Jak se hraje Renegade Ops?

I přes všechny ty moderní uber cool akce občas není od věci si odskočit do starých dobrých časů, kdy jsme na dění ve hře koukali zezhora a hratelnost ještě za něco stála. Studio zodpovědné za Just Cause se rozhodlo nostalgicky zavzpomínat a kluci z Gamespotu měli to štěstí, že obdrželi preview verzi s několika misemi. Takže stojí návrat do minulosti za to?

Postaru na ně

Zápletka rozhodně nepatří do Oskarové síně a poví vám příběh o světovém teroristickém zlu jménem Inferno a bandě čtyř statečných, kteří se konci světa postaví. Pro příběhový epos nic moc, do podobného žánru ale dokonalý základ. V zásadě se jedná o izometrickou střílečku, kde si to šinete obrněným džípem a počas jízdy kosíte vše, co se vám dostane pod kola. K pohybu i střelbě využíváte obě analogové páčky (případně klávesy na klávesnici) a vedle pár prstů zaměstnáváte už jen speciální tlačítka pro sekundární zbraně, případně specifické schopnosti svých hrdinů. Na výběr máme celkem čtyři rváče – Armanda, Diz, Roxy a Gunnara.

Zde přichází kýžená variabilita ve způsobu odstraňování nepřátel. Armand dokáže na krátkou dobu vytvořit štít, který jej udělá nezranitelným, Diz vystřelí elektromagnetický impulz, který zastaví veškerou techniku v dosahu, Roxy dokáže zavolat zničující raketový nálet a vozidlu Gunnara pro změnu vyrostou čtyři nohy, což se sice podepíše na mobilitě, ale zase propůjčí postavě zničující útočnou sílu. Dobrou zprávou je, že žádná z těchto schopností nevyžaduje munici či specifickou energii a jejich ukazatel se sám postupem času doplňuje. Rychlost doplňování samozřejmě závisí na schopnosti a takové kobercové bombardování zabere podstatně více času, než energetický štít. Je tedy lepší taktizovat a nechávat si schopnosti pro situace, kdy budou vyloženě potřeba.

Když se samopaly přehřívají

Klouzání po úrovni a střílení chudáků do zadnice má rozhodně své pozitivní stránky. Ze všech totiž vypadávají bedničky, jejich účinnost se liší. Zelené doplňují zdraví, modré vylepšují vaše rotačáky, zvyšují jejich účinnost nebo zrychlují střelbu a nakonec červené propůjčují hrdinům sekundární zbraně, mezi něž patří např. raketomet či plamenomet. Menší verze červených bedýnek pak doplňují munici do těchto zbraní. Pro úplnost retro pocitu jsou po úrovních roztroušené extra životy, průzkum prostředí se tedy rozhodně vyplatí.

Všechno vyjmenované budete zatraceně potřebovat, obyčejnou pěchotou se totiž Inferno nespokojí. V pozdějších fázích na vás pošle obrněné džípy, mortary, tanky, jejichž pomalé střely je opravdu radné objíždět stranou a v neposlední řadě i pořádné bossy, souboje, s nimiž vám dají zabrat.

Za čest a slávu

Nejedná se ale o žádnou projížďku růžovou zahradou. Hráč musí plnit mise, které jej pro změnu odměňují zkušenostmi. Ty pak můžete utrácet ve stromě schopností, jenž je unikátní pro každou postavu. Některé vlastnosti jsou pasivní a zvyšují účinnost vašich útoků, zatímco jiné zrychlují regeneraci zdraví, zvětšují boost vozidla či lépe šetří municí.

Skvěle je zpracováno i samotné bojiště a herní prostředí, fyzika je příjemně arkádová a přitom dostatečně realistická, takže je jedna radost kroužit po blátě a nechávat kruhy v obilí. Hra naštěstí nespadá do hardcore komunity a nabízí několik pomůcek pro jednoduché projížďky. V případě, že skončíte tam, kde nemáte být, vás hra automaticky vrátí na správnou cestu bez jakékoliv penalizace. Pokud to náhodou přeženete s kotrmelci a obrátíte se na „záda“, stisk jediného tlačítka vás zase rychle vrátí na kola. Šipka nad vaším vozidlem vám pak pomůže při navigaci skrze budovy a hustý porost. Je to zkrátka o zábavě a užívání jízdy, to bez debaty.

V preview verzi byla k dispozici záchranná mise, ve které museli hrdinové zachránit zajatce, dovézt je do nejbližšího kostela a po zuby je obrnit, aby se o sebe dokázali postarat. Zde ale přišel na řadu morální problém a především dva cíle mise. Džíp uveze tři civilisty naráz. V případě, že ale budete jen pořádat vyhlídkové jízdy, nestihnete svůj druhý úkol – zničení odepsaných vozidel nepřítele. Chvíli hráč dokáže stíhat vše najednou, ale po chvíli se objeví časomíra a začne vás nemilosrdně popostrkovat k primárnímu úkolu. Musíte se tak pružně přizpůsobovat měnící se situaci.

Po záchraně následovala čistka oblasti, kde dělaly hrdinům problémy především tanky. Ani to ale netrvalo dlouho a nepřítel se otočil na lopatky. Zde nastoupilo příjemné osvěžení, když jsme vyměnili kola za vrtulníčky a vznesli se do oblak. Následoval totiž epický souboj s bossem nad otevřeným mořem. Vznášení je prováděno automaticky a jediné, o co se musí hráč starat je tak uhýbání projektilům a střílení po všem okolo, přesně ve stylu stařičkých automatových klasik. Na rozdíl od pozemních misí je to o něco jednodušší a člověk se nemusí starat o takové věci, jako je fyzika či překážky na cestě. Kamera je velmi intuitivní a i když spíše spadá do skupinky izometrických pohledů, občas přeskočí do více horního pohledu, jako v případě vrtulníkové bitvy.

Stará škola nerezaví

Z dostupných informací se Renegade Ops rozhodně jeví jako příjemné zpestření současné herní scény. Nejedná se o nic světaborného, ale dokáže zabavit skvělou hratelností a akcí, což je to podstatné. Na pořádný verdikt si budeme muset počkat na září, kdy k nám titul dorazí pro PC, PS3 a Xbox360.