Hype Story: Ohlédnutí za Mafií 2

Před týdnem jste si mohli přečíst mé vzpomínání na první Mafii a v redakci jsme si záhy řekli, že by byla škoda opomenout druhý díl. Mafia 2 možná není tak povedená jako legenda z roku 2002, ale stejně ji stále považujeme za kvalitní hru, a tak ji prostě nechceme opomenout. Opět si ale zavzpomínáme trochu odlišným způsobem. Řekli jsme si, že by nebylo od věci si pro jednou připomenout nejen samotnou Mafii 2, ale i čekání, které předcházelo jejímu vydání, a zhodnotit, co takový proces může ve výsledku zahrnovat a přinést. A tak se zrodil příběh jednoho redaktora a tříletého vyhlížení pokračování jeho oblíbené hry.

Vzpomínky na školní léta s Mafií

Původně jsem studoval na základní škole. I když to zrovna moc neneslo a dělal jsem to od rána do odpoledne, byl jsem rád, že mám aspoň nějakou záminku k tomu vytáhnout paty z domu a od PC. I ve škole jsme ale měli počítače, a tak se stalo, že jsem jednoho zářijového dopoledne roku 2007 usednul k jednomu z tamních počítačů a při letmém brouzdání internetem narazil na první trailer Mafie 2, který si odbyl svou premiéru před pár týdny. I když mi bylo jasné, že takhle hra nemůže v žádném případě vypadat, stejně jsem trailer považoval za hotové zjevení. Ne proto, co obsahoval, spíše proto, že jsem do té doby vůbec netušil, že se na Mafii 2 vlastně pracuje.

První Mafii jsem už tehdy považoval za mou nejoblíbenější hru, takže jsem o pokračování dlouho snil. Jenomže tou dobou jsem surfoval po internetu dost vzácně a těm zaručeně pravdivým informacím o tom, jak se na další Mafii už dávno pracuje a že nabídne tohle a támhleto, které mi říkali známí, jsem vážně nevěřil. V té době bylo koneckonců šíření informací, které si někdo vycucal z prstu, jen aby byl mezi kamarády za většího frajera, naprosto běžné. Jakmile jsem tedy viděl skutečnou Mafii 2, neopředenou příběhy, které si vymysleli nějací puberťáci, byl jsem v sedmém nebi.

A tak začalo tříleté čekání, které zahrnovalo fanatické hltání všeho, co se v souvislosti s Mafií 2 objevilo, a které mě doprovázelo nejen na základní, ale zčásti i na střední škole. A během nějž jsem měl poměrně záhy možnost zažít přerod studia Illusion Softworks v 2K Czech. Následně jsem navštěvoval několik fanstránek a jakmile se někde objevil nový obrázek nebo trailer, přirozeně jsem ho musel detailně zkoumat, hledat všechno možné a následně o tom diskutovat s podobně smýšlejícími jedinci. A při tom jsem hltal informace o postavách, městě Empire Bay (zprvu známém jako Empire City), autech, zbraních, hudebním doprovodu a dalších aspektech.

Mafia 2 byla také hodně často v záři reflektorů českých médií, takže jakmile se cokoliv o Mafii 2 šustlo v českých herních časopisech, hned jsem upaloval do trafiky a následně vstřebával každé slovo. Nejlepší samozřejmě byla občasná přítomnost plakátu, díky níž jsem hned věděl, co si pověsit na stěnu pokoje. Vzpomínám také na jedno číslo časopisu Score, které vyšlo v době vydání samotné hry, na jehož obálce byla kromě Vita i nahá slečna. Ještě dnes si vybavím zděšený výraz té staré paní, která během jízdy autobusem nevěřícně zírala na to, co si to právě čtu.

Dodnes navíc uchovávám starší číslo časopisu Levelu, věnované Mafii 2 ještě v době, kdy byl u kormidla vývoje Dan Vávra. Tehdy mě zaujala především informace, že se Vávra nechal inspirovat filmem Mafiáni (Goodfellas) od Martina Scorseseho. A protože jsem chtěl zažít, vidět nebo zkusit všechno, co bylo s Mafií 2 jen vzdáleně spojené, musel jsem si film sehnat. Okamžitě jsem si ho zamiloval a během let jsem postupně zhlédnul téměř každý film, pod nímž je Scorsese podepsaný. Ale to už nebylo díky Mafii 2, jen díky tomu, že mi styl tohohle legendárního režiséra skvěle sednul. Scorseseho příjmení se mimochodem objevilo i v první Mafii, o čemž jsem se krátce zmiňoval v nedávném článku.

Fanouškovství spojené s Mafií 2 každopádně zacházelo dál. Protože oficiální trička byla tehdy poměrně těžko dostupná, nezbylo než si nechat na prosté černé tričko natisknout logo hry a následně pozorovat, jak si na něj nenápadně ukazují někteří spolužáci. To, že si na mou hruď nemuseli ukazovat jen z čiré závisti, ale že mě mohli stejnou měrou považovat za podivína, jsem si uvědomil až příliš pozdě. Byl jsem holt divnej. Ale i kdybych si to uvědomil včas, stejně bych nic neměnil.

Soumrak čekání

S blížícím se vydáním Mafie 2 přišel i vznik Zingu a spolu s ním první terénní práce. To když jsme v létě roku 2010 spolu s Michalem Maliarovem a Filipem Kraucherem zamířili do české Cenegy, abychom si tam konečně zahráli preview verzi hry, obsahující několik misí, a následně dali dohromady menší dojmy. Vzpomínám hlavně na to, jak jsem tehdy koktal do Filipovy kamery a během menšího záchvatu paniky začal mluvit o většinou nepodstatných věcech. V tu chvíli mě zkrátka nenapadlo nic lepšího než mluvit o kameře při řízení auta, což by bylo fajn nebýt toho, že v první Mafii fungovala kamera stejně. I tak to ale byla zajímavá zkušenost a byl jsem rád, že jsem ji zažil zrovna v souvislosti s Mafií 2 a ne v souvislosti se hrou, která mě vůbec nezajímá.

U myši a klávesnice jsem bohužel v Ceneze neseděl tak dlouho, jak bych si představoval, což naštěstí spravil fakt, že ten samý den, kdy jsme podnikli tenhle malý výlet do pražských Košířů, vyšlo demo. Řada lidí to už možná stihla zapomenout, protože městské akce většinou demoverze neprovází. Koneckonců v dnešní době už je demo vzácností bez ohledu na žánr. Mafia 2 ho ale vážně měla, přičemž sestávalo z ohraničené části Empire Bay a mise v pivovaru. Jen s tím rozdílem, že zatímco v plné verzi byla tato mise v zimě, demo nabídlo její letní verzi.

Mám každopádně pocit, že jsem nikdy v žádné demoverzi nestrávil tolik času jako v demu Mafie 2. Samozřejmě jsem se několikrát pokoušel nějak překonat ty červené hranice a dostat se dál. Samozřejmě jsem musel prošmejdit každý kout přístupné lokace, jezdit s každým autem, navštívit každý podnik a něco si tam koupit. Někdy jsem si prostě jen zapnul hlavní menu a poslouchal ústřední melodii, kterou považuji za jednu z nejkrásnějších, jaké jsem kdy ve hrách slyšel. Když nic jiného, demo mě utvrdilo v tom, že mě soundtrack Mafie 2 vážně nezklame. A že mě nezklame ani optimalizace, protože už v demoverzi se Illusion Engine prezentoval velmi dobře, hra jela na mé postarší sestavě přímo skvěle a navíc skvěle vypadala. Ještě dnes to myslím Mafii 2 navzdory tomu šestiletému odstupu celkem sluší.

Měsíce před vydáním však nebyly plné pouze dojmů ze zkoušky preview verze a z pečlivého pitvání demoverze. V té době začaly vyplouvat na povrch i méně příjemné novinky. Třeba to, že v České republice nebude k dostání sběratelská edice na PC, což mě tehdy vážně naštvalo. Nebo skutečnost, že v Mafii 2 nakonec nebudou zbraně pro boj zblízka a že se budeme muset obejít i bez prvků typu jízdy nadzemkou. To bylo vůbec poprvé, co má neochvějná víra v kvality Mafie 2 trochu zakolísala. Ale stále jsem věřil, že to dobře dopadne.

Střízlivé vydání

A dopadlo, nebo si to aspoň myslím. Mafia 2 určitě nebyla ideální. Konec hry se řeší dodnes a některé chybějící herní prvky byly občas docela znát. To by mi až tak nevadilo, spíš mě mrzela skutečnost, že město Empire Bay nebylo využito trochu víc a že se z něj nakonec stala jen kulisa pro příběh hry, která je sice po všech směrech krásná, autentická a detailní, ale chudá na jakýkoliv hratelný obsah. Třeba na ty vedlejší mise, na které tvůrci několikrát lákali. Těch pár nepovinných akcí v průběhu misí mi vážně nestačilo, a když jsem v poslední misi zkusmo navštívil Derekovy doky, nevěřil jsem svým očím. I když byl v této fázi příběhu Derek dávno mrtvý, stál ve své kanceláři živý a zdravý a při pokusu o interakci neustále tvrdil, že dneska nemá pro Vita žádnou práci. To bolelo.

Stejně jako fakt, že v den vydání nastaly potíže s implementací českého dabingu do PC verze. Ve chvíli, kdy byl konečně ke stažení, už jsem měl za sebou polovinu hry, a nad počítačem mi visel povedený kalendář od Xzone (o tom, že tehdy Zing patřil jinému obchodu, taktně pomlčím). Nepotěšilo mě ani zjištění, že Illusion Engine je sice krásně optimalizovaný a nabízí vážně hezkou grafiku, ale zároveň ho nelze tak snadno modifikovat jako LS3D Engine prvního dílu. Nějaké modifikace sice časem vyšly, ale ve srovnání s počtem a různorodostí modů původní Mafie to prostě nebylo ono. Navíc to byly právě mody, které nabídly něco jako klasickou Jízdu po vzoru první Mafie. V samotné hře obdoba Jízdy chyběla, což jsem vnímal jako další kámen úrazu.

Jako by to nestačilo, při hraní jsem musel docela často myslet na to, jak by asi v Mafii 2 fungoval systém reputace, o kterém jsem se dočetl v již zmíněném čísle časopisu Level. Myšlenka, že by s různými činy Vito získával nebo ztrácel respekt, a že by se na základě tohoto respektu dali třeba uplácet policisté během stíhání nějakého přečinu, se mi vždycky hodně líbila. Nakonec ale očividně skončila v říši nápadů a nikdy nezrealizovaných konceptů. Tam bychom nejspíš našli i různé konce Mafie 2. Když jsem si poslechl skladbu Alternate Ending, která je součástí oficiálního soundtracku hry, a vnímal ty neskutečně temné a depresivní tóny, došlo mi, že skladba nejspíš patřila k hodně špatnému závěru, který bych někdy vážně rád viděl. Opravdu nevěřím tomu, že má jít jen o alternativní doprovod toho jediného finálního konce, protože se k němu vůbec nehodí.

Navzdory chybám a nedostatkům jsem si ale hraní Mafie 2 užil. Líbilo se mi snad všechno od příběhu a jeho postav přes zbraně a vozidla a jejich tuning až po náplň misí, již zmíněný soundtrack, který byl vážně nádherný, dále výběr dobové hudby v rádiích, technickou stránku nebo atmosféru města Empire Bay (hlavně v zimě). To všechno jsem se také snažil vyjádřit v recenzi, kterou jsme psali napůl s Michalem Maliarovem. Jednoduše proto, že jsem tehdy ještě neměl dost zkušeností na to, abych sám recenzoval tak očekávanou hru.

I ten český dabing se mi většinou líbil, když jsem se zrovna nezaměřoval na to, jak se často vůbec netrefuje do pohybu úst postav. Když nic jiného, Martin Trnavský v roli Vita odvedl podle mého názoru mistrovskou práci a jeho hlas mi k Vitovi skvěle sedl, dokonce víc než původní anglický dabing Ricka Pasqualoneho (který ale také odvedl výbornou práci). Nikdy jsem neměl problém ani s často diskutovaným Vlastimilem Zavřelem v roli Joea, což možná bude tím, že když se řekne Homer Simpson, ještě dnes se mi vybaví spíš hlas Vlastimila Bedrny, takže jsem si Joea s Homerem moc nespojoval. Skvělý byl i Dalimil Klapka jako Leo Galante.

Nicméně všichni na tom nebyli tak dobře jako Vito, Joe nebo Leo. Věřím ale, že o tragickém dabingu Lucy Gurina nebo o tom prapodivném mixu hovorové a spisovné mluvy a sprosťáren v podání Jana Šťastného, který daboval Henryho Tomasina, toho už bylo řečeno víc než dost. V některých ohledech zkrátka zůstal originální anglický dabing nepřekonaný. A ať se nám to líbí nebo ne, originální dabing Mafie 2 je vážně ten anglický, nikoliv český. Což je mimochodem odpověď na otázku, proč se česká mluva tak často nedokázala trefit do pohybu úst postav.

Mafii 2 jsem každopádně tak jako tak přijal s otevřenou náručí. To jsem ale ještě nevěděl o tom, co bude následovat. Teď vážně nemám na mysli nemastnou neslanou Java verzi hry na mobilní telefony nebo facebookovou hříčku Mafia II Hit List, díky níž jste mohli své přátele na Facebooku označit jako cíle na odstranění. Obojí jsem zkoušel, ale ani jednomu jsem moc nepřišel na chuť.

Mám na mysli DLC. Ještě jsem přežil všechny ty balíčky vozidel a oblečení, i když jsem většinu jejich obsahu považoval za naprostou zbytečnost. Neměl jsem větší problémy ani s Jimmyho vendetou a Zradou Jimmyho, které jsem přijal jako alespoň částečnou alternativu Jízdy a Extrémní jízdy z prvního dílu, byť placenou. Pavla Soukupa v roli Jimmyho navíc považuji za další trefu do černého v případě českého dabingu.

Až s přídavkem Joeova dobrodružství přišlo skutečné znechucení. Sice nabízel čtyři povedené mise v novém prostředí, ale jinak šlo jen o zkopírovanou Jimmyho vendetu s jiným protagonistou. Stejný koncept, stejné úkoly. A stejný stereotyp, který se po absolvování dvou skoro stejně koncipovaných DLC dostavil vážně rychle.

Joeova dobrodružství byla zkrátka krystalickou ukázkou zmařeného potenciálu. Místo kvalitního příběhového dodatku, který vyplňoval menší mezeru v příběhu, jsme se dočkali jen neuspokojivého polotovaru a zároveň jednoho z nejhorších a nejhloupějších rádoby příběhových DLC, s jakými jsem se kdy setkal. Tohle zklamání je také důvod, proč se mi zatím docela zamlouvá přístup k DLC Mafie 3. Věřím, že když si vývojáři ze studia Hangar 13 dají na těch třech plánovaných placených přídavcích aspoň trochu záležet, v kombinaci s veškerým bezplatným obsahem to prostě nemůže dopadnout hůř než DLC pro Mafii 2. Vážně v to věřím.

Všechno zlé a dlouho očekávané je k něčemu dobré

I když se to možná nezdá, protože řada lidí vnímá jen konec cesty a ne její průběh, tohle všechno mělo nejeden přínos. Díky aktivitě na fanstránkách Mafie jsem našel několik přátel a známých, s nimiž jsem občas v kontaktu i dnes. Snaha dostat se ke všemu, co se o Mafii 2 objevilo v herních časopisech, zase pomohla formovat mé zájmy, které vedly až k práci redaktora Zingu. A také mě přivedla k téměř úplnému dílu jednoho výjimečného filmového režiséra, k němuž bych se asi jinak hned tak nedostal. A pak je tu cesta za preview verzí, kterou považuji za výbornou a velmi přínosnou prvotní zkušenost s prací v terénu, která mi navíc bude ještě dlouho připomínat nesnadné začátky Zingu.

Aby toho nebylo málo, poměrně brzy jsem se díky Mafii 2 naučil, jak dokáže být tzv. hype škodlivý a že se mám vždy připravit na to, že výsledek nemusí být tak úžasný, jak si ho hráči vysnili a jak ho tvůrci popisovali. Nakonec jsem se ale stejně dočkal hry, kterou jsem si povětšinou užil a v níž jsem s velkou radostí utopil několik desítek hodin. Právě z těchto důvodů se vždycky pousměju, když vidím či slyším, jak někdo Mafii 2 kritizuje. Pokaždé si totiž uvědomím, že i ze sebevíc kritizovaného díla, které mohlo zklamat celou řadu lidí, stejně vzešlo množství pozitivních a skvělých věcí. Proto také na Mafii 2 i na všechno, co jejímu vydání předcházelo, stále rád vzpomínám.

Doufám, že jste se při čtení tohohle nostalgického tlachání aspoň trochu bavili a třeba si z něj i něco odnesli. Zbývá samozřejmě otázka, jestli Mafia 3 dokáže někomu nabídnout podobné zážitky. Věřím, že dokáže. Jestli si čekání na ni chcete ještě na poslední chvíli vyzkoušet, můžete si Mafii 3 předobjednat v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk, kde dostanete exkluzivní dárek v podobě hrnečku s uříznutým prstem. A jestli jste se dodnes k Mafii 2 nedostali, můžete si ji také pořídit na Xzone.cz a GameExpres.sk.