DmC: Devil May Cry - co se v mládí naučíš

No dobře, nechejme na chvíli toho remcání a pokusme se na novou reinkarnaci Devil May Cry podívat z trochu jiného hlediska. Kluci z Ninja Theory se totiž pokusili o jediný správný krok, který v sérii zůstal. Kompletní reboot. I přes nesporné kvality čtvrtého dílu totiž bylo jasné, že není moc míst, kam se série může vydat dál. Buď dojde ke kompletnímu vykrádání značky, nebo se tvůrci pokusí o svěží pohled na věc. Vývojáři se naštěstí rozhodli pro druhé jmenované a rozhodně jim to nemůžeme mít za zlé. Nehledě na pár nešťastných kiksů výtvarníků se totiž návrat drzého Danteho povedl na jedničku.

Silnější, než ďábel

Příběh mlaďase Danteho se tentokrát odehrává v paralelní dimenzi, která s původní sérií nemá nic společného. I přesto se dá příběh považovat také za jakýsi prolog, protože znázorňuje hlavního hrdinu v mladém věku, ještě než se z něj stal plnohodnotný lovec démonů, a mnohem více rozšiřuje jeho rodinné pouto s matkou a minulost, která jej pronásleduje. Je to také jeden z důvodů, proč si hráči nového Danteho časem oblíbí.

Jinak se nám náš flákač vrací v plné polní, se sličnými děvami mezi nohy a lahví piva u pusy. Dante žije rozvratný život a pořádný kus minulosti je mu cizí. To se naštěstí velmi rychle změní, kdy je náš skromný hrdina téměř rozcupován Lovcem, démonickou zrůdou, která vyhledává a zabíjí všechny, kdo by mohli ublížit vyšším silám zla. Tím je Mundus, hanebný vůdce, jenž kdysi odpravil otce Danteho a vykuchal jeho matku, což samo o sobě stačí na pořádně sladkou pomstu. To ale rozhodně nebude jednoduché, jelikož je Dante neustále vtahován do tzv. Limba, zrcadlového odrazu města, kde řádí démoni a kde se proti nic netušícím obyvatelům kutí pikle.

Dante naštěstí potká Kat, sličnou holčinu, která jej zasvětí do plánů Řádu. Tajné organizace, která plánuje svrhnout Munduse a nastolit ve světě klid a svobodu. Rozhodně vám nehodlám vysvětlovat všechny detaily příběhu, mohu ale slíbit, že vás čeká pár překvapení a řádná dávka brutality. Bohužel příběhem prosvištíte za nějakých šest hodin na střední obtížnost, což je slabý průměr dnešní doby. Vzhledem k intenzitě akce bych však nic jiného ani nečekal.

Drsoň až na půdu

Pokud existuje důvod, kvůli kterému se v herním světě rozpoutal neuvěřitelný hate, je to nový vzhled hlavního hrdiny. Emo look s hárem skupiny Coldplay opravdu nepatří mezi žhavé favority na drsnou postavu, pravdou ale je, že to po několika hodinách přestává bít do očí. Dante se totiž příliš nezměnil, je to stále ten drzý, namyšlený spratek, který nejde pro hlášku daleko a který dělá všechno tak, jak uzná za vhodné. K ostřílenému lovci démonů, kterého dobře známe a obdivujeme, má sice ještě nějaký ten kus cesty, je to ale dobrý začátek (což je ostatně důvod, proč se dá nový DmC brát i jako jakýsi prolog).

Ano, Dante je o něco hodnější a ústupnější, možná je to ale právě důvod, proč vám po chvíli přestane vadit debilní účes či divné hadry.

Je tu však jeden podstatný rozdíl oproti původní sérii. Vývojáři totiž vsadili na mnohem osobnější podtext a atmosféru, hráči se tak dozví více o smrti rodičů, uvidí Danteho s pomstychtivým výrazem a zkrátka bude mnohem jednodušší se s postavou sžít. Ano, Dante je o něco hodnější a ústupnější, možná je to ale právě důvod, proč vám po chvíli přestane vadit debilní účes či divné hadry. Nový Devil May Cry je prostě o něčem trochu jiném, než co známe z předchůdců a musí se tak i hrát.

Hlavně stylově

To však neznamená, že by se série zprošťovala svého over-the-top feelingu, právě naopak. V srdci je to stále extrémně frenetická a akční rubačka, která vás odměňuje za co možná nejstylovější komba, kterými se pak můžete chlubit před kamarády. Komb je ve hře celá kupa a ze začátku možná budete možnostmi prakticky zahlceni. Postupem času se dostanete až ke čtyřem rozličným typům zbraní, které navíc můžete nést a používat najednou. Máme tu oblíbený meč, dále dvě kosy, několik střelných zbraní, ohnivé pěsti a nakonec labužnické šakramy. Vše máte pohodlně namapováno na ovládací kříž, což v zásadě znamená, že můžete měnit druhy zbraní téměř během boje. To znamená, že lze jednoho nepřítele ve sledu mlátit šesti rozličnými zbraněmi, což je sice realizovatelné, avšak hrozí, že si během toho zavážete prsty námořnickým uzlem.

Vše se můžete naučit v pěkném tréninkovém režimu, jelikož kromě singleplayeru ve hře nenaleznete žádný jiný mód ani multiplayer.

Žerty stranou, soubojový systém DmC je extrémně komplexní a nová komba budete objevovat až do konce hry, kdy se vám odemknou všechny zbraně a možnosti tak dosáhnou svého maxima. Za sbírání pověstných orbů (aka zdraví a zkušeností) si pak můžete ve stromě schopností odemykat nové útoky, komba a schopnosti Danteho, což samozřejmě změní způsob, kterým přistupujete k soubojům. Vše se můžete naučit v pěkném tréninkovém režimu, jelikož kromě singleplayeru ve hře nenaleznete žádný jiný mód ani multiplayer. Všichni ale vědí, že je ta největší sranda skočit do akce po hlavě a zkoušet vše naživo. Po dokončení hry se vám zpřístupní bělovlasý Dante v původním obleku a nová hra s již odemčenými schopnostmi.

Pokud nepatříte mezi hráče skupiny „budu bušit do tlačítek a něco se stane“, pak rozhodně uvítáte, že vlastně pečlivé drcení tlačítek v určitém časovém intervalu má smysl. Komba jsou totiž soustředěna nejen na kombinaci zbraní, ale i na časovou prodlevu mezi jednotlivými stisky. Ach ano, málem bych zapomněl. Pokud se vám zdá kombinování všech zbraní najednou málo, pak vězte, že si velmi rychle osaháte také dva druhy vystřelovacích háků. Jedním se přitahujete k určitému místu (nebo nepříteli), druhým pak přitahujete věci k sobě. A ano, i háky lze používat během komb. To v zásadě znamená, že můžete vyrubat dvacetičlennou skupinu monster bez toho, abyste se dotkli země. Stačí na začátku nasadit pořádný spodní hák a pak už si jen hrát s hákem a vzdušnými komby. Tohle prostě umí jen Devil May Cry.

Po plošinkách s Mariem

Stejně jako předchůdci se i novinka soustředí na dvě základní složky hratelnosti – souboje a pohyb v prostředí. Plošinkové sekce jsou o něco více frustrující, jelikož je Dante docela rychlý a během skoků méně mobilní. To v zásadě znamená, že se docela často uchýlíte k systému pokus-omyl, především během přeskakování z plošinky na plošinku. Pokud však opomenu tyto sekce, je ovládání nadmíru pohodlné a intuitivní. Několikrát za hru si samozřejmě užijete naskriptované sekvence, jejichž úspěch závisí na rychlosti vašich reakcí, ty jsou však až překvapivě jednoduché a vkusně udělané.

Velký potlesk si zaslouží souboje s bossy. Ty jsou totiž nesmírně originální a zábavné, především díky využití Limba, které dokáže vykouzlit vskutku halucinogenní arény. Téměř každý boss je něčím výjimečný a vyžaduje jinou taktiku, kterou lze docela jednoduše zjistit sledováním jeho chování. Nechybí ani odkazy na některé jiné hry studia a samozřejmě easter egy, které potěší fanoušky série.

Vizuální orgasmus

Ninja Theory mám rád. Ve studio totiž makají jedni z nejtalentovanějších designérů a výtvarníků. To vývojáři dokázali už titulem Enslaved a ve stejném duchu pokračují také zde. Vizuální pojetí Devil May Cry je prvotřídní a tvůrci dokázali vmísit do celkového vizuálu i horu velmi působivých detailů. Pokud bych měl mluvit jednoduše, řekl bych, že je grafická stránka skvělá, plná pestrých barev a dostatečně ostrých textur. Potěší dostatečně variabilní seznam příšer k odstranění a také ústřední postavy mají dostatečné charisma na to, abyste je buď milovali, nebo nesnášeli. Tímto výrokem bych ale titul okradl o zaslouženou pozornost.

Pokud se totiž tvůrcům něco povedlo na sto procent, je to rozdvojení města. Zatímco v normální dimenzi vypadají ulice ještě normálně, po vcucnutí do Limba se můžete připravit na tu pravou vizuální pouť, kterou mohl vymyslet jen spotřebitel trávy, LSD a koksu v jednom balení. Limbo totiž zcela maže zákony fyziky a obyčejné město se hýbe, skáče, smrskává a rozlamuje na množství kousků, aby Danteho zastavilo. Právě pestrost a neuvěřitelná rozmanitost patří mezi důvody, proč budete chtít hru dohrát a zjistit, jakou šílenost si pro nás připravili tvůrci dál. Zlatým hřebem jsou poslední úrovně, kdy se Dante pohybuje po mrakodrapu, zatímco se v prostředí v reálném čase promítají a objevují náčrtky, které kreslí kat na papíře. Dokonalý nápad s dokonalou vizualizací.

Postavy jsou perfektně nadabované, fuckování a slovní hašteření skvěle sedne situaci a na úrovni je také synchronizace mluveného slova a rtů.

Zvuková stránka bez problémů drží krok s vizuálem a dodává hře filmový hollywoodský nádech. Postavy jsou perfektně nadabované, fuckování a slovní hašteření skvěle sedne situaci a na úrovni je také synchronizace mluveného slova a rtů. Snad jen soundtrack nelze označit za must-have. Ten ničím nevybočuje z celé série a kombinuje metalové skladby během bojů s instrumentálním soundtrackem během filmečků a klidnějších pasáží. Dobrá práce, ale nic výjimečného.

Zimní odreagovačka

Novodobá reinkarnace Devil May Cry je rozhodně kvalitní hrou, která dělá přesně to, co tituly jejího žánru dělat mají. Nabízí velmi návykovou a propracovanou hratelnost, která se z větší části točí kolem soubojů. To vše dokáže napěchovat povedeným, i když dost krátkým příběhem, a zabalit do perfektního vizuálu, nad kterými si pošušňáte. Nové rekordy v herním průmyslu titul nenastaví, to se ale od hry ani neočekávalo. Chtěli jsme důstojný návrat Danteho, a ten nám vývojáři naservírovali.

Konzolové verze PlayStation 3 a Xbox 360 již vyšly. PC verze bude následovat 25. ledna.