Avalanche Studios se spojili s id Software, aby vytvořili… Dooma v otevřeném světě?
První díl RAGE byl přijat všelijak. Své fanoušky si našel, ale v očích většiny šlo o celkem průměrnou a jednobarevnou nudu, která sice měla své nápady, ale provedení ve finále nestálo za moc. Někdo by mohl například namítnout, že hře chyběla nějaká zjevná identita. Navíc vyšla v době, kdy v popředí stály tzv. „hnědé střílečky”, kterým pojem ‘barvy’ moc neříkal, a tak se o nějaké identitě vlastně ani mluvit nedalo.
Z toho důvodu překopává druhý díl nejen grafický styl toho prvního, ale z větší části i hratelnost samotnou, aby dokázal hned na první pohled zapůsobit především v očích odpůrců této série. A nutno podotknout, že se daří.
- Vychází na: PC (recenzovaná verze), PS4 a Xbox One
- Datum vydání: 14. května 2019
- Žánr: Střílečka z pohledu první osoby v otevřeném světě
- Česká lokalizace: Ne
Poslední z Rangerů
Aby bylo hned zkraje jasno, můj postoj k sérii RAGE je vcelku jednoduchý. Dal jsem prvnímu dílu šanci, několik hodin jsem ho hrál, ale po chvíli mě přestal bavit a neúspěšně jsem se snažil najít jediný důvod, proč se do té post-apokalyptické šedi-hnědi vůbec vracet. Když tedy došlo na oznámení druhého dílu, byl jsem především díky potrhlému marketingu překypující všemi možnými barvami zaujatý, ale často jsem vyjadřoval můj strach, jak to vlastně dopadne.
Moje důvěra v sérii prostě nikdy nebyla silná, a ačkoli jsem už z prvních momentů, kdy jsem druhý díl viděl, cítil, že ta zvláštní kombinace Dooma od id Software a Mad Maxe od Avalanche Studios jaksi funguje, musel jsem se stále ptát „ale na jak dlouho?”. Tahle otázka mě provázela i po celou dobu mého hraní a recenzování. Právě otázka stereotypu je asi to nejdůležitější a největší, co se dá na RAGE 2 rozebírat. Ale pěkně popořadě…
Asi není žádným překvapením, že první housle už od samého začátku až do konce hraje šílená a akční hratelnost. Tohle je zjevné už hlavně z toho důvodu, že příběhovou linku hry, která je generická a béčková jako nízkorozpočtový akčňák z 90. let, odehrajete v řádu tak pěti hodin. Samozřejmě za předpokladu, pokud se zaměříte jenom na hlavní úkoly, což klidně můžete. Na něco jako „velkolepou singleplayerovou kampaň” nebo „neskutečná dobrodružství” se tu vážně nehraje. Vaše krátkodobé čistě příběhové eskapády ovšem bude doprovázet pár barvitých osobností, především se vracející z prvního dílu, které jsou asi jediným výrazným plusem na celé téhle věci, nepočítaje samotný svět okolo, jež je co do atmosféry zpracován velmi obstojně.
Marketing možná trochu lhal
V úvodu hry si můžete vybrat, zda chcete hrát za ženu, nebo muže, a jakmile tuto volbu učiníte, budete hned zkraje zabíjet vaše první zástupy nepřátel. V roli celkem příhodně nezajímavě pojmenovaného hrdiny Walkera (nebo Walkerové) musíte přežít nájezd nepřátelské The Authority pod vedením Generála Crosse na váš domov, The Vineland. Aniž by během této události hra kdekoliv a jakkoliv ztratila tempo, dostanete brnění Rangera, které vám propůjčí nadlidské schopnosti, vaše první zbraně a krátce na to auto a celý širý, otevřený svět k průzkumu.
Vaším hlavním úkolem, tedy to, co musíte udělat, abyste se dostali k titulkům, je samozřejmě odplata právě na Generála Crosse a jeho The Authority. Než tak ale budete moci učinit, musíte rekrutovat několik lidí nabízející velmi cenou expertízu, s jejíž pomocí budete moci zasadit smrtící ránu. Tím začíná a končí celá zápletka i myšlenka příběhu. Jak už bylo zmíněno, tohle je prostě skrz-naskrz generická záležitost a jediné pozitivum se dá najít snad jenom v těch několika málo postavách, které potkáte (i když moc prostoru nedostávají) a světě okolo.
I přes šílený marketing je ovšem nutno podotknout, že celá hra není taková ujetá magořina, jak byste si mohli na první pohled myslet. Popravdě je docela překvapující, o jak uzemněnou záležitost ve skutečnosti vlastně jde, pokud si člověk odmyslí ty samotné souboje. To se odráží právě v samotném světě, kde jsou vidět spíše přežívající lidé v nepříjemných podmínkách a zničeném světě než prostě série chodících bizarních vtipů jako například v sérii Borderlands. I tak si ale dokáže RAGE 2 zavtipkovat a dělat srandu. Takový datapad od jednoho z vědců The Authority může působit zcela vážně, pak ale vejdete do města k jednomu z obchodníků a ten začne imitovat umělou inteligenci. Vaše postava se s ničím moc nepáře a všechno bere vážně, zatímco pseudo-bordelmamá a její poskoci stojící za krvavou realitní TV show Mutant Bash jsou slušně řečeno podivíni. Asi chápete, kam tím mířím. Ta rovnováha mezi „realistickou” sci-fi divočinou a momenty nadsázky se podle mého povedla na jedničku.
Vedlejší aktivity? Spíš hlavní náplň
Ale samozřejmě, tím naprosto nejdůležitějším na celé hře je prostě hratelnost, o níž jsem se už s lehce negativním nádechem zmiňoval, a to v otázce stereotypu. Jak si asi dovede představit, jde prostě o střílečku z první osoby jako hrom, a protože do vývoje zasahovali lidé z id Software, porovnání s Doomem RAGE 2 zkrátka neunikne. A opravdu, takhle by se ta hra popsat dala. Je to prostě trošku jinak pojatý Doom. Otevřenější Doom. RAGE 2 si od něho bere tu neustávající adrenalinovou řežbu, zástupy nepřátel, vynikající pocit ze střelby a jako byste byli nezastavitelní, přičemž navrch přidává superschopnosti, které vám propůjčuje již zmíněný rangerský oblek.
Rychlejší běhání, dvojité skoky, Focus, bariéra, Slam, Vortex a ze všeho nejvíce Overdrive, který vás udělá rychlejším, silnějším a lehce pozměňuje fungování všech zbraní, jsou všechno vynikající novinky, které zaženou nudu jako nic.
Tenhle pocit naprosté nezastavitelnosti navíc cítíte už od samého začátku a právě až na tom stavíte. Nezačínáte jako neschopný trotl, co sotva udrží zbraň. Abyste ale mohli být ještě lepší, musíte si postupně vylepšovat jednotlivé části nejen vás, ale i vašeho arzenálu. Schopnosti nebo zbraně najdete v Archách, peníze a Feltrite tak nějak všude, a k tomu se ještě budete muset poohlížet po Nanotritech, pláncích, autodílech a dalších předmětech, každý vylepšující nebo upravující jinou část vaší výbavy. Ať už se jedná o zbraně a jejich perky, schopnosti a jejich perky, vaši postavu a vaše perky, vrhací předměty nebo vaše auto Phoenix.
Abyste všechno tohle mohli nějak vylepšovat, resp. najít potřebné předměty na vylepšování, musíte se věnovat právě vedlejším aktivitám, kterých je po celém světě rozprostřeno opravdu hodně. Bandity zabydlené oblasti, zátarasy, věže The Authority, menší lineární dungeony, konvoje a další… Všechno tohle vás čeká, ale vesměs se to dá hodit do jednoho pytle s nápisem „dojdi sem a všechno vystřílej”. Zcela upřímně a na rovinu, v ničem jiném vlastně náplň otevřeného světa RAGE 2, a tedy hratelnost samotná, nespočívá, a proto jsem již v úvodu zmiňoval ten stereotyp.
„I přes šílený marketing je ovšem nutno podotknout, že celá hra není taková ujetá magořina, jak byste si mohli na první pohled myslet. Popravdě je docela překvapující, o jak uzemněnou záležitost ve skutečnosti vlastně jde, pokud si člověk odmyslí ty samotné souboje.”
Co do hratelnosti jde o opravdu zábavnou a hlavně funkční záležitost. Vypadá to skvěle (snad jenom škoda pop-inů a hlavně špatného anti-aliasingu), zní to skvěle a hraje se to skvěle. Pocit ze střelby je výborný a přesně tak skvělý, jak byste čekali, schopnosti a jejich kombinování je zábavné a prostě to má říz. Stejně jako Doom nebo třeba Wolfenstein jde o skvělou odreagovačku, která z vás sundá všechen stres a problémy okolního světa. Ale stále tu visí ta otázka, jestli „jenom” tohle stačí. Příběh vás rozhodně nijak neohromí a už vůbec vás nebude hnát kupředu, level design je takřka neexistující, i přes to, že je svět samotný pěkně zpracovaný, a vedlejší aktivity spočívající právě jenom ve vylidňování od sebe se zpravidla ne moc lišících oblastí mohou bavit tak moc, stejně jako okamžitě omrzet.
Myslím si, že takové pochyby jsou vidět a vznikají hlavně v kontextu toho otevřeného světa, jehož obsah zkrátka zjevně potřeboval něco málo navíc, cokoliv zdánlivě odlišného a hlavně nového, originálního, aby se RAGE 2 mohlo vydávat za svou vlastní hru po boku již zmíněného Dooma, a ne jenom v jeho stínu, jak je tomu nyní.
Originální? Ne. Zábavné? Rozhodně
I když do hry půjdete s tím, že plně víte, co očekávat, stále se zde najdou některé nedostatky, které zkrátka nejde přehlížet. Příběh, který je tam spíše do počtu, a pár grafických problémů jsem již zmiňoval. Ale často se mi například stávalo, že vypadl dabing, úplně zmizely některé NPC postavy, ze hry vypadlo jakékoliv světlo a hlavně při jízdě často zlobila kamera. Pokud se mi vůbec zadařilo udržet na cestě. Mám pocit, jako by cokoliv s koly mělo svojí vlastní hlavu a libovolný kopec, kámen v cestě nebo prudší zatáčka znamenaly, že skončím buď někde v roští, nebo úplně bůh ví kde. Zrovna v případě jízdního modelu bych vážně uvítal, kdyby auta více zatáčela a držela na zemi. Už jen z toho důvodu, že v nich budete trávit nemalou dávku času při přejíždění z místa na místo.
„Rychlejší běhání, dvojité skoky, Focus, bariéra, Slam, Vortex a ze všeho nejvíce Overdrive, který vás udělá rychlejším, silnějším a lehce pozměňuje fungování všech zbraní, jsou všechno vynikající novinky, které zaženou nudu jako nic.”
Ve všech ohledech jsem si ale druhý díl rozhodně užíval mnohem více než ten první a je vidět, že Bethesda měla v plánu touto hrou vyplnit mezeru právě po například Doomovi (který shodou okolnosti vyšel téměř na den před třemi lety) nebo Wolfensteinovi, tedy hrami, které šly podobnou cestou akční řezničiny. Největší rozdíl je akorát v tom otevřeném světě, který dává méně prostoru pro zajímavý level design, design aktivit a různorodější prostředí, ale zato více prostoru pro menší sandbox a nějaký postup vlastním tempem. Což je největší silnou stránkou hry a zároveň jejím největším negativem.
RAGE 2 koupíte na Xzone.cz a GameExpres.sk.
Nejnovější PC hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex UltraGamer 2019+.
Verdikt
Když se člověk zamyslí, RAGE 2 vlastně není nijak duchaplnou, originální ani zvlášť komplexní hrou. Ale zároveň ví, jakou hrou chce být, a přesně takovou je. Je to zábavná, ztřeštěná, adrenalinová střílečka, která bohužel i přes své výrazné kvality v podobě gunplaye, prostředí a atmosféry trpí několika technickými nedostatky, horším jízdním modelem, nedostačujícím příběhem a otevřeným světem, jehož náplň může některým přijít okamžitě stereotypní a jiným zábavná i po desítkách hodin, které zde lze strávit.
