Rozlehlý otevřený svět plný démonů k ochočení.
Po nedávném remasterovaném návratu ikonického třetího dílu série jsme se nyní dočkali slíbeného "vánočního dárku" v podobě zbrusu nového pátého pokračování démonické JRPG série Shin Megami Tensei, kterou lze označit za "sesterskou" pro mnohem populárnější sérii Persona (která by ale bez SMT vůbec neexistovala). Zatímco Persona položila mnohem větší důraz na postavy a realistický každodenní společenský život v současném Tokiu, Shin Megami Tensei nadále udržuje důraz na lovení a sbírání démonů, ze kterých stavíte vlastní družinu. Představte si zkrátka Pokémon jako biblický horor, křížený s dalšími náboženstvími a mýty. Samozřejmě se přitom nehraje o nic menšího, než záchranu světa.
Pátý díl také začíná v současném Tokiu a opět vás obsadí do role mladého studenta (jehož jméno určí samotný hráč). Strávíte zde ale jen pár minut, tak akorát na to, abyste se doslechli o tajemné sérii vražd, stihli se navzájem představit s hrstkou spolužáků a následně zabrousit do tunelového podchodu, ze kterého se ozývají podezřelé zvuky. Než se nadějete, zemětřesení vám tunel zbortí na hlavu... a proberete se v apokalyptické pustině zdevastovaného Tokia, zasypaného písečnou pouští. Krátce poté zaútočí první démoni, ale naštěstí se do vás přitom vtělí bytost jménem Aogami a společně tak vytvoříte mýtickou "fúzi života a vědění", nazývanou Nahobino.
Pátý díl také začíná v současném Tokiu.
Musím přiznat, že úvodní hodina hry pro mne byla poněkud matoucí - hlavní hrdina je sice chlapec a všichni jej tak oslovují, ale jeho vzhled je i před proměnou v Nahobino velmi ženský. Těžko říct, zda jde o pokus o nějaký komentář tvůrců na téma "bezpohlavnosti božské bytosti" nebo nějakou snahu zalíbit se všem hráčům. Ještě víc zmatený jsem ale byl z úvodu příběhu, protože ve srovnání s parádním úvodem třetího dílu série se tentokrát dočkáme téměř nulové gradace. Zkrátka prohodíte pár slov se spolužáky a pak už jste najednou na poušti. Přiznám se, že po první noci jsme hru odkládal s hodně rozporuplnými dojmy. Druhou noc jsem se ale pořádně ponořil do objevování démonického světa a vybroušená herní smyčka si mě rychle omotala kolem prstu.
Vybroušená herní smyčka si mě rychle omotala kolem prstu.
Jedním z nejdůležitějších rozdílů proti minulým dílům je výstavba herního světa jako obrovské otevřené lokace, kterou můžete zkoumat podobně jako třeba mapy ve hrách od Ubisoftu. Tohle je velký pokrok proti uzavřeným, velmi lineárním lokacím z minulosti. Ačkoliv jsem se zpočátku trochu ztrácel, postupně jsem si osvojil metodu prohledávání a postupu tímto otevřeným světem, která mne začala opravdu bavit. Díky plynulé návaznosti lokací na sebe působí herní svět mnohem organičtějším a velkolepějším dojmem. Zároveň máte možnost se bleskově vracet a přesouvat díky poměrně štědrým "studnám energie", sloužícím pro odpočinek, nákupy zásob, fúzování démonů či teleport. K úplné spokojenosti s formátem prostředí mi chybí jen checkpoint před soubojem s bossem, protože po smrti vás hra nelítostně hodí do hlavního menu pro nahrání poslední tradičně uložené pozice/studny.
Výstavba herního světa jako obrovské otevřené lokace.
Zatímco ve světě kolem vás probíhá odvěká válka mezi anděly a démony, objevujete postupně desítky nadpřirozených bytostí všude kolem vás - většina vás chce zabít, některé si chtějí jen popovídat. Oslovit můžete monstra naprosto kdykoliv, včetně již probíhajícího souboje. Pokud dokážete démonovi nabídnout správné odpovědi a odměny (dávají vám hádanky, chtějí někdy peníze, jindy kus vašeho zdraví či many apod.), přidá se do vaší družiny. Vaše družina může mít kromě vás až tři další démony, přičemž je potom můžete ještě mezi sebou křížit a vytvářet tak nové, ještě mocnější bytosti. Soubojový systém probíhá klasicky střídáním stran, ale máte možnost získat úder navíc, pokud trefíte slabinu protivníka - pestrá paleta elementů postav i kouzel tak představuje zábavné puzzle ve stylu kámen-nůžky-papír. Pro ty největší souboje budete hledat i cesty, jak změnit vlastní elementální slabiny či kouzla.
Hra vychází pouze pro konzoli Nintendo Switch, kde s ohledem na tahovou povahu soubojů funguje stejně dobře, jako třeba Pokémon. Tím chci říct, že nijak zvlášť nevadí snímková frekvence 30 fps, přinejmenším při soubojích, které jsou z hlediska přežití tím nejdůležitějším. Občasné propady plynulosti nicméně mohou trochu zazlobit při exploraci rozlehlého otevřeného světa, ale za první desítky hodin jsem nezaznamenal nic zásadního v tomto směru. Naopak musím pochválit stylizovanou grafiku i hudbu, ačkoliv některé rockové vypalovačky mi osobně nesednou. Dialogy jsou dabované, ale příběh nepůsobí jako těžiště hry: tím je zábavný bojový systém, sbírání/šlechtění démonů a explorace fascinujícího obřího světa. Což je pro mne dostatečná motivace, abych se zaradoval že mám článek za sebou a mohu jít zpátky hrát.
Hra vychází pro konzoli Nintendo Switch 12. listopadu, objednat si ji můžete v Xzone.
