Crysis 3 – vítejte v džungli

Recenze z hraní PC verze

Série Crysis byla od svého počátku především grafickým benchmarkem pro naše plechové miláčky, které sténaly a tlačily z posledního už jen po letmém pohledu na obal s hrou. I přes nesporné kvality to byl právě grafický kabátek, kterým se Crytek pokoušel a doteď pokouší zamaskovat obecnou neoriginalitu a tuctovost scénáře a herních mechanismů série. Příběh o záchraně lidstva už dnes nikoho neohromí a druhý díl jasně ukázal, že bez dostatečné volnosti nejsou nanotrenky tak zábavným vynálezem, jak by se mohlo zprvu zdát. Vývojáři však naštěstí nepodlehli svému egu a dokázali třetí díl dobře vybalancovat. Je titul lepší, než jednička? Těžko. Je stejně zábavný a adrenalinový? Určitě.

Stroj proti lidskosti

Ve třetím dílu se opět vžijeme do role Proroka, který se po mnoholetém zajetí vrací do New Yorku. Příběh je nyní na rozdíl od lineárního a značně neosobního příběhu dvojky mnohem lidštější a emocionálnější, především díky skvělému týmu postav po vašem boku. Vrací se oblíbený Brit Michael „Psycho“ Sykes, který vám také v rychlosti vysvětlí, co se za uplynulé 24 roky událo.

Zatímco příběh začíná na první pohled obyčejnou snahou o svržení zkorumpované nové vlády, postupem času se převtělí o záchranu světa před mimozemskou invazí.

Megakorporace CELL má nyní celosvětový energetický monopol. Zkorumpovaná společnost vládne New Yorku, ve kterém postavila obří Nanodome, ocelový plášť, pokrývající velkou část města. To je nyní rozděleno do sedmi rozdílných čtvrtí, trefně nazvaných Sedm divů, každá z nich zkoumá jednotlivé účinky mimozemské energie. CELL však netouží jen po absolutním monopolu. Chytrý plán s rozdáváním energie a nucením obyvatel do novodobých koncentračních táborů totiž připravuje společnost k absolutní nadvládě. Zatímco tedy příběh začíná na první pohled obyčejnou snahou o svržení zkorumpované nové vlády, postupem času se převtělí o záchranu světa před mimozemskou invazí. I přes svou chytrost jsou totiž CELL stále jen lidé a je pošetilé si myslet, že nikdo nemůže být chytřejší. Mimozemská rasa Cephů totiž nezmizela. Je zde, a vyčkává na svůj okamžik.

Už na první pohled je Crysis 3 na míle vzdálen ubíjející lineárnosti a předvídatelnosti druhého dílu, a díky bohu za to. Plytký hollywoodský scénář o záchraně světa nahrazují mnohem osobnější motivy, jednotlivé příběhy spřátelených postav, temná atmosféra blížícího se konce a samozřejmě vnitřní morální boj hlavního hrdiny, boj mezi člověkem a strojem. Jistě, základní příběhová linka ničím nepřekvapí a nejedná se o nic světoborného ani novátorského, pozměněný přístup je však znát. Po několika prvních misích si navíc nelze nevšimnout mnohem temnějšího tónu celé hry, a tím nemám na mysli pouze noční toulky. Atmosféra je mnohem surovější, osudovější a více tlačí na dospělou notu, což je bezesporu krok správným směrem. I přes mnohé spekulace, které mluvily o krátké kampani, jsem hru na střední obtížnost dohrál za cca sedm hodin, což je dnešní průměr. Jistě, pokud se rozhodnete hrou proletět s kulometem v ruce, pět hodin vypadá zcela realisticky, tím byste však přišli o ten největší půvab třetího dílu.

Rambo nebo Predátor?

Jistě jste už pochopili, že Crytek dokázal pozměnit strukturu hry a vrátit ji alespoň trochu ke kořenům. Specifické koridorové mise, ve kterých tvůrci většinou striktně kontrolují scénář, se tak mísí se sandboxovými levely, které jsou opravdu rozlehlé a dávají možnost naplno využít vaše mozkové závity. V těchto úrovních se většinou jedná o cestu z bodu A do bodu B, případně hned do několika míst, kde je potřeba cosi vykonat, pořadí se naštěstí nechává na hráči. Díky tomu si nejednou vzpomenete na původní díl, který nabízel zdaleka největší volnost a možnosti postupu. Zcela pochopitelně nesmí chybět regulérní jízda v buggy či obrněném transportéru, které kvůli rozlehlosti využijete mnohem častěji. Podobná změna by však v žádném případě neměla tak pozitivní dopad na hratelnost, kdyby chyběl jeden z nových dodatků série – armádní luk.

Je mnohem lepší hrát Crysis 3 jako stealth hru, nikoliv jako obyčejnou střílečku.

Ano, všichni si pamatujeme výtlemy a nářky, že luk do sci-fi střílečky prostě nepatří, kdo jej ale nikdy nezkusil, nemůže vědět, o kolik větším požitkem je střelba z luku oproti klasickým moderním zbraním. Právě díky němu se totiž cítíte jako opravdový predátor, jako lovec, který stopuje svou kořist a ukončuje její život jediným přesným šípem mezi oči. Maskovací funkce obleku tento pocit ještě více prohlubuje a právě tato kombinace je jedním z hlavních důvodů, proč je mnohem lepší hrát Crysis 3 jako stealth hru, nikoliv jako obyčejnou střílečku. Jistě, můžete si zapnout brnění, popadnout futuristickou verzi kulometu MG40 a vběhnout do davu, tím byste ale přišli o lví podíl atmosféry, která dělá třetí díl nesmírně zábavnou záležitostí.

Většina soubojů v misích s rozlehlým prostranstvím je totiž vytvořena jako příležitost se predátorsky vyřádit. Prakticky vždy existuje hned několik cest k cíli a ti nejzdatnější lovci odstraní na své cestě jen ty nezbytně nutné překážky, aniž by je vůbec někdo viděl. Luk navíc jako jediná zbraň neždíme maskování, střelba z něj je tedy tichá a smrtící. Disponuje také čtyřmi rozdílnými druhy šípů. Kromě klasických, které po sobě můžete sbírat, ještě můžete obdarovat nepřítele elektrizovanými či vybuchujícími šípy a časovanou náloží. Navíc si lze nastavit tři režimy napnutí tětivy, která zodpovídá na rychlost střelby a účinnost šípů, takže se s lukem vyřádí naprosto kdokoliv a s překvapením jsem zjistil, že do poloviny hry prakticky není potřeba sáhnout na jakoukoliv jinou zbraň. Luk je totiž natolik labužnickým nástrojem na zabíjení, že obyčejný SCAR už tak nějak neuspokojí. Šípů je ale poskvornu a na těžší obtížnost jsou bedýnky s municí vzácnou záležitostí, takže s příchodem tužších protivníků přece jen bude potřeba kombinovat.

Všechno podle sebe

Jenže…to není všechno. Crytek přidal do vašeho arzenálu ještě dva velmi důležité prvky, díky kterým se hra snaží přiblížit hratelnost více stealth žánru, než akční řežbě. Prvním je vizor, který nyní umí nejen tagovat postavy a zajímavé objekty v prostředí, ale především hackovat rozdílná zařízení a mimozemské tvory skrze rychlou minihru. To je společně s lukem další chuťovka, která vás tlačí ke kradmému postupu. Není totiž nic zábavnějšího, než si potichu vylézt na budovu, hacknout automatickou střílnu a sledovat, jak kosí vlastní vojáky. Nabourat se jde nejen do zbraňových systémů, ale také do minového pole, dveří a dokonce některých druhů Cephů, o zábavu máte tedy postaráno.

Nechybí silnější štíty, delší maskování, rychlejší nabíjení energie či inteligentní radar, který vám poradí v mnoha situacích.

Druhou náležitostí jsou šablony vašich nanotrenek. Zbraně a jejich rychlá přizpůsobitelnost žádných změn nedoznala, opět můžete kdykoliv během hry pozvednout zbraň a přehodit na ni jednotlivé parametry dle libosti, úprava nanoobleku se ale dočkala příjemných novinek. Po světě totiž máte nyní roztroušeny bedničky s materiálem, který slouží k úpravě vašich schopností. Nechybí silnější štíty, delší maskování, rychlejší nabíjení energie či inteligentní radar, který vám poradí v mnoha situacích. Najednou můžete mít aktivované pouze čtyři jednotlivé schopnosti, které můžete jednoduše přiřadit do tzv. šablon. Ty totiž můžete měnit kdykoliv během hry a slouží k tomu, abyste nemuseli zdlouhavě vybírat jednotlivé schopnosti z nabídky. Jednu šablonu si nastavíte na stealth, druhou na Rambo styl a pak už jen přepínáte podle situace. Jednoduchý a praktický.

Pochválit musím bravurní ovládání, které jsem z jeho základního schématu prakticky nemusel měnit. FPS hry jsou samozřejmě stvořeny pro PC a možnost upravit se všechny klávesy eliminuje nadávky nad špatným rozložením, Crytek ale podle všeho zkoumal PC trh a vytvořil schéma, které se extrémně pohodlně ovládá jak na PC, tak na konzolích. Vše máte pod palcem, ke všemu máte přístup a je opravdu znát, nakolik důležité je pohodlné ovládání, pokud chcete docílit dobrého zážitku ze hry. Jedinou výjimku tvoří ovládání vozů, které je trhané, extrémně arkádové a vůbec odfláknuté.

Roztřídit si svůj arzenál rozhodně bude potřeba, protože kromě jednoduchých nepřátel ze strany CELL i Cephů později dorazí tužší protivníci, jako je nový Scorcher, který plive oheň či otravné sondy, jenž vám „vyhodí pojistky“ a přivolají posily.

Jak jsem navíc zmínil výše, luk dokáže bez větších problémů nahradit většinu dřívějších kousků, zbraňový arzenál ale rozhodně není chudý. Vrací se oblíbený a mnohostranný SCAR, Grendel či rychlopalný Feline, brokovnice Jackal či ostřelovačka DSG-1, stejně jako bazuka, granáty a trhavina. Navíc si mnohdy půjčíte futuristické zbraně Cephů, které jsou extrémně účinné, avšak dokážou posloužit jen krátkou chvíli. Roztřídit si svůj arzenál rozhodně bude potřeba, protože kromě jednoduchých nepřátel ze strany CELL i Cephů později dorazí tužší protivníci, jako je nový Scorcher, který plive oheň či otravné sondy, jenž vám „vyhodí pojistky“ a přivolají posily. Nějaká ta bazuka na ramenou se tak občas hodí, luk ale stále patří mezi věčného oblíbence.

I přes svou moc jste totiž prakticky vždy ve výrazné přesile a AI soupeřů vám rozhodně nic nedaruje. Cephové jsou rychlí a přesní, a pokud jste náhodou odhaleni, vyplatí se zamaskovat a zdrhat, protože velmi brzy dorazí posily a vám stačí pár dobře mířených granátů, abyste šli k zemi. Třetí díl naštěstí nabízí ještě jednu perlu, a sic boj Cephů se samotnými vojáky CELL. Nezřídka kdy tak narazíte na potyčky a boje, do kterých prakticky vůbec nemusíte zasahovat, takže použijete pořekadlo „dva se perou, třetí se směje“ a můžete postupně odpravovat osamocené chudáky.

Když dozní válečné zvony

Je jasné, že Crysis 3 bude především singleplayerovou záležitostí, to však neznamená, že byste měli multiplayer nějak podceňovat. Ten se totiž vrací v dosud nejnabitějším balíčku a jasně dokazuje, že několik hodin, vyříznutých z kampaně, nezmizelo v koši jen tak.

Zjednodušeně lze Crysis 3 nazvat jakousi kombinací CoD a Halo. Z prvního jmenovaného si titul půjčuje frenetické tempo a rychlý spád, stejně jako systém perků a odemykatelných novinek, které dostáváte za plnění miniúkolů a postup v hodnostech. Společně s Halo zase Crysis přináší futuristické schopnosti a využití nanoobleku, úrovně jsou tedy plné superskoků, klouzání na zadku a dalších vylomenin, které akci osvěží. Veškerá akce je však nyní mnohem kompaktnější, kempování ojedinělé, souboje tělo na tělo častější a zbraně jsou obecně mnohem návykovější. Postupem si navíc odemykáte nové zbraně, vybavení a schopnosti, takže k dlouhodobému hraní multiplayer doslova vybízí.

Ke klasickým třídám, jako je útočník, průzkumník či obrněnec, si není problém namíchat třídu vlastní, což využijí především ti, kterým kombinace vybavení v základu nevyhovuje. CillCAM nyní zobrazuje poslední vaše chvíle z očí vraha a na konci každého zápasu nechybí personální seznam TOP 5 zabití, což je příjemný dodatek. Akce je bohužel soustředěna pouze na pěší boj, kromě počítačem ovládaného VTOL letounu můžete osedlat snad jen robotického mecha Cephů, se kterým je to proti pěšákům pěkná paseka.

Hunter mód je návykovou záležitostí, kde se dva nanobijci s lukem a neomezeným maskováním postaví skupince o něco slabších vojáků CELL bez schopností.

Špatně na tom Crysis není ani z hlediska obsahu, celkem 8 módů a 12 map nabízí slušnou variabilitu a každý si najde něco pro sebe. O klasikách žánru, kam patří normální a týmový Deathmatch, stejně jako CTF či Extraction (kde musíte donést zařízení z jedné strany na druhou) prakticky nemá cenu mluvit, zaměřme se tedy na novinku jménem Hunter. Jedná se o nezvykle návykovou záležitost, kde se dva nanobijci s lukem a neomezeným maskováním postaví skupince o něco slabších vojáků CELL bez schopností. Každý zabitý voják se ihned přidává na stranu lovců a postupem času tak zůstává jeden chudák, který se klepe a střílí na všechny stíny. Tento mód je extrémně zábavný a především ideálně vytvořený pro využití nejsilnějších stránek kampaně – pocit lovce, luk, maskování – a spojit to s kamarádským popichováním.

Pobíhat budete na 12 mapách, které jsou svým zarostlým způsobem dostatečně variabilní. Podíváte se na letiště, do bažin, na rozbořený Brooklynský most a vrací se i oblíbená mapa Skyline z druhého dílu. Všechny mapy jsou stylizovány do atmosféry kampaně, vše je tedy zarostlé a polorozbořené, barevná paleta se však mění minimálně trochu, což je dobře. Celkově lze zážitek z multiplayeru označit za zábavný a především dlouhodobý. Chvíli bude trvat, než se prostřílíte k padesáté úrovni a Hunter mód vás bude bavit ještě dlouho.

Krása pro milionáře

Crysis byl vždy grafickým benchmarkem moderních počítačů a nejinak je tomu i v případě třetího dílu, CryEngine třetí generace zcela bezesporu patří mezi jedny z nejlepších enginů pro FPS žánr a rozhodně by jím nepohrdli ani ostatní. Řekněme si tedy něco rovnou – Crysis 3 je nejhezčí videohra historie. Tečka. Aha, vy čekáte nějaký ten popis? Inu, Crytek prý tvrdí, že jsou na vychutnání hry v její plné kráse potřeba čtyři nejmodernější grafické karty současnosti, zapojené současně. Že je to prý přehnané? Ani trochu. Abyste si hru mohli dovolit na ultra vysoké detaily se vším na maximu, musíte si pořídit sestavu s cenovkou nové Oktávie. A to není sranda, jelikož to potvrdilo hned několik zahraničních zdrojů a společností. Crysis 3 má však v jednom obrovskou výhodu. I na ty nejnižší detaily totiž vypadá lépe, než 99% her současnosti, o čemž se přesvědčíte už v první misi, která se odehrává během hustého nočního lijáku.

Důkazem budiž konzolové verze, které běží ve FullHD rozlišení s detaily, nastavenými mezi Low a Medium. Po vyzkoušení titulu na Xboxu musím uznat, že hra vypadá nádherně. Prostředí je extrémně detailní, částicové efekty všudypřítomné, hustá tráva pokrývá většinu země, slunce a stíny s obligátními odlesky na kameře působí realisticky a postavy nepostrádají živou jiskru. Všechno je zkrátka vypiplané k dokonalosti a konzole strádají snad jen z nižšího rozlišení textur, chudších stínů a občasného doskakování objektů. Během srovnávání jsem však výrazné problémy na Xboxu nepostřehl, hra běžela zcela plynule. Třetí díl ale jako nikdy předtím rozšiřuje hluboký kaňon mezi verzemi pro konzole a PC sestavou. Pokud hra na Xboxu vypadá skvěle, při hraní PC verze se raději ani nesnažte sbírat čelist z podlahy a nechte ji tam do konce. Pokud si totiž můžete dovolit pustit titul na nejvyšší detaily, čeká vás podívaná, kterou jinde nezažijete a je velmi lehké uvěřit výroku Cryteku, který tvrdí, že se této kvalitě nebudou blížit ani next-gen konzole. Je to nádhera, a je třeba to vidět.

Crysis 3 navíc obsahuje zajímavý fenomén. Čím krásnější titul spustíte, tím více dokážete přehlédnout jeho nedostatky, kterými je ve většině případů neoriginální příběh, klasická hratelnost a prakticky nulové inovace oproti předchůdcům i vlastní sérii. Crysis je ale tou hrou, kterou se vyplatí hrát už jen kvůli podívané. Bravurní výkony navíc převádí také postavy, dialogy pro jednou mají opravdový smysl a emocionální podtext a vše završuje hudba, která si půjčuje něco z druhého dílu, ale přitom přináší zcela nové smyčky, jež sednou temnější nátuře. Z hlediska audiovizuální prezentace tak nemá Crysis 3 naprosto žádnou konkurenci.

Všechno dobré jednou končí

Crysis 3 je skvělou sci-fi střílečkou. Nepřináší do žánru nic nového a neokoukaného, a dokonce se neodváží příliš vykročit ze zajetých kolejí své vlastní série. To ale nemění nic na faktu, že se Crytek snažil obohatit všechny aspekty, jak jen mohl. Filmově kýčovitý příběh je tak temnější a dramatičtější, prostředí konečně více otevřené a rozlehlé, možnosti obleku přizpůsobivější a několik novinek v čele s lukem dobře pasuje jak zasazení, tak stylu. To vše je zabaleno do jednoho z nejpůsobivějších audiovizuálů, které lze v herním průmyslu najít a který ještě minimálně rok nikdo překročit nejspíše nedokáže. Přidejte k tomu zábavný multiplayer a máte kombinaci, která se neodmítá, ať už jste fanoušci sci-fi, Crysis nebo jen kvalitních FPS akcí.

PS: Nezapomeňte navštívit Zing také zítra po páté, kdy si v pořadu LivePlay projdeme některé mise, ukážeme herní možnosti a odpovíme na otázky diváků.