Další Lovecraftovský příběh, tentokrát jako 2D aventura s RPG prvky.
H. P. Lovercraft patří mezi nejoblíbenější spisovatele fiktivních hororových povídek 20. století, tudíž není divu, že se jeho tajuplných příběhů chytli i herní vývojáři. Loni to zkusilo studio Cyanide s hrou Call of Cthulhu, která si u nás v recenzi vysloužila 7/10. Letos jsme se dočkali pro změnu titulu The Sinking City, ve kterém vývojáři z Frogwares vsadili na otevřený svět a detektivní vyšetřování.
Netrvalo dlouho a vývojáři přispěchali s dalším herním počinem, tentokrát ve stylizované 2D grafice. Stygian: Reign of the Old Ones od Cultic Games sází na point and click adventuru, která v mnoha ohledech ztrácí před konkurencí, ale svou reputaci si zase zvyšuje komplexní tvorbou postavy a v pozdější fázi skvěle vystiženou Lovercraftovskou atmosférou.
- Vyšlo na: PC (recenzovaná verze)
- Datum vydání: 26. září 2019
- Žánr: point and click adventura
- Česká lokalizace: ne
Postava podle vašich představ
Oproti jiným titulům inspirovaných Lovercraftem vám tento nabízí zcela svobodnou tvorbu postavy. Tvoření je poměrně sofistikované a hra vám nabízí hned několik možností a variant, kde si vybere opravdu každý a vlastně ta samotná volba vaší postavy už je takové malé dobrodružství.
Zprvu začínáte vybíráním pohlaví, následně věkem, konkrétně zda chce být mladí, dospělí nebo staří. Dalo by se říct, že i od toho se tak nějak odvíjí obtížnost hry. Můžete začít jako mladí fyzicky zdatní, avšak nebudete mít zkušenosti jako ti starší. Pro standardní obtížnost tak stačí zvolit muže či ženu ve středních letech. Jako poslední je tu možnost hrát i za starší osobu, která má plno životních zkušeností, ale za to horší fyzičku nebo smysly, to záleží na vás, jelikož to si zvolíte vy. Výběr má pak své výhody i nevýhody, jelikož každý věk nabízí i bonusové zkušenosti, avšak také ty mínusové. Těmi bonusovými mám na mysli zkušenosti, kterými můžete zlepšit své jednotlivé atributy, ale zase ty mínusové vám některé zhoršují či nejsou dobré jako u mladších jedinců.
Jako další přichází na řadu výběr samotné postavy, konkrétně její minulost, úděl či povolání. Tady se vám naskýtá možnost zvolit si třeba vojáka, vyšetřovatele nebo okultistu. Tyto jednotlivá povolání, kterých je celkově osm, se rozdělují na určitá zaměření. Pokud si třeba zvolíte vyšetřovatele, tak si vyberete, zda půjde o normálního detektiva, detektiva zaměřeného na okultismus nebo bývalého policistu.
Připadá vám to málo? Pokud ano, nezoufejte, jelikož nejsme zdaleka u konce. V následující kolonce se nachází výběr víry. Zvolíte si jednu ze šesti, kdy každá z nich má určité výhody. Dáte-li na božskou víru, zlepší se vám duševní stav pokaždé, když při dialozích použijete volby s ní spojené. U ostatních je to stejně, avšak u některých je třeba mít specifické zkušenostní body v jednotlivých atributech.
V neposlední řadě si vyberete tvář a jméno vaší postavy. Nicméně, navážu na atributy a zkušenosti, o kterých jsem mluvil výše. Předem máte již nějaké atributy nastavené, podle toho, co vše jste si předtím zvolili. Ty si můžete zvýšit, díky sedmi zkušenostním bodům do začátku. Patří mezi ně třeba fyzička, myšlení, hbitost či vůle. Mezi schopnosti (chcete-li skilly) patří například vyšetřování, stealth, věda, okultismus nebo psychologie. Zde nemáte žádné zkušenosti předem nastavené, a tak svých sedm bodů rozdělte s rozvahou. Ty si pak budete moc ještě zvyšovat, díky bodům získaných za úrovně. Ty si zvyšujete prozkoumáváním, mluvením v dialozích a postupem v příběhové linii. Na konci tvorby postavy pak po pravé straně můžete vidět, kolik máte životů, duševního zdraví a jiné statistiky.
Po Černém dni
Úvodní zápletka je poněkud nejasná a poukazuje na jakýsi černý den, který pro město Arkham, kde se ocitáte, nebyl zrovna procházkou růžovou zahradou. Obyvatelé se téměř zbláznili a město bylo odděleno od zbytku světa na úplně jiné místo, které teď obléhají podivní "lidé". Vy jste jako jediný, na rozdíl od jiných, přežili a zůstali při smyslech, abyste mohli tajemným záhadám a lidem přijít na kloub.
Děj začíná, když poprvé zahlédnete tajemného muže ve svém pokoji. Toho pak začnete sledovat ulicemi během chladné noci a následně se probudíte zpátky ve svém pokoji. Postupem času se ve městě objeví několik dalších podivínů, začne se dít čím dál tím více věcí, které vás zavedou na místa, kam by jinak nepáchnula ani noha. Dozvíte se i o jakémsi kultu a více o onom neznámém muži na začátku.
Atmosféra a dialogy
Jak jsem zmiňoval na začátku, jde o point and click adventuru, čili klikáte za pomocí myši a své postavě dáváte jednotlivé pokyny. Při hraní jsem si vzpomněl i na sérii Posel smrti, kde jsem si tento žánr poprvé zkusil a velice oblíbil. Hru samotnou doprovází RPG prvky v podobě životů, craftingu nebo hledání a zlepšování zkušeností. Ke craftingu se dostanete při hraní jen příležitostně, jelikož v průběhu hraní budete nacházet plánky, které vás naučí jak kteroukoli věc vycraftit. Nepočítejte tak, že si na začátku vyrobíte tunu nábojů nebo molotov, ale budete se k tomu muset dopracovat. Většinu věcí budete spíše kupovat u místních obchodníků za cigarety, které ve hře slouží jako měna. Ty lze najít prakticky kdekoli (skříně, bedny, odpadkové koše).
Hra vás nijak nevede za ručičku a tak podobně jako v onom Poslovi smrti musíte postupovat v příběhu sami. Svět je plný různých budov, kam můžete vejít, a které budete muset navštěvovat. Ten navíc mimo domy doplňují i lidé, s kterými si hned několikrát za celou dobu hraní promluvíte. Ti vás občas zažádají o pomoc a navedou vás tak na místo, kde byste měli hledat, co potřebují nebo naopak, co potřebujete vy. Jiné jsou považované za hlavní a některé vedlejší mise, avšak i ty vedlejší vás mohou zavést na správnou cestu k tomu hlavnímu. Kromě pomáhání občanům se jich můžete vyptávat pořád dokola ať už na důležité nebo pro ně otravné otázky. Včetně hlavního města Arkham, kde se většinu času pohybujete, budete moc navštívit i místa úplně mimo toto město, kvůli postupu v příběhu.
O samotných dialozích se nedá říct, že jsou špatné, avšak působí mrtvě. Bohužel za celou dobu hraní, kromě intra při spuštění, neuslyšíte při nich ani jedno mluvené slovo. To pak působí poněkud nudně. Nenapomáhá tomu ani fakt, že textů není zrovna málo, a tak vás hra může odradit po několika hodinách. Při jednotlivých dialozích, které jsou pouze textovou formou, má člověk špatný pocit - ještě když je text napsán špatně nebo s písmenky navíc. To se pak těžko představuje a budí to divný dojem, zda je tak text napsán schválně a daná osoba mluví dlouze, nebo jde o autorskou chybu. Tím, že je vše textovou formou, mám na mysli opravdu vše, tudíž i jak se osoba chová, její reakce a popis co právě dělá. Pokud při dialozích postava začne brečet nebo se chytat za hlavu, je to popisováno v závorkách, ostatně, na to se můžete kouknout i v uvedených obrázcích.
Sestup do šílenství
Jestliže přetrpíte několik set dialogů a pomalejší rozjezd, dostanete se do jakési akčnější a napínavější sekvence či části. Takové souboje jsou řešené jako tahová strategie, kdy postupujete jednotlivými kroky, abyste zvítězili. Některé části jsou velmi těžké a přetrváváte u nich nezvykle dlouho, hlavně tehdy, kdy je na vás nepřátel více, vy nemáte dostatek životů a k tomu všemu jste na celou situaci sami. To je pak lepší si zaplatit pomoc nebo narazit na člověka, který je ochoten vám ji poskytnout zadarmo. Na takovéto situace se dá připravit dostatečným množstvím nábojů a lékárničkami v podobě stříkaček. Tyto situace v podobě soubojů se můžou zdát stereotypní a lehce zdlouhavé. Alespoň ta odměna za ně následně potěší, pokud se tedy poštěstí.
Na plnohodnotnou příběhovou část si musíte počkat a tím nemyslím, že je hra nedodělaná, ale jelikož začátek hry je dost natahovaný všemožnými dialogy a uvedením do děje. Prostředí jako takové působí pěkně a malovaná grafika se k tomu náramně hodí. Ve světě se nachází spoustu lidí a budov, kdy téměř do každé můžete vkročit. Jen škoda zdlouhavých a mrtvých dialogů nebo stereotypních a těžkých soubojů, které se dobře ovládají a fungují, avšak v některých ohledech ztrácí. Co se týče předlohy, tak náznaky na Lovecraftovy povídky jsou zde z počátku jen zdánlivě, avšak člověk se musí prokousat přes začátek, aby zažil pořádnou akci a Lovercraftovy podivnosti, tak jak je známe.
Verdikt
Stylová pocta mistrovi, která trpí pomalejším rozjezdem, místy nevyváženou obtížností soubojů a poněkud chudší prezentací. Naopak boduje zajímavou stylizací, propracovanou tvorbou postavy a pokročilejšími fázemi hry. Pokud ale nejste fanoušci Lovecrafta, nejspíš si můžete nějaký ten bod odečíst.
