Přijde vám Total War: Warhammer 2 moc jednoduchý? Tak to tu pro vás máme jeho tahovou alternativu.
U série Total War si hráči v posledních letech hodně stěžují na to, že její úroveň značně klesla. Minimálně AI v bitvách dle fanoušků už není tak schopná, jako bývala za časů Medieval II: Total War či Total War: Shogun 2. Vývojáři z Creative Assembly se s tímto smutným faktem bohužel nesnaží nic dělat, náročnější jedinci se proto od slavné strategické značky odvrací a hledají zábavu jinde. Nezávislá scéna jim nabízí naštěstí dostatek alternativ, jež v komplexnosti legendu snadno předčí. V naší dnešní recenzi vám představíme do starověku zasazenou tahovou strategii Field of Glory II, kterou má na svědomí malé studio Byzantine Games.
Křest ohněm
Co si budeme povídat, ve většině strategií nemám výraznější problém s tím zdolat nepřátelskou AI na nejvyšší dostupnou obtížnost. Možná právě proto jsem se rozhodl absolvovat jednu z nabízených historických kampaní bez toho, abych si sjel autory doporučený výukový scénář. Nakonec se ukázalo, že to byla osudová chyba. Přestože ovládání zpočátku vypadalo velmi přístupně, během chvíle jsem byl pohlcen řadou různých mechanizmů a statistik, které rozhodovaly o tom, zda moji muži budou žít nebo zemřou. Po několika hodinách tuhých bojů se mi ve finále povedlo za makedonského vládce Pyrrha získat krví vykoupené vítězství nesoucí jeho jméno. Byl to však jen začátek cesty, po níž tento velmož kráčel.
Po nepříliš přesvědčivém vítězství jsem se rozhodl, že další historické bitvy vybojuji až poté, co absolvují řadu výukových scénářů. V jejich rámci jsem si osvojil, jak ve Field of Glory II funguje terén, které formace jsou nejefektivnější proti jízdě či jak rozestavit lučištníky, aby jim nic nenarušovalo prostor pro střelbu. Informační hodnota výukových misí je hodně slušná, musíte však ovládat alespoň jeden ze světových jazyků. Česká lokalizace tu bohužel není a ani zřejmě nikdy nebude.
Jak jsem již řekl v předchozím odstavci, výukové mapy jsou tu zpracovány hodně dobře. Po jejich zdolání se můžete s klidem vrhnout na nabízené historické kampaně, které vám umožní prožít zásadní životní okamžiky některých legendárních starověkých generálů. K dispozici je vám dán samozřejmě Caesar, Hannibal, Mithridates a Pyrrhos, který je znám především tím, že nikdy nedosáhl skutečně jasného vítězství, což se mu nakonec při boji s Římem vymstilo.
Klíčové okamžiky dějin
Jen málokteré současné strategické dílko vám nabídne skutečně propracovanou kampaň. Field of Glory II se v tomto ohledu výrazně neliší od většiny. Primární scénáře jsou navrženy extrémně jednoduše. Vývojáři vám nedávají moc možností, prakticky dostanete na výběr vždy jen dvě cesty vedoucí k bitvě. Lepší zpracování tohoto prvku by celku jen prospělo.
Field of Glory II táhnou dle mého názoru kupředu především historické bitvy, které jsou zpracovány o něco lépe než pozadí kampaní za výrazné osobnosti lidských dějin. V současné verzi hry nám tvůrci dávají k dispozici dvanáct odlišně nadefinovaných scénářů (Bagradas, Pydna, Cannae, Bibracte atd.), jež lze absolvovat za obě bojující strany. Šarvátky si tím pádem můžete užít jak za dominantní stranu, tak i za poražené, které můžete při troše štěstí přivést k vítězství. Po ruce máte v těchto střetech víceméně jasně nastavené armády, jejichž složení lze mírně upravit za pomoci akčních bodíků.
„Před začátkem bitvy můžete kromě složení vašeho vojska nadefinovat též, jak moc zkušené muže v něm budete mít. Čím víc bodů na jednotku vynaložíte, tím větší bude její odolnost vůči stresu, který se v určitých momentech kumuluje neskutečně rychle. Prakticky stačí jeden neúspěšný výpad, či zbytečně velké ztráty při obraně a máte o zábavu postaráno.“
Definovat je podle svého můžete jen v případě, že si v menu navolíte vlastní bitvu. Ta vám umožní vybrat si jednu ze čtyřiceti osmi frakcí. Tvůrci do svého díla vložili vojska z různých historických etap, takže některé národy tu mají větší počet variací armády než jiné. Kartágo disponuje kupříkladu šesti odlišně laděnými soupiskami, ukazují proměnu složení jejich oddílů v průběhu dekád.
Držte řadu!
Elementárním spektrem jednotek se od sebe všechny frakce liší jen v minimálním měřítku. U každého uskupení totiž lze najít jízdu a pěchotu. Výrazně se od sebe odlišují především v rámci speciálních válečníků, které naleznete vždy jen u určitých národů. Pozdní Řím vám kupříkladu nabídne těžkou artilérii, slony a legionáře. Skotsko-irské kmeny vám naopak dají k dispozici vozataje a barbarské bojovníky. Základní škála je různě pestrá, rozhodně nelze očekávat, že u malých barbarských nárůdků naleznete podobnou paletu jako u rozvinutých říší.
Před začátkem bitvy můžete kromě složení vašeho vojska nadefinovat též, jak moc zkušené muže v něm budete mít. Čím víc bodů na jednotku vynaložíte, tím větší bude její odolnost vůči stresu, který se v určitých momentech kumuluje neskutečně rychle. Prakticky stačí jeden neúspěšný výpad, či zbytečně velké ztráty při obraně a máte o zábavu postaráno. Vzhledem k tomu, že úspěch hodně závisí na náhodě (při výpadu máte vždy určitá procenta na úspěch, porážku či remízu), je vždy dobré mít bokem zálohy a počítat s možností, kdy se vaši věrní zlomí a utečou z bojiště.
Pokud chcete v boji udržet nezkušené jednotky co nejdéle, musíte je postavit na místa, která jim značně zvýší obranné bonusy. Výdrž vašich vojáků ovlivňuje totiž kromě dosažené hodnosti také podlaží, na němž se v momentu útoku nepřátel nachází. Vyvýšená pozice značně zvedne vaše ofenzivní i defenzivní schopnosti, bažina či nížina je naopak rapidně sníží, takže se ofenzivě neubráníte.
S ošklivostí nejdál dojdeš
U některých děl hraje výraznost vizuálního prvku hodně zásadní roli. Zástupci klasických strategií a tahovek mezi skupinu, jejíž hodnocení do jisté míry definuje kvalita grafického kabátce, naštěstí pro tvůrce Field of Glory II rozhodně nepatří. Kdyby se však mezi ně řadili, jejich hra by neměla žádnou šanci uspět, protože vaše oči pohled na něj určitě nějak zvlášť nepotěší.
„Field of Glory II je natolik komplexní, že minimálně prvních pár hodin nebudete mít pořádnou představu o tom, co vlastně děláte. Prakticky jen vyšlete muže do boje a počkáte si na to, jak to nakonec dopadne.“
Pokud by jelo Field of Glory II po většinu času stabilně bez propadů fps či výraznějších záseků, zřejmě bych byl ochoten nevýrazný grafický kabátec přehlédnout. Bohužel jsem při hraní zažil pár nepěkných okamžiků, kdy počet snímků klesal rychleji než teplota na Sibiři. Snad tento nešvar vývojáři z Byzantine Games během následujících dnů a týdnů plně odstraní.
Tahovka pro vyvolené
Většina současných hráčů vyžaduje od her jistou míru přístupnosti, díky níž velmi rychle pochopí nabízené mechanizmy. Řada vývojářů jim v tomto ohledu jde na ruku, tvůrci Field of Glory II však nikoliv. Jejich dílo je natolik komplexní, že minimálně prvních pár hodin nebudete mít pořádnou představu o tom, co vlastně děláte. Prakticky jen vyšlete muže do boje a počkáte si na to, jak to nakonec dopadne. Po několika desítkách prohraných bitev si při troše štěstí osvojíte padesát až šedesát procent herních mechanik natolik, že budete schopni své vojsko za cenu nemalých ztrát dotlačit až k vítězství, a to je oč v tomto titulu běží.
Pokud jste při čtení naší recenze došli až sem, je vám jistě jasné, že Field of Glory II rozhodně není pro každého. Prakticky jej s klidným srdcem mohu doporučit skutečně jen malému procentu hráčů, které si libuje v hraní deskových děl a dumání nad herními mechanizmy. Méně zkušení jedinci, středně zdatní stratégové a milovníci Total War: Warhammer 2 by se mu měli vyhnout extrémně širokým obloukem.
Verdikt
Nové dílo Byzantine Games není stejně jako většina her z jejich dílny určeno pro širší trh. Pošmáknou si na něm prakticky jen bitvami zocelení stratégové, jenž si jsou schopni rychle osvojit sebekomplexnější mechanizmy. Pro méně zkušené jedince a tahovkami nepolíbené hráče tento titul není zrovna dvakrát vhodný.
