Epizodický Batman od Telltale Games pokračuje. Je druhá série alespoň stejně kvalitní jako ta první?
Hráli jsme na: PC Hra vyšla na: PC, PS4, Xbox One, Mac, Android, iOS
Epizodické série studia Telltale Games mají v posledních letech dost proměnlivou kvalitu. Troufám si však tvrdit, že Batman patřil mezi ty lepší projekty. Ze začátku sice trpěl vlažným úvodem a špatnou optimalizací, postupem času se z něj ale vyklubal velmi zajímavý a strhující počin, který skvěle využíval tradiční prvky příběhů Temného rytíře a zároveň zkoušel řadu věcí jinak, díky čemuž se některé postavy dostaly do poměrně svérázných rolí. Série byla zkrátka úspěch, proto je jen logické, že došlo na vznik druhé série, která nese podtitul The Enemy Within. Před několika dny došlo na vydání páté a poslední epizody, a tak nastal nejvyšší čas nové Batmanovo dobrodružství zhodnotit jako celek.
Zločin nespí
The Enemy Within začíná zhruba tam, kde skončila první série. Bruce Wayne je opět váženým občanem města Gotham a jako Batman se dá považovat za ostříleného bojovníka se zločinem. Tuhle idylku ale záhy přeruší nový padouch, kterým není nikdo jiný než Riddler. Jeho stíhání následně ještě zkomplikuje organizace The Agency v čele s Amandou Wallerovou, důsledkem čehož se Batman dostává do nebezpečné politické hry.
Příběh však do jisté míry klame tělem. Riddler je totiž jen začátek a netrvá dlouho a do děje se zapojí nemalé množství dalších postav a záporáků, přičemž některé můžete znát z první série nebo z komiksové předlohy a jiné jsou výtvorem scénáristů z Telltale Games. A jak už to tak bývá, ti všichni se více či méně podílí na rozvoji zápletky, která zahrnuje velké i malé problémy, stejně jako poněkud osobitější záležitosti.
Na první pohled se může zdát, že jeden z hlavních trumfů první série, tedy změna pojetí několika ikonických záporáků, tentokrát chybí. V některých případech tomu tak skutečně je, určití padouši zastávají vcelku tradiční úlohu, ale jiní opět dokážou překvapit a nabídnout něco, čím ostatní produkty spojené s Batmanem nedisponují. To platí především o dvojici Harley Quinn a Joker, kteří mají v The Enemy Within poněkud obrácené role. Alespoň z počátku.
Vražedný vtip
Musím říct, že Joker, přesněji John Doe, je opravdu korunním klenotem příběhu druhé série a suverénně nejzajímavější postavou. Už proto, že se v něm může odrážet vaše rozhodování. Na průběh příběhu jako celku má většina vašich voleb tradičně sporadický vliv. Většinu důležitých událostí zkrátka příliš neovlivníte, i když se tvůrcům nezřídka daří navodit pocit, že tomu tak tentokrát není. Můžete však ovlivnit alespoň svůj vztah s Johnem a klidně s ním navázat takřka kamarádský vztah, který se dá jedním špatně zvoleným slovem zničit. A mít možnost kamarádit s Jokerem, to je opravdu specialita, která podtrhuje fakt, že se lidem z Telltale Games navzdory všem pochybnostem podařilo vytvořit svérázné pojetí ikonického padoucha, jenž není jen obdobou Jokerů v podání Marka Hamilla, Heatha Ledgera nebo Jacka Nicholsona.
„Mít možnost kamarádit s Jokerem, to je opravdu specialita, která podtrhuje fakt, že se lidem z Telltale Games navzdory všem pochybnostem opravdu podařilo vytvořit svérázné pojetí ikonického padoucha.“
Nutno však podotknout, že vaše volby mohou rozhodnout i o tom, co se z Johna nakonec vyklube, díky čemuž nabízí finále série dva výrazně odlišné směry jinak jasně stanoveného vyprávění. Stále jde pouze o rozdílná zpracování poslední epizody, přičemž dva konce nejsou v rámci herního průmyslu nic výjimečného, ale v rámci tvorby Telltale Games jde stále o krok správným směrem, který studio neučinilo od dob Game of Thrones. Navíc se tímto způsobem nabízí dobrý důvod k opětovnému průchodu celé série nebo alespoň posledních epizod, v nichž na ty osudné volby dojde.
Další zvláštností je fakt, že v The Enemy Within tráví hráč mnohem více času v roli Bruce Wayna. Batman je samozřejmě stále hodně výrazný, ale Bruce dostává s ohledem na různé události a potřeby příběhu o poznání více prostoru. Leckdy je vám tudíž upřena možnost zvolit si, jestli chcete k dané situaci přistupovat v civilu nebo v netopýřím obleku, což je trochu škoda. Někdo by snad mohl i říct, že by se hra měla jmenovat spíše Bruce Wayne: The Enemy Within.
Na druhou stranu, zaměřením na Bruce vzniká v kombinaci s různými postavami mnohem civilnější a osobitější příběh, než jaký nabídla první série. Jde přitom o příběh, který dokáže být dost temný a plný krve a brutality (i když o úsměvné momenty také nemusí být nouze), přičemž ho lze dokončit za zhruba 10 hodin. To je s ohledem na cenovku ideální doba, během níž se tvůrcům daří konstantně udržovat strhující tempo vyprávění, takže se neopakuje problém v podobě vlažného a nezáživného úvodu původní hry. Třeba čtvrtá epizoda je sama o sobě velmi krátká, ale to je problém, který při hraní celé série snadno zapadne.
Velmi temné vztahy
Pocit větší osobitosti navozuje i novinka, kterou jsem již naznačil mým velebením Jokera, a to možnost navazovat s různými postavami různé vztahy. Určité dialogové možnosti tedy mohou změnit to, jaký vztah k vám kdo bude mít. Ani v tomto případě jsem neměl pocit, že by mé volby a jejich následky měly nějaký výrazný dopad na vývoj příběhu, když tedy pominu záležitosti s Jokerem, ale i tak jde o zajímavý prvek, který hraní dokáže oživit. Na konci každé epizody se dozvíte, jaký vztah k vám důležité postavy momentálně mají, a já se nejednou přistihnul, že se mi určitý výsledek nelíbí a že mám najednou potřebu co nejrychleji zapnout další epizodu a vztah k dané postavě zlepšit. Přece si to nemůžu rozházet u Gordona a Alfred by si také zasloužil lepší zacházení. Je však třeba upozornit na to, že ne vždy dostanete příležitost něco zlepšit.
Po stránce hratelnosti však mnoho novinek nečekejte. Klasická kombinace rozhovorů, quick-time eventů a možností se volněji pohybovat v několika lokacích je přítomná i tentokrát, a to bez větších změn, pokud nepočítám několik nových nebo pozměněných ovládacích prvků. Z první série se vrací i volba zabarvení Batmanovy techniky nebo detektivní mód, při němž je třeba spojovat související stopy a tím posouvat kupředu vyšetřování událostí na místě činu. S ohledem na to, že tentokrát trávíte mnohem více času v roli Bruce Wayna, však detektivní práce ustupuje do pozadí a více prostoru dostávají různé, většinou velmi jednoduché hádanky a minihry. Výjimečně vás mohou zdržet a rozhodně mají za následek větší interaktivitu, ale zavařených mozkových závitů se opravdu bát nemusíte.
Nemusíte se bát ani častého umírání ve chvílích, v nichž dojde na boj. Ovládání je zkrátka stále velmi prosté, alespoň však potěší opětovná možnost zvolit si, jakým způsobem se vypořádáte s určitým nepřítelem. Těm, kteří mají zájem o hlubší poznání Batmanova světa, pak jistě udělá radost větší důraz na trávení času v jeskyni. V ní se můžete většinou pohybovat podle svého uvážení a prohlížet si mementa již poražených padouchů nebo výbavu a technické hračičky spojené s oblekem. Stejně tak není problém kochat se batmobilem, pustit si hudbu nebo pročítat zprávy a údaje o postavách. Do jeskyně se dokonce můžete dostat i z hlavního menu hry, takže si do ní lze v případě zájmu zaskočit kdykoliv, bez ohledu na události jednotlivých epizod. Jedná se o maličkost, ale díky ní můžete zvolnit a zapomenout na skutečnost, že tempo hraní většinou diktují tvůrci a vy jste leckdy spíše divákem než hráčem. Navíc lze tímto způsobem získat všechny potřebné informace pro případ, že jste nehráli první sérii.
„Na konci každé epizody se dozvíte, jaký vztah k vám důležité postavy momentálně mají, a já se nejednou přistihnul, že se mi určitý výsledek nelíbí a že mám najednou potřebu co nejrychleji zapnout další epizodu a vztah k dané postavě zlepšit.“
Kdo se směje naposled
Za změnu k lepšímu považuji i technickou stránku. V případě první série opravdu nebyla ideální a i tentokrát má své mouchy. I se slušnějším hardwarem je občas problém dosáhnout stabilních 60fps, třeba v poslední epizodě jsem pozoroval výrazné propady frekvence snímků za sekundu, ale přesto je obecně vzato znát pokrok a větší péče. Navíc se nedá říct, že by byla hra ošklivá, spíše naopak. The Enemy Within si udržuje líbivý vizuální styl připomínající komiksy a některé materiály a scenérie dokážou působit velmi přesvědčivým a detailním dojmem.
I ozvučení udržuje poměrně stabilní laťku kvality. Obzvlášť hudba a dabing zaslouží velkou pochvalu a jejich kvalita je srovnatelná s první sérií. Nejvíc opět excelují John Doe a Harley Quinn, jejichž hlasy do puntíku splňují svůj účel. On zní jako správně nevyrovnaný, ale vcelku sympatický pošuk, který pod povrchem skrývá časovanou bombu, ona svým přízvukem a spratkovským vystupováním vyvolává potřebu nafackovat jí, jakmile otevře pusu. V oblasti technické stránky mohou stížnosti směřovat snad jen na adresu prkenných animací a synchronizace pohybů úst s hlasem, což jsou notoricky známé nedostatky snad všech epizodických sérií od Telltale Games. Někdy mám pocit, že by je vývojáři odmítli odstranit nebo vylepšit, i kdyby jim vyhrožovali všichni Batmanovi nepřátelé.
Batman: The Enemy Within je ve výsledku poměrně vzácným případem druhé série, která je přinejmenším stejně kvalitní a zajímavá jako ta první. Některé věci se nezměnily, jiné šly trochu jiným směrem a něco je zcela nové. Vývojářům se díky tomu podařilo zachovat ducha původní série a zároveň opět zkusit některé věci jinak, což má za následek svěží a svérázný příběh, který má co dát stávajícím fanouškům Batmana i těm, kteří o jednoho z nejslavnějších hrdinů DC Comics moc často nezavadí. Jestli vás první série bavila, s koupí té druhé rozhodně nic nepokazíte. A jestli jste někdy toužili trávit hodiny v roli Bruce Wayna, moralizovat před poručíkem Gordonem o škodlivosti kouření a kamarádit se s Jokerem, The Enemy Within je hra přesně pro vás.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Batman: The Enemy Within za první sérií nijak nezaostává. Tentokrát jsou hlavními hvězdami sám Bruce Wayne a Joker, kteří rozehrávají další svérázný příběh. Druhá epizodická zastávka ve městě Gotham se zkrátka vyplácí, protože může nejednou příjemně překvapit a také donutit k přemýšlení nad vašimi volbami, a to bez ohledu na jejich reálný dopad.
