inFamous: Second Son – PS4 žolík v plné síle

Stejně jako stěžejní mechanika série inFamous, i můj dojem z téhle super(anti)hrdinské franšízy v sobě mlel dva protipóly a ne a ne se zformovat do rovnovážného názoru. Chtělo to až inFamous: Second Son, abych se konečně rozhodl, zda sérii vyčítat maličkosti a přiklonit se tak na stranu věčných kritiků, nebo naopak drobnosti přehlédnout a přidat se k naivkám, co věří v existenci univerzální objektivity. V celkovém nadhledu jsem měl s inFamous problémy vždy jen v ,,maličkostech“, které ale mně tak titěrné nepřišly a byl jsem proto několikrát nařčen z nadměrné subjektivity, jakkoliv je taková výčitka scestná ve spojení s recenzí. Ani v případě nového inFamous nebudu konat jinak a zhodnotím hru studia Sucker Punch tak moc subjektivně, že budou zase mnozí místo souhlasu mluvit o mém objektivním postoji a jiní, místo toho aby hráli tuhle našlapanou záležitost, opět do krve rozčílí drzost pochvalného názoru. inFamous: Second Son za ten flame ale stojí!

Snad se nerozbrečíš, Delsine?

Tak rozsáhlý úvod jsem stvořil proto, že inFamous: Second Son, stejně jako jeho mladší sourozenci, trpí na první dojem, který spoustě hráčů říká: Ode mě ruce pryč, já jsem ta supercool hra, mám hlavního hrdinu s kulichem na hlavě i v posteli a když dojdou nápady, nebojím se vytáhnout výbuchy! Takový je ale v případě Second Son pouze ten prvotní záchvěv a na rovinu říkám, že veškeré aspekty, z nichž jsem měl hrůzu v preview, se nakonec buď povedly, nebo nedopadly vůbec tak špatně, jak se původně zdálo.

,,S pořádným překvapením jsem zůstal přikovaný v židli, když se Delsin zkraje nechová vůbec tak suverénně, jak bych předpokládal."

Jednou z věcí, jež málokdy tituly jako inFamous řeší, je příběh a celková uvěřitelnost děje. Osobně jsem očekával, že hlavní hrdina Delsin Rowe zcela podle svého zjevu nabyde schopností s plnou pusou frajerských hlášek. S pořádným překvapením jsem zůstal přikovaný v židli, když se Delsin zkraje nechová vůbec tak suverénně, jak bych předpokládal. Naopak! Celý úvod, kde se hrdinovi dostane do rukou první schopnost, působí nadmíru dobře a celistvě.

Trochu zamrzí, že se v tomto ohledu hře nedaří držet tempo celou dobu. Veškeré postavy jako by v úvodu sehrály drama, vyšroubovaly situaci a jakmile se to povedlo, začali hrát zcela dle jasně daných pravidel žánru. Delsin, zprvu ustrašený mladík, přepne, začne si své schopnosti užívat a z rukávu mu padá jedna hláška za druhou. Reggie, jeho bratr a původně velmi zarytý odpůrce Delsinových schopností, náhle otočí a rozhodne se svého bratra v užívání schopností podporovat. Všechny tyhle překotné změny nejsou ale dílem scénáristické nedomrlosti. Jde o to, že hlavní příběhová linka je dosti krátká a změny proto nemají dostatečně času na adaptaci.

Kouř, neony a torrenty

Jakmile se ponoříte do hry, inFamous: Second Son těží z toho, že právem zapadá do škatulky těch titulů, kde v klidu zapomenete na to, co že se to tam vůbec děje a jen pácháte po městě různou neplechu. Tedy záleží na vás, zda se rozhodnete pomáhat nebo škodit. Mně osobně nešlo o to, abych se vyloženě přiklonil na jednu stranu. Spíše jsem se snažil volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, což ale stejně vedlo k tomu, že se z mého Delsina stal padouch s velkým ,,P“.

Řada příběhových úkolů vám karmu nijak nevychýlí a záleží tak jenom na vás, jak se v jejich rámci chováte. Jsou tu ale mise, jež vyžadují buďto hodného Delsina nebo zlého, a pokud tedy chcete se ,,špatnou“ karmou rozjet ,,správňáckou“ misi, máte smůlu. Abyste svého hrdinu změnili, k tomu je po vzoru starších her ze série město napěchované vedlejšími aktivitami, které nepatrně mění level karmy. Když jich splníte dostatek můžete úplně proměnit svého Delsina a z člověka před nímž ještě včera lidé utíkali, tak uděláte svatouška z řady ,,Mirek Dušín“.

,,Jakmile se ponoříte do hry, inFamous: Second Son těží z toho, že právem zapadá do škatulky těch titulů, kde v klidu zapomenete na to, co že se to tam vůbec děje a jen pácháte po městě různou neplechu."

Obecně platí, že úkoly moc různorodé nejsou, ale to bohatě vynahrazují Delsinovy schopnosti, které se tentokrát neomezují pouze na jedinou sílu. Delsin na začátku sice získá pouze kouř, nespokojí se však pouze s ním a v průběhu hry přijde ještě k dalším zajímavým schopnostem, přičemž ani jedna nepředstavuje takovou ultimátní volbu, která by předchozí postavila na vedlejší kolej.

Začínáte s kouřem, o němž se vědělo dlouho dopředu. Je to schopnost, kterou využijete zejména při frontálním útoku. Obsahuje nejrůznější formy likvidace a jako všechny ostatní síly představuje velmi spektakulární podívanou. Vzpomenete si na mě, až poprvé prolétnete komínem!

Další schopností je kupodivu neon. Čekal bych kdeco, ostatně ani kouř není zrovna zbraň, kterou bych obyčejně ve hře používal. Neon jde ale ještě dál, je originální a pohyb po městě díky němu působí tak přirozeně jak jen to jde. Kdybych ho měl k něčemu přirovnat, rozhodně bych si vybavil Saints Row IV, kde všechno jakoby zavánělo cheatem. Jestliže ale Saints Row nedokázalo navodit dojem uvěřitelnosti, inFamous pravě v tomhle vyniká a vnutí vám i skákání po domech ,,přes satelit".

Tím se dostáváme ke schopnosti teleprojekce, která vás učiní například neviditelným, díky čemuž se do inFamous dostává i stealth prvek. Ano, čtete dobře! Když jsem se k téhle schopnosti propracoval, říkal jsem si něco jako: To je ale zbytečnost, to tady v životě nevyužiju. Jak jsem se mýlil, to jsem se dozvěděl v následujících hodinách, kdy jsem schopnost nepřepnul a znovu tvůrce ze Sucker Punch chválil za neuvěřitelnou vyváženost. Tam kde mnozí metají firebally tam Delsin střílí torrenty, hází jeden vtip za druhým a ještě se u toho stíhá tvářit vážně. Prostě paráda!

,,Tam kde mnozí metají firebally tam Delsin střílí torrenty, hází jeden vtip za druhým a ještě se u toho stíhá tvářit vážně. Prostě paráda!"

Krása Seattlu

To všechno je navíc zabaleno do města, které má atmosféru a tvář. Americká centra urbanismu často trpí na to, že je člověk hází do jednoho pytle pod záminkou identicky působící kultury. inFamous je ale příklad perfektně odvedené práce, která nám hází k nohám propracovaný Seattle s řadou nezapomenutelných lokací, které zejména díky famóznímu nasvíceni budete rádi navštěvovat znovu a znovu.

I na takřka dokonalém prostředí, se však najde nějaká ta chybka. Prostředí tedy není zdaleka tak rozsáhlé jak jsme u dnešních sandboxů zvyklí a ve srovnání s takovým GTA V působí jako větší parčík.

,,inFamous je ale příklad perfektně odvedené práce, která nám hází k nohám propracovaný Seattle s řadou nezapomenutelných lokací, které zejména díky famóznímu nasvíceni budete rádi navštěvovat znovu a znovu."

Všude zábava

I přestože město není největší, skýtá spoustu možností, jak si vyprofilovat svého hrdinu. Můžete potlačovat demonstrace, rozhánět dealery drog a v neposlední řadě také tvořit stencily. Pokud nevíte, o co se jedná, vězte, že jde o minihru, kde si vyberete šablonu a v neskutečně chytlavé minihře ji sprejujete na zeď. V praxi vám hra doporučí, abyste ovladač chytli jako sprej a pomocí pohybového senzoru jakoby přímo sprejovali na obrazovku. Věřte mi, že se vám tenhle vandalismus jen tak neomrzí.

Mezi další aktivity patři kupříkladu hledání skrytých kamer, nebo likvidace agenta, který se snaží splynout s davem, k čemuž dostanete jeho fotku a perimetr, v němž by se měl nacházet. Některé vedlejší úkoly jsou opravdu originální, jiné jsou tu jenom do počtu. Všechny ale představují větší či menší zábavu.

Kupodivu celá hra nenabízí žádnou úplně jalovou činnost. Všechno má ve světě inFamous pevné místo a i takové vylepšování schopností se neděje skrze nějaké generické úkoly.

Lesk a krása na PS4

Málokdo asi není zvědavý na technické zpracování, kterému ještě v posledních týdnech uškodilo vydání srovnávačky finální verze a verze představené před lety na E3. Realita je taková, že se skutečně jedná o záležitost nasvícení. Ve hře jsem totiž zažil několik momentů, kdy grafika vypadala přesně jako v demu na E3 včetně textur a atmosféry. Možná to byl jen můj osobní dojem, já sám jsem ale přesvědčen, že tady na nás žádný podvod nikdo neušil.

Obzvlášť skvěle vizuál působí, když ke slovu přijdou částicové efekty. Každá schopnost z nich čerpá maximum, což se jednak podepisuje na nádherných efektech, jednak na frameratu. Po Thiefovi je inFamous: Second Son další hrou, která má problémy s plynulostí. Nejde o nic hrozného, propady čekejte jen v opravdu vypjatých situacích a věřte autorům, že tyhle minichybky napraví.

,,Obzvlášť skvěle vizuál působí, když ke slovu přijdou částicové efekty. Každá schopnost z nich čerpá maximum, což se jednak podepisuje na nádherných efektech, jednak na frameratu

Must have!"

Pro hráčskou obec, která se PS4 dosud vyhýbala, tu je konečně pádný argument, proč konzoli od Sony pořídit. Nechtěli jsme od inFamous: Second Son málo, vyžadovali jsme hru, která bude prodávat konzoli. Dostali jsme mnohem víc!