Recenze Ni no Kuni II: Revenant Kingdom

Hráli jsme na: PS4

Vyšlo na: PS4, PC

Před necelými osmi roky zkusilo studio Level-5 vstoupit do nových vod videoherní zábavy a za účelem vytvoření nové hry spojilo své síly s úplně jiným týmem. Studio Ghibli se ale primárně soustředí na úplně jiný druh zábavy. Jde o animační a filmovou firmu, kterou není třeba ani moc představovat. Celosvětově se proslavila filmy jako jsou Můj soused Totoro nebo Princezna Mononoke, případně i v Čechách oblíbenou Cestou do fantazie.

Že šlo o krok správným směrem už asi nemusím ani dodávat. Po čistě japonském vydání hry v prosinci 2010 se na západě zvedla vlna obdivu a hráči si vyloženě vyžádali lokalizaci do angličtiny. A tak mohl v roce 2013 ochutnat i západ tuto nevšední lahůdku. Já osobně se pak musím přiznat, že ačkoli jsem se v těch letech soustředil téměř výhradně na PC platformu, tak ono pověstné spojení se studiem Ghibli, a po mém zhlédnutí prvních japonských trailerů, přibyla do naší rodiny první velká konzole.

Za záchranu nejen sebe

Důvodů, proč jsme pak museli na pokračování Ni no Kuni čekat tak dlouho, bude určitě spousta. Ve mne ta dlouhá pauza vzbuzuje pocit snahy studia Level-5 o dobře odvedenou a neuspěchanou práci. Vždyť kdyby chtěli tvůrci hned navázat na kladné ohlasy na hru a vyslyšet přání fanoušků, určitě by šlo pokračování vytvořit daleko rychleji. Řekněme do dvou let. Naštěstí se tak nestalo a my si museli počkat celých 8 zim (no západ vlastně jen 5 roků). Říkám naštěstí, protože většina z vás už asi bude vědět, že na dobré věci se vyplatí si počkat.

Ni no Kuni II: Revenant Kingdom vyšlo celosvětově pro konzoli PlayStation 4 a pro PC platformu a když se na hru podíváme lehce zevrubně, tak jde na první pohled vidět, že plně využívá potenciál prvního dílu a také jeho kulisy. Všechno ostatní je ale jiné, nové. Nevím, jak moc mám rozpitvávat herní příběh, ale ve své podstatě jde o celkem jednoduchou zápletku. Následník trůnu je hrubou silou sesazen ze svého postu, ale protože má silnou vůli žít, a taky kupu velmi dobrých společníků, neumírá, utíká do ústraní a následně se rozhoduje nenechat vše ležet ladem a svého královského původu náležitě využít. Po několika peripetiích se stává právoplatným králem a zakládá novou zemi s příznačným názvem Evermore.

Ač se prakticky celá hra odehrává ve fantaskním světě, mají pro nás první minuty hraní připraveny krapet jiný zážitek, který jen o to více podtrhuje netradiční uvažování tvůrců hry, kteří se nebojí kombinovat na první pohled neslučitelné světy nebo postavy. Do samotného hraní jste velmi rychle vhozeni už po pár minutách, a i přes velmi roztomilý vzhled, držící se ve standardech studia Ghibli, se v Ni no Kuni II najednou ocitáte ve stavu, kdy je vám prakticky před očima likvidováno královské služebnictvo a kdy přicházíte o své blízké. Na oplátku se k vám ale připojují noví, nečekaní spojenci.

Velmi kladně musím ocenit nenásilnost, jakým titul vysvětluje jednotlivé herní principy. Ovládání, přepínání mezi členy skupiny, principy boje a jednotlivé RPG prvky. Neříkám, že by vývoj postav nemohl být detailnější, hračičkové asi budou zklamáni z omezených možností, které se de facto smrskly na levelování postav a měnění výbavy, ale vše přispívá k rychlému vtáhnutí do děje a k omezení složitých principů. Stejně tak dopadly třeba souboje, kde není tvoření komb nějak extra složitým prvkem. Síla Ni no Kuni II totiž leží trochu někde jinde. Když už se dostaví známý pocit, že všechno ovládáte a všechno potřebné už víte, objeví se další možnosti. A po chvíli zase další. Strategie hraní se najednou nemění jen použitou zbraní, ale i možností přepínat mezi postavami. Nebo požíváním sekundárních schopností. Další novinkou je objevení malých bytostí zvaných Higgledies. Ty vám do boje přináší onen pasivní prvek různých elementů, ale navíc je můžete i během soubojů lehce a jednoduše ovládat. Někdy díky tomu získáte potřebnou palebnou podporu, jindy třeba lehkou možnost vyléčit se. Záleží na tom, jaké Higgledie si s sebou do skupinky vezmete.

Ve skupině je síla

Jak už jste z předchozích slov určitě sami poznali, v Ni no Kuni II nejste prakticky nikdy sami. I když nám hra vypráví příběh právoplatného nástupce trůnu království Ding Dong Dell, budou mu v jeho snažení pomáhat nejrůznější společníci, kamarádi a známí. K Evanovi se připojí hned v úvodu Roland, který úplně nezapadá do standardů tohoto světa, protože pochází z trochu jiné dimenze a díky svým politickým zkušenostem se stane Evanovou pravou rukou, rádcem i schopným ochráncem. Dále se třeba setkáte se vzdušnými piráty, ze kterých si díky záchraně dcery jejich vůdce vytvoříte velmi silné spojence, ale bude toho daleko víc. Třeba zachráníte obyvatele nejrůznějších měst a časem chtě nechtě zjistíte, že jste se ocitli v soukolí něčeho krapet většího.

Vaší hlavní snahou je zajistit slušným lidem zázemí v podobě nového království, a protože by král nebyl králem bez trůnu a bez své země, budete se muset někde usadit. Získat nějakou zemi nejde bez boje a tady se odkrývá další devíza hry. Přes první zdání, že jde o krapet strategické, ale stále pouze akční RPG, zjistíte, že tomu tak ve skutečnosti není. Nejdříve sice budete jednotlivé lokality prohledávat pobíháním s postavami a vše uvidíte pouze z pohledu třetí osoby. Když se ale budete muset přesunout na větší vzdálenosti nebo bude třeba najít novou, rozlehlejších oblast, začne kamera zobrazovat větší plochu. Oddálí se a postavy se přepnou do chibi vzhledu. Cestou nenarazíte pouze na nepřátele, ale i na různé logické hádanky a třeba hned obhajoba královského původu se skládá z pokoření několika esteticky nádherných prostorových hádanek, na jejichž konci vás čeká souboj s obřím bossem. Až jeho porážkou prokážete královský původ a pouto s další speciální bytostí.

Pak se konečně vrhnete na získání lokality pro své království a zčista jasna zjišťujete, že už nehrajete jen JRPG, ale silně odlehčenou, akčněji laděnou strategii. Dostanete do rukou menší armádu a s tou porazíte prvního většího nepřítele. Po dobytí území si postavíte první lehké příbytky, ale pár stanů na bydlení nestačí, a tak se začnete rozhlížet po dalších materiálech, rekrutovat schopné a šikovné lidi a ti zase potřebují někde složit hlavu a také mít kde uplatnit svůj talent. Proto vám hra nabídne další režim, ve kterém budete vytvářet zázemí pro své poddané, stavět budovy, obchody, vyvíjet nové zbraně a kouzla, čímž lehce nakousnete mikroekonomiku království.

Svoboda neexistuje bez boje

I když Evan celou dobu hovoří o království, ve kterém budou lidé, nebo spíše bytosti zdejšího světa, žít bez boje a válek, tak to logicky úplně nenásilnou formou nepůjde. Boje jsou prostě nedílnou součástí Ni no Kuni II, ale jsou vcelku příjemné, lehce zvládnutelné a ideálně vyvážené. Prostě jakoby Level-5 zužitkoval všechny zkušenosti ze svých předchozích her a vytvořil jeden komplexní, zábavný titul. Najdete tady trošku z Yo-kaiů, něco z Ever Oasis, krapet Dragon Questu, vše smíchané do fungujícího herního ekosystému.

Hra vás také víceméně vede hodně za ručičku, a tak není šance, že byste někde zakysnuli a nevěděli jak dál. A i když je toho hodně co dělat musíte, ještě víc je toho, co pouze můžete. Strategické prvky nejsou těžké na zvládnutí a když už vás nebaví prohledávat krajinu, můžete se vrhnout do stavby království, můžete se pustit do bojů s okolními armádami vzbouřenců, levelovat své postavy, plnit nepovinné úkoly nebo pouze sbírat suroviny.

Navíc se na některá místa dostanete až díky jiným způsobům cestování, než je chůze po svých. A všude narazíte na místní faunu, která je ale agresivní pouze v určitém měřítku. Ze začátku na vás útočí každý, ale když se stanete silnějším protivníkem, už si vás nebude hodně druhů všímat. Což je hodně příjemný fakt, protože většina her má tendence na vás posílat stále dokola všechny nepřátele, které potkáte. To vás v důsledku v pozdějších fázích hry jen zdržuje. Když už pro vás nejsou slabí protivníci problém a do soubojů se vám už nechce, jde jen o nudnou a repetitivní aktivitu. V Ni no Kuni II už podle barvy jména a levelu dopředu vidíte, jestli vůči vám bude příšerka agresivní nebo ne.

Trošku mi ale při hraní vadily dvě věci. Tou první byla rychlost pohybu postaviček po rozsáhlejším území, která byla podivně zpomalená. Nedokázal jsem se zbavit pocitu jako by všichni mohli běhat o něco rychleji, ale vývojáře těsně před vydáním hry něco přinutilo postavičky zpomalit. Samozřejmě můžete využít zrychleného pohybu na již objevená místa na mapě, ale zase se připravíte o průzkum a taky sběr surovin a nacházení truhel s předměty.

Druhým, řekněme problémem, byl dabing. Takto rozsáhlá a komplexní hra by s jistě zasloužila mít nadabované všechny rozhovory a nejen filmové předěly. Ne že bych nebyl u JRPG na podobný styl zvyklý, nebo právě u her od Level-5, kde je němota postav normální, ale tady mají všechny postavy velmi dobře zvolené dabéry. Kvůli tomu působí střídání kompletně namluvených filmů a následných němých, odklikávacích dialogů, hodně zvláštně a toporně. Při nich totiž musíte jednotlivé věty odklikávat, ale hlavně při kterých jednotlivé postavy vydávají pouze různé druhy hekání a místo věty řeknou třeba jen jedno slovo. Třeba jen yokatta.

Nicméně jde o malé pihy na kráse. Pokud vám sedne vzhled hrdinů, kde pospolu dokážou žít kočky, myši a lidé, a máte rádi pohádkový nádech v jinak komplexních hrách, je Ni no Kuni II: Revenant Kingdom určený přímo pro vás. Dovolím si tvrdit, že u hraní strávíte ne desítky, ale rovnou stovky hodin.

Ni no Kuni II: Revenant Kingdom koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.