Nikdy nikomu nevěř – základní špiónské pravidlo v praxi.
Politická situace osmdesátých let nepatří k tématům, jimiž by se velcí vývojáři častěji zabývali. Přesto se na konec studené války ve společnosti Phantome Doctrine vydáme. Neexistuje totiž lepší kulisa pro špionážní drama než období soupeření mezi tajnými agenturami Spojených států a Sovětského svazu. Komplexní správu života jedné buňky v síti zpravodajských služeb se pokusilo zpracovat studio CreativeFroge Games, které stojí za relativně úspěšnou tahovou strategií Hard West. Jak se zadařilo jejich dalšímu klonu kultovního X-COMu, se dozvíte v naší recenzi.
- Vychází na: PlayStation 4 (testovaná verze), PC, Xbox One
- Datum vydání: 14. srpna 2018
- Žánr: Tahová strategická akce
- Česká lokalizace: Ne
Ve službách režimu
Kancelářská šeď za staženými roletami v zaplivané kanceláři, nekonečná cestování mezi centrálami po celém světě, život ohrožující nasazení přímo v terénu a neustálá paranoia. Tak by se dala ve zkratce popsat existence každého operativce pracujícího v tajných službách. V průběhu studené války bylo jedno, jestli se pracovalo pro CIA či KGB. Odhalení totožnosti se pomalu rovnalo ortelu smrti, tím hůře pokud šlo o dvojitého (nebo trojitého) agenta. Odchod do důchodu byl utopickým snem, kterého dosáhli pouze vyvolení. V případě, že milujete špionážní romány, jste jako doma. Možná někteří z vás narazili na snímek Jeden musí z kola ven, který také velmi dobře vykresluje dobovou atmosféru. Jste správně naladěni? Tak hurá do akce!
„Od prvních kroků se vaše skupina bude pouštět do rozplétání klubka podvodů, skrytých motivací a zrady, které otáčí kolem dějin.“
Na počátku Phantom Doctrine se stáváte velitelem malé skupiny, která podle vašeho výběru spolupracuje s americkou CIA, ruskou KGB (zazní kvalitní ruština) nebo s izraelským Mossadem (otevře se až po prvním překonání celé hry). Svému agentovi můžete mírně poupravit vzhled na základě přednastavených voleb (obličej, oblečení), ale moc se tím zdražovat nemusíte. Vašeho avatara budete povětšinu času sledovat v izometrickém pohledu tradičním pro taktické strategie. Možná to je dobře, protože při bližším zkoumání modelů charakterů v akci si vzpomenete na hry z devadesátých let a to rozhodně není pochvala. Přepnutí do trojrozměrného pohledu si tak mohli tvůrci odpustit, nebo jej udělat pořádně. To platí alespoň pro PS4, na níž jsme Phantom Doctrine testovali.
Od prvních kroků se vaše skupina bude pouštět do rozplétání klubka podvodů, skrytých motivací a zrady, které otáčí kolem dějin. Život v kůži velitele jednotky se skládá ze dvou velmi odlišných částí. První je fáze plánovací a přípravy. Ve vaší centrále, ohrožované infiltracemi nepřátelských zpravodajů, rozhodujete o vysílání svých agentů do destinací po celém světě, aby zde verbovali nové členy, získávali dokumenty od informátorů a sabotovali akce znepřátelených stran. Když jde do tuhého, musíte naskočit do akce sami a spolu se svými věrnými agenty zasáhnout přímo na místě v tahových soubojích ala X-COM. Jak tento mix funguje dohromady?
Králem ústředí
U rozsáhlých strategií jsme zvyklí na řadu tabulek se statistikami a dalšími parametry rozhodujícími o úspěšnosti akce. Ani Phantom Doctrine se jim nevyhnula, ale jejich uživatelská vstřícnost dá během pár minut každému nováčkovi šanci se chytit. Během kampaně postupně přibývají další možnosti, takže nejste zavaleni kvantem mechanik hned od začátku, za což je třeba tvůrce pochválit. Postupem času budete vylepšovat vlastnosti svých svěřenců, určovat jejich specializovaný trénink a otevírat nové perky, aby byli v akci co nejplatnější. Zároveň jim můžete svěřit tvorbu předmětů, vylepšování centrály, vydělávání peněz na provoz základny a akcí nebo je nechat vyšetřovat podezřelé spisy.
„Každé město přináší riziko odhalení agentů, atentátu na vaše interní zdroje informací nebo kontrašpionážní akce.“
Hlavní pozornost si zaslouží především nástěnka s citlivými materiály a mapa světa. Pokud jste viděli alespoň jeden špionážní film nebo poctivou detektivku, bude vám odhalování událostí mimo zraky veřejnosti více než blízké. Hledání klíčových slov a jejich propojování pomocí provázků sice vypadá moc pěkně, ale ve své podstatě jde jen o minihru, během níž uvidíte více začerněných řádků v tajných dokumentech, než byste chtěli. Na druhou stranu se více přibližujete skutečnému stavu věcí, protože budete znát pouze náznaky, z nichž pomalu poskládáte střípky příběhu.
Mnohem zajímavější akce přináší plán, na němž jsou rozestavena důležitá místa naší planety. Postupně budete rozšiřovat svůj vliv, abyste nakonec operovali na všech obydlených světadílech. Pro příklad, jako spolupracovník CIA začnete pracovat na blízkém východě, ale během několika hodin už cestujete severní Afrikou, Evropou a USA. Každé město přináší riziko odhalení agentů, atentátu na vaše interní zdroje informací nebo kontrašpionážní akce. Na tahy protivníka musíte bryskně reagovat a posílat agenty na nejpalčivější místa, aby zde zasáhli. V případě, že dorazí pozdě na překažení nepřátelských plánů, je třeba rozvrhnout krizovou operaci a pustit se přímo na bojiště.
Nenápadně nebo formou razie?
Taktické operace přímo v terénu jsou totiž hlavním tahákem Phantom Doctrine. Před každou misí můžete provést několik přípravných kroků, abyste měli zmapovanou lokaci, a sestavit tým s příslušnou výbavou. Vždy bude záležet na primárním zadání (extrakce, infiltrace, odstranění bomb a tak dále), takže je třeba myslet na všechny vlastnosti nominovaných bojovníků. Já osobně jsem si vždycky zakládal na tichém postupu, braní zajatců jako zdroje dalších informací a průchodu bez zabití. Cesta je to trnitá, ovšem vyhnete se řadě nepříjemností spojených s přestřelkami.
„Díky pečlivé práci výzvědné služby se můžete hned na začátku mise dopátrat, kde nepřátelé ukrývají objekty vašeho zájmu, na kterých místech lze odstavit kamery a kde hrozí jiná větší nebezpečí.“
Stealth postup sice vyžaduje delší plánování a občas i načítání při špatném vyhodnocení situace, ale záleží u něj na vašem umu. Při vytažení palných zbraní si vlastně kupujete los do loterie. U svých postav víte okamžitě, jaké zranění způsobí, ale nepřítel může poslat vaše muže a ženy po první salvě pod kytičky. Nemůžete si stěžovat, v životě to tak prostě chodí, ale věřte mi, že samotná hra vás dokáže hodně vytrestat i za sebemenší chybu. Při neopatrném postupu tak necháte na ulicích celého světa spoustu agentů, kteří kvůli vašim chybným volbám nedobrovolně opustí svět. Sami pak budete hledat postupy, jak se vyhnout alarmům a přímé konfrontaci.
Díky pečlivé práci výzvědné služby se můžete hned na začátku mise dopátrat, kde nepřátelé ukrývají objekty vašeho zájmu, na kterých místech lze odstavit kamery a kde hrozí jiná větší nebezpečí. Pak už se musíte spolehnout pouze na um vašich agentů. Důležitý je dohled a odhad dalšího pohybu protivníků. Omráčení je potom otázkou vteřin, po nichž následuje úklid těla. Jestliže budete moc pečliví, začnou být hlídači nervózní a začnou namátkově prohledávat okolí a ničit důkazy nelegální činnosti, takže opatrně. Pro svůj postup můžete využít řadu triků (laser do očí na chvíli oslepí nepřítele a můžete proběhnout, vychytávek je opravdu dost).
„Fanoušci projektilových radovánek si užijí různé styly střelby a krytí, jež fungují relativně slušně.“
I přes největší opatrnost nakonec nastane chvíle, kdy se budete muset vystřílet ze svízelné situace. Nenápadnou eliminaci tří vojáku se dvěma agenty prostě nespachtíte. V těchto chvílích jsem si nejvíce oblíbil mód razie, v němž svým bojovníkům určíte cíle v místnosti, oni do ní vletí jako tornádo a vše vyřídí během chvilky. Samozřejmě tím ale zalarmují široké okolí, takže budou muset promluvit kulky. Fanoušci projektilových radovánek si užijí různé styly střelby a krytí, jež fungují relativně slušně. Přes dosud popsané solidní herní mechaniky si povětšinu času budete během misí zoufat.
S nožem v zádech
K čemu vám totiž je slušně fungující tahová strategie, když proti sobě nemáte adekvátního soupeře? Umělá inteligence na nižších obtížnostech dokáže vytvořit absolutně nelogické lapsy, zatímco na vyšších vás nepřátelé krvavě trestají za každou prkotinu. Dle mého názoru chybí střední obtížnost, která by představovala výzvu, aniž byste měli pocit, že bojujete proti agentům ovládaným malým dítětem. Snad tvůrci ještě zapracují a vytvoří patch, který by problém vyřešil.
Opravný balíček totiž bude nutný kvůli velkému množství bugů. Na PS4 se mi několikrát stalo, že jsem nebyl schopný dokončit misi, protože se zasekl tah nepřátel. Nepomohl ani restart mise. Musel jsem zkrátka načítat uloženou pozici na základně a nechat misi náhodně vygenerovat znovu, což je docela k vzteku vzhledem ke zkušenostem studia s daným žánrem. Trasy, které si vyhlédnou postavy k postupu, jsou občas také k vzteku a za vrchol považuju proskakování oknem, jež nikoho nerozruší, a seskakování z balkonu se zajatcem na zádech.
„Lákavé téma prošpikované tajnými operacemi, pseudonymy, nedůvěrou a taktickými akcemi se povedlo docela slušně uchopit. Z vod nadprůměrných strategických tahovek ovšem dílo studia CreativeFroge Games vyplouvá kvůli řadě nedokonalostí a nehezkému grafickému zpracování.“
Největší výtka ovšem směřuje k vizuálnímu pojetí. Příběhové sekvence složené z malovaných obrázků bych ještě pochopil a pochválím studio CreativeFroge Games za zpracování tajných materiálů, ale tím končím. 3D sekvence v průběhu plnění mise vypadaly moderně možná v devadesátých letech a detaily postav při zaměřování byste raději oželeli. Jednotlivé mapy jsou slušně navržené, ale v podstatě zaměnitelné. Na arabském blízkém východě byste asi těžko našli v osmdesátých letech obchod s blikajícím neonovým nápisem Open. Interiéry místností dopadly trochu lépe, ale rozhodně nemají potenciál uchovat se vám v paměti.
Strohý vizuál by tak měl jít na ruku přehlednosti, protože se se svými agenty můžete pohybovat v několika patrech najednou. Chyba lávky, občas hodně dlouho trvá, než se pořádně zorientujete a přechody mezi jednotlivými vrstvami jsou z počátku úmorné. Pokud vás Phantom Doctrine i přes své chyby zaujme, tak si postupem času navyknete i na zběsilé přepínání mezi postavami a další nedokonalosti. Na počítačích je zkrátka ovládání taktických akcí pomocí klávesnice a myši přirozenější. U PS4 musíte překousnout počáteční nepohodlí, což může někoho odradit.
Krycí jméno „Hodnocení“
Pojďme tedy shrnout Phantom Doctrine do závěrečného odstavce. Lákavé téma prošpikované tajnými operacemi, pseudonymy, nedůvěrou a taktickými akcemi se povedlo docela slušně uchopit. Z vod nadprůměrných strategických tahovek ovšem dílo studia CreativeFroge Games vyplouvá kvůli řadě nedokonalostí a nehezkému grafickému zpracování. Někdo možná poznamená, že hnus a špína k bojům studené války patří, ale podle mě by mohla být ve vyšším rozlišení a více detailní. Pokud se nenecháte odradit jmenovanými chybami, můžete najít svůj svatý grál na až 40 hodin, pro ostatní se za cenu okolo 40 euro jedná pouze o dobrý nadprůměr.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2018.
Verdikt
Phantom Doctrine měl navázat na populární tahové strategie, jimž vládne série X-COM. Možná by se studio CreativeFroge Games k legendě žánru přiblížilo, kdyby se vyvarovalo některých větších chyb a zastaralému vizuálu. Ve hře sice můžete utopit velkou porci času, ale vzhledem k chybám nám přijde 40 euro docela dost.
