Far Cry Primal - krotitel zvířat

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Série Far Cry se v posledních letech - Far Cry 3 a Far Cry 4 - drží zajetých kolejí a nabízí příběh o brutálním člověku, kterého musíte v jeho zemi zastavit. V roce 2012 nám šílenec Vaas překazil dovolenou na tajemném tropickém ostrově a my jsme se museli naučit bojovat, abychom zachránili své přátelé. O dva roky později následoval v pořadí čtvrtý díl (Blood Dragon je jen samostatný spin-off), který rozvinul některé mechaniky a nabídl příběh o samozvaném králi Pagan Minovi, jenž ve fiktivní himálajské zemi Kyrat všechny terorizuje. Do oblasti vás dovedlo poslední přání vaší matky. Ta si na smrtelné posteli přála, aby byl její popel rozprášen právě v Kyratu, kde dlouhé roky žila. Navíc váš otec hrál důležitou roli při založení rebelské frakce Zlatá stezka. Je tak jasné, že obyvatele Kyratu nenecháte na holičkách, naučíte se používat zbraně, objevíte netušené dovednosti a pustíte se do války.

To byla rychlá rekapitulace předešlých dílů. Dnes recenzované Far Cry Primal je v mnoha ohledech jiné, ale zároveň využívá stavebních kamenů série a přetváří je k obrazu svému. Zapomeňte na kulomety, klasické granáty, vozidla, mini-vrtulníky a formální oblečení. Tady jste na samotném začátku lidstva, 10 tisíc let před naším letopočtem, kdy tohle nikdo neznal a ani netušil, že je něco takového možné.

Jako jeden z mála jsem byl z oznámení Far Cry Primal nadšen a těšil jsem se na osvěžující dobrodružství, které vystřídá neustále se opakující střílečky v moderní nebo sci-fi době. Zároveň jsem si ale říkal, že to nebude tak růžové, jak se na první pohled zdá. Jak to dopadlo?

„Najít země Oros, najít naše ztracené bratr Wenja...“

Mělo to být zaslíbené a poklidné místo, o kterém hlavní hrdina Takkar snil. Představoval si, jak jeho kmen Wenja v zemi Oros plné divoké zvěře bezstarostně žije s dostatkem jídla a pitné vody. Ne jako na druhé straně, kde se to hemží predátory a vy musíte být neustále ve střehu. Není tak divu, že se Takkar s dalšími odvážnými vydal Oros najít a připojit se ke svým ztraceným bratrům a sestrám.

Nikdo neví, kolik jich přesně bylo, ale moc jich nezůstalo. Téměř u konce své cesty musela hrstka odvážných bojovat s mamutem, aby se najedla, jinak by zemřeli hlady. Střet s obřím tvorem se jim stal osudný a vše dokonal nebezpečný a silný šavlozubý tygr. Naživu zůstal pouze Takkar, který přes všechny nástrahy a strasti přežil a našel bájné místo.

Boj o zemi Oros

Takkar dlouho nadšen nebyl, cestoval „mnoho slunce bez jídlo“, aby mu podivná žena jménem Sayla řekla, že Wenjové nežijí v klidné harmonii, místo toho jsou na pokraji vymření, rozděleni a rozprášeni po celé zemi.

„Teď všichni Wenja jít sám. Nebýt domov v Oros.“

Můžou za to kanibalové z arktické tundry, kteří sestupují ze severu do úrodného údolí s různorodou divokou zvěří a po cestě ničí vše, co jim přijde do cesty. Právě v zeleném údolí členové kmene Wenja žijí. Bohužel nejsou tak silní, aby se barbarům Udamu ubránili. Navíc z jižních bažin se stále častěji v údolí objevuje další kmen, chytří a ještě nebezpečnější Izilové rozumějící zemědělství a ohni.

Postupně získáte důvěru Sayli a budete to právě vy, kdo se postará o sjednocení Wenjů, najdete své ztracené bratry a sestry a dáte jim domov, pokud možno klidný domov. Budete se toho muset ale hodně naučit. S pouhým lovením mamutů, obyčejným lukem a palicí dlouho nevydržíte, natož abyste uspěli a zachránili kmen. Wenjové jsou totiž ve hře prezentování jako slabí jedinci, kteří dlouho nevydrží, a každý je přemůže. Myslí si to hlavně jednodušší bojovníci Udamu prahnoucí po krvi, zatímco Izilové jsou klidnější, ale za to podstatně nebezpečnější. Naštěstí je ve vaší vesnici šaman, který ve vás věří. Podaří se vám něco, co nikdo nedokázal.

Krotitel zvířat

Jako jediný člověk na Zemi, nebo minimálně v Orosu, dokážete zkrotit divokou zvěř, respektive zklidnit jejich duchy. Za to budou zvířata stát po vašem boku, bojovat s vámi a bez rozmyšlení za vás položí život. Zvíře bude vašim společníkem, bude vás na slovo poslouchat stejně jako dobře vycvičený pes. Je pouze na vás, jaká zvířata si ochočíte, tedy kromě zhruba prvních tří hodin, kdy půjdete po příběhové lince vyžadující po vás zkrocení vůdce vlčí smečky. Poté už ale bude na vás, jaké zvíře si ochočíte a zda ho budete využívat.

Právě ochočování zvířat je vedle Doby kamenné jednou z velkých novinek. Do Far Cry Primal přináší něco nového. Probíhá tak, že z masa vytvoříte návnadu a tu zvířeti hodíte. Jakmile ji zvíře začne žrát, je vhodný čas se k němu přiblížit a držením čtverečku na DualShocku 4 mu začnete promlouvat do duše. Tím to končí, každý takový pokus je úspěšný, v případě, že jste se naučili dovednost umožňující vám konkrétní zvíře ochočit (jsou rozdělena do kategorií podle nebezpečí). Je škoda, že vývojáři tuto možnost více nerozvinuli, aby bylo krocení zvířat větší výzvou. Sice se vám stane, že zvíře na vás nečekaně zaútočí, poté ale stačí vzít nohy na ramena a ve vhodný moment hodit návnadu. Zvíře opět zareaguje a začne návnadu žrát.

Po západu slunce budete mít strach, v temných lesích pobíhá mnohem více zvířat, navíc jsou mnohem agresivnější.

Ze začátku jsem zvířatům nevěnoval moc velkou pozornost a využíval je spíše sporadicky, ale potom jsem prozřel. Můžete mi věřit, že budete mnohokrát děkovat vašemu zvířecímu společníkovi. Vlk, šavlozubý tygr, hnědý medvěd a další zvířata za vás bez rozmyšlení položí život. Hodit se vám budou jak ve vypjatých situacích ke konci příběhu, tak při přepadávání táborů a hlavně v noci. A co teprve při rychlých přesunech, na některých můžete jezdit.

Po západu slunce nejste lovcem, ale kořistí. Po vzoru Dying Light od Techlandu se Oros v noci změní v nebezpečnou lokalitu, po které nepobíhají hladoví zombíci, ale hladová divoká zvěř, která na vás zaútočí hned, jakmile si vás všimne. V noci jsou zkrátka zvířata hodně agresivní a vy budete rádi za to, že vedle vás stojí ochočené zvíře. Právě tahle němá tvář dokáže ostatní zvířata zahnat, pokud je tedy silnější než ostatní. Jinými slovy, šavlozubého tygra a hnědého medvěda se bojí téměř všechna zvířata a vezmou tak nohy na ramena, zatímco když vás bude chránit pouhý vlk, medvěd ani jaguár si z něho nebude nic dělat a zaútočí.

Když nemáte zvíře, nezbývá vám nic jiného než zapálit šíp, oštěp/kopí nebo palici pomocí zvířecího tuku a mácháním nebezpečné dravce zahnat. Na vlky a menší zvířata oheň jako strašák funguje, ale větší predátoři si z něho moc nedělají. Navíc musíte počítat s tím, že zapálené zbraně nevydrží věčně. Velmi brzy je pohltí plamen. Když na to přijde, můžete zapálit vegetaci a tím získat čas na úprk. Jen pozor, abyste to stihli.

Brutální Far Cry

Co si budeme povídat, Dobu kamennou nikdo z nás nezažil, ale jsem si jist, že to byl hodně brutální svět, kde šlo každý den o život. Stejně je to i ve Far Cry Primal od Ubisoftu. Oros je sice krásnou zemí, ale zároveň hodně nebezpečnou. Jednotlivé kmeny se nedokážou dohodnout, váš kmen Wenja nedokáže překousnout, že Udamové jsou kanibalové, kteří moc rozumu nepobrali, zatímco Izilové věří v něco víc a tvrdě si za tím jdou.

Musíte tak vzít vše do vlastních rukou a za každou cenu své bratry a sestry najít a chránit. Moc zbraní ale k dispozici mít nebudete. Využívat budete luk se šípy, palici a oštěp/kopí. Tím výčet hlavních zbraní končí. Jednotlivé položky můžete postupem času vylepšovat a tím být silnější. Vylepšený luk dostřelí dál, obouruční palice je mnohem těžší a oštěp s pořádnou špičkou dokáže probodnout skoro cokoli, až na hlavní bosse, se kterými jsem se trápil dost dlouhou dobu a říkal si, ať už je konečně udolám. Nakonec se mi to podařilo a já vykřikl celou radostí. Spadl mi kámen ze srdce.

Osobně jsem si nejvíce oblíbil kopí, které se skvěle hodí na kratší vzdálenost a dokáže si poradit i s protivníkem, který je přímo u vás. Oblibu jsem nenašel u obouruční palice, je moc těžká a dle mého názoru je situace, kdy stojíte tváří tvář nepřáteli, dost nepřehledná. Raději jsem tak volil boj zdálky pomocí luku a poté oštěpu.

Konečně dává sběr materiálů a rostlin smysl

Při hraní předešlých Far Cry jsem si říkal, proč mě vývojáři nutí neustále něco sbírat. Přišlo mi to dost otravné, ale ve Far Cry Primal je tomu jinak. V Době kamenné konečně dává sbírání dřeva, kamenů, hlíny, rákosí a všelijakých listů konečně smysl. Bez těchto a dalších věcí si nebudete moci vyrobit zbraně a postavit chatrč pro ostatní členy kmene Wenja, kteří vám poté budou pomáhat. Postupně tak budujete svou osadu, abyste získali různé odměny.

Samozřejmě musíte lovit zvířata, kupříkladu kopí pro svou výrobu vyžaduje zvíření kůži a maso se vám bude hodit, abyste se uzdravili. Když nebudete mít maso, můžete se vyléčit tak, že si Takkar vyndá šíp z ramene apod., tohle bylo už v předešlých dílech. Když ale máte maso a k tomu zelené listy, je to ideální dvojice pro rychlé a hlavně plnohodnotné uzdravení jak vás, tak ochočeného zvířete.

Stavební kameny Far Cry

Far Cry Primal je rozděleno na hlavní a vedlejší mise. Hlavní mise se týkají několika postav a dvou vůdců znepřátelených kmenů Udam a Izila. O těch vám v recenzi povídat nebudu. Jen napíšu, že hlavní část proběhne za nějakých 12 až 15 hodin. Na další zábavu jsou tu vedlejší mise, které se točí kolem pomoci Wenjů. Jednou musíte soukmenovcům pomoci dostat se na vyvýšené místo, protože jejich chatrče zaplavily přívalové deště. Při jejich cestě pochopitelně narazíte na problémy. Jindy musíte ochránit menší osadu, vystopovat a zabít požadované zvíře, nalézt ztracené členy kmene, ukradnout vzácnou věc z nepřátelského tábora nebo přijít na to, proč je voda otrávená.

Potom tu máme nepřátelské tábory. Těch je hned několik a jsou rozdělené podle stupně obtížnosti, stejně jako hlavní mise. Tábory jsou obdobou rádiových věží z Far Cry 3 nebo zvonic z Far Cry 4. Musíte eliminovat všechny protivníky a obsadit místo tím, že zapálíte hranici. Poté můžete tábor využívat pro rychlé cestování, které se vám bude hodit při přesunech mapou. Ta se neřadí zrovna mezi nejmenší.

Pokud nemáte lovu dost, můžete se mu kdykoliv věnovat a dokonce na vás čeká i několik hodně zajímavých výzev, které velmi rádi pokoříte. Kdo by si nechtěl ulovit nebo ochočit velmi vzácný druh zvířete, které jen tak v Orosu nepotkáte, že?

Pár kroků ke štěstí

Jak bych to jen napsal. Far Cry Primal rozhodně není špatnou hrou, ale k dokonalosti ji pár kroků chybí. Máme tu neohranou a brutální Dobu kamennou s poměrně zajímavým příběhem, kontaktním bojem a nebezpečnou nocí, kdy se v temných lesích budete bát, ale zároveň se na naše televize a monitory dostaly již známé principy, které mohou po čase nudit. Ano, mám na mysli skladbu vedlejších misí a zapalování táboráků. Někoho může rovněž po čase začít nudit neustále stejný boj a zamrzet délka příběhu.

Pokud se vám to stane, doporučil bych vám se více soustředit na možnosti a přemýšlet, jak jednotlivé tábory přepadnout. Díky střídání denní doby totiž máte více možností, s nocí nepřichází pouze tma a agresivnější zvířata, ale rovněž obyvatelé Orosu mají své potřeby. Není nad to dobývat pevnost v noci, kdy většina nepřátel spí nebo se oddává radovánkám.

Závěrem musím vyzdvihnout zpracování jednotlivých částí Orosu, které za každých okolností působí velmi svěžím dojmem a nabízí různorodé prostředí – zelené údolí, mokré bažiny a zmrzlou pustinu na severu, kde se budete třást zimou a hledat nejbližší ohniště, abyste se zahřáli.

Stejně tak se povedl dabing a české titulky. Ubisoft za pomoci profesionálních lingvistů vytvořil vlastní jazyk, kterému sice nebudete rozumět, ale zhruba po 10 hodinách si něco domyslíte. Je hodně jednoduchý a lidé v Době kamenné mluvili podle všeho v krátkých frázích. Ruku v ruce s nevšedním dabingem jdou české titulky, u kterých jsem se nejednou zasmál, něco jako díky trpaslíkům v Zaklínači 3. Přečtěte si tak třeba: „My cestovat moc slunce bez jídlo. My zabít mamut, aby jíst, jinak my zemřít.“ nebo „Krotitel zvířat! Ty spojit se sova. Dokázat spojit s vyjící stvůra?“ a „Teď já vrátit do vesnice.“

Pokud se do světa Orosu vydáte, přeji vám příjemnou zábavu. Poté nám napište, jak se vám hra líbila.