dílů Mafie, byť u těch novějších měl samozřejmě již k ruce početný tým dalších střihačů a kameramanů) a já jsem velmi zvědavý na ten nový herní obsah, kterým chtějí tvůrci rozšířit některé kapitoly o celé další scény. I proto jsem si nedávno znovu rozjel původní jedničku, na které se zub času podepsal opravdu více než jsem si předtím myslel, nicméně se všemi těmi uživatelskými mody a vylepšeními je to i dnes stále krásný titul jak lusk. Byť s velmi častými pády, protože alespoň z mé zkušenosti nejsou amatérské mody s originální hrou na aktuálních Windows zrovna velcí kamarádi. Podle svých vlastních slov chtějí autoři zachovat tu oceňovanou hratelnost a ducha staré jedničky, jak si ji všichni (ne)pamatujeme, ovšem přizpůsobenou dnešním moderním zvyklostem. Lepší a rozumnější AI, jež se má kupř. reálněji krýt, tu bych moc nerozváděl, protože víme, jak to nakonec obvykle dopadá…
Citelnější jistě bude přesnější ovládání s podstatně menšími lagy ovladače či myši a samozřejmě jsem ohromně zvědavý na nově nahranou orchestrální hudbu u originálu z pera skladatele Vladimíra Šimůnka, kterou tenkrát ve studiu B Národního divadla natáčel Český symfonický orchestr pod taktovkou Adama Klemense. Jedním z přínosů nového enginu má být také daleko výraznější zničitelnost vozidel. Když jsem výše psal o úplně nových hratelných pasážích, mezi ně můžete počítat například části, kdy ve větší míře potkáte častěji i jiné postavy než jen hlavního hrdinu Tommyho Angela, např. jeho pozdější přítelkyni a dceru barmana Luigiho ze Salieriho baru Sáru. Ta navíc dostane podstatně širší part než jen jedinou 7. misi Sára v originálu.
Hlavní linku první Mafie jsem nyní uzavřel za necelých 15 hodin (bez Extrémní jízdy), což ani na dnešní dobu není marný čas. Nová reinkarnace bude o něco delší díky těm přidaným hratelným pasážím, ale trochu se bojím, aby to nebylo ponejvíce prodloužením jízdy, čímž trpí hlavně Mafia II, jíž jsem rozehrál hned po jedničce. Klidně bych se přimlouval za více akce namísto jízdy. Část z nových misí ale tvůrci zakomponovali jako vedlejší úkoly mezi jednotlivými hlavními příběhovými ve stylu tipů na nová auta od Lucase Bertoneho, jak je známe z původní linky, čímž se ta stereotypnost delších přesunů z Malé Itálie do Oak Hillu na druhém kraji mapy alespoň výrazně naruší.
Výhradní singleplayer
V hangáru číslo 13 dokonce zvažovali možnost kooperace do kampaně + nějakou formu kompetitivního multiplayeru, ale nakonec to zavrhli, protože chtějí zachovat Mafii jako především příběhovou hru založenou na vyprávění. No, spíše by to byla velká porce práce navíc... Ostatně žádná ze tří předešlých her oficiální multiplayer nemá, pokud tedy nepočítáme komunitní režimy pro jedničku a dvojku. Jakkoli jsem první Mafii dříve doslova na rukou nosil, nebudeme si mazat med kolem huby, protože při nedávném dohrání mi dost často pila krev. Ty ukrutně zdlouhavé a srandovní pěstní bitky, kdy se nemůžete pořádně trefit do držky, ty jsem ještě přežil, ale střelba a vůbec přestřelky jako takové jsou dnes až směšně zjednodušené a po letech už spíše frustrující. V těchto aspektech jednička zastarala z celé série sama a nejvíc, protože konflikty jsou ve dvojce velmi povedené a zábavné.
Obrovským problémem Mafie I je absence jakéhokoliv krycího mechanismu a na jediný použitelný poklek navíc musíte trvale držet klávesu či tlačítko na ovladači, což je zhusta nepohodlné. A jelikož vaše čára života není zrovna moc dlouhá, zdravíčko se samo nedoplní a v misích najdete tak jednu jedinou lékárničku, musíte po úrovni buď běhat jako splašení, nebo extrémně přesně mířit, protože jinak to do vás hned naperou a do konce mise se nedoplazíte. Však jsem tu finální 20. misi Smrt umění v galerii dělal snad celé odpoledne, protože proti obrovské přesile přesně mířících gangsterů musíte mít dobrého pamatováka a velmi klidnou ruku. O příšerné detekci střel zpoza překážek ani nemluvě. Přitom mi kdysi rozhodně nepřišlo, že by první Mafia byla nějak extra obtížná! Asi jak člověk stárne a zvyká si na stále lepší komfort současných her, tak mu už reflexy neslouží jako dříve.
Dovedu si tak živě představit, že za staré konstelace soubojů v Mafii I by novinka byla pro mnoho hráčů naprosto nehratelná. A proto se dočkáme zcela nového systému jak bitek na blízko, tak hlavně na dálku, kdy už nebude chybět tolik spásný úkryt. Ostatně obojí ve druhé Mafii funguje opravdu dobře, takže něco na ten způsob by mi v nové jedničce určitě bodlo. Jako základ pro systém útoků a krytů ovšem tvůrci použili nikoli dvojku, ale třetí Mafii. A tak velmi podobně ze trojky a dvojky definitivka Mafie I přebere dva volitelné režimy jízdy: arkádový a simulační podobný tomu v originálu, včetně přihlédnutí k hmotnosti jednotlivých vozidel, na které budou působit silnější odstředivé síly než dříve. A některé jistě potěší i ponechaná možnost manuálního řazení, kterou nabízí i originál, zatímco ve dvojce byla manuální převodovka vypuštěna.
Co se ale zřejmě výrazně nezmění, to budou výkony původních slabých vozů ve hře, z nichž velká většina v novém podání přejede i do nové edice. Ta ukrutně pomalá Fordova téčka, co se v tunelu na Centrální ostrov rozjela na drtivou šedesátku, aby se ve stoupačkách na milionářský Oak Hill skoro zastavila, ta budou s takřka stejnými výkony i v novém vydání, protože tvůrci při únicích před policií chtějí, abyste byli nuceni přesednout do jiných vozů. Agresivita i výskyt policie navíc půjde přizpůsobit. Na druhou stranu nám v tom zase pomůže mnohem hustější výskyt vozidel jak na silnicích, tak i na parkovištích. Pamatujete na to věčně prázdné velké parkoviště mezi radnicí a policejní stanicí na jihu Centrálního ostrova (poblíž nalodění na parník ze skvělé 14. úrovně Všechno nejlepší), které působilo dost opuštěně, přitom do mrakodrapů vůkol musely zákonitě přijíždět stovky kancelářských krys? Taková prázdnota bude naštěstí již minulostí.
A co s tím prokletým závodem?
Jednu úpravu tvůrci prostě museli nebo musí udělat, i kdyby za to měly trakaře padat. Ten mnohými proklínaný automobilový závod na okruhu u pobřeží Svatého Petra za průmyslovou čtvrtí. Nyní jsem závod vyhrál na čtvrtý pokus, kdy jsem ale dva pokusy ztratil jen na tom, že jsem se stále ohlížel zpět na ty drtivé bouračky, co jednoduchá AI jezdců za mnou vyváděla, řehtal jsem se u toho jak poník na jablko a vždy to napálil do svodidel. Pozdější patch pak přece jen zavedl několik obtížností tohoto závodu, ale já jsem s ním nikdy neměl žádné potíže a moc jsem nechápal, jak se na něm mohl vůbec někdo zaseknout. Takže obtížnost tohoto závodu bude zřejmě nižší než v originálu, který po nářcích dostal záplatu s volitelnou obtížností a jestli si to dobře vybavuji, tak i s možností jej úplně přeskočit.
Původní hra sice v misích nabídla různou denní dobu a počasí, ale vždy bylo vše pouze přednastavené v rámci jedné úrovně. Nyní se doba i počasí mají měnit častěji (možná i dynamicky), protože tvůrci mluví o tom, „že změnu doby sami pocítíte”. Hodně jsem zvědavý na asi nejvíce atmosférickou 9. misi Výlet do přírody, v níž jste vyjeli v ukrutné noční bouřce na zdánlivě opuštěnou až hororově působící farmu, kam jste zajeli převážet kořalku. Pak se to všechno totálně zvrtlo a ještě jste zachraňovali kůži Samovi, vzpomínáte? Parádní mise, od níž navíc poldové dostali výkonnější vozy než osmičku úkolů předtím, takže se jim obtížněji zdrhalo.
Však když se tvůrců zahraniční novináři ptají na jejich nejoblíbenější misi, většina odvětí právě tu noční výpravu za město, která přetéká atmosférou již ve starém originálu. A co teprve ve zcela novém grafickém podání? Jo jo, my se už nemůžeme dočkat, ostatně všechny disky staré jedničky jsem kvůli definitivce ostentativně vyhodil a nechal si jen návod s mapičkou, abych mohl na podzim porovnávat ovládání, protože jsem přesvědčen, že už se k té staré a vrásčité bábě nevrátím. Přece jen její vnučka, která se snad narodí ještě letos (prosím již žádné odklady!), bude, věřím, daleko krásnější. Ostatně ve třináctém hangáru mají po prázdné trojce a po ne zcela odladěných definitivkách mladších dílů co napravovat.
