Jak dopadl pokus o začlenění se do společnosti jakožto svobodný člověk? Nebude hlavní hrdina stále ve stínu mafie? A je tato změna pro sérii dobrý tah nebo spíše její labutí písní?

Reklama

Tak se nám na západ zase začala roztahovat japonská mafie. Je neodbytná, vlezlá, vyvíjí se v čase i ve společnosti a klidně mohu říci, že tento stav nedá velké skupině lidí na dlouho spát. Yakuza se totiž neptá a svou existenci nám ráda dokazuje nejrůznějšími způsoby. Třeba i u vás doma, když budete sedět v křesle s ovladačem v ruce. Bude nás zase nutit zůstat dlouho vzhůru, bude nás v mnohém příjemně i nepříjemně překvapovat, ale také nás častokrát rozesměje nebo nám pouze dovolí kochat se svou nádherou a smyslem pro detaily.

Vychází na: PlayStation 4

Datum vydání: 17. dubna 2018

Česká lokalizace: Ne

Zaměřme se už ale plně na videoherní sérii společnosti Sega a i když jde aktuálně o díl nesoucí řadovou číslovku šest, objevil se před ním na západě naposledy pod názvem Yakuza Kiwami remake prvního dílu. Pokud jste Kiwami měli tu čest hrát, bude pro vás primárně Yakuza 6 velmi zajímavým srovnáním. Tyto dva díly se liší v mnohém, a přitom jsou si tak podobné, jak to jen jde. Předchozí věta je možná trošku zmatená, ale vysvětlím ji později. Taky je třeba uvést, že The Song of Life vyšel v Japonsku už v roce 2016 a na západní lokalizaci jsme si museli počkat celé dva roky. Poznámka zdá se zbytečná, ale vysvětluje mnoho detailů ve hře. Ale teď už pojďme přivítat Kazumu Kiryu, opouštějícího po třech letech brány vězení.

Drak z Dojimy opět v ulicích...

Kiryu je na začátku hry propuštěn z vězení, kde si odpykával trest v podobě třech let za svou roli v posledním incidentu. Tyto tři roky pro něj neznamenají zrovna moc ztraceného času, ale jiným se mohou zdát až nepříjemně dlouhé. Třeba pro jeho ochránkyni Haruku to znamená zůstat sama a odolávat nařčení, že její kariéra idolu byla sponzorována yakuzou. Bez svého ochránce Kirya se raději rozhodne zmizet lidem z očí a odejít ze sirotčince Morning Glory. A přesně do tohoto místa míří první kroky Draka z Dojimy, teď už bývalého recidivisty a obyčejného civilisty Kazumy Kirya. Nachází zde všechny sirotky, jen o něco starší, ale s Harukou se nesetkává. Nedokáže se smířit s tím, že odešla a rozhodnete se ji hledat.

Po několika marných krocích a slepých uličkách, náš hrdina zjišťuje hned několik věcí. Městská čtvrť Kamuročo už není stejná jako byla před pár lety. Začaly se v ní nepříjemně roztahovat čínské triády a tak, i když už Kiryu nechtěl zasahovat do událostí podsvětí, je zatažen do špinavé hry, kdy se stávající klany yakuzy bijí o své místo s přivandrovalými triádami.

Do toho všeho navštěvuje Kirya starý známý detektiv Makoto Date a sděluje mu, že našel Haruku. Nejde ale o dobrou zprávu, protože Haruka leží v nemocnici na jednotce intenzivní péče z důvodu účasti v dopravní nehodě, při které byla sražena autem. Kiryu se dostává do nemocnice, kde ještě k tomu nachází Haruku v bezvědomí. Větším překvapením ale je, že Haruka nebyla při autonehodě sama a v náručí chránila svého syna. Po několika menších incidentech, při kterých je Kiryu pomalu vtahován zpět do podsvětí, se rozhodne zjistit, co všechno Haruka během posledních tří let dělala, a hlavně najít otce jejího dítěte, aby se jej nezmocnila sociální péče a neskončil v sirotčinci. Kiryovy kroky, jakožto obyčejného civilisty, zamíří do přístavního města Horišimy, kde ale začne budit pozornost hlavně díky malému Harutovi v náručí a své schopnost, řešit problémy pěstmi.

...ale už jako prostý občan

Trošku jsem se obával toho, jak bude působit nový druh hlavního hrdiny, který už vlastně nepatří do zločinecké organizace. Naštěstí pro hru, v reálu je to spíš smůla, nejde z yakuzy jen tak lehce odejít. Tak, aby s člověkem nešla ve stínu i jeho minulost a “ochota” řešit spoustu problémů svérázným způsobem. Takže, i když už Kiryu není Drak z Dojimy, je to stále ten stejný bijec a charizmatický muž. Jen trošku zestárnul.

Sega se u série Yakuza vždycky pyšnila detaily postav, herního prostředí a živým světem. U šestého dílu tomu není jinak, ale pokud jste jako poslední hráli právě vzpomínané Kiwami, je změna vzhledu postav velmi patrná a i příjemná. Když byl Kiryu v Kiwami mladíčkem, je v šestce vyzrálým mužem, který u mládeže vyvolává spíše úsměv a opovržení nad jeho věkem. A úplně stejně na vás budou působit i ostatní známé postavy. I na Akirovi Nišikijamovi je věk krásně znát.

Charakteristický styl boje zůstává stále stejný. Na ulicích potkáte partičku rváčů, zlodějů, chlápků z yakuzy nebo triády a dáte se s nimi do boje. Útok čtverečkem, nebo trojúhelníkem, ústup křížkem, chycení protivníka kolečkem a následná heat akce trojúhelníkem a setřesení protivníka křížkem. Obranu provádíte klávesou L1, do speciálního módu se dostanete zmáčknutím R2. Prostě pokud jste hráli v minulých letech nějakou Yakuzu, budete se cítit jako doma. Yakuza 6 je úplně nový díl a taky tak na první pohled působí, ale jejím spuštěním prožijete něco jako návrat do oblíbené destinace, ve které občas pobudete měsíc až dva na prázdninách.

Pár věcí působí po návratu trochu jinak, ale čím déle jste v ulicích, tím více známých potkáváte a zjišťujete, že se zase až tak moc nezměnilo. Město je příjemně živé, všude se pohybuje velké množství lidí, jejichž oblečení se mění i podle denní doby. Ráno spěchající manažeři, pak maminky s dětmi, za soumraku se vrací domů dělníci v pracovních mundůrech, večer potkáte opilé mladíky, zvracející kravaťáky a holky rozdávající kupóny.

S tím se také pojí stále stejný, lehce podivný pohyb vámi ovládaných postav. I když je pohyb velmi přirozený, pořád není problém zarazit se o obrubník, srazit zaparkovanou motorku nebo minout dveře, do kterých máte zcela jasně namířeno. Je to škoda a nějak se nedokážu zbavit pocitu, že by to šlo odladit lépe.

Hurá do akce!

I když už Kiryu nechce v šesté Yakuze řešit problémy násilím, jednou je to ex-yakuza a tak se do všeho vrhá po hlavě. A navíc, kdyby byly ze série odstraněny pěstní souboje, asi by to už nebyla ta naše oblíbená Yakuza od Segy! Se souboji je velmi úzce spjat i systém získávání zkušenostních bodů. Vlastnosti Kyria se dělí na několik různých typů. Celkem jich je 5; síla, obratnost, duše, technika a šarm. Za souboje získáváte hlavně body za sílu a obratnost, za plnění úkolů pak různé množství i těch dalších. Získané body můžete investovat do dovedností hlavní postavy, kdy vás třeba zvýšení množství zdraví bude stát jak body síly, tak duše. Útoky posílíte za body obratnosti a obranu za body duše a techniky.

Zkušenostní body budete muset časem utrácet i za jednotlivé bojové techniky (třeba odzbrojování protivníků), za heat akce (třeba za speciální údery v heat režimu boje) a za další, víceméně pasivní vlastnosti. Tady patří třeba výdrž při běhu. Systém je to jednoduchý na pochopení a mi osobně přijde daleko lepší než to, co nabízela Kiwami. Zase na druhou stranu lze zkušenostní body nastřádat třeba i jezením potravin. U každého pokrmu a nápoje předem vidíte, kolik bodů sytosti žaludku vám přidá, ale také kolik exp. bodů jakého typu za ně dostanete. Je to fajn, ale díky tomu není problém velmi rychle posílit a mít v prvních bitvách dost navrch.

Naštěstí má Yakuza 6 dost “regulačních” opatření. Tím prvním je třeba přejezd do jiného města a silnější řadoví protivníci, nebo občasný drsnější menší boss či režim, kdy se se svým klanem snažíte porazit jiné gangy a de facto udržet na ulicích klid. Ale k tomu se dostanu až později.

Jak už tomu v Yakuze bývá (nemyslím organizaci, ale herní sérii), máte na vyžití nejen hlavní příběhovou linku, ale i kupu nepovinných vedlejších úkolů a činností. Od starých známých videoheren s tituly od Sega, přes posilovnu až po mahjong herny. Ještě delší dobu ale strávíte ochranou města. Do ochrany civilistů se pustíte díky mladíkovi, který vám bude na mobilní telefon posílat zprávy, že se tam a tam děje nějaká nespravedlnost a na vás je, abyste včas zasáhli. Zároveň na vás opětně čeká velké množství vedlejších úkolů, na které jsem se chtěl původně lehce vykašlat a držet se striktně hlavního příběhu, ale to prostě nejde. Přece musíte pomoci té středoškolačce v nesnázích a tomu chlapíkovi s propagací restaurace taky. A když potkáte staříka se svou ženou, vrhnete se jim na pomoc už automaticky.

Co mne ale zklamalo, je samotné řešení vedlejšáků v Yakuze 6. Prakticky v 99 % jde o pěstní souboj proti jednomu člověku nebo celé skupině. Časem narazíte na několik zajímavostí, jako třeba na dívku, která se do herní doby vrátila z roku 2017. Tedy cestovala v čase o jeden rok zpět. Nebo potkáte mladý pár, který si pádem ze schodů “prohodí” těla. Ze zajímavých zápletek se ale vždy vyklubal prachsprostý souboj. Jako by tvůrcům docházela originalita. Kde jsou mise, ve kterých jste se vydávali za přítele holky, abyste společně ošálili jejího otce atp.?

Nikdy nejste sám

Ať už se budete pohybovat po Hirošimě nebo Tokiu, všude najdete známé nebo si je velmi rychle uděláte. Pomáhat vám k tomu bude i malý Haruto, se kterým se po městě pohybujete v náručí. Dost dlouho jsem čekal na první souboj, kdy budu muset malého chlapce někam pohodit nebo se souboji vyhnout a zajímalo mne, jak tento detail tvůrci vyřešili. Říkáte si nepodstatná drobnost, ale dost mne potěšilo, že se nemusím souboji vyhýbat a chlapce pouze předám nejbližšímu čumilovi a vrhnu se na nepřátele.

Vůbec dítě hraje v současném dílu série velký prim. Třeba při minihrách s uklidňováním malého prcka, prezentovaného v té chvíli gamepadem, máte sto chutí vytřást duši. A když se tak ke gamepadu chováte, on na to na obrazovce zcela přirozeně reaguje. Vůbec interakcí s ovladačem má Yakuza 6 víc než dost. Na vibrace není třeba upozorňovat, ale víc mne potěšily zvuky mimča nebo zvonění telefonu a zvuk příchozí SMSky, vycházející z gamepadu.

Časem si ve městě získáte dostatečný počet nových přátel a stanete se i kapitánem baseballového týmu nebo založíte svůj vlastní gang, potírající nepříjemnou organizaci JUSTICE. Tím se ve hře otevírá nový režim pouličních bitek, do kterých nezasahujete přímo jako Kazuma Kiryu, ale spíše jako někdo shůry. Na bojiště shlížíte shora a máte za úkol porazit nepřátelskou skupinku. Pohybováním kurzoru po “bojišti” vysíláte na dané místo buď řadové bojovníky nebo nějakého hrdinu. Řadových rváčů je několik druhů od obyčejných vyvážených typů, přes pomalé, ale silné svalovce, až po vrhače granátů nebo mladíky, ozbrojené pistolemi. Vesměs jde ale pouze o takové to maso na porážku, výsledek hodně ovlivní váš hrdina a jeho schopnosti. Následně můžete do gangu investovat zkušenostní body a nové členy rekrutujete tak, že je potkáte na ulici a prostě je zmlátíte.

Tento režim mi do celkového konceptu hry celkem zapadl, ale nemůžu říct, že by mne vyloženě zaujal. Když si vezmu koncepčně podobný skirmish režim v Ni no Kuni II, tak tam mne bitvy navýsost bavily. V Yakuze 6 šlo pouze o jakousi herní výplň mezi vedlejšími úkoly a hlavní dějovou linkou. Ale když už vás všechno omrzí, můžete se v něm pustit do křížku s ostatními hráči Yakuzy v on-line soubojích.

Do stejné vody…

Říká se, že do stejné vody 2x nevkročíte. U šesté Yakuzy to platí tak napůl. I když jde o úplně nový díl, s vizuálně vyzrálejšími hrdiny, jde pořád o tu stejnou Yakuzu, jakou vlastně chceme. Přílišný odklon od zaběhnutého konceptu by sérii vůbec neprospěl, a tak se nám dostává do ruky nová životné etapa Kazumy Kirya, který už chtěl žít jako prostý civilista, ale jeho minulost jej postupně nějakým způsobem stále dohání. Což je z našeho hráčského pohledu jen dobře.

Zároveň je od Segy velmi příjemné, jakým způsobem se o celou sérii stará. Proto doporučuji navštívit oficiální stránky, na kterých si můžete přečíst i oficiální komiksovou sérii, nebo se zorientovat, kdo se kdy v jakém díle, a v jakém roce, objevil.

Poslední třešničkou je pro mne obsazení známých herců. Asi nejvíc to jde vidět u Toru Hirose, patriarchy rodiny Hirose, kterého ztvárnil známý Takeši Kitano a u Juty Usami, který jako by z oka vypadl mému oblíbenci Takajuki Jamadovi. Proto, pokud pro vás byla Yakuza zárukou kvality a dobré zábavy, s koupí určitě neváhejte. Rozhodně nebudete zklamáni.

Hru Yakuza 6: The Song of Life koupíte v obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.

Verdikt

Yakuza 6: The Song of Life je dalším dílem známé herní série, která nijak nevybočuje ze zajetých kolejí. Několik změn je jen ku prospěchu zábavy, ale prim stále hraje zajímavý příběh s podařenými zvraty a obrovské množství možností, jak strávit ve světě hry celý skutečný den, a přitom se vůbec neopakovat.