Deskové léto s Albi

Je léto. Horké počasí a herní sucho vyhání od počítačů i ty největší pařany, aby se zchladili u vody nebo strávili čas s kamarády na chatě. Proto jsme se zaměřili na trojici menších deskovek, které s sebou můžete vždy přibalit a zahrát si je v podstatě kdekoliv. Náš triumvirát dokáže zaujmout všechny – vybrali jsme postřehovou, logickou a paměťovou stolní hru, takže vybrat by si měl každý. Nenechte se odradit zdánlivě dětským vzhledem, principy těchto deskovek (mnohdy více) potrápí i starší ročníky.

Ominoes – Kostky bohů

Historie kostkových her se táhne daleko do pravěku, jak ukazuje i poslední archeologický nález na Slovensku, takže umístění první z trojice představených her do starověkého Egypta nemůže nikoho zaskočit. Autor deskovky Ominoes Andrew Harman (Sandcastles, Frankenstein’s Bodies) vytvořil kolem svého díla aureolu nábožensky laděné zábavy staré již 6000 let. Historicky daný fakt sice neodpovídá, ale to nic neubírá na zábavě vycházející ze strategických bojů proti ostatním hráčům.

Princip Ominoes zpočátku nevypadá nijak složitě. Na první pohled funguje na bázi „spoj tři“ her, které znáte z faceboooku. Ale zdání klame. Taktické varianty, jež se před vámi budou rozprostírat na herní desce, dalece převyšují možnosti internetových hříček. Základním mechanismem je pohyb kostek po plánu. Hráč na tahu hodí kostkou a pohne s jedním kamenem stejného symbolu, jaký mu padl, po síťovém poli o tři čtverce. Poté danou kostku umístí na plán. Samozřejmě ne vždy padne symbol, kterým boduje hráč sám, a proto musíte hodně přemýšlet, jak budete hýbat se soupeřovými kameny.

Pravidla přejdou do krve opravdu snadno, i když je mohou mírně zkomplikovat dva speciální symboly, jež najdete na všech kostkách. Hu-Ra, mistr hybatel, umožní pohnout kteroukoliv kostkou na ploše, zatímco Ominotep, mocný černý had, dokáže kteroukoliv kostku na plánu znovu přehodit. Oba symboly zároveň slouží jako žolíci během bodování, takže s nimi musíte zacházet opravdu obezřetně, abyste nepomohli soupeřům. Posun po počítadle vítězných bodů je možný pouze při spojení nejméně čtyř příslušných kostek během vašeho tahu, což umožní ničit pečlivě budované plány ostatních.

Partie v Ominoes: Kostky bohů trvá maximálně půl hodiny i v plném počtu čtyř hráčů, v němž si tuhle deskovku užijete nejvíce. Díky úpravě pravidel je velmi slušně hratelná také ve dvou a třech lidech u stolu. Variabilitě napomáhá také oboustranný plán, díky němuž se nebudete v plné sestavě tlačit na malém množství polí. Navíc v rámci minimalisticky zvolené grafiky budete mít vždy přehled o všem, co se ve hře děje. Škoda jen, že pískem zavátou říši připomínají pouze symboly egyptských bohů Hóra, Apopa, Rea a Cherpera. Za cenu okolo 350 Kč se ovšem jedná o velmi slušnou abstraktní taktickou deskovku, v níž hraje svou velkou úlohu také štěstí.

Líbí se nám:

• jednoduchá pravidla
• nenáročné hraní s širokými taktickými možnostmi
• přenosnost
• svižné partie

Vadí nám:

• kostky rády kloužou po povrchu plánu
• velký podíl náhody

Veverčáci

Pamatujete na dětská léta, kdy se na polích 8 x 8 rozprostíraly stejné čtverečky, na jejichž druhých stranách byly po dvojicích stejné obrázky? Jasně, myslíme tím pexeso. Na podobném principu totiž funguje druhá z dnes představovaných her. Veverčáci ovšem nejsou klasickou zábavou, kde staticky zůstávají kresby na svém místě. V této deskovce z dílny francouzského autora Blaise Mullera (Quatro) se totiž vše neustále mění a musíte se mít pořád na pozoru. Během prvních partií, během nichž jsme si naivně mysleli, že jde hru pouze pro děti, se nám div nezavařil mozek. Osobně si myslím, že Veverčáci jsou jednou z her, kde možná budete dostávat od svých ratolestí výprask.

Dobrodružství Ofči, Zrzečky, Chrapouna a Esa se točí kolem zásob na zimu. Čtveřice veverek si schovala oříšky v různých koutech lesa a musí si vzpomenout na cesty, jak se k nim dostat. Hvozd je tvořen devítkou oboustranných karet rozestavených do čtverce, jehož strany jsou obsypány obrázky oříšků. Vaším úkolem je zapamatovat si druhou stranu kartiček podle požadavků vašeho veverčáka – buď jejich barvy, nebo kresby listů, kamenů a hříbků.

Nevypadá to složitě, že? Ale vaše plány se budou křížit s ostatními, takže zatímco si budete pamatovat své barvy, protihráči vám cestu různě poobracejí a vy se musíte pořád orientovat. A co teprve, když se někomu podaří dostat k některému ze schovaných pokladů? Musíte obrátit kartičku své veverky a soustředit se místo barev na symboly (a naopak). Chce to opravdu soustředění, a jestliže si u stolu bude chtít někdo povídat, čímž vaši pozornost rozptýlí, bude se vám bloudit lesem opravdu těžko.

Veverčáci jsou ve své podstatě hrou pro dva až čtyři hráče, kteří zvládli první třídu základní školy. Taktického přemýšlení si u něj moc neužijete, spíše procvičíte paměť, která dostane opravdu zabrat. Především v rámci třetí a dalších čtvrthodinových partií v řadě už budete mít v hlavě opravdu guláš. Variabilitě pomáhají různé úpravy pravidel, které dokážou z Veverčáků udělat o něco obtížnější záležitost. Přívětivý grafický design kreslíře Jonathana Munoze potěší mladší hráče a dospělé rozhodně neurazí. Cena okolo 250 Kč odpovídá menší nenáročné zábavě pro celou rodinu na cesty, chatu či odpolední zábavu s dětmi.

Líbí se nám:

• jednoduchá pravidla (se vzpomínkami na pexeso)
• svižná partie
• procvičení mozkových závitů
• pro hráče každého věku
• úpravy pravidel pro ozvláštnění herního zážitku
• grafická stránka

Vadí nám:

• při více partiích v řadě už nebudete vědět, kde je žlutý list a kde červená muchomůrka :D

Gobbit

V hluboké džungli zní tajemné tamtamy. Chystá se hostina a nemilosrdný potravní řetězec dává tušit velkému masakru. Děláme si legraci, ale zákony přírody hrají v mechanikách poslední představované deskovky velkou roli. Na ostrově Gobbit loví kobry chameleony, kteří si rádi pochutnají na mouchách. Na všechny hledí gorily, kteří si smlsnou na všem, co jim přijde pod ruku. Kdo bude sněden a kdo se nakrmí? To už je pouze otázka postřehu, o nějž jde v Gobbitu především. Hbitější tvor se totiž může směle vydat skrz lesní podrost, aniž by se musel třást o holý život.

Každý hráč (dva až osm) dostane před sebe na stůl hromádku rubem nahoru otočených karet. Postupně se v daném pořadí odklápějí a dravci nemilosrdně loví nepozorné oběti. Každý hráč totiž zastupuje zvíře na vrcholu jeho odhaleného paklíku. Vyhledává svou potravu, a pokud ji rukou připlácne dříve, než se stihne ubránit, tak ji sežere včetně všech karet pod ní. Obrana spočívá v rychlém položení ruky na vlastního mazlíčka v okamžiku ohrožení. V obou případech se však můžou soupeři splést, za což jsou potrestání odebráním všech odhalených karet na hřbitov uprostřed stolu.

Když hráč přijde o všechna svá zvířata, stává se z něj duch ostrova, který se v příhodné konstelaci může vrátit do hry. Úkolem vítěze je zbavit soupeře všech karet (hřbitov se nepočítá, i když se jím může kdokoliv obohatit, za předpokladu že bude dávat dobrý pozor). Především ve větším počtu hráčů se nejedná o nic jednoduchého. Zároveň s množstvím lidí u stolu však roste také zábava. Gobbit je totiž klasickou party hrou, u níž se bude hodně smát, pošklebovat se a také zuřit. Mimo základní verze můžete svou hru přivést do vyšší ligy pomocí důmyslné soustavy pravidel, v jejichž rámci je ještě nutné sledovat rub karet.

Osobně si myslím, že za přibližně 270 Kč dostanete skvělou zábavu, která se osvědčí především ve větším počtu hráčů, ale ocení ji také menší skupiny. Malou krabičku pohodlně schováte do kapsy a ani o ní nebudete vědět. Gobbit tak můžete vzít kamkoliv, kde mají pevné stoly. Přebíjení, které partii doprovází, totiž neprověří jen odolnost vašich rukou, ale také stabilitu nábytku, na němž hrajete.

Líbí se nám:

• zábavná party hra
• svižná partie
• možnost rozšíření základních pravidel
• grafická stránka

Nelíbí se nám:

• otlučené ruce

Zkrátka a dobře si z dnešních představených deskovek vydavatelství Albi na letní dovolenou může vybrat každý. Do uzávěrky naší recenze bohužel ještě nevyšla pohybová párty hra Yogi, na níž se snad brzy podíváme v některém z následujících speciálů. Do rukou se nám také dostaly severské kuželky Mölkky, na něž si také brousíme zuby, takže se v našich článcích o deskovkách také objeví.