Kingdoms of Amalur: Reckoning – vzhůru do pohádky

Recenze z hraní Xbox 360 verze hry

Je prakticky nereálné odtáhnout poctivé RPG hráče od brouzdání po pláních Skyrimu, ať už je v nebi potkají draci létající pozpátku nebo tancující obři. Fantasy žánr zkrátka už dlouhou dobu patří vyvoleným a špičkám svého oboru, do kterého si nedovolí vstoupit nikdo jiný. Všichni ale milují outsidery a i my jsme fandili klukům z Big Huge Games a 38 Studios, kteří pro nás poslední dobu kutili velmi zajímavé pohádkové RPG Kingdoms of Amalur: Reckoning. Otázkou je, zda je na dnešním přeplněném herním trhu ještě vůbec místo na podobný počin.

Hrdina s amnézií

Samotné jádro příběhu přitom nevzbuzuje velké naděje a staví vás do role bezejmenného hrdiny, který se právě vyhrabal z hromady mrtvol. Jak později zjišťujete, vaše postava byla znovuzrozena ve Studni Duší, která bude hrát v příběhu důležitou roli. Kdo jste, co chcete a proč jste skončili mrtví jsou tajemství, jež musíte počas hraní odkrýt a rozhodně by vám mělo jejich odhalení dopomoci k cestě za vítězstvím nad hlavním záporákem, který terorizuje království Amalur. Triviální příběh naštěstí nabízí po cestě nespočet odboček a nečekaných zvratů, takže si na nedostatek překvapení a různorodosti stěžovat rozhodně nebudete.

Po čase vám začne docházet, že vývojáři nevymysleli tento styl vyprávění jen tak náhodou. Hlavní hrdina totiž jako nic jiného připomíná spíše prázdnou šablonu, kterou si každý hráč kroutí podle svého. Způsobů, jak své činy odlišit od ostatních přitom bude více než dost. Po celé herní oblasti totiž budou neustále roztroušeny nepovinné questy a rozličné mise, jejichž počet opravdu vzbuzuje uznání. Tvůrci se možná snažili příliš, protože budete občas možnostmi doslova zavaleni a pokud vám dohrání hlavního příběhu zabere cca 20 hodin herního času, kompletní dohrání se může v klídku vyšplhat i na několikanásobek. Všeho s mírou, pánové.

Po menším faceliftingu vaší postavy už vyrážíte do světa, který je k vašim službám.

Každý svého štěstí strůjcem

Kingdoms of Amalur toho nabízí příliš moc, abychom tu vyjmenovávali každý detail, o to ale ani nejde. Vykreslení všeho najdete v návodech, zde se soustředíme především na to, co je důležité. Jak jste se mohli dozvědět již z našich dojmů, recenzovaný titul láme ustálené hranice RPG žánru a nabízí takřka nekonečné možnosti přizpůsobení vaší postavy. Vše přitom začíná zcela nevinně, a to klasicky výběrem jedné ze čtyř ras. Po menším faceliftingu vaší postavy už pak vyrážíte do světa, který je k vašim službám.

Všechny rasy mají od začátku přístup ke třem základním třídám schopností, a to Síle, Obratnosti a Magii. Do nich samozřejmě investujete získané zkušenosti a právě několik desítek rozličných dovedností definuje váš osud, případně schopnosti, chcete-li. Hra tento systém ještě dál umocňuje unikátními Kartami Osudu, což jsou v zásadě dodatečné perky k vaší postavě, jež se postupně objevují v závislosti na stylu, který preferujete během hraní. Pokud s Temným elfem rádi cupitáte na špičkách a kucháte zezadu, můžete si přibrat osud Samotáře, který vám přidá několik bodů k plížení a kritickému zásahu. Rádi-li odpravujete pomocí luku, možná sáhnete po kartě Lovce se zcela očekávaným bonusem v souboji na dálku.

Přitom je úplně jedno, jaké schopnosti u hrdiny vyvíjíte a jaké zbraně používáte, otevřeno je vám všechno. Největší profíci se z vás stanou samozřejmě až tehdy, kdy se více soustředíte na tu kterou vlastnost své postavy, nikdo vám ale nebrání k magické tyči používat i luk, nebo spojit dvouruční palcát s magickými Chakramy. Ideálně zvolená kombinace vám rozhodně pomůže, protože tu jsou souboje na zcela jiné lize, než na co jste zvyklí z ostatních RPG.

Pojď mi na nůž

Psalo se to již dříve, zopakuji to ale pro jistotu ještě minimálně jednou. Akční složky a boje jsou v Amaluru jedním z největších lákadel a rozhodně není těžké pochopit, proč. Kombinují jednoduchost a preciznost s grácií a stylem, což je přesně to, co všichni chtějí. Boje v mnohém spoléhají spíše na dobré načasování, než bezduché bušení do tlačítek a silně připomínají God of War, což je jedině dobře. Bleskurychlé přepínání mezi magií, bojem na blízko a bojem na dálku se povedlo bravurně a frenetické šermovačky plné oslepujících efektů mají říz i po sté. Občas sice zablbne kamera, která se propadává do země a nabízí pohled na naše uspěchané nohy, jinak jsou ale boje navýsost přehledné a na vyšších obtížnostech i dostatečně taktické. Rozhodně se ale na hony vzdalují většině kostrbatých bojových systémů současných RPG, Skyrim nevyjímaje.

Vámi vytvořené zboží je povětšinou mnohem mocnější, než to, co najdete po truhlách, a to především proto, že všechny ingredience poskládáte podle svého.

Bylo by ale pošetilé začlenit Kingdoms of Amalur do škatulky akčních blbostí. Nemluvím tu o zajímavém příběhu, postranních questech ani o přizpůsobení vaší postavy. Je tu totiž přítomna ještě plnohodnotná složka tvoření. Po světě totiž sbíráte obrovské množství různých na první pohled nepotřebných věcí, jež ale najdou své využití u kováře nebo čaroděje. Jsou vám tu přístupné dílny, kde si z nabytých „bohatství“ dokážete v mžiku ukovat vlastní nabušené brnění, meč či namíchat lektvar.

Vámi vytvořené zboží je pak povětšinou mnohem mocnější, než to, co najdete všude možně po truhlách, a to především proto, že všechny ingredience poskládáte podle svého. Týká se to i kouzelných amuletů a krystalů, jež přidávají dodatečné vlastnosti a perky vašemu inventáři.

Přitom vůbec nepotřebujete investovat do specifických dovedností, jako je Alchymie či Kutilství. I bez nich dokážete využívat všechny náležitosti „domácích dílen“, jen v tom nebudete tak zruční a rychlí. I zde se projevuje velká otevřenost světa Amalur, která vás v ničem nelimituje, což může z jedné strany vypadat jako nesmírné zjednodušení, na stranu druhou ale odstraňuje nepříjemné situace, kdy uprostřed hry zjistíte, že jste si špatně vybrali třídu.

Jediná obří výtka směruje k inventáři, který svým stylem seznamu dokáže zježit vlasy nejen na hlavě. Rozhodně se nejedná o žádnou katastrofu, především díky možnosti všechny nepotřebné věci ihned naházet do složky Odpad, nutnost neustále listovat přes nasbírané harampádí však omrzí už po půlhodině. Tento fakt navíc vyplouvá na povrch dostatečně často, jelikož ve světě neustále něco sbíráte a pak pracně vyhledáváte to potřebné mezi tunou krámů. Konzolovost bohužel nemizí ani v PC verzi, kde se na využití myši nejspíše zapomnělo. Inu, člověk nemůže chtít všechno.

Omalovánky v pohybu

Výtvarný styl Kingdoms of Amalur rozhodně nesedne každému. V mnohém připomíná pohádkový World of Warcraft a i když dokáže ukázat svou brutálnější, dospělejší stránku, určitá komiksovost se hře prostě upřít nedá. Mě osobně ale přišlo grafické pozlátko jako balzám na duši, především proto, že tu už dlouho něco podobného nebylo. Většina vývojářů nám cpe rádoby dospělácké a realistické pojetí, aniž by si vzpomnělo na to, že hráči občas chtějí zafantazírovat a přenést se do pohádkového světa, který je dost vzdálený tomu našemu. Jistě, to s sebou přináší menší nedostatky v podobě méně kvalitních, někdy až komických postav a značně zjednodušených textur, naštěstí se ale najdou i světlé stránky. Mezi ně zajisté patří obrovský a různorodý svět království Amalur, jehož prozkoumávání vám zabere nejeden zimní večer. Potěší také velmi variabilní sbírka potvor a bossů, které má na svědomí Todd McFarlane, tvůrce komiksu Spawn. Můžeme si přát něco víc?

Soundtrack se rozhodně povedl a jemné nabrnkávání během vašich dlouhých cest dokáže skvěle naladit na tu správnou vlnu.

Ano, to rozhodně. Co takhle mluvící hlavní postavu? Tento malý, a přitom nesmírně iritující fakt mě štval už v Dragon Age: Origins a zde tomu není jinak. Celková zvuková stránka je totiž velmi kvalitní, rozhovory nepostrádají emoce a důvtip, němá hlavní postava ale dokáže zkazit den takřka vždy. Nemluvě o tom, že většina moderní RPG titulů už jsou v tomto odvětví mnohem dál. Naštěstí nám to alespoň trochu vynahrazuje hudební doprovod, jenž si vzal na paškál Grant Kikhope. Soundtrack se totiž rozhodně povedl a jemné nabrnkávání během vašich dlouhých cest dokáže skvěle naladit na tu správnou vlnu.

Od všeho trochu

Člověk dokáže s velkým překvapením zjistit, že vlastně na titulu Kingdoms of Amalur nenajde tolik chyb, kolik by se očekávalo. Takřka každý aspekt hry je precizně vypilován a vyložené nedostatky byste hledali jen těžko. Někoho může naštvat zpackaný inventář, příliš klišovitý příběh nebo pohádkový výtvarný styl. Pravdou ale je, že je tu natolik velký počet činností, že na remcání ani nebudete mít čas. Questy jsou navíc roztroušeny po jednom z nejrafinovanějších a nejfantasknějších světů, na který v tomto žánru můžete narazit. Pokud vás už mrazivé počasí Skyrimu unavuje a chcete si zkrátit čekání na Mass Effect 3 prvotřídním RPG, dejte Amaluru šanci. Nebudete litovat.