Komiks: Zaklínač: Z masa a ohně

Studio CD Projekt RED poslední dobou může dělat dojem, že se jeho pozornost zcela stáčí směrem ke světu Cyberpunku a univerzum Zaklínače alespoň prozatím opouští. Přesto je tu ale stále s námi. Na obzoru je port Zaklínače 3 na Nintendo Switch, karetní Gwent prosperuje, lidé z R.Talsorian Games nedávno rozšířili papírové RPG The Witcher: Role-Playing Game a společnost Dark Horse asi ještě nechce skončit s vydáváním komiksů. O tom svědčí čerstvý příběh Z masa a ohně, který se nově objevil na našem trhu. A jelikož nabízí dost svérázné zasazení a možná jde o poslední komiksový plod spolupráce CD Projektu a Dark Horse na Zaklínači, měli bychom se podívat, co nabízí.

Z dalekého Ofieru

Podobně jako předešlý komiks, Prokletí vran, i Z masa a ohně se odehrává po konci Zaklínače 3. Na rozdíl od společného dobrodružství Geralta, Yennefer a Ciri však nenavazuje na žádný konkrétní konec, díky čemuž tu máme vcelku nezávislé dobrodružství, které začíná dost tradičním způsobem. Geralta si najme starý známý na prověření jistých okolností spojených s bezpečím jeho dcery, aby se ukázalo, že za vším stojí bard Marigold. A jelikož platí, že kde řekne Marigold „ahoj“, tam řeknou problémy „dovolte nám, abychom se představily“, zaklínač i básník se rázem ocitnou v dalekém Ofieru, kde se zapletou do mocenských intrik na královském dvoře a do řešení záhadných vražd, při jejichž prověření Geraltovi podá pomocnou ruku místní čarodějka. Jak se totiž zdá, za vším stojí hrozba, která je víc než hodná schopností slavného Bílého vlka, jenž měl však s ofierskými silami již co do činění. A to je také celkem problém.

Díky politikaření Ofieru může příběh Z masa a ohně občas připomínat děj Zaklínače 2, zatímco vzájemná interakce Geralta a Marigolda evokuje některé povídky z knižní série. Právě vztah obou postav považuji za jednu z předností komiksu. Sice jsme jej mohli zažít již mnohokrát, ale troufám si říct, že prostě neomrzí. Autorům se povedlo oba staré přátele vyobrazit tak, jak se sluší a patří, a zasadit je do situací, v nichž mohou konat a mluvit tím správným způsobem, díky čemuž si může každý fanoušek Zaklínače užít další špičkování a společné i zdánlivě osamocené řešení bizarních problémů. Snad můžu také prozradit, že příznivci Priscilly mají nyní šanci dozvědět se, jak pokračuje její vztah s Marigoldem.

Kromě toho tu máme také možnost vůbec poprvé poznat samotný Ofier. Ti, kteří hráli datadisk Srdce z kamene nebo pročítali The Witcher: Role-Playing Game, nejspíš mají o této daleké zemi jistou představu, ale až díky komiksu lze zjistit, jak to v ní vypadá. Jedná se o dost exotické místo, které má však své kouzlo a nepůsobí nijak rušivě či nevhodně, zčásti i díky celkovému příběhu. Ten je do značné míry tradiční, ale ne nutně předvídatelný, a navíc v něm figuruje několik zcela nových a zpravidla celkem zajímavých postav. Oceňuji i jistou návaznost na události Srdcí z kamene, nicméně je třeba počítat s tím, že vysvětlivky nerostou na stromech. Přestože je tedy Z masa a ohně vcelku samostatný příběh, asi se budete při čtení občas ztrácet, pokud neznáte alespoň základy světa Zaklínače. Jisté dialogy a občasné vyslovování zaklínačských znamení, typické i pro předešlé komiksy, nestačí, a tak není od věci mít za sebou alespoň Zaklínače 3 a Srdce z kamene.

Unáhlené vyšetřování

Něco takového nepovažuji za problém. Horší je, že většina z nových postav nedostává moc prostoru, v jejich jménech se může člověk snadno ztratit a některé události jsou řešené dost zkratkovitě. Nemám nic proti tomu, když vám tvůrci nenaservírují každý detail, takže si musíte něco domyslet, ale některé okamžiky začnou a skončí až příliš rychle nebo zbytečně skáčou z místa na místo. A nejde jen o akční scény, které jsou sice bohaté na velkolepé pózy Geralta z Rivie s mečem, ale zároveň vyžadují nemalou dávku představivosti.

Není to vážný problém a rozhodně se nedá říct, že by nějaká část příběhu byla nepochopitelná nebo vyloženě odbytá, ale pocitu určité uspěchanosti a zbrklosti autorů jsem se občas přeci jen nemohl ubránit. Skoro jako kdyby neměli dost prostoru, což je docela dobře možné. Z nějakého důvodu se totiž Z masa a ohně skládá ze čtyř částí, ne z pěti jako předešlé komiksy. Celý sešit je tedy kratší, přičemž by někdo mohl namítnout, že za dojem menšího rozsahu může pouze absence tradičních bonusů typu přehledu obálek (některé jsou však na začátku a na konci obsažené) či galerie náčrtků. Bonusy ale chyběly i v Prokletí vran a stejně bylo o 20 stránek delší. 108 stran je sice stále uspokojivý rozsah, díky němuž vám může dobrodružství Geralta a Marigolda při pozvolném čtení vydržet minimálně na hodinu a půl, ale faktem zůstává, že tu máme komiks, který je kratší než předchůdci, ačkoliv je prodáván za stejnou doporučenou cenu, tedy 329 Kč.

Těch 108 stran je však plných i velmi povedených kreseb, jejichž nedostatků vážně není mnoho. Geralt má místy příliš emocionální výraz, což k němu zpravidla nepasuje, některá monstra vypadají, že pochází spíše z Falloutu než ze Zaklínače, ale povětšinou je umělecká stránka komiksu na vysoké úrovni. Tam, kde to je třeba, nechybí řádné a někdy dost pozoruhodné detaily, barvy odpovídají zasazení a skvěle dotvářejí atmosféru a na rozdíl od Prokletí vran není žádná stránka kýčovitě přebarvená. Celkový dojem tak může povětšinou kazit jen zmíněná zkratkovitost a uspěchanost některých příběhových událostí, kvůli nimž může posloupnost určitých políček působit lehce chaotickým a nahodilým dojmem.

Bílý vlk odchází?

Moc stížností nelze mít ani na adresu českého překladu. Ten je tradičně na dost vysoké úrovni, přičemž se podařilo skvěle zachytit i krkolomné vyjadřování obyvatel Ofieru, kdykoliv se snaží mluvit obecnou řečí (pouze na jednom místě jedna postava nevysvětlitelně přejde do zcela plynulé mluvy, ačkoliv to může být zrovna tak záležitost originálního textu). Nenarazil jsem ani na žádné překlepy, a tak je jediným bodem, který stojí za zmínku, skutečnost, že namísto Ofieru, což je již zavedený termín, narazíte napříč celým komiksem pouze na Ofir. Jedná se sice o přípustnou variantu, s níž už jsem se setkal, ale její využití mi připadá zbytečné. S názvem Ofier se koneckonců setkáte i v české verzi Zaklínače 3, z jehož lokalizace by myslím měl překlad komiksu vycházet v první řadě. Takhle bude muset nejen řada veteránů herní ságy přemýšlet nad tím, kam se podělo to "e", i když je samozřejmě velmi snadné poznat, že bez ohledu na jedno písmenko jde o jednu a tu samou zemi.

V každém případě jsme se dočkali velmi solidního komiksu, který mohu doporučit hlavně velkým fanouškům Zaklínače. Z masa a ohně má co nabídnout po stránce sympatického příběhu i skvělých kreseb, vztah Geralta s Marigoldem a jejich společná dobrodružství se prostě neomrzí a je určitě skvělé mít konečně možnost blíže poznat zemi Ofier, o níž se dosud v zaklínačském světě pouze mluvilo. Škoda kratšího rozsahu při stejné ceně, zkratkovitosti a zmatečnosti některých dějových momentů, případně využití názvu Ofir místo Ofieru. Přesto se ale dá říct, že pokud má být Z masa a ohně vážně posledním komiksem Zaklínače od Dark Horse, není symbolický odchod Geralta z Rivie z komiksové scény nijak ostudný.

Za poskytnutí komiksu pro potřeby článku děkuji nakladatelství Crew.