FlatOut 4: Total Insanity - totální zmar

Recenzovaná verze: PS4

V herním byznysu je běžný model, že ochranná známka názvu hry nepatří vývojářům, i když ji vymysleli, nýbrž distributorům, kteří platí vývoj a marketing. V tomto případě značku FlatOut sice stvořili a první čtyři úspěšné hry vytvořili ve finském Bugbearu (pamatujete na jejich skvělou prvotinu Rally Trophy?), ale práva na ni vždy bohužel patřila někomu jinému. Ať už to byl jejich vydavatel Empire Interactive či Strategy First, obě zchudlé společnosti nakonec odkoupil jakýsi investiční holding z Anglie, a to včetně všech ochranných známek, což v takovýchto případech bývá jediná cennost, o níž mají investoři zájem. Když nic, tak se známé značky dají alespoň výhodně prodat.

„S FlatOutem 4 šikovní Finové z Bugbearu nemají nic společného."

Přesně takový je případ nyní již osmidílné série FlatOut, která byla po čtyřech titulech Bugbearu odebrána, aby ji nadále rozšiřovala spíše méně zkušená studia. Ano, i v těchto situacích hrají peníze až první roli. To jen na objasněnou, že s FlatOutem 4 již šikovní Finové nemají nic společného. Což je obrovská škoda, protože i současná rozpracovaná verze Wreckfestu, jak se další „FlatOut“ od Bugbearu jmenuje, si hotovou čtyřku namaže na chleba. Celá série FlatOut má uvadající charakter, takže jsme ani nečekali žádné zázraky, ale skutečnost ještě více předčila naše již tak nízká očekávání. Samozřejmě směrem dolů.

Ve francouzské režii

Kdysi slavnou značku si nově pronajal Big Ben Interactive a vývoj zadal domácímu francouzskému studiu Kylotonn. To však nejsou žádní skvělí vývojáři, byť posledním dílem oficiálního WRC se etablovali docela dobře. Ovšem s novým FlatOutem si svoji nic moc pověst znovu rozdrtili na cucky. Čerstvá čtyřka totiž nenabízí v sérii vůbec nic nového a svým pojetím i prezentací evokuje béčkový nízkorozpočtový titul za pár stovek. Snad jediná věc, která se dá vřele pochválit, je našlapaný obsah v bezpočtu typů různých závodů a jízd, které jen tak nedohrajete. Zčásti kvůli jejich velikosti, zčásti kvůli nudě, která tu nastupuje již velice záhy. Okruhové závody se totiž jezdí zhruba od tří do deseti kol (startujete vždy poslední), přičemž jeden okruh bývá na tento žánr docela dlouhý. A pouhý tucet vozů na širé trati se často rozmělní tak, že poslední kola jezdíte již zcela sami.

Přitom nabídka jízd a závodů je dostatečně rozmanitá. Klasické soupeření na trati o první místa v cíli může přikořenit nejen drcení soupeřů ve stylu Burnoutu, ale dokonce použití zbraní typu koulející se miny, magnetických výbušnin či sloupových překážek. Na papíře to nezní špatně, že? Ale to by musela být většina tratí kratších, aby se smečka soupeřů tak rychle nerozutekla. Už o dost nudnější jsou pak jízdy v osamocení s obyčejnými časovkami (vždy jen jedno jediné kolo na čas) a odpočítáváním zbývajícího času s checkpointy. Megalomanství tvůrců, kdy to s velikostí prostředí krapet přehnali, se projevilo také v nejživelnějším režimu destrukčního derby v uzavřených arénách, které jsou zase zbytečně veliké na několik fotbalových hřišť, takže je problém v té rychlosti vůbec do někoho nabourat. I tak se ale jedná o nejzábavnější část celé hry.

Řidiče nabít teď!

Tvůrci nezapomněli ani na typický trademark celé série, kterým jsou vystřelovací řidiči. Chválím, že tu řidiči vůbec jsou, protože se tím zvýšila oficiální přístupnost mladším hráčům (což stejně nikoho nezajímá). Létající chlapíci dostali rovnou vlastní herní režim kaskadérských kousků, jenž nabízí 12 disciplín jak pro jednoho hráče pro překonávání skóre, tak i pro partičku až osmi závodníků na jednom gauči, kteří se postupně střídají a soutěží o největší bodový zisk. Všechny minihry mají stejný základ, kdy se rozjedete s autem a ve vhodný okamžik vystřelíte řidiče skrze čelní okno vpřed. Takto boříte kostky dřevěné stavebnice, hrajete kulečník (řidič je místo tága), porážíte kuželky nebo házíte žabky. Na jeden večer slušná zábava, ale druhý už vás to bavit nebude, nota bene když část disciplín autoři jen okopírovali ze starších dílů.

„Online závod jen pro mrzkých 8 účastníků je dnes naprostý výsměch.″

Jestli je gaučový multiplayer ještě použitelný (rozdělená obrazovka zde chybí), úplně zapomenout můžete na ten internetový. Před vydáním hry jsem nikdy nenašel ani jednu seanci a podobně se nikdo ke mně nepřipojil, což by nevadilo, když hra ještě nevyšla. Jenže jediný online závod podle vašich preferencí jen pro mrzkých 8 účastníků je dnes naprostý výsměch a zbytečnost. Snad jen arény mohou být v online hře atraktivní, ale pro klasické závody je i 12 aut málo, natož pouze dvoutřetinový počet v multiplayeru.

Kopa závodů pro jednoho

Alespoň, že pro jednoho hráče tu je připraveno závodního vyžití opravdu požehnaně. Výše zmíněné kaskadérské hry jsou hlavní náplní FlatOut režimu, v němž máte za úkol v každé samostatné jízdě s vypůjčeným vozem nasbírat co nejvíce bodů, za něž si odemykáte další z celkových 42 závodů. Už jen sbírání medailí vám v tomto módu zabere pěknou porci času. Ještě delší je trochu uměle postavená kariéra, což je všeho všudy balík 48 turnajů s celkovými 120 závody a jízdami. Zde už body nesbíráte, nýbrž jezdíte o umístění, za něž se vám zpřístupní zase další turnaje. Kariéra je vlastně úplně to samé, jako když si zvolíte rychlý závod a postupně si takto naklikáte různé kombinace tratí, počasí, délek a režimu závodu. Nic jiného v tom nehledejte.

„Na kompletní dokončení kariéry si vyhraďte minimálně 15‒20 hodin.″

Celkový počet závodů v kariéře vypadá působivě, však si na kompletní dokončení vyhraďte minimálně 15‒20 hodin, ale je tu malý podvůdek, protože každá ze zdejších tří tříd automobilů má svoji část kariéry, velmi podobnou těm dvěma ostatním, takže si výše zmíněná čísla můžete vydělit třemi. Každá třída obsahuje vždy 9 smyšlených vozidel, ale kromě vzhledu jsou mezi nimi jen malé rozdíly. Jedna skupina prostě jede rychleji, druhá pomaleji, ale více toho vydrží, nu a třetí je něco mezi. Každé auto v garáži, které si nejdříve musíte za vydělané peníze ze závodů zakoupit, lze vylepšovat a upravovat jeho barvu, zvuk klaksonu a oheň linoucí se z výfuků při aktivaci nitra.

V kolonce tratí najdete různé variace na zapadákovy a opuštěné komplexy amerického typu, vždy ve smyšlených lokacích. Příjemná je občasná změna klimatu, takže jednou jedete za ostrého sluníčka, abyste dále mžourali do hustého lijáku a o kraj dále drkotali zuby v mrazu a sněhové nadílce. Styl lokace je vždy pevně navolený, dynamické počasí ani denní dobu tu samozřejmě nehledejte. Tratí je celkem 20 a už jsem zmínil, že jsou vesměs zbytečně rozlehlé. Na druhou stranu, jejich design rozhodně není špatný, protože jsou plné různých zkratek a odboček, často ve stylu „je to horší, za to delší cesta“. Lokace striktně vycházejí z tradice FlatOutu, takže tu opět narazíte na lesní, pouštní, vesnická a industriální místa, která nejsou moc odlišná od toho, kde se jezdí ve starších dílech.

Trať se změní k nepoznání

Znamenitá je ale zničitelnost prostředí, která zřejmě překonává vše, co se ve FlatOutech doposud urodilo. Rozmydlit, rozmasit, rozprášit a roztřískat lze kromě stromů, skal a svodidel prakticky vše, co stojí kolem vozovky. Všude se válí tuny haraburdí, cedule, ploty, stojany a sloupy, načež se vše ochotně drtí pod vašimi koly. To je ta správná „flatoutí“ klasika! Už ale jinde nebývá zvykem, že bleskovou demontáž můžete nabídnout dokonce i lehčím a dřevěným stavbám okolo cesty, přičemž je jedno, jak jsou veliké. Jen se toho nebát a s plynem na podlaze to naprat pěkně do té velké stodoly na seno u trati! Musíte si pouze dávat pozor na výstražně natřené nosníky domů, o něž se rozmasíte zase vy.

„Hra se při strkanicích velice nepříjemně kouše.″

Zničitelnost okolí je opravdu výborná, ale takto vysoko nastavenou laťku se již nepovedlo udržet u poškozování automobilů. Jejich karoserie se po nárazech a bouračkách tak nějak odpudivě šklebí a rolují naprosto podivně, jako kdybyste do marcipánového dortu autíčka bouchli pěstí. Na jízdu to samozřejmě vliv nemá. Ostatně, nejen tratě, ale i vozidla vypadají na dnešní grafické standardy opravdu odpudivě, když je přitom úplně šumák, jestli jsou ještě netknutá nebo rozmašírovaná do šlehačky. Nejde přitom ani o dnešní průměr, protože grafika zůstala ještě někde v pozdních dobách PlayStationu 3, snad kromě jediného rozdílu vyššího rozlišení. Když si dokonce na PlayStation 2 emulátoru pustím stařičký budgetový titul Driven to Destruction, který je novému FlatOutu velice podobný, i tak dostanu šmahem lepší obrázek. A o tom, že stařičké první tři díly FlatOutu jsou stále hezčími kousky, už ani nemluvím.

Je mi záhadou, jak mohli v Kylotonnu po celkem pěkném WRC 6 audiovizuál takto zprasit, protože i umělé zvuky motorů jsou naprosto příšerné. Velkým oříškem zřejmě bylo to zničitelné prostředí, protože pouhých 12 autíček na trati se na nenažranosti zas až tak moc nepodepisuje. Navíc se hra při strkanicích velice nepříjemně kouše až do promítání diapozitivů, takže je vlastně ještě dobře, že nejvíce času na dlouhých tratích jezdíte sami. Jenže ani v těchto okamžicích hra nedokáže konstantně udržet alespoň 30 snímků za vteřinu. Když si k tomu připočtete ještě řádně arkádovou a totálně zjednodušenou fyziku jízdy a bouraček, tak je občas dobrý kumšt se jen sám udržet na úzké trati a nevybourat se. Však s nitrem, kdy vozy ve vteřině zrychlí za nějakých 250 km/h, jsou takřka neřiditelné.

Nový FlatOut je vlastně typickým produktem své řady. Vyčpělá značka se dnes už jen ždímá, když slouží jako pozlátko pro ryze obyčejné tituly od levých vývojářů. Odpudivé a záhy nudné závodění s příšernou technickou stránkou spoléhá prakticky jen na sentiment neznalých hráčů, kteří si hru koupí s přesvědčením, že to bude stejně dobré jako první chutné kousky z Finska. Jakkoli čtyřka stále může zaujmout mladší a méně náročné hráče, stejně se nemůžu ubránit dojmu, že je lepší si počkat na hotový Wreckfest od Bugbearu, případně velkou slevu, protože nový FlatOut, směle umístěný ve stejné cenové hladině jako tříáčkové tituly, za to rozhodně nestojí.

FlatOut 4: Total Insanity koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.