Deskovka: Kmotr: Impérium Corleonů

Poperte se o přízeň nejmocnější mafiánské rodiny New Yorku.

Reklama

Deskových her podle slavných licencí vychází čím dál více. Některé z nich nemají větší ambice než prodat co nejvíce kusů na základě slavného jména, zatímco u jiných se tvůrci snaží využít téma s absolutní pečlivostí. Dnešní recenze se bude točit okolo mafiánských klanů snažící se vetřít do přízně Dona Vita Corleona. Pokud jste četli opus Maria Puza nebo viděli trilogií snímků v režisérském zpracování Francise Forda Coppoly, určitě jste na deskovkového Kmotra zvědaví. Princip hry pochází z hlavy Erica M. Langa (Blood Rage, Rising Sun, X-COM, Hra o trůny: Karetní hra), který se pokusil boj o moc v New Yorku přiblížit na váš stůl. Povedlo se mu to?

Bez slavných jmen

Na začátek asi budu muset zmírnit nadšení některých z vás. Přestože se na přebalu mračí ikonický Marlon Brando, v deskovkovém Kmotrovi se rodině Corleonů moc věnovat nebudete (i když se o tom snaží přesvědčit i název hry). Spíše se jen lehce otřete o události prvního snímku, podle nějž se jmenují jednotlivé akty ve hře – Svatba, Turek, Vražda Sonnyho a Zrada. Ve své podstatě si totiž dva až pět hráčů rozeberou méně významné rodiny (Marzullové, Matarazzové, Vitalové, Caccamové a Pizzinové), které se snaží získat náklonnost vládnoucího klanu.

Autorovi se povedlo zachovat ducha 50. let, kdy se jednotlivé rody snažily získat co největší moc. Eric M. Lang využil všech reálií, jež znáte ze slavných mafiánských děl. Setkáte se tak s uplácením důležitých osob ve městě, s nabídkami, které se neodmítají, s posíláním nepohodlných osob k rybám v řece Hudson, se zákulisním vyjednáváním konsiliérů či gangsterskými útoky kulometem z jedoucího auta. Zamrzí tak pouze absence většího propojení se světem slavné předlohy. Ale řekněme si na rovinu, za Corleony by pak chtěl hrát každý.

Kliď se z mojí čtvrti

Hlavní náplň stolního provedení Kmotra tkví v rozšiřování vlivu v jednotlivých čtvrtích města na východním pobřeží. Newyorské oblasti skýtají mnoho nekalých činností, do nichž se budete chtít zapojit, abyste předčili konkurenční rodiny. Během čtyř aktů se bude váš klan rozšiřovat o důležité členy rodu a s trochou štěstí získáte na svou stranu také vlivné osoby jako starostu, šéfa odborů či náčelníka policie. Během obsazování strategicky výhodných podniků si ovšem můžete navzájem házet klacky pod nohy tím, že budete plnit službičky pro Dona Corleoneho.

Pojďme se podívat na průběh jednoho ze čtyř aktů. Nejdříve rozjedete nový podnik, což znamená, že na rozsáhlou mapu přidáte do prázdného políčka jeden z příslušných dílků. Poté se ihned dostanete k nejdůležitější části hry – rodinnému byznysu. V rámci této fáze pošlete popořadě své gangstery (čtvercový podstavec) pro výpalné do firem, které vám přinesou co největší zisk. Musíte však volit s rozmyslem, protože pokud je podnik ve čtvrti, v níž vládne váš soupeř, obdrží stejný bonus bez práce.

Mnohem silnější pozici mají členové rodiny získávající zákulisní zdroje (kontraband – alkohol, špinavé peníze, zbraně nebo drogy fungující jako žolík) ze všech čtvrtí, nad nimiž mají kontrolu. Zde se projevuje zábavnost titulu ve více hráčích. Dvojice soupeřů si samozřejmě nebude tak moc šlapat na paty jako čtveřice hráčů prahnoucích po stejné komoditě. V té chvíli nezbývá nic jiného než sáhnout k nekalým praktikám.

V rámci kola totiž můžete plnit zakázky pro Dona Corleoneho. Některé z nich jsou veřejné na desce stolu, jiné jste získali obsazováním podniků pouze vy na ruku a můžete jimi překvapit své oponenty. Za plnění službiček platíte právě nelegálním kontrabandem a odměnou vám bude pomoc mocného mafiána. Což takhle vystřílet celou čtvrť od nepřátel a nakrmit šupináče v Hudsonu? Nebo se raději vydáte cestou „míru“ a vyberete pouze výpalné některého podniku? Můžete sáhnout také na peníze, které mají uškudlené ve svém kufříčku soupeři. Záleží na vaší nátuře a dravosti, jak se vypořádáte s okolnostmi.

Podmínkou plnění zakázek je mít k dispozici alespoň jednu figurku, kterou jste ještě neumístili na plán hry. Proto budete oddalovat umístění rodinného příslušníka všemi možnými praktikami a vezmete zavděk všemi spojenci, které si během konečné fáze aktů uplatíte. Vaši spřízněnci mohou přinést příjemné bonusy nebo dokonce zabírat podniky či čtvrti. Nezískáte v nich sice vliv, ale obdržíte všechny zdroje z příslušných oblastí.

Peníze až na prvním místě

Jakmile všem hráčům u stolu dojdou figurky, přechází se k závěrečné fázi aktu. Během ní se řeší zákulisní praktiky, které se odehrávají mimo zrak veřejnosti. Na základě počtu figur v jednotlivých čtvrtích se rozdělí vliv v oblastech přinášející výhody při obsazování podniků v dalších fázích hry. Při remíze se vliv nemění, takže řada hráčů bude ke konci svého tahu hodně taktizovat, aby rozprostřeli svou síť po celém městě.

Následně přichází fáze úplatků. Není nad to sehnat si nové kamarády za pěkný balík ulitých peněz z kufříčku. Nabídky se dávají tajně, takže sami musíte vyhodnotit, jak moc jste ochotni investovat do získání vlivných spojenců. Zároveň myslíte na to, že vyprané peníze jsou zároveň vítězné body, kterých se tak zbavujete. Někteří hráči tak nebudou uplácet vůbec.

Nakonec se budete muset zbavit karet na ruce. Na konci každého aktu budete držet hromadu zakázek, špinavých peněz a nelegálního zboží a na řadu přijde rozhodnutí, co si ponechat do dalšího kola a čeho se zbavit. Proto se na konci akční fáze budete vždy snažit vyčistit co nejvíce peněz, odměn za obsazování podniků a službičky.

V závěru aktu se vypořádáte s mezihrou. Vyčistíte město od figur, padlé vytáhnete z Hudsonu, vezmete do rukou spojence a posunete figurku Dona Corleoneho po plánu k další fázi. Poté se již připravujete na další akt. V něm můžete dostat další členy rodiny, takže se v New Yorku budete tlačit ještě více.

Nejlepší machinátor

Po čtyřech aktech se konečně dozvíte, kdo svou rodinu vedl nejlépe. A protože peníze vládnou světu, veškeré úspěchy se převedou na šustivé bankovky. Samozřejmě se berou v potaz všechny chechtáky, které jste si ulili během hry. Další přibydou poté co za každou čtvrť, v níž jste získali nejvíce vlivu, obdržíte pětidolarovku. Stejný obnos si připíšete také za nejvíce splněných zakázek jednoho druhu (čtyři barvy). Právě závěrečné zúčtování může dost pohnout s konečným pořadím. Vítězem se stává nejbohatší hráč.

Jak sami vidíte, pravidla Kmotra nepatří k nejsložitějším. Samotný manuál je spíše artbookem, protože principy mafiánské deskovky vám přejdou do krve samy. Jednoduchost ocení i méně zkušení deskovkáři. Osobně si myslím, že náročnost dnes recenzované stolní hry by mohla odpovídat hráčům od deseti let, ale vzhledem ke zvolené tématice se nedivím, že se doporučený věk točí kolem 14+.

Lehká pravidla však nezabíjí variabilitu herního prožitku. Velký vliv na průběh jedné seance má totiž počet hráčů. Přijde mi, že s jejich větším počtem se zmenšuje prostor pro rozpínání rodinné říše a tím roste agresivita a podlost soupeřů, což rozhodně posunuje zábavnost do plusu. Počet možností, s nimiž se vyrovnáváte s rostoucím tlakem, a velká míra interaktivity činí z Kmotra slušnou zábavu na 60 – 90 minut. Za večer zvládnete v pohodě i dvě partie.

Obrovským lákadlem, mimo nevyužitého potenciálu předlohy, je samotné zpracování herních komponent. Ve své podstatě je sice úplně jedno, kterou rodinu si vyberete, ale každá má své unikátní postavičky vyvedené do posledního detailu (nezapomeňme na plechový kufříček na peníze). Stejně se povedly deska stolu a jednotlivé karty úkolů. Na Kmotrovi jde prostě vidět, že společnost Cool Mini or Not (CMON, stojí např. za úspěšným projektem Zombicide) práci s figurkami umí. Našince určitě potěší, že si poválečné mafiánské prostředí užijí v mateřštině díky české lokalizaci, za níž můžeme vděčit místnímu distributoru deskovky ADC Blackfire.