Další podzim, další Call of Duty.
Call of Duty, dnes již kultovní FPS sérii, není nutno představovat. Za posledních 18 let si našla tolik fanoušků, že se díky tomu s každým novým dílem řadí na přední příčky prodejů. Aktuálně nejvíce hranou iteraci - Warzone, doplní 5. listopadu další plnohodnotný díl s podtitulem Vanguard, který nás přenese na různorodé bojiště druhé světové války. O víkendu byla spuštěna otevřená betaverze, která potrvá až do středy, 22. září. V redakci jsme neváhali a po hořké pachuti, která nám po loňském multiplayeru Black Ops Cold War utkvěla na jazyku, jsme se vrhli do bitevní vřavy.
Sérii Call of Duty mám velmi rád, ale s výjimkou Modern Warfare z roku 2019 mi přijde, že notně upadá. Loňský díl měl sice povedenou kampaň, ale multiplayer mne příliš neoslovil. A to jak klasický, tak ani mód Zombies. Samozřejmě zde platí - sto lidí, sto chutí, ale očekával jsem podstatně více (recenze zde). K Vanguardu jsem proto přistupoval s absolutně chladnou hlavou. Dobře, že jsem tak učinil. Už při prvotním spuštění hry mne zarazil vizuál. Nové Call of Duty vypadá všelijak, rozhodně ale ne jako z roku 2021 (hráno na RTX 3070 Ti). Grafika je zastaralá, modely hráčů a zbraní jsou nemastné, neslané. To bych ovšem dokázal překousnout, pokud by to vynahradila hratelnost.
Nové Call of Duty vypadá všelijak.
V betě jsou dostupné jak klasické módy, tak i pár novinek. Team Deathmatch, Search & Destroy, Domination a Kill Confirmed rozšiřují dva nové módy - Patrol a Champion Hill. Zatímco v Patrol získáváte body za okupování zóny, která se pohybuje napříč mapou, v Champion Hill se utkáte buď sólo, případně ve dvojici či trojici. Přišlo mi, že tento mód značně přebírá prvky z Counter Strike (za zabití dostáváte peníze a za ně následně před každým kolem nakupujete zbraně a vybavení). Vše se odehrává v menších arénách, tudíž se musíte mít opravdu na pozoru. Abych ale pravdu řekl, nic převratného se nekoná.
Při hraní narazíte na čtyři mapy: Hotel Royal, zasazený do doby osvobozování Paříže během roku 1944, Japonský ostrov Gavutu, Red Star, odehrávající se během bitvy o Stalingrad a Eagle´s Nest - pevnost, která je položena vysoko v horách. Ani jedna z map mne neokouzlila. Veskrze se jedná o rozlohou malé mapy, klasicky rozdělené do tří linií. Možná až na výjimku Hotelu Royal, kde se bojuje i na střechách. Pokud k tomu přičteme fakt, že tvůrci přišli s novými možnostmi filtrování zápasů, které jsou spíše na škodu, máme tu problém.
Při hraní narazíte na čtyři mapy.
Nové filtrování se nazývá Combat Pacing a určuje počet hráčů na mapě. S tím je spojena míra nutnosti taktizovat, nebo být svědkem naprostého chaosu. Combat Pacing se dělí na All (setkat se můžete s jakoukoliv další možností), Tactical (6v6), Assault (20-28 hráčů) a Blitz (28-48 hráčů). Pokud tedy vyfasujete např. Blitz na malé mapě, budete neustále nadávat na algoritmus spawnování, který opět rozumu příliš nepobral. Další negativum vidím v tom, že si nemůžete navolit různé módy spolu s Combat Pacing, a jste tak odkázáni pouze na jedno nastavení filtru. To by ale nemělo být problémem do vydání upravit a doufám, že tak tvůrci učiní.
Co mohu naopak pochválit, je tradičně výborně zpracovaný systém úpravy zbraní a perků. Vyřádí se opravdu každý a není problém ušít si zbraň na míru. To je ale bohužel snad jediné pozitivum, na které jsem během hraní open bety Call of Duty: Vanguard narazil. Zvuky zbraní jsou naprosto otřesné. Vše zní téměř stejně plechově a zvuk dokonce často zcela vypadává. Máte jako jeden z perků zvoleno bombardování a hrajete na klávesnici a myši? Smůla. Navigace bomby je bez ovladače naprosto nereálná, ba dokonce směšná.
Mohu pochválit výborný systém úpravy zbraní.
Mapy jsou nudné, nezáživné, škaredé. A nejsou tu ani frakce! Prostě a jednoduše jste rozděleni do týmu A a B. Žádná Osa, žádní Spojenci. Nerozumím tomu, proč měnit něco, co funguje. A takto bych mohl pokračovat dále. Jelikož se ale jedná o testovací build hry, nedělám předčasné závěry (možná trochu ano). Do vydání zbývají necelé dva měsíce a technické chyby lze opravit. Třeba nám autoři naservírují pořádnou porci propracovaných map ala geniální Toujane ze druhého, stále mého nejoblíbenějšího dílu. Nesmím také opomenout kampaň pro jednoho hráče, která bývá, až na výjimky, krátkou, ale velice zdařilou akční jízdou a i když je to pravděpodobně menšina, tak se mezi Vámi určitě najdou i tací, kteří si Call of Duty kupují právě kvůli příběhovému aspektu.
I po takto širokém výčtu negativních dojmů nemohu říct, že by mě open beta Vanguardu vyloženě nebavila. Pár večerů jsem si zastřílel a odreagoval se. Celé to na mne nicméně působilo, jako bych hrál free to play FPS, které po týdnu upadne v zapomnění a neštěkne po něm ani pes. Domnívám se, že nový díl bude sloužit pouze jako berlička pro Warzone. V multiplayeru Vanguardu si vylevelujete zbraně a bavit se půjdete do Verdansku, potažmo do nadcházející druhé mapy, která by měla vyjít nyní na podzim, pravděpodobně blízko pátému listopadu. Nic jsem nečekal a dostal jsem dokonce méně než to. Obyčejný recyklát plný chyb a nedodělků. Modlím se, aby se karta obrátila, ale příliš tomu nevěřím. Snad alespoň dostaneme pořádnou kampaň s nezapomenutelnými okamžiky, které vídáme např. ve filmových blockbusterech. Tak či tak se moje oči nyní upírají směrem k odloženému Battlefieldu 2042, kterému věřím podstatně více.
