Kniha: Dishonored: Hrůza za závojem

Série Dishonored se očividně odebrala k zimnímu spánku. Alespoň na herním poli. Od vydání Death of the Outsider, samostatně hratelného rozšíření pro druhý díl, brzy uplynou dva roky, a nedávná obsahová aktualizace působila spíše jako nahodilá vzácnost než jako náznak blížících se novinek. Vývojáři ze studia Arkane navíc dělají dojem, že se raději věnují jiným projektům, jak dokazuje třeba Wolfenstein: Youngblood, a komiksům zjevně také odzvonilo. Alespoň v oblasti knih se však značka Dishonored ještě neodporoučela. Minulý rok se tak na český trh dostal povedený titul Daudův návrat a nyní si můžete pořídit poslední část knižní trilogie s podtitulem Hrůza za závojem. Ta nemá za úkol nic menšího, než udělat tečku za celým dosavadním příběhem série. Jak se ale autor Adam Chrishopher s tímhle cílem popral?

Svět se trhá

První kniha Dishonored s názvem Zkorodovaný muž se zaměřovala na Corva a Emily v období mezi prvním a druhým herním dílem, zatímco Daudův návrat rozšířil příběh oblíbeného zabijáka v době před událostmi Death of the Outsider. Tentokrát je však hlavní postavou Billie Lurková, protagonistka Death of the Outsider, která řeší události, jež následují po konci samostatného rozšíření Dishonored 2. Cizinec je tedy konečně pryč, ale svět se tím ani náhodou nevrátil do řádných kolejí. Právě naopak. Cizincovo zmizení má řadu vážných následků, které ohrožují celý svět, a tak se s nimi musí Billie vypořádat. Mezi ty následky totiž patří vznik záhadných a zničujících trhlin v Prázdnotě, jež dělají dojem, že se je někdo snaží využít ve svůj prospěch a manipulovat s nimi. Daudovu učednici tak čeká důležité pátrání, v jehož průběhu navštíví Dunwall či město Alba v Morley, přičemž ani v těchto místech není nouze o nové i známé postavy s nejasnými pohnutkami.

Adam Christopher opět zamíchal žánrovými kartami, a tak Hrůza za závojem nabízí méně akce než předešlé knihy a působí spíše jako detektivka s pořádnou náloží nadpřirozených prvků. Což je rozhodně příjemná změna, díky níž lze mnohem lépe vstřebávat stav světa Dishonored v době po událostech Death of the Outsider, která byla dosud prakticky neprozkoumaná. Otázka, co se stalo po pádu Cizince, je zkrátka stěžejní a točí se kolem ní většina událostí, což mimo jiné znamená, že abyste si děj plně vychutnali, musíte mít Death of the Outsider za sebou. Za zmínku však stojí, že není stanoveno, který ze dvou herních konců je ten správný. V každém případě je ale Hrůza za závojem regulérní sequel, žádná zcela vedlejší, nepodstatná nebo alternativní dějová odbočka.

Opět tedy platí, že ti, kteří svět Dishonored neznají, nemají šanci pochopit nemalé množství situací a prvků. Adam Christopher se ani tentokrát neobtěžoval s kdovíjakým vysvětlováním i těch nejzákladnějších součástí světa Dishonored, tudíž rozhodně není od věci znát nejen Death of the Outsider, ale také předešlé díly, knihy a v ideálním případě rovněž komiksy. Jak už bylo zmíněno v úvodu, nová kniha si klade za cíl vše uzavřít, tedy i vysvětlit některé záležitosti, které se dosud zdály nedořešené. Jedná se nejen o jednu konkrétní pasáž Daudova návratu, ale třeba o konec komiksu The Wyrmwood Deceit.

Žádné volné konce

Snaha dát fanouškům uspokojivou odpověď na každou možnou a důležitou otázku je rozhodně chvályhodná a většinou úspěšná a uspokojivá. Občas ale může představovat drobný problém. Konec Hrůzy za závojem se totiž o The Wyrmwood Deceit lehce opírá, ale přitom není moc přívětivý ke čtenářům, kteří se s komiksem nesetkali. Těm tak mohou některé souvislosti snadno uniknout. Vážně si nemyslím, že je vhodné výrazněji využívat příběhové motivy komiksů, jejichž dostupnost je zcela odlišná od knih. I když nejde o problém, který by knižnímu konci výrazně ubližoval, přeci jen asi není úplně v pořádku, aby i ti, kteří hráli každý herní díl Dishonored, zavřeli knihu s pocitem, že něco nechápou, protože si nepřečetli jeden komiks.

Trocha vysvětlivek navíc by tak občas vážně neuškodila, zvlášť když je pro ně rozhodně prostor. Hrůza za závojem se totiž rozprostírá přes 269 stran v tradičně kvalitní pevné vazbě. Na jednu stranu jsem díky tomuto rozsahu mohl celou knihu s chutí přečíst během několika dnů, nemluvě o vyhovujícím poměru rozsahu, zpracování a ceny (329 Kč). Na druhou stranu jsem ale také nabyl dojmu, že by kniha klidně mohla být o něco delší, už jenom kvůli potřebě vysvětlení některých věcí pro ty, kterým se do rukou nedostal každý jednotlivý produkt se značkou Dishonored. Povětšinou vyhovující, ale v konečném důsledku nijak ohromující rozsah knihy může navíc snadno vyvolat pocit, že čtete něco, co bylo pravděpodobně původně podkladem pro DLC Dishonored 2.

Tento pocit může víc než co jiného navodit styl, jakým jsou popisovány některé pasáže. S ohledem na nižší četnost soubojů se už nesetkáte s popisem konfrontací s nepřáteli, který dělá dojem, že vám někdo vykládá, jak absolvoval misi ve hře. Tento problém však střídá podobně polopatický popis průchodu některými lokacemi a využívání pasivních schopností. Proč mám pořád číst o tom, kolik dveří Billie musela otevřít, za kolik rohů zahnula, kolikrát použila artefakt v podobě srpku oka mrtvého boha a v jakých barvách s jeho pomocí vnímá okolí? Obzvlášť srpek je zmiňován tak často, až jsem skoro čekal, že v jisté fázi autor ještě přidá zmínku o tom, kterou klávesou nebo tlačítkem ho hráč aktivuje. Samotné příběhové události a v nich zahrnuté postavy jsou však stále natolik zajímavé a poutavé, že nejde o nedostatek, který by čtení citelně kazil. Tedy pokud pominu krkolomný popis některých míst, která jsem si občas navzdory podrobnému líčení představoval poměrně těžko.

Cizinec není našinec

Jednou z věcí, které se od minula naopak příliš nezměnily, je český překlad. Není úplně bez chyb, občas tak můžete postřehnout překlep či přebývající písmeno nebo čárku, na několika místech jsou zase použitá dost neobvyklá slova (se slovem „mrčet” jsem se snad v žádné knize ještě nesetkal), ale povětšinou mi úroveň překladu přišla zcela bezproblémová. Jen je třeba mít na paměti, že překladatel stále nebere ohledy na českou lokalizaci prvního dílu Dishonored, což jsem rozebíral už při hodnocení Daudova návratu. Tuto skutečnost ale nutně nevnímám jako zápor, protože vlastní překlad je přesto velmi slušný a někdy i vhodnější než ve hře. Různé pojmy a názvy jsou navíc přeložené stejně jako v předešlých knihách, alespoň většinou.

Místy lze tedy narazit na drobné odlišnosti oproti Daudovu návratu. Z Wyrmwoodské cesty je nyní prostě Wyrmwood Way, stejně tak se změnil název lodě Dreadful Wale. Posledně byl nakousnutý jen jako Strašlivý... cosi, nyní je ale přeložený jako Děsivá verliba (každý ať sám posoudí, nakolik je to vzhledem k originálu a jeho skrytému významu trefný překlad). Jedná se však opravdu o maličkosti. A když už je řeč o maličkostech, posledně jsem mimo jiné chválil překlad citátů, výňatků z odborných prací či úryvků lidových písniček, které byly k dispozici na začátku každé kapitoly a které hezkým způsobem rozšiřovaly povědomí o světě Dishonored. Rád bych je chválil i tentokrát, jenomže v Hrůze za závojem vůbec nefigurují. Těžko říct, proč je Adam Christopher tentokrát vynechal, ale i když nejde o věc, jejíž absence by knize škodila, přeci jen mi to přijde jako zbytečný krok zpět.

O kroku zpět by se v případě Hrůzy za závojem dalo hovořit i v souvislosti se zbytečně polopatickým popisem některých míst a schopností, menším rozsahem oproti předešlým knihám nebo odkazováním na komiks, jež ale není podpořeno dostatečným vysvětlením pro ty, kteří se s ním nesetkali. Tohle všechno jsou věci, kterým se Daudův návrat dokázal vyhnout, a z mého pohledu zůstává nejkvalitnější knihou Dishonored. Přesto mohu Hrůzu za závojem doporučit každému fanouškovi univerza od Arkane Studios, protože i přes všechny nedostatky dostanete do rukou zábavnou detektivku v hlavní roli s Billií Lurkovou, odpovědi na řadu otázek a hlavně skvělý závěr celé série. Ten představuje nejen povedené zakončení knižní trilogie, ale také příjemnou nadstavbu vhodnou pro každého, komu hry nestačily a chce se s dosavadním příběhem Dishonored rozloučit i jinak.

Za poskytnutí knihy pro potřeby článku děkuji nakladatelství Baronet.

Jako ilustrační obrázky v textu byly použity oficiální screenshoty ze hry Dishonored: Death of the Outsider.