Co mne letos bavilo hrát a co jsem si časem opravdu oblíbil?
Vybraní autoři Zingu vám představili svoje osobní hitparády nejlepších her roku 2019:
Hry roku 2019 podle Zingu: Martin Zavřel
Hry roku 2019 podle Zingu: Michal Jonáš
Hry roku 2019 podle Zingu: Ondřej Partl
Hry roku 2019 podle Zingu: Jan Horsinka
Hry roku 2019 podle Zingu: Ivan Jeziorek
Hry roku 2019 podle Zingu: Jakub Marušák
Redaktor, Zing.cz
Přezdívka: killjezor
Ivan se o hry zajímá od roku 1994, kdy propadl klasickým střílečkám. Postupně se zájem přesunul i na závody, simulace a kvalitní horory. Před pár lety ale zavrhl „západní“ hry a nepohrdne ničím, co se tváří dostatečně japonsky. V uplynulých 10 letech působil jako administrátor diskuzních fór a redaktor na několika herních webech, než zakotvil na Zingu. Miluje maso, knihy, komiksy, kreslené ženy, anime, mangu a posledních pár let hlavně čas, strávený se svou dcerou. Na Zingu se pokouší starat o vše, co jen trochu zavání východem.
Letošní rok je pro mne co by hráče celkem špatný. Kromě recenzovaných věcí jsem si nebyl schopný najít dostatečné množství času, abych si hraní her užil jen tak, pro zábavu. Pár kousků jsem stihnul, ale i tak se tento můj "top ten" bude skládat převážně z věcí, na které jste si mohli v průběhu roku přečíst recenze.
10. Tokyo Ghoul: re Call to Exist
Jako první, tady na posledním místě uvádím hru Tokyo Ghoul: re Call to Exit. Asi by se do první desítky normálně nedostala, ale vzhledem k tomu, že Crew aktuálně vydává mangu Tokio Ghúl :re a já si hru pořídil teprve před týdnem, jsem trochu moc ovlivněný svým vnitřním otaku. Užívám si proto tvorby postav, hraní s/proti oblíbencům z anime a mangy, ale věřím, že budu časem zklamaný.
Tokyo Ghoul: re Call to Exist je totiž svým způsobem jen velmi rychlý brawler, který sice v podstatě funguje velmi dobře, nabízí obrovské množství multiplayerových režimů, ale ovládací prvky jsou na první osahání docela tuhé a hratelnost se prostě pořád jen opakuje a tak ve své podstatě nepřináší nic úplně nového. Fanouškům série ale prozatím doporučuju!
9. Tokyo School Life
Hned za požírači lidí z Tokia je úplně obyčejný život v Tokiu v podobě Tokyo School Life. Je to klasický japonský romantický vizuální román o středoškolském životě. Toto životní období bývá pro většinu lidí charakterizováno určitými nostalgickými vzpomínkami a tady je navíc hlavním hrdinou západní výměnný student. Tento gaijin díky spolužačkám objevuje krásy obyčejného života.
Občas se tato hra podobá úplně standardnímu vizuálnímu románu, který mají fanoušci těchto her nejraději, ale pak si uvědomíte, že tuto myšlenku vývojáři časem opustili a zjistíte, že je Tokyo School Life sladkým a okouzlujícím příběhem s dobře vypracovanými postavami a dobrým pokusem vyzdvihnout vše, co máme na Japonsku nejraději.
8. The Alliance Alive HD Remastered
Nemůže chybět nějaký ten remaster. Původní Aliance Alive si při vydání na 3DSku nezískala moc fanoušků, což mělo opětovné vydání napravit. Právě pro tyto lidi je určený, prostě pro ty, kdo nezná a nehrál originál. Nabízí totiž vybroušeným mix tahového soubojového systému a jednoduchého, ale poutavého příběhu, který vás dokáže udržet při chuti postupovat vpřed.Pokud jste jej ještě nezkusili, určitě doporučuji.
Naši recenzi si můžete přečíst zde.
7. Pokémon Sword
Noví Pokémoni se v Japonsku stále drží na prvních pozicích v prodeji, nicméně zrovna u mne si to totální nadšení úplně neudrželi. U dcery je paradoxně situace jiná. Ta je schopná si Switch pouštět prakticky každý den a pak pořád posloucháte, jak jsou ti Pokémoni "KJÚTÍÍ!!!" Já osobně jsem v současné době víc zvědavý na další díl, který mne snad udrží u obrazovky déle.
Naši recenzi si můžete přečíst zde.
6. Our World Is Ended
Nad Our World Is Ended jsem chvíli uvažoval, jestli ji mám vůbec do "top ten" zařadit, protože není zrovna dobře přijatým vizuálním románem díky kombinaci zbytečně velkého množství pubertálních sexuálních narážek a lehce podivnému příběhu. Jenže já se dost hodně bavil a pokud vše berete s nadhledem jde o parádně nevázaný, nekonvenční srandu s množstvím popkulturních narážek, včetně dělání si legrace ze samotných hráčů. Pro oddech vřele doporučuji.
5. Daemon X Machina
Vzhledem k mému zaměření na východ, nesmí chybět nějaká ta mecha hra. K Daemonu X Machina jsem se bohužel dostal docela pozdě, což je zpětně dost škoda, protože jsem díky tomu nestihl napsat recenzi tak, aby měla smysl.
I když může docela dost hráčů odradit její grafický kabát, jde o velmi návykovou mecha hru, která je navíc prakticky bezchybná a je doplněná o dost neuvěřitelně funkčních drobností. Máte tak před sebou bohatý, jedinečný svět plný nezapomenutelných postav (ano, někteří jsou až moc typizováni, ale i tak) a nekonečné možnosti přizpůsobování mechů, u kterého strávíte obrovskou kupu času. A ani vám to nebude vadit, spíše naopak.
Daemon X Machina je prostě výbornou mecha hrou a jestli vám chybí další Armored Core nebo nějaký ten Gundam, je tady alternativa.
4. The Liar Princess and the Blind Prince
2D plošinovku The Liar Princess and the Blind Prince jsem sledoval dlouho před jejím vydáním, protože už předchozí hry tohoto studia (htoL#NiQ: The Firefly Diary, hororová série Yomawari a A Rose in the Twillight) prostě jednoduše miluju.
Tento letošní okouzlující počin, doplněný o adventurní prvky, kupu hádanek, hlavolamů, doplněná fascinujícím pohádkovým příběhem, přesně splnila to, co jsem od ní očekával, spokojeného hráče a fanouška studia Nippon Ichi Software.
Naši recenzi si můžete přečíst zde.
3. Super Smash Bros. Ultimate
Nový Super Smash Bros. Ultimate sice vyšel koncem minulého roku, ale mne doprovází prakticky celý letošní. Postupným přidáváním postav se máte pořád na co těšit a díky rozrůstající se komunitě narazíte často na nové schopné soupeře. Dalším faktem zůstává i to, že jde o skvělou party hru pro více lidí. Pravidla za chvíli pochopí každý a ovládání je pohodlné i s Joy-Cony, vloženými do speciálních držáků.
Naši recenzi si můžete přečíst zde.
2. Jump Force
Než se dovíte mou jedničku, tak se koukneme na stříbrnou příčku. Na druhém místě je bojovka Jump Force, která mi v době recenzování připadala neskutečně průměrně, i když šlo na první pohled o splněný sen pro všechny otaku. Přestože byl základní koncept velice dobrý a nápad oslavit výročí časopisu Jump takto komplexní hrou skoro geniální, nedokázala jednoduše naplnit svůj potenciál.
Jenže postupným růstem hráčů a přidáváním dalších hratelných postav zjistíte, že vám prostě jen chyběli lidi a ty správné charaktery. Pro mne se tak úplný sen splní příchodem Trafalgara D. Lawa. Rozhodně doporučuji minimálně vyzkoušet, protože už jen hraní samo o sobě je vlastně dostatečně příjemné díky tomu, že se pořád máte možnost postavit bok po boku svých milovaných hrdinů.
Naši recenzi si můžete přečíst zde.
1. Code Vein
Na prvním místě je hra, která mne po dlouhé době chytla tak, že k ní opětovně vracím. Jde o Code Vein, která nabízí klasický herní vzorec, použitý již v Souls hrách, jen dopilovaný o spoustu drobností a detailů. Navzdory mému původnímu lehce nadprůměrnému hodnocení, se díky různým dodatkům posouvá Code Vein na přední pozici mé oblíbenosti a to tak, že mi přestaly vadit těžké, nebo stereotypní, souboje s některými bossy. Tak nějak si myslím, že tento upíří krvák bude mít ještě delší dobu co nabídnout.
Naši recenzi si můžete přečíst zde.
Bonus: Super Mario Maker 2
Na úplný závěr si nechávám druhý Super Mario Maker, který je tak trochu mimo pomyslný "top ten". První díl mne úplně minul, ale díky jeho recenzím, jsem se na dvojku vyloženě těšil. Z mého pohledu nejde o hru pro neustálé hraní, ale spíše o občasné vyblbnutí se a vypnutí mozku z každodenní práce (nebo jeho zapnutí jiným způsobem). Máte k ruce neuvěřitelné množství nástrojů pro vytvoření všeho, co si jen můžete přát z některých nejznámějších Super Mario her a je jedno, jestli jste obyčejný hráč, tvůrce her, začátečník nebo profík, je Super Mario Maker 2 určený přímo pro vás.
Věřím, že jste si všichni dokázali vytvořit dostatečné množství nových, nezapomenutelných herních zážitků a tak Vám ještě chci popřát krásné vánoce a pohodový nový rok, plný nádherně zpracovaných jedniček a nul.
