Recenze Borderlands 3

Jsou hry, na které se vyplatí připravit. Když například vycházel druhý díl ze série Xcom, věděl jsem po zkušenosti s tím prvním, že se týden pořádně nevyspím ani nic neudělám, protože prostě nebudu schopen myslet na nic jiného, než jak lépe postavit moji základnu, jaké technologie vynalézat, který kontinent obětovat a co se asi skrývá v mateřské lodi na konci. Tudíž jsem si rovnou vzal týden dovolenou a odvolal všechny návštěvy, protože některé hry si prostě žádají svoje.

Borderlands 3 je přesně takovou hrou. Věděl jsem, že půjde o největší hru měsíce, které musíme věnovat náležitou pozornost. Sám jsem velkým fanouškem série a přes léto jsem si zopakoval všechny předchozí hry, abych si osvěžil historii světa i postav a ještě více se naladil na nejnovější díl. Kromě dovolené v práci jsem si také domluvil partu kolegů i přátel, se kterými jsme různým způsobem na různých platformách testovali hru, od splitscreen multiplayeru po úplnou endgame (level 50 arény, min-maxování buildu a tak dále). Nyní vám tedy nabízím výsledek oněch intenzivních dnů i nocí s nejočekávanější hrou měsíce.

• Vyšlo na: PC, PS4, Xbox One
• Recenzováno na: PS4 Pro, PS4 (základní model), PC
• Datum vydání: 13. září 2019
• Žánr: Shooterlooter
• Česká lokalizace: ne

Zapomeňte na Pandoru

Jednou z nejčastějších kritik na téma Borderlands série jsou výroky v duchu "vždyť je to pořád to samý dokola, psycho postavy na psycho zaprášený planetě plný nebezpečných mimozemských potvor". Svým způsobem jim musím dát zapravdu, protože i mě se už prostředí westernových vesniček a psycho banditů s maskami poněkud okoukalo. Tudíž jsem se ze všeho nejvíce těšil na to, že v B3 dle závěru dvojky (a příslibu vývojářů) vyrazíme do jiných oblastí vesmíru, na jiné planety. Ve finále jich tam sice není tolik, kolik bych si přál (aniž bychom příliš spoilovali, řekněme že zhruba pětice), ale jsou opravdu pestré a některé i vyloženě nádherné.

A proč poletujeme po vesmíru? Inu, na konci minulého dílu se ukázalo, že tajemné chrámy pradávné mimozemské civilizace (přezdívané Vaulty) jsou roztroušené po celé galaxii. A navíc neobsahují jen pokročilé technologie a zbraně, ale také nějaké hlubší, propojené tajemství či zdroj moci. To by samo o sobě nebyl problém, jenže zálusk na tuhle výzbroj a větší moc dostala dvojice zlotřilých streamerů, dvojčata Troy a Tyreen Calypso. Než se nadějete, boj s armádou jejich followerů i dvojčaty samotnými se stane hodně osobní a pustíte se do divokého závodu napříč planetami, abyste jim zabránili nebezpečnou moc získat pro sebe.

Než se nadějete, boj s armádou jejich followerů i dvojčaty samotnými se stane hodně osobní a pustíte se do divokého závodu napříč planetami.

Dvojčata sice nikdy nejsou tak zábavná nebo vtipná, jako starý dobrý Handsome Jack, nicméně mají svoje momenty: například jejich demoralizující highlight klipy z největších ztrát, které vám způsobili - nebo parádní mise, ve které se jejich fanoušci rozdělí na dva tábory a každé z dvojčat vás hecuje, abyste zlikvidovali armádu toho druhého dvojčete. Druhý díl série a odbočka "Tales from Borderlands" už nás bohužel naučily, že po všem tom ztřeštěném humoru a legraci dříve nebo později přijde velký zvrat a dojemná oběť, takže to zde už nefunguje tak překvapivě, nicméně pořád je v kampani několik silných momentů, které byste nechtěli mít vyzrazené předem. Příběh jako celek je tedy slušný, byť na pomyslnou laťku druhého dílu tak docela nedosahuje.

Sáhněte si

Ačkoliv některým může (především díky výtvarné stylizaci) hra na první pohled připadat extrémně podobná předchozím dílům, stačí pár vteřin s ovladačem nebo myší v ruce, abyste změnili názor. Zatímco předchozí hry stavěly spíše na celkovém zážitku, humoru, pestrosti a dalších věcech, jako střílečky nebyly zrovna zázračné - funkční, ale nikoliv na špici žánru. To se ale díky B3 drasticky změnilo a mám vyloženě podezření, že do studia přijali v posledních letech nějaké přeběhlíky z řad vývojářů Call of Duty nebo Destiny.

Samozřejmě tyhle věci se těžko vysvětlují nebo dokazují pomocí slovních popisů, ale pokusím se. Staré Borderlands hry působily mírně neohrabaně, jako kdyby pohyb v nich (včetně zacházení se zbraněmi) byl poněkud pomalejší až "klouzavý" (nepřesný, neprecizní). Oproti tomu vaše postava v B3 se hýbe velmi agilně a přesně, dokáže nyní šplhat na překážky a hlavně: všechny zbraně míří, práskají a kopou mnohem "hmatatelněji", uvěřitelněji a přirozeněji. Tomuto důležitému pocitu při hraní střílečky se říká "gunplay" a COD nebo Destiny v této oblasti dlouhé roky jednoznačně kralují, minimálně na ovladačích. B3 jim ale doslova šlápla na krk a hrdě se dere na trůn mistra žánru.

Tomuto důležitému pocitu při hraní střílečky se říká "gunplay".

To je samozřejmě obrovsky důležité pro celých vašich 30 - 100 hodin se hrou (podle obtížnosti a pozornosti, kterou se rozhodnete věnovat vedlejším misím). Ještě důležitější je to ale pro následující roky, protože B3 má rozhodně silný obsahový základ i prodeje na to, aby se stala jednou z těch stálic, kam se pravidelně budete vracet pro různé DLC přídavky a sezónní eventy. Také endgame je díky tomuhle mnohem zajímavější, protože je vyloženě zábava mít hru v ruce - i když třeba hrajete jen arénu, kterou jste už zkoušeli pokořit stokrát.

Dívejte se a poslouchejte

Velkým tématem je výprava hry a celkově audiovizuální i technické zpracování. Jak jste se mohli dočíst v mých prvních dojmech po první noci s hrou, byl jsem nekriticky nadšený. Jelikož jsem den předtím dohrál (remasterovanou) B2, měl jsem velký zážitek z toho, jak poskočila detailnost a propracovanost grafiky, nyní navíc plná moderních efektů a hlavně: šlapající na PS4 Pro v téměř dokonale stabilních 60 fps. To vše je podpořeno excelentním hudebním soundtrackem od slavných skladatelů, jako jsou Jesper Kyd (Assassin´s Creed, Red Zone), Michael McCan (Deus Ex, Xcom), Raison Varner (Red Faction: Guerrilla) nebo Brian Trifon (Halo Wars 2). Jiný slovy, hra má opravdu úžasnou, atmosférickou a pestrou hudbu, která nezapře různé autory, jak cestujete od planety k planetě.

Jenže během víkendu se ukázalo, že zážitek ze hry se citelně mění, pokud ji člověk hraje sám a pokud ji hraje s přáteli. Detailnost prostředí i sofistikovanost lootu nebo sociálních funkcí očividně způsobují, že při zátěži od více hráčů se hra začne chovat poněkud jinak. Paradoxně ani tak nejde o zpomalení při velkých bitvách (i když to se občas stane, byť řádově o jednotky snímků), jako o neuvěřitelné prodlevy při práci s herním menu (vaše schopnosti a vybavení). Někdy (relativně vzácně) dokonce vypadnou určité složky zvuku, dokud nenahrajete jinou lokaci. Bohužel tyhle věci se dějí, ať už hrajete s přáteli online nebo lokálně na rozpůlené obrazovce. Je vlastně docela ironie, že největší slabinou pro výkon B3 se ukázal být právě inventář - stejná situace totiž už roky panuje v konkurenční Destiny.

Zážitek ze hry se citelně mění, pokud ji člověk hraje sám a pokud ji hraje s přáteli.

Paradoxně je to o to větší problém, jelikož to ostře kontrastuje s tím, jak je jinak hra rychlá a plynulá. Očividně to je něco, o čem autoři hry věděli a najdete tak v hlavním menu možnost nastavit jako prioritu rozlišení nebo výkon. Jelikož jde o divokou střílečku, samozřejmě budete chtít výkon. Zamrzí to každopádně tím víc, že některé lokace ve hře jsou mimořádně nádherné (většinou ty s obrovskými mimozemskými chrámy, připomínajícími pyramidy a zarostlými mimozemskou pestrobarevnou vegetací) a slušelo by jim vyšší rozlišení. I při hře pro jednoho ale doporučuji na konzoli nechat nastavený výkon jako prioritu, plus případně se přepnout do offline módu, jelikož hra jinak neustále stahuje i posílá plno informací o postupu vašich přátel (a jim o tom vašem). Každopádně technický stav hry momentálně představuje největší zdroj kontroverze v diskuzích hráčů i jeden z hlavních důvodů bojkotování nebo "review bombingu" vůči hře (tím druhým je dočasná exkluzivita Epic Games Store na PC).

Jádro hry

Střílení je samozřejmě tou nejdůležitější složkou Borderlands, nicméně oproti ostatním podobným hrám nadále zůstává výjimečná tím, čím v ní střílíte. Pořád platí, že žádná jiná hra nemá tak pestrý arzenál, jelikož autoři nejen že milióny zbraní náhodně generují a kombinují po vzoru Diabla, ale také přicházejí se stále divočejšími a bláznivějšími nápady. V praxi tak na vás opět čeká nepřeberný arzenál od pistolí přes brokovnice a pušky až po ostřelovačky a raketomety. Unikátní vlastnosti jsou tentokrát třeba energetický zdroj místo zásobníků (nemusíte přebíjet, ale musíte chladit) nebo zbraně na nožičkách, které po odhození bojují dále po vašem boku. Je toho ale mnohem, mnohem více. A z každičké zbraně budete mít o to větší radost nejen díky jejímu lepšímu výkonu, novému vzhledu a schopnostem, ale také díky již zmíněné gunplay, se kterou je radost všechny druhy zbraní používat. Osobně jsem automaticky bral cokoliv s nejvyšším Gear Score, abych si zažil a zvykl na všechny druhy výzbroje.

Pro boj je důležitý nejen váš arzenál, ale také vaše postava a její schopnosti. Siréna jménem Amara používá magii pro vyvolání démonických paží, kterými zabuší do země všechny nepřátele. Dívenka Moze svoji drobnost kompenzuje kráčejícím mechem, na který si může věšet gatlingy i raketomety. Ostrostřelec Zane je expert na všemožné gadgety, kterým dominuje velký energetický štít nebo samostatně bojující klon a konečně, mnou i komunitou zřejmě nejoblíbenější postava, Beastmaster jménem Fl4k je robot, který si na pomoc přivolává schopné zvířecí "mazlíčky". Přišlo mi, že ještě více než kdy dříve schopnosti postav příjemně souzní mezi sebou (pokud se například rozhodnete míchat z několika stromů schopností zároveň) a skvěle je doplňují modifikátory z vaší výbavy i nové "anointed" zbraně, což jsou speciální endgame zbraně přímo ovlivňující schopnosti postavy. Je trochu s podivem, že v současném stavu lze vytvořit takovou kombinaci, která dokáže zabít cokoliv ve hře víceméně jednou ranou (není ale zas tak snadné takovou kombinaci schopností a vybavení vymyslet či posbírat).

Schopnosti postav příjemně souzní mezi sebou a skvěle je doplňují modifikátory z vaší výbavy i nové "anointed" zbraně.

Zábava je víceméně konzistentní po celou dobu hraní. Hlavní mise jsou pestré, stejně tak jako jednotliví (početní) bossové mají všichni nějaké unikátní mechaniky. Vynikající jsou i vedlejší mise, které si často s těmi hlavními vůbec v ničem nezadají. Po dohrání příběhu můžete samozřejmě pokračovat v hledání skrytých věcí na mapě (většinou vás odmění nějakou tou výbavou), dočistit nehotové vedlejší mise, začít hrát znovu na oblíbenou New Game Plus (zde nazvanou True Vault Hunter) s výrazně větší obtížností nebo se věnovat jedné z endgame aktivit. Tou jsou Trials arény, připomínající Strike mise z Destiny (3 části mapy a boss na konci, 30 minut limit) nebo Circle of Slaughter, což je vyloženě horda, kde po smrti musíte začít od začátku. Vynikající řešení endgame je nový modifikátor Mayhem. Má zatím tři stupně a funguje vyloženě jako Torment stupně v Diablu - každý stupeň nabízí zvýšení obtížnosti, ale také lepší odměny. Lze aplikovat na celou hru a kupodivu je možné hrát ve skupině s přáteli, kde jeden hráč je čerstvá první úroveň a druhý hráč je totální endgame mayem postava - oběma hra přizpůsobuje nepřátele i výzbroj na míru jejich postavám zároveň. B3 vás k dalšímu hraní motivuje také systémem plošného vylepšování všech vašich postav (tzv. Guardian Rank, dříve Badass Rank).

Další názory redakce

Jiří Šmerda: "Borderlands 3 ve všech směrech posunuje herní žánr looter-shooter zase o krok kupředu. Povedený level scaling vám opravdu dovolí hrát kdykoliv a s kýmkoliv bez větších omezení. Nekonečné množství různých a hlavně jedinečných zbraní, jejichž chování se s každým novým kouskem mění, nedovolí, aby jste se při hraní ani na chvíli nudili. Na PS4 Pro ve 4K hra vypadá opravdu překrásně a i ve své komiksově laděné stylizaci dokáže vytvářet úžasné lokace. Při nastavení "performance" hra běží bez potíží a až na ojedinělé záseky a dlouhé čekání při vstupu do stromu dovedností, vás nečekají žádné větší technické potíže. Bohužel při nastavení, soustřeďující se na rozlišení, hra jen výjimečně dosahuje slíbených 30 FPS a na dlouhodobé hraní je prakticky nepoužitelné. Je to jen další důkaz, že svět již opravdu potřebuje novou generaci konzolí."

Ondřej Partl: Borderlands 3 určitě udělají radost všem fanouškům série, jelikož přináší opět tu stejnou frenetickou akci s gaziliónem zbraní, infantilním humorem a komiksovou grafikou. Na základním modelu PS4 hra běží v nativním rozlišení 1920x1080, kdy si povětšinou drží 30 FPS s tím, že se v některých lokalitách dočkáte nepříjemného zakuckání (ve split-screenu je situace prakticky totožná). O extrémně dlouhém načítání menu ani nemluvě. Ostatním, kterým série nesedla již od začátku, hra nenabídne žádnou velkou novinku, jenž by je měla přesvědčit o koupi titulu.

Michal Jonáš: Schválně jsem si na PC nainstaloval pro porovnání oba předešlé díly. Zatímco jednička už dnes vypadá hodně zastarale hlavně po stránce celkového stylu a barev, které jsou oproti trojce (i dvojce) silně vybledlé, dvojka prakticky nezestárla a na nejvyšší nastavení grafiky na mém WQHD rozlišení vypadá velmi podobně co nová trojka. Trojka ovšem disponuje detailnějším povrchem zejména v blízkém okolí, ale je také daleko náročnější. Oba staré díly rozjedu na trvalých 60 FPS s nejvyšším možným nastavením grafiky naprosto bez problému na svém PC (i5-6600K 3,5 GHz, 32 GB RAM, GeForce GTX-1080 8GB), ale trojka, i když podle mne nevypadá zas o tolik lépe než dvojka, je daleko náročnější, kdy se přes 50 FPS nedostanu (průměr 48).

Na trvalých 60 FPS musím nastavit třetí z pěti grafických předvoleb „High”, pak hra jede takřka plynule s minimálními propady. Rozdíly ale oproti dvěma vyšším předvolbám „Ultra” a „Badass” nejsou nijak signifikantní. Borderlands 3 je tak pastelově barevná, ostře ohraničená a krásná hra, u níž jsem během hraní nezaznamenal žádné technické chyby, přitom si hráči dost stěžují i na PC verzi. Trojka si pak na disku zabere úctyhodných 52 GB místa, zatímco dvojka pouhých 13 a vylepšená jednička se všemi přídavky 19 GB.

Pavel Leňko: Hrál jsem na PC - max detaily, hra se hýbá výborně, vypadá nádherně (ostřejší textury, modely mají znatelně víc polygonů - vše vypadá lépe, i barevná paleta), ovládání zbraní a celkově pohyb je velmi plynulý. Coop je trošku krkolomný ve více hráčích (4), na mapě se často těžko pozná, kdo je který spoluhráč, ale přitom třeba FL4Kovi peti mají vlastní ikonu. Herně není moc co vytknout, je to víceméně vylepšení nad BL2 ve všech smerech.

Hra vyšla na PC, PS4 a Xbox One. Konzolové verze můžete zakoupit na Xzone.cz

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.