Injustice: Gods Among Us – chybí ti něco super?

Recenze hry z PS3 verze

Kluci z NetherRealm nás rozmazlují. Před dvěma lety potěšili všechny fanoušky krváku Mortal Kombat, když přinesli novodobé a řádně brutální ztvárnění oblíbené bojové série. Nyní se vrhli na další věhlasné bijce, tentokrát z komiksového univerza DC. Neříkejte, že jste si tajně nepřáli, aby si na vaší televizi dali po držce Batman a Superman, případně Wonder Woman rozcupovala Harley Quinn. Souboje superhrdinů mají zkrátka něco do sebe a právě proto byla nová bojovka Injustice přijata s nadměrným očekáváním. Jak ale dopadla?

Paralelní trable

Pokud jsme se v Mortal Kombatu něčemu naučili, je to fakt, že bojovky nemusí nutně mít odfláklý příběh, a pokud se na to jde ze správné strany, může vás zlákat nejen multiplayer a mlácení kámoše. Příběh tu navíc vzdává nostalgický holt počátečním pokusům studia v tomto žánru (Mortal Kombat vs. DC Universe pozn. redakce) a hodí nás přímo do chumlu konfliktu superhrdinů a superpadouchů. Metropolis je v nesnázích, Joker kdesi obstaral atomovou bombu a hodlá ji se vším úsměvem odpálit, těsně před neplechou se však cosi udá. Hrdinové jsou přeneseni do paralelního vesmíru, kde narazí na své dvojníky a zcela jinou Metropoli, než na kterou jsou zvyklí. A rozhodně je nikdo nebude vítat s otevřenou náručí.

Detaily příběhu tu rozpitvávat nehodlám, abyste si užili aspoň nějaké překvapení, nápad paralelních dimenzí a bojů dvojníků však rozhodně hře prospěl a osvěží více, než obyčejná premisa ve stylu „dobro vs zlo“. Příběhu nechybí nějaký ten emocionální podtext a mnohé události vlastně dávají smysl z celkového měřítka DC Comics (ostatně NetherRealm se s nimi podílel na sepisování scénáře). Příběh ale překvapivě berte spíše jako pokročilejší tutoriál, který vás provede většinou postav z tučného seznamu a pořádně naučí základy, které možná v úvodním tutoriálu nestihnete pobrat. Ať už se Injustice snaží bránit svým kořenům jak chce, je stále především o souboji mezi hráči.

Battles je klasickým žebříčkem, kdy postupujete jednotlivými bojovníky až k Supermanovi.

V mžiku ale proleťme ostatními módy, které hra nabízí. Kromě příběhu, tréninku a klasických bojů jeden na jednoho bych vytkl především dva další – Battles a STAR Labs. První jmenovaný je klasickým žebříčkem, kdy postupujete jednotlivými bojovníky až k Supermanovi. Zajímavostí tohoto módu jsou především filmečky na konci, které jsou unikátní u každé postavy a vypráví, co se s jedinci stalo po skončení příběhu. Rozhodně zajímavý způsob, jak donutit hráče vyzkoušet všechny hrdiny, který funguje.

STAR Labs je pak snůškou všemožných mini-her se svými mini-příběhy, který nemá se souboji jako takovými nic společného. Stejně, jako v případě Mortal Kombatu tu naleznete šílené kreace, nápady a blbůstky, které sice potěší, ale především slouží jako místo pro vydělávání bodů. Ano, i zde nechybí bonusy z Archívu, které odemykáte nasbíranými body. K mání jsou artworky, oficiální hudba ze soundtracku, alternativní kostýmy a mnohé další. Bojovat se tedy vyplatí, stejně jako v případě Krypty z MK tu je tuna odemykatelných bonusů, množství z nich navíc využijete i v dalších zápasech.

Na první pohled se Injustice hraje naprosto stejně jako nejnovější Mortal Kombat.

Velmi mi však chyběl Tag Team, který vývojáři mohli bez potíží přenést i sem.

Agresivní taktika

Ač s podivem, hratelnost Injustice je nejen rychlejší a agresivnější, ale také taktičtější, než v případě Mortal Kombatu. Možná si říkáte, jak tyto dva prvky jdou dohromady. Vězte, že na to má vliv hned několik faktorů – různorodost bojovníků, množství specifických komb a pohybů a několik chuťovek, o kterých si více povíme později. Na první pohled se Injustice hraje naprosto stejně jako kolega. Bojujete ve 2D prostoru s interaktivním 3D prostředím, což eliminuje nepotřebné matení s pohybem, k dispozici je několik druhů úderů, které lze větvit do komb a každá má svou unikátní schopnost. Flash dokáže zpomalit čas, Wonder Woman vytasit meč a štít, Superman krátkodobě zvýšit fyzickou sílu atd. Klíčem k úspěchu je nejen dobré načasování komb, ale především taktický boj. Jako nikdy dříve totiž závisí na tom, kdy si stihnete všimnout interaktivního okolí, kdy stihnete využít bonusovou schopnost či jak dobře umíte větvit komba na to, abyste nedali soupeři vůbec žádnou šanci. Přitom hra se hraje velmi jednoduše a navíc skvěle vypadá ze strany, i když dokonale neovládáte všechny pohyby.

Standardní údery a speciální schopnosti jsou doplněny několika dalšími prvky. X-Ray útoků se bohužel nedočkáte, zaměnily je však super schopnosti. Po naplnění ukazatele síly, který můžete mimo jiné využít i pro zesílení klasických útoků, můžete aktivovat svůj super úder. Ten, pokud není zblokován, spustí luxusní animaci, ve které si soupeře agresivně podáte, a ubere značnou část zdraví. Super údery jsou však spíše třešničkou na dortu, opravdovým králem bojů je interaktivní prostředí.

Každé prostředí má několik vrstev, mezi kterými se lze nedobrovolně pohybovat. Stačí dojít na okraj, a pokud dobře trefíte spodní hák, vykopnete soupeře do další arény.

Ano, nejedná se o nic nového a interaktivita v arénách už tu byla dříve. Injustice ji však využívá dokonale. V každém prostředí naleznete mnoho prvků, které lze využít v boji. Utrhněte trubku pro únik páry, vyrvěte sochu a hoďte ji, případně protrhněte nádrž s vodou a umyjte dotěrného soupeře. Kromě toho prostředí každá postava využije jinak. Atletické postavy používají překážky k saltům a úskokům, silné postavy je jednoduše vyrvou ze země, ostatní je využijí jen zčásti. To přispívá k věrohodnosti a především zvyšuje unikátnost postav. Když už jsme u těch arén, nemůžu opomenout ani jejich vrstvení. Každé prostředí má totiž několik vrstev, mezi kterými se lze nedobrovolně pohybovat. Stačí dojít na okraj, a pokud dobře trefíte spodní hák, vykopnete soupeře do další arény. Také zde nechybí animace přechodu, kdy se chudáci omlácejí o vše možné v dosahu.

Jak už jste tedy pochopili, boje jsou extrémně různorodé, rychlé, agresivní a překvapivě i dostatečně strategické. Fatality mi tak ani moc nechyběly, a když už jsem si myslel, že jsem narazil na vše, představil se mi systém sázek. Kdykoliv během boje můžete stisknout kombinaci kláves a obě postavy vyberou jednu z oblastí ukazatele síly, v závislosti na jeho naplnění. Poté se rozeběhnou proti sobě a v brutálním super zákroku rozdrtí vše okolo. Systém sázek pak vypočítá, kdo měl více naplněný ukazatel a podle toho přidá, nebo ubere zdraví dotyčnému. Jedná se o skvělý způsob, jak si v úzkých zachránit zadek, případně zcela zdecimovat soupeře bez větší námahy.

Pro každého něco

Velmi mě potěšilo, nakolik rozdílné postavy ve výsledku jsou. Seznam bijců čítá úctyhodných 24 postav a kromě zcela očekávaných oblíbenců, jako je Superman, Batman, Flash, Wonder Woman či Green Lantern, nalezneme i méně známé a o to více lákavé exempláře. Zajímavě vypadá například Hawkgirl, Black Adam či řecký bůh války Ares. Pravděpodobně největším překvapením je Aquamen, se kterým komiksový svět neustále vytírá podlahu. Vývojářům se z něj totiž podařilo vytvořit zdatného a dosti akčního bojovníka, s nímž si rádi projdete nejeden zápas. Respekt.

Mnohem podstatnější je ale fakt, že každý bojovník je jiný. Jistě, většina se dělá na atletické, odolné, případně přímočaré a agresivní, každý ale vlastní svůj unikátní styl boje, svá vlastní komba, super pohyby a dokonce i svůj způsob využití okolí. NetherRealm vždy uměl dokonale detailně přenést duch hrdinů do hry a v Injustice se mu to povedlo perfektně. Dokonce i Joker se předvedl na výbornou a Mark Hamill nijak neschází. Jediné, co dokáže trochu udivit, je samotné rivalství mezi hrdiny, kteří by teoreticky neměli mít nic společného. Přece jen vypadá divně, když s hubenou Harley Quinn vytřete podlahu se Supermanem, jinak by to ale ani nešlo. Postavy jsou maximálně vyrovnané a využívají svých silných stránek. Pokud by navíc někteří byli příliš silní, nejspíše by to zamávalo s rovnováhou bojů.

Arény už tak extrémně různorodé nejsou a z větší části nabízejí městské prostředí. Především díky několika úrovňové struktuře a maniakálnímu smyslu pro detail ale zcela postačí a z celkového počtu 15 arén si jistě vybere každý.

Těžko na cvičišti

Jak jsem poznamenal výše, singleplayer v bojovkách většinou slouží jako prodloužený tutoriál a časem se stejně vydáte do multiplayeru. Napřed si navrhnete svou vlastní herní kartu, jejíž součásti si také odemykáte díky nasbíraným bodům, a poté se vydáte do lobby. Vývojáři se od minula poučili a značně vylepšili některé klíčové prvky, jako je stabilita serverů a Theatre mód, hvězda večera z Mortal Kombatu.

Skvělým dodatkem jsou sázky, které vám mohou vydělat bodíky, i když nebojujete a pouze sledujete akci, a které přidávají nějaké to dění do místnosti i pro diváky.

Nabídka je standardní, nechybí souboje jeden na jednoho či Survival, což je v zásadě snaha dostat se co nejdále bez regenerace života. V lobby se můžete připojit do existujících místností, případně si vytvořit svou vlastní a pozvat do ní přátele.

Mnohem zajímavější je však mód King of the Hill, spojený s divadelním módem, přeneseným z Mortal Kombatu. V místnosti se sejde určitý počet hráčů (většinou 7), kteří sází a sledují souboj na obrazovce před sebou. Vítěz zůstává a musí čelit dalším vyzývatelům, dokud nebude poražen a nahrazen, případně vydrží a bude „korunován“. Skvělým dodatkem jsou sázky, které vám mohou vydělat bodíky, i když nebojujete a pouze sledujete akci, a které přidávají nějaké to dění do místnosti i pro diváky. Právě zde zkysnete nejdelší možnou dobu a v zásadě se jedná o důvod, proč si Injustice vůbec pořizovat. Příběh totiž časem dohrajete, kostýmy odemknete a bosse porazíte. Co dál? Vyrazíte do multiplayeru a budete měřit síly s hráči z celého světa. Tak se mi to líbí.

Detaily nadevše

Injustice, stejně jako v případě Mortal Kombatu, není ani tak o grafických orgiích, jako spíše preciznosti a detailech. Z grafické stránky si nejspíše na zadek nesednete, co ale dokáže vyvolat úctu, jsou především perfektně vymodelované a detailní postavy, které mají svůj charakter a jiskru, stejně jako nádherná a propracovaná prostředí. Souboje mají vždy neuvěřitelný náboj, okolí se bortí, lustry padají a hráč má opravdu pocit, že proti sobě stanuli dva superhrdinové. Takový pocit nedokázal navodit ani Mortal Kombat, ani žádná jiná bojovka, kterou jsem dodnes měl možnost hrát. Injustice zkrátka boduje v celkové atmosféře a prezentaci, také výtvarný styl je perfektní. NetherRealm opět dokazuje, že je v detailech přeborník.

Špatně na tom není ani zvuková stránka. Hudba je spíše sporadická a samozřejmě epická, menu je zpracováno luxusním způsobem. Mnohem více potěší dobře nadabované postavy. Každému hrdinovi hlas opravdu sedí a nikdy jsem neměl pocit, že by jej měl nadabovat někdo jiný. Superman není pisklavý, Aresovi nechybí dunivý bas a vše prostě sedí. Nelze si stěžovat.

Trefa do černého

Ve výsledku hodně záleží na tom, zda patříte mezi fanoušky komiksových superhrdinů, jelikož se veškeré dění a hratelnost točí právě kolem nich. Ať už ale preferujete jakýkoliv styl bojovek, Injustice je jednou z nejlepších ve svém oboru a zdatně pokračuje v úspěchu, stanoveném novodobým Mortal Kombatem. Rozhodně bychom uvítali několik prvků navíc, jinak ale titul zaškrtává všechny potřebné boxy a nabízí atmosférickou, akční a perfektně zpracovanou bojovku s oblíbenými superhrdiny. Není co řešit, tohle musíte mít.

Injustice: Gods Among Us vychází v pátek pro PlayStation 3 a Xbox 360. Wii U verze byla o týden odložena.