Vývojáři potřebovali několik týdnů navíc.

Reklama

Následující text hodnotí pouze kvalitu PC portu, nikoli hru jako takovou.

Pokud vás více zajímá samotná hra, můžete si přečíst naši recenzi PS5 verze.

Pomalu se mi tomu nechce věřit, ale od vydání hry Ratchet & Clank: Rift Apart uběhlo už něco málo přes dva roky. Insomniac nám tehdy nadělil jednu z prvních PS5 exkluzivit, která je i do dnešních dní jednou z nejlepších ukázek toho, co nejnovější konzole od Sony dokáže. Nicméně Ratchet nevyniká jenom po technické stránce, především nabízí zábavnou hratelnost, skvělou hudbu a fantastickou grafickou stránku, jež skutečně vypadá jako animovaný film, který se ale renderuje v reálném čase. Pokud se chcete dozvědět víc o hře jako takové, doporučuji si přečíst recenzi PS5 verze od Martina Zavřela. Já se totiž zaměřím na nově vydaný PC port a jeho silné i slabé stránky.

Platforma: PC (recenzovaná verze), PlayStation 5

Datum vydání: 26. 7. 2023

Vývojář: Insomniac Games, Nixxes Software

Vydavatel: PlayStation PC LLC

Žánr: Akční adventura

Česká lokalizace: Ano (titulky)

Multiplayer: Ne

Dat ke stažení: 39 GB

Herní doba: ~12 hodin (hlavní příběh)

Cena: 59,99 € (Steam)

Testováno na sestavě:

Procesor: Intel Core i5-13600K

RAM: 32 GB DDR5 6000 MT/s

Grafická karta: Nvidia GeForce RTX 4080

Úložiště: Solidigm P44 Pro (1TB NVMe PCIe 4.0 SSD)

DirectStorage v akci

Od konverze jsem měl relativně vysoká očekávání. Přece jen ji mělo na starost nizozemské studio Nixxes, jež s Insomniacem nespolupracuje poprvé. Loni už vydali PC porty obou Spider-Manů, které byly na velmi solidní úrovni. Už od začátku ale bylo jasné, že to tentokrát vývojáři nebudou mít jednoduché. Hra je silně založená na rychlém načítání a přesouvání mezi světy, ale ještě donedávna tady nebyly technologie, jak něco takového umožnit i na PC. Naštěstí Microsoft přišel se svým API DirectStorage, jež dokáže mnohem lépe využít rychlosti NVMe SSD a v nové verzi 1.2 také podporuje dekompresi přes GPU, což značně uleví procesoru.

Pokud nepočítáme Forspoken (které používalo ještě starou verzi DirectStorage bez GPU dekomprese) a nedávno vydaný Portal: Prelude RTX, je Ratchet skutečně první plnohodnotnou ukázkou toho, co tato technologie dokáže. A výsledky jsou poněkud smíšené. Předem je třeba říct, že skutečný potenciál NVMe disků zůstal nevyužit, protože ačkoli načítání z menu do hry je skutečně rychlé, přesouvání mezi světy ne zase tolik a mezi PCIe 3.0 a 4.0 je prakticky nulový rozdíl.

Především to ale znamená jednu věc, PS5 verze má zkrátka navrch, a pokud nedojde k nějakému vylepšení na straně vývojářů, momentálně neexistuje způsob, jak mít přesun mezi dimenzemi tak rychlý jako na PlayStationu (hru jsem nicméně testoval v režimu Performance RT, kde nenabízí takovou vizuální kvalitu, jaká je možná na PC). Čistě časově to není až tak velký rozdíl, ale občas to i na SSD způsobuje lehké záseky, případně se hra sice hýbe dál, ale zastaví se Ratchet, což nepůsobí moc dobře.

Pokud máte pouze SATA SSD, načítání ve všech ohledech bude pomalejší, ale stále relativně hratelné, nicméně musíte počítat s ne úplně malým stutteringem po načítání větší porce assetů. Skutečnou výzvou je pro Rift Apart klasické HDD. A ano, hru na něm skutečně pustíte a nefunguje úplně špatně. Ideální způsob, jak si hru užít, to ale rozhodně není. Načítací časy a přesouvání mezi světy je sice rychlejší, než bych čekal (zřejmě díky DirectStorage, jež má podporu právě i pro klasické pevné disky, a hra dokáže efektivně využít velkou porci RAM a VRAM), nicméně stále musíte počítat s velkými pauzami a i během hraní častým stutteringem, když disk jednoduše nestíhá. Nejednou se vám stane, že dojde k záseku i uprostřed cutscény, takže se audio desynchronizuje.

Škálovatelné nastavení

Když se ale přesuneme k výkonu, tam se rozhodně Nixxes má čím chlubit. Povedlo se jim vytvořit dostatečně škálovatelné nastavení tak, že hra nabízí grafická nastavení ještě o krok dál než PS5 (k tomu se dostanu), ale zároveň mysleli i na málo výkonné sestavy a umožnili grafiku opravdu hodně přiškrtit.

K tomu všemu navíc můžete očekávat plnou podporu upscalingu: k dispozici je DLSS od Nvidie (pokud máte kartu RTX 20 a výš, samozřejmě doporučuji použít), FSR od AMD, XeSS od Intelu (nabízí lepší vizuální kvalitu než FSR a je také k dispozici na všech kartách, takže doporučuji pro majitele GPU od AMD i Intelu, kde je navíc dostupná lepší verze této technologie) a nakonec vlastní upscaling od Insomniacu. Majitelé grafických karet řady RTX 40 se mohou těšit i na technologii Frame Generation, která funguje bez problémů.

Pochválit musím rovněž plnohodnotnou podporu ovladače DualSense, byť u first-party hry od PlayStationu by to asi měla být samozřejmost. Zrovna Ratchet využívá haptiku i adaptivní triggery opravdu skvěle, takže pokud ovladač vlastníte, neváhejte ho připojit. Nic vám ale samozřejmě nebrání v hraní s jiným ovladačem či na klávesnici a myši, ani tam jsem na žádný problém nenarazil.

Jak už jsem zmínil, hra nabízí oproti PS5 verzi několik vylepšení. Je to například vyšší možná denzita NPC, vyšší kvalita textur, vyšší vykreslovací vzdálenost či úplně nové nastavení ray tracingu v podobě RT stínů a ambientní okluze. Pokud ale chcete mít skutečně všechna nastavení na maximum, budete potřebovat velmi silný stroj. Osobně jsem na 4K rozlišení a nejvyšší grafické nastavení potřeboval zapnout DLSS v režimu Balanced, abych se dostal na relativně stabilních 60 FPS. I tak ale v náročnějších pasážích (především při různých výbuších a střelbě během soubojů) frame rate mohl spadnout až někam k 50.

A dejte si pozor na VRAM, protože samotná hra sice na max ve 4K využívá „jen“ něco přes 12 GB, ale musíte počítat i s různými programy běžícími v pozadí, které budete chtít ideálně omezit na minimum. Na druhou stranu musím pochválit vývojáře za to, že zde není žádný traversal stuttering či záseky způsobené kompilací shaderů.

Poslední věc k výkonu, hra bohužel neobsahuje vyloženě uzamknutí frame ratu. Můžete ho zapnout pouze skrz dynamické rozlišení v podobě cílových FPS, nebo přes V-Sync na plný či poloviční refresh rate. Pokud nicméně nechcete V-Sync ani dynamické rozlišení, budete muset použít nějaký externí program. Doporučil bych RivaTuner, přes který si rovněž můžete zapnout ukazatele FPS a další zajímavé statistiky, ten mi fungoval výborně s konzistentním frame pacingem. Naopak při uzamknutí v Nvidia panelu jsem měl s časy mezi snímky celkem problémy.

Spousta problémů

Zatím jsem o portu mluvil relativně pozitivně, ale bohužel ne vše je ideální. Hra má totiž velkou porci menších i větších problémů. Jedním z takových obecných jsou pády, kterých bohužel není úplně málo. Hra mi jednou spadla už při spouštění, což by až tak nevadilo, ale zároveň jsem měl několik úplně náhodných pádů během hraní. Nepřišel jsem ani na důvod, protože hra nevyhodí žádnou chybovou hlášku, zkrátka se zasekne a vypne.

Dalším poměrně zásadním problémem je masivní propad FPS při změně nastavení, což mi výrazně zkomplikovalo testování. Doporučuji po jakékoli změně restartovat hru, jinak z toho bude skutečná slideshow a čím víc nastavení budete měnit, tím horší to bude.

Tím to bohužel ani zdaleka nekončí. Jedním z nejvýraznějších problémů jsou problikávající odlesky ve vodě, což působí opravdu velmi rušivě, protože je problém přítomný úplně na všech vodních plochách ve hře. Dokud nebude vydána oprava, nabízí se dvě řešení: buď úplně vypnout RT odrazy i SSR, což ale znamená, že se budete muset obejít úplně bez odlesků a voda nebude vypadat vůbec hezky, nebo můžete přepnout ambientní okluzi na SSAO, nicméně tím přijdete o jednu z výhod v podobě RTAO. Nemluvě o tom, že ani třetí využití RT v podobě stínů nefunguje, jak má, a v některých ohledech tak vypadají dokonce hůř než na PS5.

Rušivě působily také nekvalitní textury. I pokud zapnete nejvyšší nastavení, některé textury se zkrátka vůbec nenačtou, týká se to například materiálu na různých postavách a dalších poměrně důležitých věcí, které jsou docela zjevné. Ideální není ani UI, jež se nejspíš v některých částech nerenderuje ve 4K, protože například názvy planet i jiné texty byly často rozmazané.

Narazil jsem také na různé „menší“ problémy jako problikávání jednoho typu nepřátel, zaseknutí postavy v objektu, zaseknutí nepřítele v zemi (což mi výrazně ztížilo dokončení úkolu), zaseknuté UI elementy na obrazovce, a to klidně i přes půl mapy, objekt překrývající obchod se zbraněmi, takže jsem neviděl na text, doskakování stínů a objektů či nedokončování některých dialogů během hraní (ne v cutscénách), které se občas přeruší uprostřed věty a následně se už buď nezapnou vůbec, nebo jedou úplně znovu.

Mezi slepými jednooký králem

Přestože jsem zde vyjmenoval hromadu problémů, ve výsledku musím říct, že PC port Ratcheta patří k tomu nejlepšímu, co jsme tu letos měli. Ale radost mi to vůbec nedělá, protože to říkám jen proto, že se dá vůbec hrát. Oproti katastrofálním konverzím, kterých jsme byli letos svědky, je tohle od Nixxes skvěle odvedená práce. Je to však jen výsledek příšerné situace okolo PC portů, jež je zkrátka natolik špatná, že i silně problémový, ale funkční port se dá brát jako určitá výhra. Nic to nemění na tom, že je třeba vyladit ještě spoustu problémů a vývojáři měli dostat několik týdnů navíc pro doladění většiny chyb. V této chvíli rozhodně doporučuji s koupí počkat, než vyjde pár opravných patchů.

Verdikt

PC verze Ratcheta je sice v aktuálním stavu hratelná, což je v dnešní době vlastně velký úspěch, avšak zatím má příliš mnoho problémů na to, abych ji mohl plně doporučit. Vývojáři z Nixxes postavili solidní základy, ale ještě nějakou dobu potrvá, než se jim podaří vyladit všechny chyby, kterých není vůbec málo.