Recenze Scorn - lepkavý labyrint, který vede skrz peklo

Je to nechutné, slizké, kluzké a plné roztodivných šťáv. Ale přesto se toho musíte dotknout, opřít se o měkkou a lesklou stěnu, která potichu pobublává. Opřít se a jít dál. Přidržet si orgány, které se vám derou z břicha ven, nevnímat bolest a sténání prapodivných strojů. Jít dál, snažit se uniknout z tohohle pekla a po cestě se nezbláznit.

• Platforma: PC, Xbox Series X/S (recenzovaná verze)
• Datum vydání: 14. 10. 2022
• Vývojář: Ebb Software
• Vydavatel: Kepler Interactive
• Žánr: Hororová adventura
• Česká lokalizace: Ano
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 18 GB (Xbox)
• Herní doba: 5 až 9 hodin
• Cena: 39,99 € (Steam), 1 149 Kč (Xbox Store), dostupné ve službě Game Pass

Snad žádná jiná letošní hra pro mě nebyla tak intenzivní jako Scorn. Zároveň ale u něj platí, že čím méně víte, tím lépe, a tak se na následujících řádcích pokusím opatrně balancovat kolem detailů.

Jako hra s ohyzdným dítětem

Rozhodně nečekejte nic přímočarého. Žádný jasně vytyčený příběh, záchranu světa, porážku šablonovitého nepřítele a mapu plnou otazníčků. Tedy, nečekejte žádnou mapu. Ani HUD nebo nedejbože tutorial. Probouzíte se v hale obklopené pulzujícími stěnami, s nejasnou cestou před vámi. Pohání vás jen přirozená touha po životě. Po svobodě, úniku z děsivého vězení okolo. A tak ačkoliv se nedozvíte absolutně nic o tom, kým jste nebo proč se nacházíte právě na takovém místě, postavíte se na své chatrné nohy a vydáte se směrem ven.

Cesta ale není jednoduchá. Jelikož nechápete ovládání podivných dveří a pák kolem sebe, začnete všechno zkoušet. Scorn si s vámi pohrává jako s notně ohyzdným dítětem, které se právě narodilo, ale z nějakého důvodu měří jako dospělý člověk a umí chodit a mačkat čudlíky. Postupně se učíte formou pokus-omyl. Možná tahle páka zatím nefunguje, ale co když zkusím dojít na konec místnosti, sebrat tu měkkou věc připomínající embryo a něco zcela nevhodného s ní provést?

Co když tady umřu a nikdo se nikdy nedozví, že jsem existoval?

Scorn je kombinací přesně těchto puzzlů, které často spočívají v tom, že máte projít labyrintem chodeb, zapamatovat si cestu a následně provést určité úkony v přesně daném pořadí. To vše občas naruší běžné hádanky a postupem času i boj.

Vaše růžovoučké tělo je zpočátku naprosto zranitelné a o to více se cítíte nepříjemně při vstupu do nové místnosti. Proč támhle visí něco jako kotoučová pila? Proč jsem právě nad hlavou zaslechl šramot? Co když tady umřu a nikdo se nikdy nedozví, že jsem existoval?

Ukládání jako skutečná nemesis

Jenže zhruba ve chvíli, kdy dostanete do rukou první zbraň, pocity se začnou přelévat a pro mě osobně Scorn ztratil na kouzle. V době, kdy se jen zoufale plížíte chodbami nebo bloudíte chmurným světem, si užíváte nádherné okolí a jeho znepokojivé prvky. Hra se inspiruje v díle H. R. Gigera, tvůrce podoby Vetřelce a dalších obrazů, soch nebo neortodoxního nábytku. Podobně jako u něj i ve Scornu se mísí živočišno s technologiemi. Narazíte na nespočet přístrojů, jejichž smysl vám bude unikat, ale budete tušit, že je pohání nějaká organická síla.

Sexuálních motivů je taky nespočet a skrývají se i v tak jednoduchých úkonech jako otevření dveří - tedy zasunutí konce zbraně do jejich měkkého zámku. Nemluvě o krvežíznivém parazitovi, přisátém k vašim zádům a pozadí.

Kdyby takhle probíhala celá hra, byla bych nadšená. Temný labyrint chvíli působí jako mimozemská loď, ze které se snažíte utéct. Jindy jako experimentální vězení, jehož neviditelní dozorci pozorují a analyzují, co vše jste ochotni udělat. To vše spěje ke konci, který vybízí k různým depresivním výkladům. Tajemno a vizuál jsou tou nejsilnější stránkou hry a přinášejí nejeden moment, který si budete navždy pamatovat.

Zato souboje jsou… Méně podmanivé. Postupně narazíte na pár typů nepřátel, kteří obvykle bojují na dálku. Zato vy jste neohrabaní a neumíte ani uskakovat, takže každá potyčka vyžaduje přesné načasování. Munice a zdraví je málo, stejně tak míst, kde si je můžete doplnit.

Moc nepomáhá ani systém ukládání, pro který se vývojáři rozhodli. Ručně neuložíte nic a check pointy jsou občas dost přísné. Otevřete bránu pomocí menší hádanky, doplníte si životy na čvachtajícím stroji, doplníte i munici, vyjdete schody a bohužel - najednou narazíte na “něco jako slizkou slepici”, která plive kyselinu. Ve zmatku nedokážete z arény utéct, zpanikaříte, zemřete. A vše si můžete zopakovat znovu. Po dalších a dalších pokusech je útěk jediným (a víceméně i správným) řešením.

Jako ubohý červ bez mapy opakovaně bloudíte.

Chodby ve Scornu jsou navíc notně spletité a jakožto ubohý červ bez mapy v nich bloudíte. Samo o sobě to nevadí a zmatené pobíhání navozuje autentický pocit zoufalství, čemuž pomáhá i pohled z první osoby. Jenže v mnoha oblastech čeká na konci chodby páreček monster, což mi v kombinaci s nepříjemným ukládáním způsobilo pár bolehlavů.

Jednou jsem si třeba po smrti a novém obživnutí nevšimla, že se mi “vymazal” postup u jednoho puzzlu. Následovalo čtvrt hodiny frustrujícího pobíhání, než jsem zjistila, proč nemůžu pokračovat dál. Jindy jsem se zbaběle snažila utéct kyselinové slepici, proběhla dveřmi… A zemřela. Zjištění, že po průchodu se hra uložila, a tudíž po obživnutí následují zhruba dvě sekundy života, než zase dostanu ránu z milosti, ve mně vyvolalo nehezkou agresivitu. V takovou chvíli můžete leda načíst celý akt úplně nanovo, nicméně obětujete třeba tři čtvrtě hodiny hraní.

Z technických problémů to bohužel nebylo vše a kvůli nefunkční platformě došlo na reload i v úplně posledních dvou minutách, kdy měla hra gradovat.

Rozkročená hra

Ze Scornu je tak spíše umělecké dílo s nádhernou grafikou vzhledem k tomu, že nejde o vysokorozpočtový titul od velkého studia. Tajemné zvuky a budování neklidné atmosféry by mohly Ebb Software závidět i velké, drahé hry, byť srbskému studiu to nakonec zabralo okolo devíti let.

Zato po samotné herní stránce je už situace horší. Kdybych osm hodin bloudila chodbami plných mrtvol neznámých tvorů, řešila složité hádanky a plížila se kolem sténajících slimáků, byla bych nadmíru spokojená. Kdyby bylo vše postavené na vypracovaném soubojovém systému, který by přinesl víc než například únavný (ale ne náročný) boj s bossem, taky bych tleskala. Jenže gameplay je něco mezi.

Scorn je ale rozhodně dobrý v tom, jak různým lidem může nabídnout různý zážitek. Někoho trápí hádanky, jiného zkoumání labyrintu, další zase souboje. Někdo zvládne vše, hrou propluje a užije si ji na maximum. Přesně takové tituly mají své místo v Game Passu. Ačkoliv Scorn není nijak dlouhý, podle procent u achievementů se velká většina hráčů nedostala ani do poloviny. Není holt pro každého. Ale vyzkoušet si něco tak originálního a neobvyklého, třeba i jen na hodinu, má rozhodně smysl.