Jde o nejdůležitější sci-fi současné generace? Vzpomínáme a bilancujeme nad trilogií, z níž epika přímo stříká!
This is it, isn't it? Sedm let čekání je u konce – právě dnes na naše herní systémy dorazil třetí díl série Mass Effect (v Evropě budete moci hrát až od pátka). Dlouho odkládané nakýblování Reaperů do Mléčné dráhy konečně nadešlo a je jen na vašem Shepardovi či Shepardové, jak se s tím porvete. Jak praví klasik, pokud jste doteď nebyli fanouškem, je na čase se jím stát!
Zatímco recenzi Mass Effectu 3 si budete moci přečíst od 18:00, tento text je především vzpomínkový a analytický (a neobsahuje spoilery na třetí díl). Nováčci se dozvědí, jaké příhody se udály v prvních dvou episodách i proč jde o díla důležitá. A veteráni zase mohou polemizovat s naší kritickou evaluací trilogie. Co přesně Mass Effect totiž znamená v kontextu videoher? Co nám svými inovacemi dal, a co nám naopak vzal? A jde doopravdy o nejvýznamnější sci-fi naší generace?
(#1 DOPORUČENÝ SOUNDTRACK NA DALŠÍ ŘÁDKY TADY)
Předehra k Normandy
Sága Mass Effect je dílem kutilů z BioWare a za jejího duchovního předchůdce se proto pokládá hra na hrdiny Star Wars: Knights of the Old Republic. Právě té se podobaly první informace o novém RPG, jež na veřejnost prosákly v roce 2005: „RPG, v němž budeme zastavovat starou hrozbu, a rozhodovat se při tom mezi hodným a zlým přístupem“. Ale nechme hovořit raději dobové pohyblivé obrázky v debut teaseru.
Na svou dobu efektní grafika způsobila ještě markantnější čelistopád, když se objevilo video se samotným hraním. Postavme ale strohá fakta do správného kontextu: rok 2005 byl érou her jako The Sims 2, Call of Duty 2 či Quake 4. Nic ze seznamu neslibovalo podobný zážitek. Sedm let je dlouhá doba - ostatně, zeptejte se sami sebe, na čím dvorku jste toho času vy tahali svého kačera?
Titul byl původně vyvíjen pod pracovním jménem Science Fiction X a již tehdy se uvažovalo nad tím, že měl obsahovat multiplayer. Vývoj měl pod palcem sylarovsky vypadající biowaří veterán Casey Hudson a základní náčrt děje se točil kolem setkání s mimozemskou rasou "bohů", jež stvořila (nejspíše nejen) lidstvo, aby ji sloužilo. Tato story byla kvůli údajné komplexnosti postupně proškrtávána (podoba s jinými díly mohla rovněž hrát roli), až z ní vyšlo to, co z ní vyšlo.
Dvouleté čekání došlo konci v listopadu 2007, kdy Mass Effect 1 vyšel pro Xbox 360 (PC hráči si počkali do jara 2008). Hru doprovázela velkohubá prohlášení lidí z BioWare, že něco takového jsme prý eště neviděli. Zhodnotit to můžete na 2007 traileru a jako bonus si přidejte TV spot, jenž svým obsahem působí spíše jako trailer na Mass Effect 3 než na první díl...
Další dva roky na to následoval druhý díl, který pokračoval v nakousnutém příběhu o invazi Reaperů (více o jeho shrnutí v boxech), avšak v překopaném dospělejším podání. BioWare se evidentně trefilo do chutí milovníků sci-fi a oplatilo proto třebas i baráží zajímavých jmen mezi dabéry druhého dílů - mihli se Claudia Black (Stargate SG-1, Farscape) i Michael Dorn (Star Trek: TNG a Star Trek: DS9). Velký prostor dostala geekovská bohyně Yvonne Strahovski jako Miranda (Yvonne je známá ze seriálu Chuck), Carrie-Anne Moss jako Aria (kdo by si ji nepamatoval z Matrixů) i filmový polobůh Martin Sheen jako kouřící Illusive Man. Výčet herců známých ze (nejen) sci-fi by mohl pokračovat a je na něm znovu vidět jak eklektický přístup k žánru, tak i snaha zavděčit se fanouškům.
Celkově Mass Effect 2 nabídl temnější a ostřejší pojetí, které oslovilo jak kované milovníky stříleček, tak i (liberálnější) hráče RPG. Ponurou atmosférou se ostatně vypíchl třebas tento trailer nebo tato CGI upoutávka.
(#2 DOPORUČENÝ SOUNDTRACK NA DALŠÍ ŘÁDKY TADY)
| V předchozích dílech jste viděli: Mass Effect 1 Píše se rok 2183 a lidstvo prožívá nový zlatý věk. Sotva před několika dekádami byl poblíž Pluta objeven mimozemský artefakt označen jako Mass Relay. Ten dovoluje instantní nadsvětelnou rychlost a pozemští průzkumníci díky němu rychle zjišťují, že galaxie je plná rozličných mimozemských civilizací. Nejvyspělejší z nich jsou sjednoceny do „vesmírného OSN“ na stanici Citadela a Země se mezi nimi rychle zabydluje. Ačkoliv existují i regiony, jež řídí chaos – a nad vším se vznáší otázka, co se stalo s Protheany, rasou jež postavila síť Mass Relay i Citadelu samotnou a před 50 000 lety se záhadně ztratila – nad pořádkem bdí elitní Spectry, speciální jednotky podřízené Koncilu Citadely. Je ovšem cosi shnilého v galaktickém „království“. Čerstvě byla ustanovená první lidská Spectra (protagonista her velitel Shepard) je vyslána zajistit vzbouřenou emzáckou Spectru Sarena Arteriuse. Postupně se ukazuje, že Saren není pouhý terorista, ale slouží mnohem většímu pánovi – strojové rase Reaperů, která před 50 milénii vyhladila Protheany a nyní se vrací do galaxie zahájit nový cyklus destrukce. S pomocí multirasového komanda na palubě lodi SSV Normandy Shepard pronásleduje Sarena po celé galaxii a nakonec odhaluje jeho plán – ukazuje se, že Citadela, hlavní „město“ galaxie, bude první cíl Reaperů. Jedná se totiž o obrovskou bránu, jíž se Reapeři teleportují do naší galaxie. Během finále na Citadelu útočí jediný Reaper, který je vlastně obrovským biomechanickým „živočichem“ a bitevní lodí zároveň. Spojenecké flotily jsou jím totálně zdecimovány, avšak Shepard nakonec uvnitř hořící Citadely zabíjí Sarena a umožňuje posilám (shodou náhod pozemským lodím) zničit oslabeného Reapera těsně předtím, než otevře bránu pro invazní síly. |
Jako Pejsek s Kočičkou
Čím konkrétně se ale Mass Effect 1 a 2 vylučoval od ostatních RPG a sci-fi souputníků? Již na prvním dílu (a v druhém i třetím se tento trend jenom akcentoval) byly pozoruhodné tři elementy:
• 1) Eklektický přístup k žánru scifi – ok, v univerzu Mass Effectu se Spectry, tedy skupinka elitních strážců pořádku, starají o bezpečí sjednocených galaktických ras. Země se do spolku přidala teprve nedávno (a nikdo ji nevěří) díky systému teleportačních zařízení, a její první Spectra má být velitel Shepard. Je osvícen ze starověkého monolitu a zjistí, že se blíží starověká hrozba invaze inteligentních strojů, jež chtějí pozřít všechny živoucí formy; a jednu dávnou rasu už kdysi zničila. Ve snaze se na to připravit projde Shepard světlé i temnější kouty vesmíru, aby ve finále trilogie zlo začalo kráčet na Londýn a fatálně plundrovat samotnou Zemi, a on ji tak musel zachránit...
Nic proti ničemu, ale za jiných okolností by BioWare mělo na krku ostřejší kritiku za plagiátorství (a poslední odkaz berte jako vtip).
• 2) Maximální míra svobody v hráčově rozhodování – ačkoliv je každý díl Mass Effectu v podstatě koridorovou akcí, a hráč si tak většinou nemůže vybrat, jestli tábor oponenta obejde z druhé strany, svoboda čiší z dialogů a nebojových součástí. Chcete působit jako šovinistický drsoň s IQ tykve, co všechny diskuze končí výstřelem z pistole? Nebo naopak jako ultimátní feministka, jež trousí cynické hlášky a umí si vyhrnout rukávy? Mass Effect(y) umožnil(y) obojí.
• 3) Filmová prezentace – veškerý vizuál dalece překonal jakékoliv jiné znázornění scifi univerza ve filmu či hře. Dílem za to hra děkuje právě omezeným koridorům, díky nimž lze „svět za okny“ levně ztvárnit jako čtyřicetikilometrovou vesmírnou stanici. Avšak dílem za to mohl i nový přístup k pojetí dialogů ve videohrách. Do doby Mass Effectu nebylo pravidlem, že každou diskuzi postav sleduje a pravidelně "prostříhává" externí kamera, takže to celé působí jako spešl animovaná sekvence. A navíc interaktivní. Opomenout nelze ani užití odlesků a lens-flare efektů, známky třebas současné reinkarnace Star Treku.
Samo sebou, odděleně tyto přístupy sdílí i řada jiných videoher. Teprve Mass Effect je ale zkombinoval do dokonalé synteze – hráč měl pocit, že prožívá své vlastní dobrodružství v ultimativním sci-fi universu zároveň je při tom pozorován kamerou režiséra hollywoodských velkofilmů.
(#3 DOPORUČENÝ SOUNDTRACK NA DALŠÍ ŘÁDKY TADY)
Filmové vyprávění zabíjí herní interaktivitu(?)
Zároveň lze ale všechny tři pilíře hratelnosti chápat také jako zásadní prohřešky proti děděnému designu videoher. Onen rozsáhlý galaktický svět byl vždy jen koridorovou iluzí, svoboda rozhodování se na světelné roky vzdalovala možnostem jiných RPG her a blockbusterová stylizace dýchala brakovým tématem Hodní my vs. Zlí oni.
A to ani nemluvím o všudypřítomných patetických proslovech, jako vystřižených z filmů Michaela Baye či Rolanda Emericha. Mass Effect jako by byl kondenzátem pusté únikové zábavy, jež nemá nic společného s naším reálným světem.
Z řady soudobých her je znát, že podobný filmový přístup se od roku 2005 dalece rozšířil i na další videohry (a to i dříve otevřené, aneb zdravíme singleplayer Battlefieldu 3). Mass Effect samozřejmě není jedinou hrou, která se možná až příliš podobá přímočarému filmu, rozhodně se této své tváři příliš nebrání. Nebo snad ano?
(#4 DOPORUČENÝ SOUNDTRACK NA DALŠÍ ŘÁDKY TADY)
Magie postupné gradace
Je nasnadě, že pokud se každá jednotlivost série bere samostatně, může převážit negativní vidění. Unikátní herní zážitek Mass Effectu ale vynikne nejlépe při posuzování série jako celku. A taktéž kouzlo Mass Effectu pro fanouška sci-fi do určité míry stojí právě na tom, že kombinuje snad všechny známé tropy z jiných děl.
Již v době uvedení prvního dílu totiž vývojáři do světa vytrubovali „ponechejte si své save soubory, budou se vám hodit“. Jak ukázal druhý díl, byla to pravda a unikátní rozhodnutí z jedničky se vázala na herní realitu ve dvojce. A tím se dostáváme k jádru pudla – už při hraní léta páně 2008 měl člověk pocit, že koná udatné skutky, které se mu v budoucnu vrátí jako bumerang. Mass Effect 1 nebyl samostatnou hrou, nýbrž úvodem organické trilogie. Pomůžete cizí vlajkové lodi či ji necháte shořet? Kterého svého kamaráda obětujete při sebevražedné misi? A zachráníte či nezachráníte ohyzdnou hmyzí královnu?
„Jednou se mi jistě odvděčí!“ nebo „Jednou by se proti mně mohla obrátit…“
Právě takové uvažování tento přístup nabídl. Postupný růst v rámci trilogie je navíc viditelnější s každým dalším dílem. Pokud Mass Effect 1 nabídl spíše optimistické znázornění galaxie a všehovšudy šest a půl misí, na nichž vás nemlich vždy doprovázeli jen dva sidekickové, druhý díl povážlivě dorostl. Pod nablýskanou fazónou odhalil semeniště zločinu a korupce – a také hratelnost se ve finále dvojky rozrostla na celou jednotku hrdinů.
Třetí díl v tomto dojmu graduje a může za to i postupný výkon počítačů. V roce 2007 by jednoduše nebylo možné/rozumné nabídnout takové epické scény, jakých jsme se dočkali ve trojce. Nikde to není vidět tak jasně, jako v Take Earth Back traileru, kde se vozidla Mako (v ME1 jen jeden kus) objeví v mnoha exemplářích.
A je to způsobeno i dlouhým čekáním, které, jak známo, napomáhá dramatu. Bez prodlevy není gradace možná. Pokud by Mass Effect 1+2+3 vyšel najednou, zdaleka by finále nevzbuzovalo taková očekávání, jaká fanoušci nyní pociťují.
Akční konkurenti jako Call of Duty či Gears of War mohou nabízet podobné napětí, ale chybí jim profilování skrze rozhodnutí. A jiná RPG, jako Fallout či Skyrim, zase nenabízejí takovou míru provázanosti napříč sérií. Trilogie Mass Effect v sobě unikátně kombinuje to nejlepší z videoher (interaktivita, osobitost pro každého) s filmy (vizuál, hudba) a literaturou (předlouhé a mnohdy multiperspektivní vyprávění).
(#5 DOPORUČENÝ SOUNDTRACK NA DALŠÍ ŘÁDKY TADY)
| V předchozích dílech jste viděli: Mass Effect 2 Smrtí Sarena byla hrozba Reaperů zažehnána, alespoň si to myslí současný Koncil Citadely. Velitel Shepard se s SSV Normandy vydává dále zkoumat galaxii, ale jeho plavidlo je napadlo a zničeno novou neznámou lodí – a Shepard umírá. O dva roky později se ovšem probouzí na lůžku. Byl (velmi draze) oživen radikální lidskou organizací Cerberus, jež rasisticky prosazuje zájmy Země nade všechny ostatní. Bez podpory oficiálních vlád Shepard uzavírá smlouvu s Cerberem (jehož komanduje prazvláštní Illusive Man alias pan Tajemný), jenž jako jediný věří Shepardovým báchorkám o akutně hrozící invazi Reaperů. Odhaluje se, že od Shepardova úmrtí začali mizet obyvatelé řady lidských kolonií – a mohou za to Collectoři, majitelé stejného plavidla, jenž zničilo SSV Normandy. Na palubě nové Normandy SR2 Shepard postupně v galaxii rekrutuje „ty nejlepší z nejlepších“, aby se s nimi vydal na sebevražednou misi do Collectorské domoviny. V grandiózním finále (kdy Shepard stejně jako kdokoliv z jeho týmu může zemřít) tak učiní a zjišťuje, že Collectoři unesené kolonisty „rozpouštěli“ na biologickou hmotu, z nichž pak stavěli nového „lidského“ Reapera. Je tedy jasné, že Reapeři se rozmnožují skrze „požívání“ biologických ras a cyklus destrukce je pro ně rozmnožováním. Shepard s týmem nakonec Collectorskou domovinu, která je velkou vesmírnou stanicí, úspěšně eliminuje. Nezastavitelná reaperská flotila přesto nabírá kurz do naší galaxie, a invaze tak byla jen oddálena. V pozdějších přídavcích Shepardovo ústřední dobrodružství pokračuje především misí The Arrival, při níž se odhalí, že Reapeři jsou už na samém okraji galaxie. Ve snaze je zbrzdit Shepard ničí Mass Relay v okrajové soustavě. Při tomto činu ale umírá 300 000 kolonistů, kvůli čemuž je Shepard obviněn z terorismu a předvolán k soudu na Zemi… |
Generační záležitost
Rozšafné a přesto osobité vyprávění Mass Effectu je o to unikátnější, že se vyskytuje v éře online her. Dřívější vyloženě singleplayerové tituly jako Call of Duty dnes rulují především díky svému multiplayeru a snaha uspět s totálně singleplayerovým zážitkem není zrovna v módě (což tak trochu dokládá přítomný multiplayer v Mass Effectu 3). Znamená to ale, že série Mass Effect je klíčovým dílem pro tuto generaci fanoušků vědecké fantastiky a stojí po boku stěžejních děl minulosti, tedy Star Treku a Hvězdných válek? Někteří fanoušci to tvrdí.
Přeci jen, žánr scifi (respektive subžánr vesmírné opery) dnes tak trochu skomírá na úbytě. Televizní Star Trek byl zrušen, a jeho filmový remake se více blíží popkornovým Hvězdným válkám. Seriály Hvězdná brána, Battlestar Galactica či Babylon 5 sice mají své neoddiskutovatelné kvality, ale všechny došly svému konci a pokračování vidět nejsou. A Hvězdné války, dodnes obrovský popkulturní fenomén, svou novou trilogií díru do světa také neudělaly. Možná, že je proto na čase, aby štafetu přebraly videohry s Mass Effectem v čele!
S politováním je ovšem třeba říci, že to bohužel platí jen částečně.
"Mass Effect sjednocení všetvorstva podmiňuje vnější hrozbou."
Seminální díla filmové a televizní sci-fi byla totiž své době příznačná pro reflektování aktuálního společenského klimatu. Star Trek se svým zkoumáním vesmíru, minisukněmi a prvním černobílým TV polibkem šel na ruku idealistickým 60. letům. Hvězdné války zase ve zfetovaných 70. a 80. letech nabídly tématiku boje proti útlaku vlád i revoluční eskapistický vizuál. A nová Battlestar Galactica se nebála píchat klacíkem do americké zahraniční politiky a ukázat, že i sebevražedný terorista může vzbuzovat sympatie.
A Mass Effect? V éře globalizace a reálné krize ekonomiky & důvěry v instituce hra nabízí poselství, že extrémista Shepard má pravdu, ač mu současné vládní status quo (Citadel Council i Earth Alliance) hází klacky pod nohy. Je podle něj správné sjednotit galaxii (= celou reálnou Zemi? Nebo jen západní civilizaci?) navzdory našim žabomyším rozepřím. Jedním dechem ale takové sjednocení podmiňuje vnější hrozbou mimogalaktické invaze…
Ač Mass Effect možná ztělesňuje lidskou touhu ve změnu zaběhnutých globálních (ne)pořádků, realizuje tak přespříliš fantasticky. A skutečnému popkulturnému rozšíření nepomáhá ani předlouhá herní doba. S trochou štěstí dnes obrazy z Hvězdných válek a Star Treku potkáte "na ulici". Abychom ale v podobném prostředí viděli kulisy Mass Effectu, musela by se hra mezi masy rozšířit daleko více, a musela by být mnohem přístupnější – a to se s celkovou herní dobou kolem dvou set hodin realizuje vpravdě obtížně.
Také další nosné téma trilogie, střetnutí omezených biologických forem života (lidé, asarijci, kvariani, atd.) a inteligentních strojů, nastavuje svou konzervativní tvář. Umělá inteligence je v rámci světa Mass Effectu především hrozbou. EDI na palubě Normandy nebo Legion sice ukazují, že to neplatí vždy, avšak hlavními záporáky trilogie jsou přesto myslící stroje Reapeři a v menší míře i zlí robotičtí Gethové. Mass Effect se tím hrdě zařazuje po bok řady jiných sci-fi, které technologickou singularitu pojímají jako ultimátní hrozbu (vzpomeňte na herní příklad kvarianů) a nikoliv možnost k novému věku a "level-up" lidstva.
Zůstává tedy "jen" esteticko-průmyslový přínos Mass Effectu k videohrám. Jeho filmové pojetí, dechberoucí realizace dialogů a myšlenka, že trilogie může být plánována již od počátku (například Halo původně trilogie být nemělo). Pár genderových intelektuálů ještě vypíchne roli FemShep, tedy ženské inkarnace velitele Sheparda, jako snad jediné současné virtuální hrdinky, jež boří stereotypy (paradoxně tím, že se většinou chová stejně jako muž), a tím nám generační přínos Mass Effectu končí. Avšak pokud nesouhlasíte, račte se ozvat v diskuzi.
(#6 DOPORUČENÝ SOUNDTRACK NA DALŠÍ ŘÁDKY TADY)
Óda na Normandy
Ale možná se mýlíme. Možná, že za dekádu či dvě budeme v metru potkávat lidi v N7 zbroji a na obloze se budou prohánět horkovzdušné balóny ve tvaru lodí SSV Normandy.
Pokud se tak nestane, trilogie Mass Effect zůstane pouhou kure*** dobrou videohrou, jež pomohla určit další vývoj našeho oblíbeného žánru, zkondenzovala v sobě všechny kvalitní sci-fi tituly a navrch ji člověk mohl hrát popáté a stále objevovat něco nového.
Nevím jak vám, ale mně by to ke štěstí i tak bohatě stačilo. Přeji příjemné prožití třetího dílu.
(#7 DOPORUČENÝ SOUNDTRACK NA DALŠÍ ŘÁDKY TADY)
